28 Cdo 234/2010
Datum rozhodnutí: 24.08.2010
Dotčené předpisy: § 41 obč. zák., § 457 obč. zák., § 544 obč. zák., § 39 obč. zák.




28 Cdo 234/2010

ROZSUDEK



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobců J. Z. , a A. Z., zastoupených JUDr. Bohuslavem Sedlatým, advokátem se sídlem v Nymburce, Boleslavská 137, PSČ 288 02, proti žalované LOUDA GROUP reality, s. r. o. , IČ 27242188, se sídlem v Poděbradech, Choťánky č.p. 166, zastoupené JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem v Kolíně 3, Politických vězňů 98, PSČ 280 02, o zaplacení částky ve výši 558.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 196/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2009, č. j. 25 Co 267/2009-103, takto:

I. Dovolání proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2009, č. j. 25 Co 267/2009-103, o částce 250.000,- Kč s příslušenstvím se zamítá.
II. Ve zbytku se dovolání odmítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 21.414,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Bohuslava Sedlatého, advokáta zastupujícího žalobce.

O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení
Žalobci se domáhali po žalované zaplacení částky 558.600,- Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedli, že se žalovanou dne 26. 1. 2007 uzavřeli smlouvu o budoucí kupní smlouvě ohledně bytové jednotky označené v projektové dokumentaci B 4.1. spolu s garážovým stáním č. 69 a sklepní kóje č. 19, obě v suterénu domu. Na základě této smlouvy rovněž zaplatili kupní cenu ve výši 4.328.960,- Kč. Finální kupní smlouva měla být uzavřena do dvou měsíců ode, kdy bude stavebně dokončená bytová jednotka zapsána do katastru nemovitostí. Žalovaná se následně ocitla v prodlení a žalobci se proto rozhodli v souladu se smluvními ujednáními od smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 26. 1. 2007 odstoupit. Žalobci o svém rozhodnutí vyrozuměli žalovanou dopisy ze dne 8. 10. 2007, 15. 10. 2007, 23. 10. 2007, 9. 12. 2007 a 24. 1. 2008. Dne 19. 12. 2007 navíc žalobce J. Z. podepsal listinu předloženou žalovanou a označenou jako dohoda o odstoupení od smlouvy. Obsahem uvedené dohody byl i závazek žalobců zaplatit storno poplatek ve výši 308.600,- Kč, který měl v sobě zahrnovat žalobci požadované klientské změny původního stavebního projektu konkrétně se jednalo o jiné uspořádání dvou příček, zabudování posuvných dveří, zabudování podlahového topení v místnostech WC a koupelny a jiné umístění WC mísy. Žalovaná se naproti tomu zavázala vrátit žalobcům zaplacenou kupní cenu sníženou o částku 308.600,- Kč, což později skutečně učinila. Žalobci dále uvedli, že v souladu s čl. IV. odst. 5 smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 26. 1. 2007 mohla být původně dohodnutá cena navýšena pouze tehdy, dojde-li provedením klientských změn ke změně standardu bytové jednotky a současně bude-li ohledně klientských změn uzavřen dodatek ke smlouvě o budoucí kupní smlouvě, což se však v souzené věci nestalo. Z uvedeného důvodu proto žalobci dopisem ze dne 8. 2. 2008 (a opakovaně dopisy ze dne 22. 2. 2008 a 9. 4. 2008) odstoupili od dohody ze dne 19. 12. 2007 o odstoupení od smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 26. 1. 2007 a jednostranně též od smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 26. 1. 2007. Žalobci současně namítli, že dohodu o odstoupení od smlouvy ze dne 19. 12. 2007 podepsali v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek v důsledku sdělení žalované, že při odmítnutí podpisu uvedené dohody, jim nebude vrácena kupní cena vůbec žalobci jsou přitom lidé pokročilého věku, žalobkyně A. Z. je navíc vážně nemocná. Ze všech uvedených důvodů se proto žalobci domáhali po žalované vrácení storno poplatku ve výši 308.600,- Kč. Nadto žalobci v žalobě uplatnili právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 250.000,- Kč, které jim podle čl. IV odst. 5 smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 26. 1. 2007 vzniklo z důvodu prodlení žalované.

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření uvedla, že se žalobci dne 26. 1. 2007 uzavřela smlouvu o budoucí kupní smlouvě, že jí žalobci na základě této smlouvy uhradili zálohu na kupní cenu ve výši 4.328.960,- Kč, a že se zavázala dokončit stavbu a podat návrh na zahájení kolaudačního řízení nejpozději 30. 4. 2007. Po té, co žalobci uplatnili v souladu s článkem IV odst. 5 smlouvy právo na provedení nadstandardních prací, uzavřela s nimi dne 31. 1. 2007 dodatek ke smlouvě o budoucí kupní smlouvě. Dále uvedla, že z důvodu prohlášení konkursu se dostala do prodlení se splněním závazku. Se žalobci se snažila nalézt vhodná řešení a nakonec s nimi dne 19. 12. 2007 uzavřela dohodu o odstoupení od smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 26. 1. 2007. Žalovaná přitom namítla, že dopisy žalobců ze dne 8. 10. 2007 a 15. 10. 2007 nesplňovaly náležitosti jednostranného odstoupení od smlouvy o budoucí kupní smlouvě, když v nich nebyla projevena vůle od smlouvy odstoupit, ale jednalo se jen o informativní sdělení, že žalobci o takovém kroku uvažují. Žalovaná uzavřela, že dohoda o odstoupení od budoucí kupní smlouvy je platná, přičemž pozdější odstoupení od dohody o odstoupení nemá žádné účinky. Poukázala na obdobu se situací, kdy účastník řízení vzal zpět své zpětvzetí žaloby. Žalovaná rovněž odmítla, že by žalobci dohodu o odstoupení od smlouvy o budoucí kupní smlouvě uzavírali v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, neboť obsah uvedené dohody se žalobci konzultovala, žalobci měli pro rozhodnutí dostatek času a požadavek na zaplacení částky 308.600,- Kč legitimně odpovídá provedeným nadstandardním stavebním úpravám.

Okresní soud v Nymburce jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 1. 2009, č.j. 6 C 196/2008-64, ve výroku I. uložil žalované platební povinnost ohledně částky 308.600,- Kč s příslušenstvím, výrokem II. žalobu ohledně částky 250.000,- Kč s příslušenstvím zamítl a výrokem III. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí popsal zjištěný skutkový stav věci tak, že žalobci a žalovaná uzavřeli dne 26. 1. 2007 smlouvu o budoucí kupní smlouvě, která obsahovala závazek žalované dokončit stavbu a zahájit kolaudační řízení nejpozději do 30. 4. 2007. V případě prodlení o více jak 30 dnů se žalovaná zavázala zaplatit žalobcům smluvní pokutu ve výši 250.000,- Kč a v případě prodlení žalované delším jak 60 dnů účastníci sjednali právo žalobců od smlouvy odstoupit s tím, že žalovaná vrátí dosud splacenou část kupní ceny. Dalším smluvním ujednáním bylo založeno právo žalobců uplatnit požadavky na klientské změny, které budou v případě změny standardů a zvýšení kupní ceny zapracovány do dodatku ke smlouvě. Žalobci následně žalované uhradili zálohu na kupní cenu ve výši 4.328.960,- Kč a uplatnili klientské změny (změnový list ze dne 31. 1. 2007), avšak za tímto účelem žádný dodatek ke smlouvě o budoucí kupní smlouvě ze dne 26. 1. 2007 se žalovanou neuzavřeli. Vzhledem k prodlení žalované účastníci uzavřeli dne 19. 12. 2007 dohodu o odstoupení od smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 26. 1. 2007, ve které sjednali, že žalovaná žalobcům vrátí jimi uhrazenou zálohu na kupní cenu, od které odečte náklady na klientské změny ve výši 308.600,- Kč, což rovněž učinila. Soud prvního stupně následně dospěl k závěru, že dohodu o odstoupení od smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 19. 12. 2007 nelze považovat za dohodu o narovnání dle § 585 obč. zák., neboť se jí neupravoval sporný závazek. Soud prvního stupně současně uzavřel, že ujednání o zaplacení storno poplatku žalobci v dohodě o odstoupení od smlouvy o budoucí kupní smlouvě je absolutně neplatné, neboť žalovaná nemohla zvyšovat kupní cenu za situace, kdy současně došlo ke zrušení smlouvy o budoucí kupní smlouvě. Žalovaná je proto povinna vrátit ve smyslu § 457 obč. zák. veškeré plnění získané na základě zrušené smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 26. 1. 2007, tedy nejen vrácenou část kupní ceny ve výši 4.020.360,- Kč, ale i spornou částku ve výši 308.600,- Kč. Soud prvního stupně rovněž konstatoval, že odstoupením žalobců od smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 26. 1. 2007 zaniklo i jejich právo na smluvní pokutu ve výši 250.000,- Kč. Z uvedeného důvodu žalobu v této části zamítl.

K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 9. 2009, č.j. 25 Co 267/2009-103, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně částky 250.000,- Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům částku 250.000,- Kč s příslušenstvím; ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně částky 308.600,- Kč s příslušenstvím potvrdil. Výrokem III. a IV. odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění svého rozhodnutí vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, avšak narozdíl od něj dospěl k závěru, že dohoda o odstoupení od budoucí kupní smlouvy ze dne 19. 12. 2007 je typově dohodou o narovnání dle § 585 obč. zák., kterou smluvní účastníci nahradili závazek založený smlouvou o smlouvě budoucí ze dne 26. 1. 2007 závazkem novým a to závazkem žalovaného vrátit žalobcům proplacenou zálohu na kupní cenu a závazek žalobců uhradit žalovanému storno poplatek ve výši 308.600,- Kč za provedené klientské změny. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že dohoda o odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 19. 12. 2007 je v části týkající se ujednání o storno poplatku neplatná dle § 39 obč. zák. z důvodu rozporu jeho obsahu s dobrými mravy. Nárok žalované totiž nemá žádný legitimní právní důvod ani oporu v právním předpisu sporné ujednání by bylo možno kvalifikovat jako ujednání o smluvní pokutě, avšak ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 26. 1. 2007 ani z pozdějších právních úkonů nevyplývá žádná povinnost žalobců, k jejíž porušení by se měla taková smluvní pokuta vázat. Dále odvolací soud konstatoval, že pokud u žalované v souvislosti s realizací klientských změn vznikly nějaké náklady, nic jí nebránilo, aby tyto náklady zohlednila při prodeji předmětné bytové jednotky třetí osobě. Ohledně částky 250.000,- Kč uplatněné z titulu smluvní pokuty pak odvolací soud dospěl k závěru, že smluvní pokuta představuje samostatný majetkový nárok, který zůstává smluvní straně zachován i po té, co je smlouva obsahující ujednání o smluvní pokutě zrušena v důsledku odstoupení. Z uvedeného důvodu je žalovaná, která porušila svou smluvní povinnost ošetřenou smluvní pokutou, povinna žalobcům uhradit i smluvní pokutu ve výši 250.000,- Kč s příslušenstvím.

B. Dovolání a vyjádření k němu


Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť napadeným rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Jako dovolací důvod uvedla vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jakož i skutečnost, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, jež nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, dle § 241a odst. 3 o. s. ř. Konkrétně namítla, že:

a) dohoda o odstoupení od smlouvy, uzavřená dne 19. 12. 2007 není dohodou o narovnání ve smyslu § 585 obč. zák, ale inominátní smlouvou ve smyslu § 51 a násl., na níž je třeba pohlížet jako na jediný nedělitelný celek; ujednání o storno poplatku není samostatně oddělitelné, a to s ohledem na vůli žalované, která by bez tohoto ujednání se zbytkem dohody nesouhlasila; veškerá ujednání v dohodě o odstoupení jsou tak vzájemně podmíněna a nelze na ně aplikovat § 41 obč. zák.,

b) odvolací soud nemohl dovodit neplatnost ujednání o storno poplatku dle § 39 pro jeho rozpor s dobrými mravy, když nepřihlédl k širším souvislostem, zejména motivům smluvních účastníků a celému obsahu a účelu dohody ze dne 19. 12. 2007,

c) pokud chtěl soud prvního stupně vycházet při svém rozhodování z částečné neplatnosti dohody ze dne 19. 12. 2007, měl účastníky poučit dle § 118a odst. 2 o. s. ř.; odvolací soud pak pochybil, pokud tento nedostatek neodstranil,


d) částečnou neplatnost dohody ze dne 19. 12. 2007 žádný z účastníků netvrdil, a to ani v odvolacím řízení.

Žalobci ve svém vyjádření k dovolání uvedli, že ve smluvním vztahu se žalovaným byli jako spotřebitelé slabší smluvní stranou, čehož žalovaný zneužil, když žalobce přinutil k podpisu dohody o odstoupení od smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 19. 12. 2007 včetně ujednání o storno poplatku s tvrzením, že v opačném případě nebudou žalobcům vráceny zainvestované peněžní prostředky. Dále namítli, že termín storno poplatek právní řád nezná a žalovaný se jej obsahově snažil vymezit až dodatečně. Žalobci rovněž uvedli, že jím zcela zjevně svědčí právo na zaplacení smluvní pokuty, neboť žalovaný své smluvní povinnosti porušil bez ohledu na pozdější zrušení smlouvy.

C. Přípustnost


Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, řádně zastoupenou a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o. s. ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.

Žalovaná prostřednictvím podaného dovolání výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu. Předmětem řízení je tak posouzení dvou samostatných majetkových nároků uplatněných v žalobě, přičemž přípustnost dovolání je třeba posuzovat pro každý z nároků zvlášť.

Výrok II. rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 308.600,- Kč s příslušenstvím vrácení storno poplatku vychází z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení dle § 457 obč. zák. Protože ohledně tohoto nároku odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, může být pří­pustnost dovolání v této části založena jen za podmínky upravené v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu . Ten je podle § 237 odst. 3 o. s. ř. (ve znění zákona č. 7/2009 Sb.) dán tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je soudy řešena rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.

Z obsahu podaného dovolání a vzhledem k předeslané nemožnosti zohlednit při posouzení přípustnosti dovolání důvody dle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a 241a odst. 3 o. s. ř. (tj. dovolací námitky uvedené v části B. písm. c/ a d/ tohoto rozhodnutí) dovolací soud s přihlédnutím k námitkám v části B. písm. a/ a b/ tohoto rozhodnutí dovodil, že žalovaná uvádí následující otázky zásadního právního významu, které dle jejího názoru zakládají přípustnost podaného dovolání:

1) 1) Je ujednání o zaplacení storno poplatku jako součást dohody, kterou smluvní strany zrušily původní smlouvu o smlouvě budoucí, samostatně oddělitelné ve smyslu § 41 obč. zák. i za předpokladu, že by bez takového ujednání jedna ze stran dohodu neuzavřela?

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1248/96, uveřejněném na straně 331 v sešitě č. 6 z roku 1998 časopisu Právní rozhledy, dospěl k závěru, že při posuzování otázky, zda část právního úkonu postiženou důvodem neplatnosti lze oddělit od ostatního obsahu tohoto úkonu (§ 41 obč. zák.), je třeba dbát, aby byla respektována vůle účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon, resp. všichni účastníci právního úkonu, sledovali. Přitom účastník řízení, který tvrdí, že důvodem neplatnosti je to, že postiženou část právního úkonu nelze oddělit od ostatního obsahu, nese důkazní břemeno ohledně skutečností, o které své tvrzení opírá. Provedené důkazy pak soud hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.). Pro posouzení, zda je část právního úkonu oddělitelná od jeho ostatního obsahu se přitom uplatní interpretační zásady, jež vyplývají z § 35 odst. 2 obč. zák. Odvolacímu soudu nelze ničeho vytknout, pokud za použití výkladových pravidel dovodil oddělitelnost ujednání o storno poplatku od zbývající části dohody o odstoupení od smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 19. 12. 2007. Odvolací soud správně při posouzení obsahu dohody o odstoupení od budoucí kupní smlouvy ze dne 19. 12. 2007 přihlédl k vyjádřením účastníků řízení i předložené vzájemné korespondenci (č. l. 17-27), ze kterých vyplynulo, že žalobci měli snahu smluvní vztah založený smlouvou o budoucí kupní smlouvě ze dne 26. 1. 2007 se žalovanou ukončit, přičemž vzájemná jednání vyústila v uzavření dohody o odstoupení od smlouvy o budoucí kupní smlouvě dne 19. 12. 2007. Obsahem uvedené dohody byla vedle zrušení smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 26. 1. 2007 i deklarace hmotněprávní povinnosti žalované vrátit kupní cenu ve smyslu § 457 obč. zák. a dále ujednání o storno poplatku, které představovalo ujednání nové, stojící nad rámcem původního kontraktačního jednání. Je tudíž zjevné, že takové ujednání je ujednáním samostatným ve smyslu § 41 obč. zák. V daném ohledu neobstojí ani argumentace žalované, že by dohodu bez ujednání o storno poplatku neuzavřela. Vzhledem k tomu, že žalobcům podle § 457 obč. zák. svědčilo právo na vrácení celé vyplacené částky, lze v argumentaci obsažené v dovolání spíše spatřovat snahu žalované využít svého postavení a omezit práva žalobců. Jestliže položenou otázku posoudil odvolací soud v souladu s řešením obsaženým v § 41 obč. zák. a judikaturou Nejvyššího soudu, nemůže být založen zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) a dovolací soud proto shledal dovolací námitku nepřípustnou.

Pro úplnost dovolací soud uvádí, že shora uvedené závěry platí pro právní úkony obecně a proto není pro řešení této otázky rozhodné, jak odvolací soud předmětnou dohodu o odstoupení od smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 19. 12. 2007 typově zařadil, tj. zda ji posoudil jako dohodu o narovnání ve smyslu § 585 obč. zák. nebo zda se mělo jednat o inominátní smlouvu podle § 51 obč. zák., jak namítala dovolatelka.

2) Je ujednání, kterým se objednatel díla zavazuje zaplatit storno poplatek (kompenzující stavební úpravy provedené na žádost objednatele), neplatné dle § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy?

Dovolací soud předně vycházel ze závěru odvolacího soudu, že ujednání o storno poplatku je ujednáním o povinnosti žalobců zaplatit smluvní pokutu. Soudní praxe dovodila, že není-li smluvní pokuta sjednána pro případ porušení povinnosti, ale pro případ výkonu práva, které dlužníku podle smlouvy (případně podle zákona) náleželo, jde o ujednání neplatné pro rozpor s účelem zákona podle § 39 obč. zák. (srovnej blíže např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. března 1998, sp. zn. 3 Cdon 1398/96, uveřejněný v časopisu Právní rozhledy č. 4/1999, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 25. června 2002, sp. zn. 25 Cdo 182/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 1274). Vzhledem k tomu, že v souzené věci zakládalo předmětné ujednání právo žalované na zaplacení smluvní pokuty v důsledku odstoupení žalobců od smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 26. 1. 2007, přičemž odvolací soud jej shledal za neplatné dle § 39 obč. zák., je jeho právní posouzení věci správné a v souladu s hmotným právem i přesto, že neplatnost ujednání není způsobena rozporností jeho obsahu či účelu s dobrými mravy, ale tím, že účel ujednání odporuje zákonu. Vzhledem k předeslanému judikatornímu řešení položené otázky nemůže otázka založit zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí a dovolací soud tudíž projednání námitky nepřipustil.

Protože žádná ze vznesených dovolacích námitek nezakládá závěr o zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí, dovolací soud podané dovolání v části týkající částky 308.600,- Kč s příslušenstvím, resp. výroku II. rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok I. rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 250.000,- Kč s příslušenstvím vychází z uplatnění práva na smluvní pokutu dle § 544 obč. zák. Protože ohledně tohoto nároku odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil ve věci samé, je v této části dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolací soud se tak dále zabýval dovoláním v části směřující proti výroku I. rozhodnutí odvolacího soudu.

D. Důvodnost



Dovolání není důvodné.

1. Podle ustanovení § 544 obč. zák. sjednají-li si strany pro případ porušení povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit.

2. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 14. 12. 2006, sp. zn. 29 Odo 10/2005, konstatoval, že povinnost zaplatit smluvní pokutu vzniká hned tehdy, kdy jsou splněny dohodnuté předpoklady pro vznik práva na pokutu. Je tudíž věcí autonomie vůle smluvních stran ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu pro případ porušení smluvní nebo zákonné povinnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1687/2006 v návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 96/2001). Vztah mezi odstoupením od smlouvy a nárokem na smluvní pokutu přitom Nejvyšší soud řešil ve svém rozsudku ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 33 Odo 131/2003, ze kterého se podává: nárok na smluvní pokutu i právo na zrušení smlouvy odstoupením jsou důsledkem porušení smlouvy. Odstoupením od smlouvy realizuje smluvní strana svou vůli nebýt nadále účastníkem právního vztahu, v němž druhá smluvní strana nedodržuje stanovené závazky a uplatněním práva na smluvní pokutu takové jednání druhé smluvní strany sankcionuje a hradí svou případnou majetkovou újmu. Z toho logicky vyplývá, že odstoupení od smlouvy se již existujícího nároku na zaplacení smluvní pokuty nedotýká.

3. Ze skutkových zjištění, která dovolatelka prostřednictvím podaného dovolání nerozporovala, vyplývá, že žalobcům vznikl nárok na smluvní pokutu již v průběhu realizace díla žalovanou dne 31. 5. 2007, kdy se žalovaná dostala do prodlení s dokončením stavby a podáním návrhu na kolaudační řízení o více jak třicet dnů (srov. čl. IV odst. 1 a čl. VI odst. 5 Smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 26. 1. 2007 na č.l. 6-8). Pokud žalobci od smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 26. 1. 2007 odstoupili až dne 19. 12. 2007, pak s ohledem na uvedené nemůže mít odstoupení od smlouvy vliv na existenci nároku na smluvní pokutu.

Z důvodů shora uvedených dovolací soud uzavřel, že odvolací soud dospěl ve vztahu k částce 250.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I. rozhodnutí odvolacího soudu) ke správnému závěru, že žalobcům v souzené věci svědčí nárok z titulu práva na smluvní pokutu, které odstoupením smlouvy nezaniklo. Dovolací soud tudíž neshledal, že by odvolací soud věc nesprávně právně posoudil a dovolání v této části bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zamítl (§ 243b odst. 2 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobcům účelně vynaložené náklady, které jim vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Protože nárok na náhradu nákladů řízení v případě zamítnutí dovolání ohledně částky 250.000,- Kč se řídí ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., zatímco nárok na náhradu řízení v části, v níž bylo dovolání odmítnuto, je dán ustanovením § 146 odst. 3 o.s.ř., je třeba s tím počítat i při výpočtu nákladů řízení; část odměny za zastupování ve výši 13.390,- Kč, odpovídající dílčímu předmětu řízení 308.600,- Kč, proto musí být snížena na polovinu, na částku 6.695,- Kč, zatímco poměrná část odměny ve výši ve výši 10.850,- Kč odpovídající předmětu řízení 250.000,- Kč, přísluší zcela (§ 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod 5., § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb.). Náklady dovolacího řízení se pak sestávají z celkové odměny advokáta ve výši 17.545,- Kč, z paušální částky náhrad hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), vše zvýšeno o DPH ve výši 20 %. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 24. srpna 2010

JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r. předsedkyně senátu