28 Cdo 2396/2002
Datum rozhodnutí: 25.09.2003
Dotčené předpisy: § 103 předpisu č. 99/1963Sb., § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 2396/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání S. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 16. 11. 2001, sp. zn. 10 co 171/2001, o zastavení řízení o vyloučení soudkyně JUDr. J. R. z řízení v této právní věci, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále - pobočka Krnov pod sp. zn. 15 C 59/94 (žalobce S. S. proti žalovanému Z. p. R., státnímu podniku, o náhradu za živý a mrtvý inventář), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

V průběhu řízení o žalobě žalobce, podané u soudu 23. 5. 1994, jíž se žalobce domáhal vydání živého a mrtvého inventáře podle ustanovení § 20 zákona č. 229/1991 Sb., bylo dne 7. 11. 2001 vydáno usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 10 Co 171/2001, kterým bylo rozhodnuto tak, že se zastavuje řízení o návrhu na vyloučení soudkyně Okresního soudu v Bruntále - pobočka v Krnově JUDr. J. R. z rozhodování v právní věci vedené u uvedené pobočky okresního soudu pod sp. zn. 15 C 59/94.

Toto rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě bylo odůvodněno tím, že o obsahově shodné námitce podjatosti bylo již jednou pravomocně rozhodnuto (usnesením Krajského soudu v Ostravě z 29. 6. 1998, č. j. 4 Nc 51/98-99), přičemž při opakování návrhu žalobce na vyloučení téže soudkyně z projednávání věci pro její žalobcem tvrzenou podjatost neuvedl žalobce žádné nové důvody. Ve smyslu ustanovení § 159 odst. 3 občanského soudního řádu nebylo možné, podle názoru uvedeného krajského soudu, jakmile bylo již o stejné právní otázce rozhodnuto, aby byla znovu projednávána, takže tu jde o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení.

Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě z 7. 11. 2001, sp. zn. 10 Co 171/2001, bylo doručeno žalobci S. S. dne 9. 4. 2002 a dovolání ze strany žalobce proti tomuto usnesení bylo předáno na poště dne 6. 5. 2002 k doručení Krajskému soudu v Ostravě, tedy ve lhůtě a způsobem stanoveným v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu; dodatek k dovolání byl předán Krajskému soudu v Ostravě dne 13. 5. 2002 v průběhu odvolacího jednání ve věci samé (sp. zn. 291/2002 Krajského soudu v Ostravě).

Uvedené dovolání bylo dovolacímu soudu předloženo k rozhodnutí dne 13. 12. 2002 s poukazem na usnesení Okresního soudu v Bruntále pobočka v Krnově z 10. 10. 2002, č. j. 15 C 59/94-231, jímž byl žalobce vyzván (avšak bezvýsledně), aby předložil plnou moc pro svého zástupce (advokáta) v dovolacím řízení.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 1 zákona č. 30/200 Sb., podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), platí i na řízení, která byla zahájena před nabytím účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (tj. před 1. 1. 2001).

Podle ustanovení § 236 odst. 1 občanského soudního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (tj. občanský soudní řád) připouští.

V daném případě dovolání dovolatele směřovalo proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, které bylo vydáno s poukazem na ustanovení § 14 odst. 1, § 16, § 103 a § 104 odst. 1, věta první, občanského soudního řádu.

Krajský soud v Ostravě tu tedy rozhodoval nikoli jako odvolací soud, ale jako soud nadřízený soudu prvního stupně, a to podle ustanovení § 16 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož o tom, zda je soudce vyloučen z projednávání s rozhodování věci (§ 16 odst. 1 občanského soudního řádu), rozhodne nadřízený soud v senátě.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že ani proti potvrzujícímu usnesení o zastavení řízení pro nedostatek jiné podmínky řízení než soudní pravomoci, není přípustné dovolání. Tím spíše je tu dovolání nepřípustné, jestliže rozhodnutí o zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení byl vydán krajským soudem nikoli jako soudem odvolacím (srov. § 236 odst. 1 občanského soudního řádu), ale jako soudem nadřízeným, soudu prvního stupně, rozhodujícím rozhodnutím vydaným v prvním stupni podle ustanovení § 16 odst. 1 občanského soudního řádu.

Musel tedy dovolací soud přistoupit k odmítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení § 243b odst. 5 a ustanovení § 218 písm. c/ občanského soudního řádu, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému náklady v řízení o tomto dovolání dovolatele nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 25. září 2003

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu