28 Cdo 262/2001
Datum rozhodnutí: 17.04.2001
Dotčené předpisy:




28 Cdo 262/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání J. K., zastoupeného advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 26.9.2000, sp.zn. 1 Co 135/2000, vydanému v právní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 23 C 24/99 ( žalobce J. K. proti žalované České republice-Ministerstvu spravedlnosti ČR, 128 10 Praha 2, Vyšehradská 16, o ochranu osobnosti), takto:

Zrušuje se usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 26.9.2000, sp.zn. 1 Co 135/2000, a věc se vrací tomuto odvolacímu soudu k dalšímu řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 9.6.2000, čj. 23 C 24/99-46.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 9.6.2000, čj. 23 C 24/99-46, byla zamítnuta žaloba žalobce, domáhajícího se uložení povinnosti žalované zaslat žalobci písemnou omluvu za držení ve vazbě od 25.3.1994 do 28.8.1995 a o zaplacení náhrady nemajetkové újmy 110.000 Kč. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalobce proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením z 26.9. 2000, sp.zn. 1 Co 135/2000, a to odmítnutím odvolání pro opožděnost; bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uváděl, že podle doručenky, opatřené podpisem doručovatele a otiskem denního razítka pošty, bylo zjištěno, že rozsudek soudu prvního stupně byl doručován tak, že dne 24.7.2000 byla adresátu ( advokátu zastupujícímu žalobce) zanechána výzva, že dne 25.7.2000 bude zásilka znovu doručena. Zásilka po tomto dalším bezvýsledném opakování doručení byla pak dne 25.7.2000 uložena na poště, kde si ji adresát vyzvedl 31.7.2000. Odvolání žalobce, datované 11.8.2000 bylo u Krajského soudu v Ostravě podáno faxem dne 15.8.2000 a téhož dne bylo předáno i poště k doručení a došlo uvedenému soudu 17.8.2000. Odvolací soud dále uváděl, že ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 občanského soudního řádu byl tu dnem doručení rozsudku 28. července 2000 a protože patnáctý den odvolací lhůty připadl na sobotu 12.8.2000, bylo posledním dnem odvolací lhůty pondělí 14.8.2000. Protože však odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno až 15.8.2000, bylo odvolání odvolacím soudem odmítnuto podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu.

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno advokátu, který žalobce v řízení zastupuje, dne 18.10.2000 a dovolání proti němu ze strany žalobce bylo podáno 24.10.2000 na poště k doručení Krajskému soudu v Ostravě, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu ( ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).

V dovolání dovolatel navrhoval, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel namítal, že jeho advokát, jemuž byl rozsudek soudu prvního stupně doručován, se v době od 24.7.2000 do 28.7.2000 nezdržoval v sídle advokátní kanceláře, byl na dovolené a v době od 14.7. do 28.7. 2000 měl za poplatek 100 Kč přesměrovanou poštu z N. do místa svého bydliště v K., kam mu pošta byla doručována. Zásilka obsahující rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 9.6.2000, čj. 23 C 24/99-46, však do K. zaslána nebyla, protože na doručence k této písemnosti bylo označeno " Nedosílat". Odvolací soud tedy nesprávně použil, podle názoru dovolatele, fikci doručení, co však nebylo v souladu s ustanovením § 47 odst. 2 občanského soudního řádu, když se adresát v sídle advokátní kanceláře nezdržoval v době 24.7. do 28.7.2000.

Dovolatel připojil ke svému dovolání potvrzení pošty N. 1, o tom, že JUDr. P. H. měl v době od 17.7. do 28.7. 2000 u pošty N. 1 z důvodu přechodného uzavření kanceláře zažádanou dosílku z adresy N., U., na adresu K., T. 504. Zásilka od Krajského soudu v Ostravě, podací číslo 17767, byla doručována s výzvou 24.7. 2000 a pak 25.7. 2000, což bylo adresátu na adrese N. oznámeno a zásilka pak byla uložena na poště N. 1; v potvrzení pošty se pak ještě uvádělo, že ze zásilky nebylo zřejmé, zda byla optařena označením "Nedosílat".

Za žalovaný stát se Ministerstvo spravedlnosti ČR vyjádřilo k dovolání žalobce tak, že ponechává rozhodnutí o dovolání zcela na úvaze soudu.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů ( tj. podle ustanovení občanského soudního řádu /zákona č. 99/1963 Sb./ i podle zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).

Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu ( v již uvedeném znění).

Podle ustanovení § 47 odst. 2 občanského soudního řádu ( ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) nebyl-li adresát písemnosti, která mu byla doručována do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledný, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení. považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení zásilky nedozvěděl.

Předpokladem postupu uvedeného v § 47 odst. 2 občanského soudního řádu a důsledků spojených s uložením zásilky je skutečnost, že se adresát v místě doručení zdržuje. K objasnění této skutečnosti dovolací soud v daném případě provedl důkaz k prokázání důvodů dovolání ( podle ustanovení § 243a odst. 2 občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) a na základě dovolatelem předloženého potvrzení pošty z 18.10.2000 pokládá za doložené, že se v tomto případě adresát zásilky, obsahující rozsudek soudu prvního stupně z 9.6. 2000, v místě doručení nezdržoval.

Dovolací soud, který měl na zřeteli i právní závěry z rozhodnutí uveřejněného pod č. 69/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem (o tom, že neobjasnění otázky včasnosti nebo opožděnosti odvolání může vést k odnětí možnosti účastníka řízení jednat před soudem), přikročil proto ke zrušení usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 1 a 5 občanského soudního řádu ( ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu ( zákona č. 99/1963 Sb. ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 69/2001 Sb.).

V Brně dne 17. dubna 2001

JUDr. Milan P o k o r n ý, CSc., v.r.

předseda senátu