28 Cdo 2407/2003
Datum rozhodnutí: 26.11.2003
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 2407/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. Č., zastoupeného advokátem, proti žalovanému O. H. K., s.p. ,, v likvidaci , o uzavření dohody o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 C 202/91, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15.5.1992, č.j. 8 Co 178/92-56, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 29.8.1991 domáhal se žalobce vydání nemovitostí blíže popsaných v žalobě.

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28.2.1992, č.j. 3 C 202/91- 45, žalobu zamítl. Věc posoudil podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 403/1990 Sb. a § 3 odst. 2 téhož zákona. Dospěl k závěru, že H. K., která je dcerou sestry L. Č., je oprávněnou osobou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 403/1990 Sb. Uzavřel, že žalobce by se mohl domáhat vydání předmětných nemovitostí pouze tehdy, pokud by neexistovala žádná z osob uvedených v ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb.



K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 4.6.1992.



Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 20.9.2002 dovolání, které doplnil dne 10.7.2003, a to proti rozhodnutím soudů obou stupňů. Soudu prvního stupně vytýkal nesprávné právní posouzení věci, neboť nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a důkazům. Tvrdil, že o lhůtě k podání dovolání nebyl řádně poučen, což mu odňalo možnost jeho právo uplatnit. Namítal, že odmítnutí dovolání nebylo učiněno po právo a domáhal se jeho projednání. Navrhl zrušení usnesení soudu prvního stupně ze dne 18.11.2002, sp.zn. 3 C 202/91 a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Soud prvního stupně nato usnesením ze dne 18.11.2002, č.j. 3 C 202/91-74, dovolání žalobce podané proti rozhodnutím soudům obou stupńů, odmítl. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 22.8.2003, č.j. zn. 22 Co 314/2003-104, usnesení soudu prvního stupně zrušil. Vyslovil závěr, že rozhodnutí soudů obou stupňů byla vydána přede dnem účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., proto soud prvního stupně nebyl věčně ani funkčně příslušný rozhodnout o tom, zda dovolání bylo či nikoliv podáno opožděně, neboť podle platné úpravy do 31.12.2000 si tuto otázku řešil sám dovolací soud.

Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 29.8.1991, tedy za účinnosti občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (to je do dne 31. 12. 2000). Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 28.2.1992 tak bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k ustanovení bodu 15. hlavy I. - přechodná ustanovení k části první - zákona č. 30/2000 Sb., proto i pro projednání věci a jejímu rozhodnutí odvolacím soudem přicházelo do úvahy rozhodování podle dosavadních právních předpisů. Rovněž z hlediska dovolacího řízení je nutno vycházet z ustanovení bodu 17. těchže přechodných ustanovení. Podle nich dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.

Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Uvedený důsledek vychází z povahy ustanovení bodu 15. a 17. zmíněných přechodných ustanovení, neboť jde o předpis kogentní povahy, od nichž se soud nemůže odchýlit. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen o.s.ř. ).



Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o.s.ř.).

V této věci bylo dovolání podáno po uplynutí shora uvedené zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. musel opožděně podané dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných.

Pro úplnost je nutné připomenout, že občanský soudní řád ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. neměl ustanovení o tom, jaké právní následky má nedostatek poučení o dovolání. Výše uvedená novela zákona pod č. 30/2000 Sb., účinná od 1. ledna 2001 úpravu těchto následků již obsahuje, když pod § 240 odst. 3 uvádí, že neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání, nebo u soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení. V projednávané věci nelze tedy postup, kdy účastníkovi, který odvolacím soudem nebyl poučen, posuzovat jako odnětí možnosti jednat před soudem.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití § 224 odst.1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s..ř. Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 26. listopadu 2003

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu