28 Cdo 2473/2011
Datum rozhodnutí: 27.08.2013
Dotčené předpisy: § 498 obč. zák.




28 Cdo 2473/2011
ROZSUDEK

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., a Mgr. Zdeňka Sajdla, v právní věci žalobce M. S., zastoupeného Mgr. Markem Ježkem, advokátem se sídlem Český Těším, Tovární 1707/33, proti žalované I. H. , zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem Ostrava Moravská Ostrava, Čs. Legií 5, o zaplacení částky 468 000 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 56 C 240/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2010, č. j. 11 Co 153/2010-159, takto:

I. V částce 400 000 Kč s příslušenstvím se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8 2010, č. j. 11 Co 153/2010-159, zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ve zbytku se dovolání žalobce odmítá .

O d ů v o d n ě n í: A. Předchozí průběh řízení

Žalobce se žalobou ze dne 23. 10. 2006 ve znění podání ze dne 14. 2. 2008 domáhal po žalované zaplacení částky 468 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaná na něj na základě smlouvy ze dne 12. 11. 2002 převedla pohledávku za J. T. (dále jen předmětná pohledávka ) za částku 400 000 Kč, aniž by však byla jejím vlastníkem. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 7. 2003 převedl žalobce předmětnou pohledávku za částku 450 000 Kč na M. D. Okresní soud ve Frýdku Místku rozsudkem ze dne 11. 8. 2006, č. j. 12 C 56/2006-67, (dále jen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku Místku ) posoudil smlouvu o postoupení předmětné pohledávky ze dne 16. 7. 2003 sjednanou mezi žalobcem a M. D. jako neplatnou ( jelikož žalobce pohledávku nenabyl, nemohl ji ani dále převést ) a uložil žalobci zaplatit M. D. částku 450 000 Kč a náklady řízení ve výši 18 000 Kč. V částce 400 000 Kč tedy žalovaný nárok představuje bezdůvodné obohacení (cenu zaplacenou žalobcem žalované za neplatné postoupení předmětné pohledávky), v částce 50 000 Kč nárok na náhradu škody ušlý zisk (rozdíl mezi částkou, kterou zaplatil žalobce žalované, a částkou, kterou byl povinen zaplatit M. D. na základě rozsudku Okresního soudu ve Frýdku Místku) a v částce 18 000 Kč nárok na náhradu škody skutečnou škodu (náklady soudního řízení přiznané M. D. rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku Místku).

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. 5. 2009, č. j. 56 C 240/2007-86, v částce 400 000 Kč s příslušenstvím žalobě vyhověl, v částce 68 000 Kč s příslušenstvím (50 000 Kč + 18 000 Kč) žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel z dále uvedeného skutkového stavu. Dne 11. 11. 2002 podepsala žalovaná smlouvu o postoupení předmětné pohledávky mezi městem Vratimov jako postupitelem a jí jako postupníkem (tato smlouva je datována dnem 30. 10. 2002) a žalobce složil (resp. předal žalované a ta složila) na pokladně města Vratimov v této smlouvě dohodnutou úplatu ve výši 400 000 Kč; pokladní doklad na částku 400 000 Kč byl vyhotoven na jméno žalované a žalovaná žalobci písemně potvrdila, že od něj tuto částku převzala. Smlouvou uzavřenou téhož dne (datovanou dnem 12. 11. 2002) postoupila žalovaná předmětnou pohledávku za částku 400 000 Kč na žalobce. Dne 14. 1. 2003, tedy poté, co zastupitelstvo města Vratimov dne 3. 12. 2002 schválilo postoupení předmětné pohledávky na žalovanou, uzavřelo město Vratimov s žalovanou novou smlouvu o postoupení předmětné pohledávky. Smlouvou uzavřenou dne 16. 7. 2003 postoupil žalobce předmětnou pohledávku na M. D. za částku 450 000 Kč. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku Místku byla tato smlouva shledána neplatnou a žalobci bylo uloženo, aby M. D. uhradil částku 450 000 Kč a náklady řízení ve výši 18 000 Kč. Dle soudu prvního stupně nemohla být předmětná pohledávka postoupena z města Vratimov na žalovanou, aniž by napřed tuto transakci schválilo zastupitelstvo města Vratimov. Jelikož žalovaná nebyla dne 11. 11. 2002 vlastníkem předmětné pohledávky, nemohla ji ani tohoto dne platně postoupit na žalobce. Na uvedeném závěru nemůže dle soudu prvního stupně nic změnit ani skutečnost, že postoupení předmětné pohledávky bylo dodatečně schváleno zastupitelstvem města Vratimov a že mezi městem Vratimov a žalovanou byla dne 14. 1. 2003 uzavřena nová smlouva o postoupení předmětné pohledávky. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná je povinna vrátit žalobci částku 400 000 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalobce uhradil na základě neplatné smlouvy, přičemž k námitce promlčení vznesené žalovanou s ohledem na ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. nepřihlédl. Nároku na náhradu škody soud prvního stupně nevyhověl s ohledem na spoluzavinění žalobce.

K odvolání obou účastníků žalobce v částce 34 000 Kč s příslušenstvím a žalované v částce 400 000 Kč s příslušenstvím Krajský soudu v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 8. 2010, č. j. 11 Co 153/2010-159, rozsudek soudu prvního stupně v částce 34 000 Kč s příslušenstvím potvrdil a v částce 400 000 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žaloba se zamítá. Odvolací soud zopakoval některé důkazy a vyšel z dále uvedeného skutkového stavu. Dne 11. 11. 2002 podepsala žalovaná smlouvu o postoupení předmětné pohledávky za částku ve výši 400 000 Kč mezi městem Vratimov jako postupitelem a jí jako postupníkem; městem Vratimov tato smlouva podepsána nebyla. Smlouvou uzavřenou bezprostředně poté postoupila žalovaná předmětnou pohledávku za částku 400 000 Kč na žalobce. Ještě před podpisem těchto smluv zaplatil žalobce na pokladně města Vratimov ze svých finančních prostředků částku 400 000 Kč, což odpovídalo ceně za předmětnou pohledávku postupovanou z města Vratimov na žalovanou; pokladní doklad byl vystaven na jméno žalované. Jinou částku žalobce žalované za postoupení předmětné pohledávky nezaplatil. Žalovaná žalobci písemně potvrdila, že od něj převzala částku 400 000 Kč. Smlouvou uzavřenou dne 16. 7. 2003 postoupil žalobce předmětnou pohledávku na M. D. za částku 450 000 Kč. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku Místku byla smlouva o postoupení předmětné pohledávky uzavřená mezi žalobcem a M. D. shledána neplatnou a žalobci bylo uloženo, aby M. D. zaplatil částku 450 000 Kč a náklady řízení ve výši 18 000 Kč. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalovaná v době, kdy uzavřela s žalobcem smlouvu o postoupení předmětné pohledávky (tj. 11. 11. 2002), nebyla vlastníkem této pohledávky, pročež je tato smlouva absolutně neplatná; stejně tak je neplatná i smlouva o postoupení předmětné pohledávky ze dne 16. 7. 2003 uzavřená mezi žalobcem a M. D. Odvolací soud dále uvedl, že žalovaná měla jako nabyvatelka předmětné pohledávky zaplatit městu Vratimov částku 400 000 Kč sama. K tomu však nedošlo a uvedenou částku (namísto ní) zaplatil městu Vratimov ze svých vlastních prostředků žalobce, který však vůči žalované ani vůči městu Vratimov žádnou povinnost plnit neměl. Žalobce tedy plnil bez právního důvodu, ale nikoliv žalované, ale městu Vratimov. O bezdůvodné obohacení založené plněním za jiného dle § 454 obč. zák. se v posuzované věci nejedná, neboť město Vratimov nevědělo, že žalobce plní za jiného. Odvolací soud dále uvedl, že jednání žalované nelze považovat ani za protiprávní, ani za zaviněné, a že mezi jednáním žalované a škodou požadovanou žalobcem v odvolání (34 000 Kč z původně žalovaných 68 000 Kč) není ani příčinná souvislost; podmínky odpovědnosti za škodu proto v posuzované věci dány nejsou.
B. Dovolání a vyjádření k němu

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále také dovolatel ) dne 12. 11. 2010 dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatel v § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Jako dovolací důvod uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Konkrétně dovolatel především namítal, že ze svých prostředků uhradil na pokladně města Vratimov částku 400 000 Kč, přičemž pokladní doklad byl vystaven na žalovanou. Město Vratimov tak muselo vědět, že dovolatelem je plněno za jiného. Složení částky 400 000 Kč na pokladně města Vratimov bylo pouze způsobem uhrazení ceny postoupené pohledávky. Žalovaná podpisem na příjmovém pokladním dokladu stvrdila převzetí uvedené částky, přičemž dle názoru dovolatele není rozhodné, zda tuto částku předal přímo k rukám žalované, nebo ji jménem žalované vložil na pokladně města Vratimov, když v obou případech je nutno dospět k závěru, že uvedenou částku plnil žalované. Žalované plnil na základě neplatné smlouvy o postoupení pohledávky a žalovaná se tak na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním z neplatného právního úkonu, přičemž žalovaná je v souladu s § 451 obč. zák. povinna mu získané bezdůvodné obohacení vydat. V souvislosti s nárokem na náhradu škody dovolatel především namítal, že žalovaná musela při uzavírání smlouvy o postoupení předmětné pohledávky se žalobcem vědět, že není vlastníkem předmětné pohledávky, pročež porušila jak prevenční povinnost dle § 415 obč. zák., tak i § 524 obč. zák.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání ze dne 12. 7. 2011 uvedla, že částku 400 000 Kč od dovolatele obdrželo město Vratimov a nikoliv ona. Pokud se proto na úkor žalobce někdo bezdůvodně obohatil, bylo to město Vratimov. Dále uvedla, že o předmětnou pohledávku od samého počátku neměla zájem a cílem celé transakce bylo, aby tuto pohledávku nabyl dovolatel; dovolatelem proto nemohlo být plněno za ni. Žalovaná dále uvedla, že i kdyby se na úkor dovolatele bezdůvodně obohatila, již před soudem prvního stupně úspěšně namítla promlčení, přičemž ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. se v posuzované věci neuplatní, neboť mezi ní a dovolatelem nedošlo ke vzájemnému plnění. Dovolatelka dále popřela, že by se na úkor dovolatele obohatila úmyslně. Pokud žalobci vznikla škoda, způsobil si ji výlučně svým vlastním jednáním. Z procesní opatrnosti žalovaná uvedla, že danou věc lze posoudit i tak, že uzavřením smlouvy mezi ní a městem Vratimov ze dne 14. 1. 2003 došlo ke konvalidaci smlouvy uzavřené dne 11. 11. 2002 mezi ní a dovolatelem, v důsledku čehož se dovolatel stal vlastníkem předmětné pohledávky, a k bezdůvodnému obohacení na jeho úkor proto dojít nemohlo. Z procesní opatrnosti žalovaná dále uvedla, že věc lze posoudit také tím způsobem, že rozsudek Okresního soudu ve Frýdku Místku není správný, neboť J. T. neměl právo namítat, že M. D. není vlastníkem předmětné pohledávky. Nárok žalobce je dle názoru žalované rovněž v rozporu s dobrými mravy.
C. Přípustnost

Dovolací soud zjistil, že dovolání ze dne 27. 2. 2012 je včasné, podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v § 241a odst. 1 o. s. ř. v relevantním znění (tedy ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. a účinném ke dni vydání rozsudku odvolacího soudu, srov. přechodné ustanovení v čl. II bodě 7 zákona č. 404/2012 Sb.; dále jen o. s. ř ).

Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je třeba přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o více nárocích, posoudit u každého nároku zvlášť a bez ohledu na to, zda byly uplatněny a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem nebo jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 133/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 5305/2009). V posuzované věci odvolací soud rozhodoval celkem o dvou, resp. třech samostatných nárocích, konkrétně o nároku dovolatele ve výši 400 000 Kč odpovídající částce, kterou dovolatel uhradil v souvislosti s postoupením předmětné pohledávky, a nároku na náhradu škody v celkové výši 34 000 Kč (původně 68 000 Kč, přičemž 50 000 Kč z této částky představoval ušlý zisk a 18 000 Kč skutečná škoda).

Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Podstatné přitom není, jaká částka byla původně uplatněna žalobou, ani to, o jaké částce rozhodoval ve věci samé soud prvního stupně nebo odvolací soud, nýbrž to, v jakém rozsahu je příslušné peněžité plnění zpochybněno dovoláním (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2289/2011 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 872/2012, dále pak Krčmář, Z. in Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. Komentář . Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 1880). Nárok na náhradu škody v celkové původní výši 68 000 Kč byl přitom dovolatelem dovoláním napaden pouze v částce 34 000 Kč (neboť o zbývající částce 34 000 Kč bylo pravomocně rozhodnuto již soudem prvního stupně), tedy v částce nepřevyšující 50 000 Kč, a v tomto rozsahu proto dovolání dovolatele přípustné není; ke stejnému výsledku by samozřejmě bylo třeba dojít i v případě, byla-li by přípustnost dovolání týkající se nároku na náhradu škody ušlého zisku v původně uplatněné výši 50 000 Kč, a náhradu škody skutečné škody v původně uplatněné výši 18 000 Kč, posuzována zvlášť (nepřevyšují-li tyto dva nároky v rozsahu napadeném dovoláním částku 50 000 Kč ve svém součtu, nemohou ji převyšovat ani samostatně).

V částce 400 000 Kč odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a v tomto rozsahu je proto dovolání dovolatele přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
D. Důvodnost
Podle 498 obč. zák. na to, co bylo dáno před uzavřením smlouvy některým účastníkem, hledí se jako na zálohu . S názorem, dle kterého žalobce plnil nikoliv žalované, ale městu Vratimov, se dovolací soud s ohledem na skutkové zjištění posuzované věci neztotožňuje. Lze totiž sotva akceptovat, aby právní posouzení věci záviselo na pouhé nahodilosti a ve své podstatě ničem jiném než technikálii spočívající v tom, zda žalobce předal částku 400 000 Kč (do rukou) žalované a ta ji bezprostředně poté složila na pokladně města Vratimov, nebo zda žalobce složil uvedenou částku za přítomnosti žalované a s jejím vědomím a souhlasem na pokladně města Vratimov přímo. Uvedenou transakcí byly ve skutečnosti realizovány dvě plnění. Žalovaná poskytla městu Vratimov zálohu na úhradu závazku, jenž ji měl vzniknout vůči městu Vratimov (ale nevznikl, neboť smlouva o postoupení předmětné pohledávky mezi městem Vratimov a žalovanou nebyla městem Vratimov podepsána), a žalobce poskytl žalované zálohu na úhradu závazku, který mu vznikl na základě smlouvy o postoupení předmětné pohledávky uzavřené mezi žalovanou a žalobcem bezprostředně poté. Nelze ostatně ani nevidět, že v právní praxi dochází k praktickému splynutí dvou plnění do jedné platby, resp. k založení či změně právních vztahů mezi třemi subjekty jednou faktickou platbou, poměrně často (srov. platby provedené převodem z bankovního účtu, právní úpravu směnek, poukázek apod.). Závěr, dle kterého žalobce plnil žalované a nikoliv městu Vratimov, a ta zároveň (prostřednictvím žalobce) či bezprostředně poté plnila městu Vratimov, je ostatně zřejmý i z toho, že pokladní blok byl vystaven na jméno žalované, jakož i z toho, že žalovaná žalobci potvrdila, že od něj převzala částku 400 000 Kč. Lze tedy uzavřít, že v posuzované věci je pasivně legitimována žalovaná (a nikoliv město Vratimov).

Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud v souladu s ustanovením § 242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. rovněž zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) i b) a odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž žádnou takovouto vadu neshledal.

S ohledem na výše uvedené dovolací soud rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) podle § 243b odst. 2, věty za středníkem o. s. ř., zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V dalším řízení je odvolací soud vázán právními názory soudu dovolacího (§ 243d odst. 1 ve sp. s § 226 odst. 1 o. s. ř.). V jeho rámci bude při rozhodování o nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 27. srpna 2013

JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu