28 Cdo 2614/2006
Datum rozhodnutí: 12.12.2006
Dotčené předpisy:





28 Cdo 2614/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Mgr. S. B., zastoupené advokátem, proti žalovanému E. Č., zastoupenému advokátem, o zaplacení nájemného ve výši 6.612,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 66/93, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.12.2003, č.j. 15 Co 388/2001-124, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10.10.2000, č.j. 49 C 66/93-103, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nájem za užívání jejích dvou parcel o celkové výměře 909 m2 po dobu od 24.6.1991 do 3.12.1999, k.ú. B. I., částku 19.700,- Kč.


Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 3.12.2003, č.j. 15 Co 388/2001-124, odvolání žalovaného odmítl. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že s doručením zásilky uložením na poště dne 24.11.2000 nelze spojit účinky náhradního doručení, neboť tento doklad neobsahuje údaj o tom, že žalovaný byl před uložením zásilky předem upozorněn na nový pokus o doručení. Dále vzal za prokázáno, že žalovaný byl písemně vyrozuměn o druhém pokusu o doručení s výzvou ze dne 28.12.2000 a písemnost byla uložena u pošty dne 29.12.2000. Věc posoudil ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř. Dovodil, že v dané věci byla písemnost žalovanému uložena dne 29.12.2000 a za den doručení náhradním způsobem, tedy uložením je třeba u žalovaného považovat den 2.1.2001. Zaujal názor, že od tohoto data žalovanému začala běžet 15-ti denní lhůta k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Skutečnost, že žalovaný si osobně rozsudek soudu prvního stupně převzal dne 11.1.2001 nepovažoval odvolací soud za rozhodující pro běh odvolací lhůty, neboť účinky doručení náhradním způsobem nastaly již 2.1.2001. Vyslovil závěr, že 15-ti denní lhůta k podání odvolání podle § 204 odst. 1 o.s.ř. počala běžet žalovanému dne 3.1.2001 a posledním dnem, kdy mohl žalovaný účinně podat ve věci odvolání, byl den 18.1.2001. Žalovaný podal odvolání osobně u soudu až 23.1.2001, tedy po uplynutí zákonné 15-ti denní lhůty k odvolání. Uzavřel, že odvolání je nutno odmítnout ve smyslu § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť bylo podáno opožděně.


Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dne 2.3.2004 dovolání s odůvodněním, že odvolací soud v dané věci právně pochybil, a to zejména s odkazem na ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) o.s.ř. Tvrdil, že lhůta ze strany žalovaného tedy byla řádně zachována a povinností odvolacího soudu bylo provést objektivní dokazování ve věci samé. Podle dovolatele nárok žalobkyně na úhradu nájemného za užívání dvou parcel je bez právního důvodu. Namítal, že jako občan byl krácen na svých právech v rámci občanského soudního řízení a to zejména proto, že předmětné parcely nikdy neužíval a tudíž mu nevznikla jakákoliv povinnost k úhradě nájemného ve prospěch žalobkyně. Navrhl proto zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.


Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen ,,o.s.ř. ).


Zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1 o.s.ř., § 241 odst. 1 o.s.ř.). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto. Přezkoumal proto dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.


Odvolací soud dospěl v projednávané věci k závěru, že odvolání bylo podáno ve smyslu § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. opožděně, tj. po uplynutí 15-ti denní lhůty stanovené v § 204 odst. 1 o.s.ř. Poněvadž běh této lhůty počíná od doručení rozsudku soudu prvního stupně, předpokládá tento závěr zjištění, že rozsudek byl účastníku řádně doručen, neboť jen řádné doručení má za následek, že lhůta počne běžet osobě, které je rozsudek doručován. Posouzení, zda je v konkrétním případě vyslovená podmínka splněna, vychází současně z určitého právního názoru (výkladu předpisů, jež upravují doručení rozsudku) a z šetření o okolnostech, která jsou z hlediska této právní úpravy významná.


Podle ustanovení § 158 odst. 2 věty první o.s.ř. se stejnopis písemného vyhotovení rozsudku doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou. Doručování fyzickým osobám v případech, kdy zásilku je třeba doručit do vlastních rukou adresáta, upravuje ustanovení § 47 o.s.ř.


Podle § 47 odst. 2 o.s.ř., nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.


Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje, vyznačované na doručence, jež osvědčuje náhradní doručení zásilky určené do vlastních rukou, stanoví v souladu s ustanovením § 47 odst. 2 o.s.ř. vyhláška č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejich uživatelů, ve znění vyhlášky č. 58/1991 Sb. (dále jen "poštovní řád"). Podle bodu 20 přílohy č. 5 k poštovnímu řádu se písemnosti i s doručenkou ukládají po dobu tří dnů. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od jejího uložení, pověřený pracovník ji přezkouší, doručenky opatří otisky denního razítka a svým podpisem, oddělí ji a vrátí odesílateli. Písemnost zůstane pro adresáta uložena do konce odběrní lhůty.


Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 25.6.1998, sp. zn. 2 Cdon 1532 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, pod pořadovým číslem 127) zaujal právní názor, který sdílí i v této věci, že doručenka je listinou, jež má povahu listiny veřejné, a jež se od listin soukromých liší svou důkazní silou; potvrzuje - není-li prokázán opak - pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§ 134 o.s.ř.). Uvedený důsledek lze ovšem spojovat jen s takovou doručenkou, jež obsahuje všechny náležitosti, které vyžaduje zmíněná příloha poštovního řádu v bodech 18, 19 a 20, to jest s doručenkou, v níž je uveden údaj o výzvě doručovatele na určitý den a podpis doručovatele, údaj o dni uložení zásilky na poště, a razítko a podpis pověřeného pracovníka pošty. Důsledek toho, že doručenka má povahu veřejné listiny, a toho, co obsahově potvrzuje, je ten, že je na účastníku, který tvrdí opak (oproti údajům uvedeným v doručence), že stanovený postup při doručování dodržen nebyl, aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato opačná tvrzení prokázal. Tvrzení účastníka musí být přitom konkrétní, a musí se vztahovat k písemnosti, jejíž doručování je zpochybňováno; nestačí tedy odkaz na případné vady doručování písemností v jiné věci.


V daném případě bylo doručení rozsudku soudu prvního stupně prokazováno doručenkou (č.l. 103 spisu), podle jejíhož obsahu šlo o doporučenou zásilku do vlastních rukou adresáta E. Č. Uvedená listina - jak zjistil již odvolací soud - obsahovala údaj o tom, že adresát, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebyl přes písemnou výzvu dne 28.12.2000 zastižen při druhém pokusu o doručení této písemnosti, písemnost byla uložena na poště a adresát byl písemně vyrozuměn o tom, že si má zásilku do tří dnů vyzvednout s tím, že nevyzvedne-li si ji, považuje se poslední den této lhůty za den doručení. Doručenka byla opatřena otisky úředního razítka doručovací pošty a podpisem pracovníka pošty. Z jejího obsahu se také podává, že k osobnímu převzetí zásilky adresátem došlo dne 11.1.2000, kdy adresát toto převzetí na poště stvrdil svým podpisem.


Jak vyplývá z obsahu spisu obsahuje tato doručenka výše uvedené náležitosti. Odvolací soud proto nepochybil, pokud dovodil, že má náležitosti veřejné listiny, osvědčující pravdivost toho, co je v ní uvedeno, a na základě toho dospěl k závěru, že byly splněny podmínky náhradního doručení (§ 47 odst. 2 o.s.ř.) rozsudku soudu prvního stupně žalovanému. Na základě výše uvedeného lze přisvědčit odvolacímu soudu, pokud uzavřel, že odvolání žalovaného bylo v dané věci podáno opožděně.





V mezích dovolacího přezkumu je proto rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 1 o.s.ř. dovolání žalovaného zamítl.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel sice neměl se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalobkyně k podanému dovolání však nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 až 3 vyhl. 177/1996 Sb. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., a § 142 odst. 1 o.s.ř.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 12. prosince 2006


JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.


předseda senátu