28 Cdo 2435/2007
Datum rozhodnutí: 23.08.2007
Dotčené předpisy:





28 Cdo 2435/2007


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobce J. B., zastoupeného advokátem, proti žalované obci K., zastoupené advokátkou, o určení vlastnictví, vedené Okresním soudem v Táboře pod sp. zn. 6 C 99/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 25. 1. 2007, č. j. 15 Co 568/2006-209, takto:


Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 25. 1. 2007, č. j. 15 Co 568/2006-209, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.


Odůvodnění:


Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře (odvolací soud) rozsudkem ze dne 25. 1. 2007, č. j. 15 Co 568/2006-209, určil, že žalobce je výlučným vlastníkem v rozhodnutí označeného pozemku, čímž změnil původní zamítavý rozsudek Okresního soudu v Táboře (soud prvního stupně) ze dne 12. 7. 2006, č. j. 6 C 99/2002-183 (vydaný poté, co jeho předchozí dvě rozhodnutí ve věci samé byla usneseními odvolacího soudu zrušena); současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu. Odvolací soud převzal skutková zjištění učiněná soudy v předchozích řízeních, avšak oproti soudu prvního stupně dospěl k jinému závěru o platnosti hospodářské smlouvy ze dne 31. 10. 1989, kterou bylo převedeno právo hospodaření ke spornému pozemku ze Státního plemenářské podniku, k.p. T., na právního předchůdce žalované, Městský národní výbor S. (dále jen hospodářská smlouva, případně smlouva ). Uvedl, že na základě § 347 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění účinném ke dni 31.10.1988 (správně 31.10.1989), uzavírané hospodářské smlouvy musely mimo jiné obsahovat výši úplaty nebo dohodu o bezplatnosti převodu, nebyl-li převod podle právního předpisu bezplatný; smlouva v bodě 3 pouze odkazovala na § 12 vyhlášky federálního ministerstva financí č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem (dále jen vyhláška ), stanovící případy, kdy takový převod je vždy bezplatný. V posuzovaném případě nešlo o úplatný převod podle § 12 odst. 1 vyhlášky; v úvahu nepřicházelo ani užití ustanovení § 12 odst. 3 písm. d) vyhlášky, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by se jednalo o přebytečný nemovitý národní majetek (nebyla doložena existence rozhodnutí o přebytečnosti tohoto majetku ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky). Z obsahu smlouvy navíc nevyplývá důvod, pro který bylo právo hospodaření s předmětným pozemkem převedeno. Odvolací soud proto uzavřel, že neobsahuje-li hospodářská smlouva některou z těchto podstatných náležitostí, nelze ji považovat za platnou.


Proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání; jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a jako dovolací důvod uvádí, že řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo, je stiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávní rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávné posouzení platnosti hospodářské smlouvy zapříčiněné nesprávnou aplikací ustanovení § 12 vyhlášky. Namítá, že odvolací soud nesprávně vycházel ze znění vyhlášky účinného od 1. 5. 1990, neboť podle § 12 odst. 3 písm. a) vyhlášky ve znění účinném ke dni uzavření hospodářské smlouvy (tj. k 31. 10. 1989) se bezúplatně převádí právo hospodaření s národním majetkem vždy, je-li předmětem převodu právo hospodaření k pozemkům; pochybení soudu podle žalované dokládá i vyžadování uvedení důvodu převodu, který není obligatorní náležitostí hospodářské smlouvy podle § 347 odst. 2 písm. c) [správně § 347 odst. 3 písm. c)] hospodářského zákoníku. Další pochybení dovolatelka spatřuje v tom, že odvolací soud posoudil odchylně od soudu prvního stupně platnost hospodářské smlouvy pro absenci předchozího rozhodnutí o přebytečnosti národního majetku ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky, aniž by ji poučil o její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní o tom, zda takové rozhodnutí existovalo či nikoliv ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Jelikož touto otázkou se soudy v předchozím průběhu řízení vůbec nezabývaly, odvolací soud zatížil řízení vadou, jež mohla ovlivnit správnost rozhodnutí ve věci. Z těchto důvodů dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Žalobce se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry, k nimž dospěl odvolací soud. Odmítl možnou existenci dovolatelkou vytýkaných vad řízení, neboť ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. se týká řízení v prvním stupni ; navíc k platnosti hospodářské smlouvy se vyjadřovali oba účastnici a nezbyl prostor pro jakékoli ukládání dalších tvrzení či označování dalších důkazů. Otázku úplatnosti či bezplatnosti smlouvy považuje žalobce za nepodstatnou, neboť podle § 68 odst. 1 hospodářského zákoníku mohou být převody prováděny mimo jiné jen ze závažných důvodů, za něž nelze považovat tvrzení o neexistujícím hřišti. Zdůrazňuje povinnost uvést ve smlouvě v § 347 odst. 3 hospodářského zákoníku stanovené náležitosti, přicházejí-li v úvahu ; v opačném případě by šlo o smlouvu neurčitou a tudíž neplatnou. Navrhuje, aby dovolání bylo podle § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.


Nejvyšší soud posoudil dovolání podle § 240 odst. 1, § 241 a § 241a odst. 1 o. s. ř. a shledal, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátkou a jí bylo dovolání též sepsáno.


V posuzované věci je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.


Podle § 242 odst. 1 a 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením. K vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostní vady), popř. k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).


Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů stanovených § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.


Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu byť správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


V projednávané věci dovolatelka zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu (na němž jeho měnící rozsudek spočívá), že hospodářskou smlouvu ze dne 31. 10. 1989 nelze považovat za platnou, neboť neobsahuje výši úplaty ani dohodu o bezplatnosti převodu, přičemž z právního předpisu (vyhlášky č. 119/1988 Sb.) nevyplývá, že by se jednalo o převod bezplatný; současně neobsahuje ani důvod tohoto převodu.


Vzhledem k ustanovení § 854 obč. zák. ve znění zákona č. 509/1991 Sb. odvolací soud správně posuzoval platnost hospodářské smlouvy uzavřené dne 31. 10. 1989 podle zákona č. 109/1964, hospodářský zákoník, ve znění účinném do 30. 4. 1990 (dále jen hosp. zák. ); nesprávně však vycházel namísto z prováděcí vyhlášky federálního ministerstva financí č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, ve znění účinném do 30. 4. 1990, z téže vyhlášky již ve znění zákona č. 103/1990 Sb. (tj. ve znění účinném od 1. 5. 1990).


Podle § 24 odst. 1 věty první hosp. zák. právní úkony socialistických organizací jsou neplatné, jsou-li v rozporu s právními předpisy nebo jejich účel obcházejí nebo jsou v rozporu se zásadami hospodářské politiky Československé socialistické republiky anebo jestliže jejich předmětem je plnění nemožné.


Podle § 68 věty první hosp. zák. převody práva hospodaření s národním majetkem mimo obvyklé hospodaření se provádějí hospodářskými smlouvami (§ 347).


Podle § 347 odst. 1 hosp. zák. hospodářská smlouva o převodu práva hospodaření s národním majetkem mimo obvyklé hospodaření (§ 68) musí obsahovat: a) určení převáděného majetku, b) určení dne převodu, c) výši úplaty nebo dohodu o bezplatnosti převodu; to však neplatí, pokud je převod podle právního předpisu bezplatný.


Podle § 347 odst. 3 hosp. zák. v hospodářské smlouvě se dále uvedou a) názvy orgánů oprávněných dát souhlas k převodu, pokud je takového souhlasu třeba podle právního předpisu, b) hodnota převáděného majetku podle údajů účetnictví, c) důvod převodu, d) práva a závazky související s převáděným majetkem, pokud se současně převádějí.


Podle § 12 odst. 1 vyhlášky federálního ministerstva financí č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem, ve znění účinném do 30. 4. 1990 (dále opět jen vyhláška ) převody práva hospodaření s národním majetkem se uskutečňují mezi organizacemi navzájem a mezi organizacemi a státními podniky hospodářskými smlouvami úplatně, pokud právní předpis nestanoví jinak nebo pokud se organizace výjimečně nedohodnou na bezúplatném převodu.


Podle § 12 odst. 3 písm. a) vyhlášky v tomtéž znění bezúplatně se převádí právo hospodaření s národním majetkem vždy, je-li předmětem převodu právo hospodaření k pozemkům.


Odvolací soud (vycházeje ze znění vyhlášky č. 119/1988 Sb. v rozhodné době dosud neúčinného) aplikoval ustanovení § 12 odst. 3 písm. d) vyhlášky a zkoumal, zda předmětný pozemek byl přebytečným nemovitým národním majetkem ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 vyhlášky. Ze skutečnosti, že v řízení nebyla prokázána existence rozhodnutí o přebytečnosti národního majetku podle § 7 odst. 3 vyhlášky dovodil, že není dána jedna z podstatných náležitostí hospodářské smlouvy podle § 347 odst. 1 hosp. zák. výše úplaty či dohoda o bezplatnosti převodu, přičemž z právního předpisu (citované vyhlášky) nevyplývá, že převod je bezplatný; z tohoto důvodu a současně jelikož z obsahu smlouvy nevyplývá důvod převodu práva hospodaření, dospěl odvolací soud k závěru, že se jedná o smlouvu neplatnou.


Dovolací soud nepovažuje dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu za správný. Z § 12 odst. 3 písm. a) vyhlášky v rozhodném znění vyplývá, že je-li předmětem převodu mezi socialistickými organizacemi právo hospodaření k pozemkům, převádí se takové právo vždy bezplatně; odvolací soud proto nesprávně vycházel z ustanovení § 12 odst. 3 písm. d) vyhlášky a nadbytečně zkoumal přebytečnost předmětného pozemku. Důvod převodu práva hospodaření nelze považovat za podstatnou náležitost hospodářské smlouvy podle § 347 hosp. zák. (což lze a contrario dovodit i z odůvodnění napadeného rozsudku), jejíž absenci zákon sankcionuje neplatností takové smlouvy ve smyslu § 24 odst. 1 hosp. zák. (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2549/2005).


Námitku dovolatelky, že řízení je pro absenci poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. odvolacím soudem zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud nepovažuje za důvodnou; z výše uvedeného je zřejmé, že skutkový závěr o existenci či neexistenci rozhodnutí o přebytečnosti nemovitého národního majetku je při správné aplikaci ustanovení § 12 vyhlášky pro správnost posouzení platnosti hospodářské smlouvy zcela irelevantní.


Nejvyšší soud se zřetelem k výše uvedenému považuje posouzení platnosti hospodářské smlouvy za nesprávné a dovolání za důvodné; proto rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném výroku a v závislých výrocích o nákladech řízení zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).


Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je pro odvolací soud závazný; v novém rozhodnutí ve věci samé odvolací soud znovu rozhodne o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).


Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 23. srpna 2007


JUDr. Robert Waltr, v. r.


předseda senátu