28 Cdo 2608/2013
Datum rozhodnutí: 20.11.2013
Dotčené předpisy: § 240 o. s. ř.



28 Cdo 2608/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph. D. a Mgr. Zdeňka Sajdla, v právní věci žalobkyně B. J. , zastoupené JUDr. Richardem Kaválkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 30, proti žalované M. M. , zastoupené JUDr. Petrem Vackem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Rovinou 15, o zaplacení částky 209 525 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 335/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2013, č. j. 21 Co 467/2012-170, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 1. 2013, č. j. 21 Co 467/2012-170, potvrdil v napadených výrocích rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 5. 2012, č. j. 15 C 335/2009-143, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu doručenému žalobkyni dne 30. 1. 2013 podala žalobkyně (dále jen dovolatelka ) zastoupená advokátem dne 28. 3. 2013 dovolání, v němž neuvedla žádné údaje o tom, z jakých důvodů rozhodnutí odvolacího soudu napadá a v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( tzv. blanketní dovolání ), přičemž advokát dovolatelky v tomto podání zároveň požádal o souhlas s dodáním odůvodnění dovolání ve lhůtě do 20. dubna 2013 s ohledem na [svou] nemocnost. Usnesením ze dne 7. 5. 2013, č. j. 15 C 335/2009-178, doručeným dovolatelce dne 23. 5. 2013, vyzval soud prvního stupně dovolatelku, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto usnesení podala řádné dovolání s tím, že jinak bude její dovolání soudem odmítnuto. Dovolatelka odůvodnila blanketní dovolání ze dne 28. 3. 2013 podáním ze dne 6. 6. 2013.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Podle § 240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. (odstavec 1 věta první). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. (odstavec 2 věta první).
Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání .
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá nebo v čem spatřuje dovolatel splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je vadným podáním, které může dovolatel v souladu s § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty (srov. shodně již např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod č. 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z poslední doby pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 28 Cdo 901/2013). Původně odstranitelné vady dovolání se tedy uplynutím (prekluzivní) dvouměsíční dovolací lhůty stávají vadami neodstranitelnými. Dovolací lhůta, která v posuzované věci uplynula dne 2. 4. 2013 (úterý po Velikonočním pondělí), je přitom lhůtou zákonnou, tedy lhůtou, která nemůže být předsedou senátu (samosoudcem) prodloužena, přičemž § 240 odst. 2 věta první o. s. ř. explicitně vylučuje i prominutí jejího zmeškání. Není tedy možné, aby soud prvního stupně svým usnesením (výzvou k doplnění dovolání) lhůtu k podání dovolání prodloužil nebo ji dokonce (více než měsíc po jejím uplynutí) oživil a ta začala znovu běžet. Výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny zákonné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno, se tedy po uplynutí dovolací lhůty stává bezpředmětnou. Jinak řečeno, dovolací soud nemůže přihlížet k opožděně podanému doplnění dovolání, a to ani v případě, že k doplnění dovolání došlo na základě výzvy soudu prvního stupně, jak tomu bylo v posuzovaném případě (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2858/2006, z poslední doby pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3663/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 638/2013).
Jelikož tedy v posuzované věci nemohlo být přihlédnuto k doplnění dovolání ze dne 6. 6. 2013, které dovolatelka učinila více než dva měsíce po uplynutí dovolací lhůty, a dovolání ze dne 28. 3. 2013 je pro absenci údajů o tom, z jakých důvodů dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu napadá a v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, neprojednatelné, dovolací soud odvolání dovolatelky podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení je dán tím, že žalované, která byla v řízení úspěšná, žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Není-li výše uvedeno jinak, jsou citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz .
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. listopadu 2013

JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu