28 Cdo 2653/2007
Datum rozhodnutí: 30.06.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 2653/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, za účasti účastníků řízení 1) D. p. hl. m. P. a.s., a 2) P. f. ČR, o určení vlastnictví k nemovitostem podle zákona o půdě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 87/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22.1.2007, č. j.

24 Co 292/2006-56, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22.1.2007, č. j.

24 Co 292/2006-56, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19.1.2006, č.j. 20 C 87/2004-38, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobkyně je vlastnicí pozemku blíže specifikovaného v žalobě. Shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela s D. p. hl. m. P. kupní smlouvu dne 2.12.1985, jejímž předmětem byl převod vlastnictví k části zahrady žalobkyně parcely č. 1882/2 v katastrálním území K., obec P. a tato část pozemku o výměře 619 m2 byla zabrána při rozšiřování vozovky v rámci provádění opravy spojky J. M. K. Též zjistil, že od původního pozemku parcely č. 1882/2 byl oddělen pozemek o výměře 619 m2 a stal se součástí pozemků parcely č. 2582/1 a 2582/2, vše v katastrálním území K. Odvolací soud vzal za prokázané, že parcela č. 1882/2 byla již dne 5.8.1974 odňata za účelem výstavby komunikace ,,K. spojka II ze zemědělského půdního fondu, a to na základě rozhodnutí odboru komunálního hospodářství a zemědělství NV hl. m. P. sp. zn. 1021/74 Zár. 73. Dále vzal za prokázané, že parcely č. 2582/1 a 2582/2 k.ú. K. jsou evidovány jako ostatní plocha, způsob využití silnice. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen ,,zákon o půdě ), t. j. ke dni 24.6.1991, byl předmětný pozemek zastavěn silnicí. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě se nejedná o zemědělský majetek podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona o půdě ani o majetek ve smyslu § 30 zákona o půdě.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 23.4.2007 dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Tvrdila existenci dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř. Podle dovolatelky soudy obou stupňů protiprávně zasáhly do kompetence Ministerstva zemědělství Pozemkového úřadu ČR. Konstatovala, že Pozemkový úřad ČR v rozhodnutí ze dne 12.12.2003, sp. zn. PÚ 8331/93 nezpochybnil nárok dovolatelky, její postup podle zákona o půdě a pozemky jí nebyly vydány z důvodu neprokázání tísně a nápadně nevýhodných podmínek ke dni 2.12.1985 při uzavírání smlouvy o prodeji předmětných pozemků. Vytýkala odvolacímu soudu, že neurčil vlastníka sporných pozemků, nerozhodl o meritu věci, nýbrž protiprávně posuzoval postup jiného státního orgánu. Dále namítala, že soudy obou stupňů se nezabývaly otázkou ztotožnění původních a nově vzniklých pozemků, čímž poškodily dovolatelku o její vlastnická práva, resp. uznání nároků k původnímu vlastnictví. Poukazovala na skutečnost, že nemohla užívat předmětné pozemky v roce 1991 k zemědělské výrobě, neboť jí byly protiprávně fakticky odňaty a později neplatnou smlouvou nevykoupeny. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastnicí řízení řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 o.s.ř., § 241 odst. 1 o.s.ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Předpokládá se tedy, že dovolací soud bude při posouzení přípustnosti dovolání reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně označí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, Soudní judikatura č. 7/2004, str. 536, implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, Sbírka nálezů a usnesení sv. 29, č. 23, str. 203 a násl.). V dovolání však nebyla vymezena právní otázka zásadního významu, jejíž řešení by mělo smysl z hlediska judikatury nebo by bylo nesprávné.



V případě přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného meritorního rozhodnutí se může oprávněným předmětem dovolacího přezkumu stát jen takový dovolací důvod, který odpovídá ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci); ostatní dovolací důvody (odst. 2 písm. a/, odst. 3 téhož ustanovení) se předmětem dovolacího přezkumu, v návaznosti na přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, stát nemohou.

Tvrzení obsažená v dovolání žádný ze znaků přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. (judikatorní přesah či kontradikce, právní otázka řešená v rozporu s hmotným právem) však nenaplnila.

Dále je třeba poznamenat, že pokud jde o dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení, dovolání přípustné není a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení) srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod pořadovým číslem 88,

a publikovaném pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Na základě výše uvedeného dovolací soud podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná, ostatním účastníkům řízení v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. června 2008

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu