28 Cdo 2369/2009
Datum rozhodnutí: 14.12.2010
Dotčené předpisy: § 7 odst. 1 předpisu č. 95/1999Sb., § 7 odst. 8 předpisu č. 95/1999Sb., § 7 odst. 4 předpisu č. 95/1999Sb.




28 Cdo 2369/2009


ROZSUDEK


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc, a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: F. J. , zastoupen Mgr. Františkem Klímou, advokátem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. 36, proti žalovanému: Pozemkový fond ČR , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupen JUDr. Milenou Volouškovou advokátkou v Praze, za účasti vedlejších účastníků na straně žalované: 1) B. Š. , 2) Ing. F. Š., CSc. , 3) Ing. J. V. , všichni zastoupeni JUDr. Josefem Šťastným, advokátem v Horažďovicích, o uložení povinnosti učinit výzvu k nabídce kupní ceny zemědělských pozemků, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp.zn. 8 C 146/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22.1.2009, č. j. 6 Co 2731/2008-206, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22.1.2009, č. j. 6 Co 2731/2008-206, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích výše označeným byl změněn rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 25. 9. 2008, č. j. 8 C 146/2006-175, a to ve výroku I., III. a IV. Ve výroku I. rozsudku odvolacího soudu byl návrh žalobce na uložení povinnosti žalovanému podle § 7 odst. 4 zákona č. 95/1999 Sb. zamítnut. Ohledně nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo ve výrokuII. rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto tak, že povinnost k jejich úhradě byla uložena žalobci ve výši 13.825,- Kč a ve výroku III. tamtéž bylo určeno, že vedlejší účastníci nemají právo na jejich náhradu. Náhrada nákladů odvolacího řízení byla uložena ve výroku IV. rozsudku odvolacího soudu žalobci a to ve výši 11.807,- Kč a vedlejším účastníkům jejich náhrada ve výroku V. tamtéž přiznána nebyla. Ve výroku VI. rozsudku odvolacího soudu byla žalobci uložena povinnost zaplatit České republice poplatek z návrhu ve výši 1.000,- Kč. Pokud jde o výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, tento zůstal nezměněn.

Ve věci se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost vyzvat podle § 7 odst. 4 zákona č. 95/1999 Sb. žalobce, aby nabídl kupní cenu zemědělských pozemků v kat. úz. Nová Pec, blíže specifikovaných v rozhodnutí odvolacího (i prvostupňového) soudu. Tyto pozemky žalovaný nabídl k prodeji veřejnou nabídkou pozemků dne 1.2.2006. Žalobce podal následně v zákonné lhůtě žádost o koupi těchto zemědělských pozemků. Žalovaný však žádosti žalobce nevyhověl, jelikož společnost ZEFA Nová Pec, s. r. o. uplatnila v souladu § 7 zákona č. 95/1999 Sb. přednostní právo na koupi předmětných pozemků. Společnost ZEFA Nová Pec s. r. o. je totiž jedním z právních nástupců (spolu se společností ZEFA Volary s. r. o. a ZEFA Zbytiny s. r. o.) zaniklé společnosti ZEFA spol. s r.o. (zánik dne 7. 5. 2004), která měla pozemky v nájmu. Schválený projekt rozdělení společnosti ZEFA spol. s r. o. ze dne 9.4.2004, jehož vyhotovení předcházelo zániku společnosti, však neobsahoval určení přechodu práv a povinností z nájemních smluv (nejen) k předmětným pozemkům. Toto určení obsahovalo až doplnění tohoto projektu společností ZEFA Nová Pec s. r. o. po zániku původní společnosti.

Soud prvního stupně byl toho názoru, že žalovanému nesvědčí přednostní právo na koupi předmětných pozemků. Uvedené dovodil z toho, že přednostní právo k pozemkům uplatnil v souladu s ustanovením § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb. pouze společník obchodní společnosti ZEFA Nová Pec, s. r. o. Ing. F. Š. CSc., přičemž na straně žalované (nájemce) společně vystupují všechny tři nástupnické společnosti ZEFA spol. s r. o. Podle názoru soudu prvního stupně skutečnost, že společnost ZEFA Nová Pec s. r. o. přiložila k žádosti souhlas k uplatnění přednostního práva z titulu nájmu pro osobu podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb., nestačí k tomu, aby bylo přednostní právo uplatněno. K tomu by bylo podle názoru soudu zapotřebí souhlasu všech tří nástupnických společností (nájemců) zaniklé ZEFA spol. s r. o. (srov. § 7 odst. 8 zákona č. 95/1999 Sb.). Vzhledem k tomu, že tento souhlas nebyl k žádosti přiložen, měla nastoupit povinnost žalovaného řídit se ustanovením § 7 odst. 4 zákona č. 95/1999 Sb., podle kterého je žalovaný povinen vyzvat žalobce k učinění nabídky kupní ceny.

Odvolací soud se na rozdíl od soudu prvního stupně zabýval zejména otázkou správnosti žalobního petitu. Podle názoru odvolacího soudu nemá žalobní petit, kterým je uložení povinnosti žalovanému učinit žalobci nabídku kupní ceny, oporu v hmotném právu a nelze tímto způsobem žalovat. Uvedené vyplývá z toho, že zákon č. 95/1999 Sb. má podle názoru odvolacího soudu evidentně povahu správního předpisu. Samotná nabídka podle § 7 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. je svou povahou správním úkonem, přičemž občanskoprávní cestou je možné řešit až případnou otázku platnosti právního úkonu, který směřuje ke změně, vzniku či zániku právního vztahu. Odvolací soud tak z uvedených důvodů změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, jak je shora uvedeno.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V něm žalobce napadl správnost rozhodnutí odvolacího soudu, a to mimo jiné proto, že zákon č. 95/1999 Sb. podle jeho názoru není správním předpisem a rovněž trval na správnosti uplatněného žalobního petitu. Na závěr dovolání navrhl rozsudek odvolacího soudu zrušit (s tím, že důsledkem musí být vrácení věci nižší instanci).

K dovolání se prostřednictvím zástupce vyjádřil žalovaný. Ten uvedl, že na základě doplnění projektu rozdělení společnosti ZEFA spol. s r. o. se nájemcem všech předmětných pozemků stala společnost ZEFA Nová Pec s. r. o. poté, co po zrušení ZEFA spol. s r. o. byly společnými nájemci předmětných pozemků všechny tři její nástupnické společnosti (viz výše). Žalovaný tak neshledal postup žalobce podle § 7 odst. 4 zákona č. 95/1999 Sb. v souladu s právními předpisy a trvá na přednostním právu k prodeji předmětných pozemků, které bylo realizováno. Rovněž dodal, že petit uvedený žalobcem považuje za zcela nesprávný (v rozporu s § 7 odst. 4 zákona č. 95/1999 Sb.). Na závěr navrhl dovolání žalobce nevyhovět.

K dovolání se rovněž prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřili vedlejší účastníci. Tito se zcela ztotožnili s názory odvolacího soudu a navrhli dovolání žalobce zamítnout.

Nejvyšší soud shledal, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání včas (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je dána pro diformitu rozsudků nižších instancí podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolací důvod, jak vyplývá z obsahu žalobcova dovolání, byl uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (tvrzené nesprávné právní posouzení věci).

Dovolání je důvodné.

Dovolací soud se při svém přezkumu zabýval zejména otázkou oprávnění žalobce k žalobě podané podle § 80 písm. b) o. s. ř., tedy žalobě o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona. V tomto ohledu se dovolací soud neztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že není dáno (v obecné rovině) oprávnění k vynucení předmětné povinnosti na žalovaném. Žaloba, resp. uplatněný žalobní petit svým významem odpovídá ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř. - žalobce je oprávněn domáhat se, aby Pozemkový fond splnil svou povinnost vyzvat uchazeče o koupi k nabídce kupní ceny. Vyřešení předmětné záležitosti má význam pro právní jistotu žalobce, protože, jak žalobce sám uvádí, pro případ, kdy by byl nucen žalovat na neplatnost právního úkonu, pozbyl by možnost předmětné pozemky koupit. Zemědělské pozemky mohou být podle zákona č. 95/1999 Sb. nabízeny k prodeji pouze jednou.

Pokud jde o závěr odvolacího soudu, že zákon č. 95/1999 Sb. je předpisem správního (resp. veřejného) práva, dovolací soud s tímto závěrem taktéž nemůže souhlasit. Uvedený právní předpis upravuje v prvé řadě převod určitého okruhu nemovitostí, které jsou ve vlastnictví státu. Přesto, že tento právní předpis vykazuje i velmi silné prvky veřejnoprávního předpisu (stanovení podmínek, za jakých dochází k uzavírání kupních smluv), jeho základním účelem je právní úprava smluvního přechodu věcí (pozemků) ve vlastnictví státu na soukromé subjekty. I když zákon stanoví podmínky, resp. omezení přechodu pozemků na subjekty odlišné od státu a v tomto směru vykazuje znaky veřejnoprávních předpisů, jedná se v první řadě o předpis práva soukromého. K uvedenému je vhodné doplnit skutečnost, že Pozemkový fond ČR je podle § 17 zákona o půdě samostatnou právnickou osobou, i když plní úkoly státu v oblasti dispozic s půdou ve vlastnictví státu. Nemůže se tedy jednat o veřejnoprávní předpis, když upravuje vztahy vznikající mezi subjekty práva soukromého a nikoliv veřejného.

Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu jako nesprávný a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).

V dalším řízení odvolací soud mimo jiné zváží problematiku výkladu § 7 odst. 8 zákona č. 95/1999 Sb. Zaměří se na požadovaný souhlas obchodní společnosti s uplatněním přednostního práva jejího společníka ke koupi konkrétního pozemku, resp. na rozsah takového souhlasu, jakož i na další související otázky. Zejména tedy zváží v těchto souvislostech, zda je skutečně reálné, aby byl po zániku původní společnosti ZEFA Nová Pec, s. r. o. vyžadován souhlas dalších dvou nástupnických společností, když předmětné pozemky leží v katastrálním území, k němž má blíže jen jedna z nástupnických společností. Je skutečností, že projekt rozdělení původní společnosti byl doplněn až po jejím zániku. Výstupy tohoto projektu však podle všeho odpovídají tomu způsobu rozdělení, který by ve vztahu k poloze pozemků přicházel v úvahu. Je tedy otázkou, zda postup Pozemkového fondu, byť jsou mu vytýkány právní vady, nebyl jediným reálným řešením celé věci. Odvolací soud vezme v dalším řízení v úvahu též skutečnost, že vedlejší účastníci na straně žalované jsou (minimálně to lze říci o Ing. Šimkovi) majetkově zainteresováni na právních úkonech Pozemkového fondu; je zde otázkou, zda a u kterého subjektu, vůči nimž Pozemkový fond s nemovitostmi disponoval, je možno předpokládat z hlediska znalosti celé situace i z hlediska časového případnou dobrou víru jako nabyvatele pozemků.

V dalším průběhu řízení, v němž bude rozhodnuto též o nákladech řízení o dovolání, bude odvolací soud vázán právním názorem dovolací instance (§ 243d odst. 1 a návazná ustanovení o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. prosince 2010

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu