28 Cdo 2320/2013
Datum rozhodnutí: 04.09.2013
Dotčené předpisy: § 83 odst. 1 a § 159 odst. 5 o.s.ř. předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 2320/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla, o dovolání dovolatelky J. H., Č., zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, 601 00 Brno, Poštovská 8c, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 18Co 278/2012, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39C 68/2011 (žalobkyně J. H., Č., zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, 601 00 Brno, Poštovská 8c, a dalších účastníků řízení: 1. Statutárního města Brna, IČ 4499 2785, 600 00 Brno, Dominikánské náměstí č. 1, 2. Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČ 6599 3390, 140 00 Praha 4, Na Pankráci č. 56, 3. E.ON Distribuce, a. s., 370 49 České Budějovice, Lannova č. 16, 4. Fakultní nemocnice Brno, Jihlavská 20, Brno, IČ 6526 9705, zastoupené JUDr. Hanou Krejčí, advokátkou, 600 00 Brno, Špitálka č. 23b, 5. JUDr. Stanislavy Vrchotové, správkyně konkurzní podstaty úpadce Brněnských cihelen, státního podniku (v likvidaci), 602 00 Brno, Mezírka č. 1, adresa pro doručení: 600 00 Brno, Vachova č. 1, 6. B. S., B., 7. T. K., C., 8. M. A. E. K., L., 9. M. P. K., P., zastoupených (ad 6. 9.) Vratislavem Pěchotou, Jr., 14 Penn Plaza, 225 West 34th Street Suite 1800, New York, NY 10122 (USA), a 10. Pozemkového fondu ČR, IČ 4579 7072, Praha 3, Husinecká 1024/11a, územní pracoviště Brno, 603 00 Brno, Hroznová č. 17, o nahrazení rozhodnutí Ministerstva zemědělství Pozemkového úřadu Brno ze dne 23. 2. 2007, č. j. 3239/92/51-RNP, RN, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.
O d ů v o d n ě n í :
O žalobě žalobkyně, podané u soudu dne 28. 4. 2011, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2011, č. j. 39C 68/2011-109. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobkyně, aby rozhodnutí Ministerstva zemědělství Pozemkového úřadu Brno ze dne 23. 2. 2007, č. j. 3239/92/51-RNP, RN, bylo nahrazeno rozsudkem soudu, určujícím, že oprávněné osoby (podle zákona č. 229/1991 Sb.) J. H., B. S., T. K., M. A. E. K. a M. P. K. jsou vlastníky (J. H., B. S. a T. K., každý z 1/4 , a M. A. E. K. a M. P. K., každý z 1/8) pozemků a částí pozemků (ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně identifikovaných) v katastrálním území L. (podle PK), v katastrálním území S. L., v katastrálním území N. L., v katastrálním území S. B. a V. a v katastrálním území Š. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žádnému z účastníků řízení nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.
O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. 18Co 278/2012. Tímto rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto, že rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2011, č. j. 39C 68/2011-109, se mění tak, že se zastavuje řízení o žalobě J. H. o znovuprojednání věci rozhodnuté Ministerstvem zemědělství Pozemkovým úřadem Brno dne 23. 2. 2007 pod č. j. 3239/92/51-RNP, RN. Dále bylo rozhodnuto, že ve výroku II. (o nákladech řízení) se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje . O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo zejména uvedeno, že soud prvního stupně místo zastavení řízení žalobu zamítl a proto odvolací soud podle ustanovení § 220 občanského soudního řádu změnil toto rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se řízení zastavuje .
Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně svým rozsudkem ze dne 1. 11. 2011, napadeným odvoláním žalobkyně, shledal nedůvodnou žalobu této žalobkyně, domáhající se nahrazení rozhodnutí Ministerstva zemědělství Pozemkového úřadu Brno ze dne 23. 2. 2007, č. j. 3239/92/51-RNP, RN. Soud prvního stupně spatřoval nedůvodnost žaloby žalobkyně v tom, že tato žaloba směřuje proti správnímu rozhodnutí, které již bylo nahrazeno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2007, č. j. 34C 79/2007-111, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 18Co 137/2008 (které nabylo právní moci dne 16. 2. 2011). Do tohoto soudního řízení (sp. zn. 34C 79/2007 Městského soudu v Brně) vstoupila žalobkyně J. H. místo zemřelé účastnice řízení B. S. a soud prvního stupně dovozoval, že musela přijmout stav řízení, jaký tu byl v době jejího vstupu do řízení .
Odvolací soud zdůrazňoval, že řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34C 79/2007 bylo pravomocně skončeno uvedenými rozsudky ze dne 13. 11. 2007 a ze dne 22. 12. 2010 (přičemž dovolací řízení tu skončilo odmítnutím dovolání usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2011, 28Cdo 2685/2011) a toto pravomocné skončení uvedeného předchozího řízení mělo ve smyslu ustanovení § 159a odst. 3 občanského soudního řádu účinky závaznosti pro soud i pro účastníky řízení a bylo třeba na tento stav aplikovat ustanovení § 159a odst. 5 občanského soudního řádu a podle ustanovení § 104 odst. 1 občanského soudního řádu řízení zastavit.
Odvolací soud dovozoval, že soud prvního stupně měl tedy toto občanské řízení (místo zamítnutí žaloby) zastavit; proto odvolací soud změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2011, č. j. 39C 68/2011-109, tak, že se toto řízení zastavuje.
K námitkám žalobkyně, týkajícím se tvrzených nedostatků předchozího správního i soudního řízení, odvolací soud uváděl, že v dané věci byl restituční nárok podle zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě) uplatněn B. S. (právní předchůdkyní žalobkyně J. H.) u povinných osob i u pozemkového úřadu v roce 1992, a to převážně prostřednictvím advokáta JUDr. Michala Žižlavského (na základě plné moci ze dne 27. 12. 1991). V průběhu správního řízení u pozemkového úřadu, zahájeného na žádost samotné B. S., byla však rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 8. 1999, č. j. 22Nc 911/99-34, zbavena B. S. způsobilosti k právním úkonům, což pozemkovému úřadu (v restituční věci sp. zn. 3239/92) sdělil dne 9. 11. 1999 Michal Žižlavský a současně předložil listinu o ustanovení opatrovníkem B. S. J. S. (manžela B. S.) a také plnou moc, kterou tento opatrovník zmocňuje JUDr. Žižlavského k zastupování. Odvolací soud v této souvislosti uváděl, že udělení plné moci opatrovníkem k zastupování v řízení, které bylo zahájeno dříve, než byla B. S. zbavena způsobilosti k právním úkonům, není úkonem při správě majetku, k němuž by bylo třeba schválení soudem podle § 28 občanského zákoníku ; odvolací soud dovozoval, že se to týká jak udělení plné moci opatrovníkem B. S. J. S. JUDr. M. Ž., tak i pak dalším zástupcům JUDr. Ing. Jiřímu Malantovi a Ing. Josefu Havlovi, tak i plné moci, kterou udělil po smrti opatrovníka J. S. další opatrovník B. S. R. U. dne 25. 2. 2005 advokátovi JUDr. Filipu Horákovi k zastupování před všemi soudy, státními orgány a správními orgány v právních záležitostech ohledně vrácení pozemků a nemovitostí v restitučních řízeních B. S., jakož i při všech záležitostech vůči všem právnickým osobám a fyzickým osobám ; doručení závěrečného rozhodnutí pozemkového úřadu JUDr. Filipu Horákovi má proto účinky doručení ve vztahu k B. S., dodával odvolací soud. Na správní řízení navazující řízení u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34C 79/2007, které bylo pak zahájeno na základě žalob B. S., T. K. a F. K. Odvolací soud poukazoval na to, že B. S. v tomto soudním řízení žalobkyní nebyla, měla v tomto řízení postavení zúčastněné osoby a bránila se v tomto řízení námitkami, že žalobci nesplňují zákonné podmínky pro osoby oprávněné podle restitučních předpisů; účast B. S. v tomto řízení byla dána zákonem (§ 250b odst. 1 občanského soudního řádu) a nebylo tu třeba souhlasu soudu s jejím postavením v řízení, přičemž její zastoupení v řízení JUDr. F. H. bylo prokázáno plnou mocí ze dne 25. 2. 2005. Nelze tu proto, podle názoru odvolacího soudu, dovodit žalobkyní vytýkanou nesprávnost postupu při zastupování B. S. (neschválení úkonů podle § 28 občanského zákoníku) a tedy i nesprávnost rozhodnutí soudů v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34C 79/2007. Odvolací soud ještě i dodával, že žalobkyní J. H. namítané nesprávnosti v řízení pod sp. zn. 39C 79/2007 Městského soudu v Brně, nelze posuzovat a řešit v jiném řízení (tedy v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39C 129/2005) na základě podané nové žaloby domáhající se opětovného rozhodnutí o téže věci.
Rozsudek odvolacího soudu ze dne 18. 10. 2012 (sp. zn. 18Co 278/2012 Krajského soudu v Brně), proti němuž směřuje dovolání dovolatelky ze dne 23. 1. 2013, byl doručen dne 27. 11. 2012 advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, a dovolání uvedené dovolatelky bylo podáno dne 24. 1. 2013 u soudu prvního stupně, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil uvedený rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatelka má za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu).
Uvedená dovolatelka je přesvědčena o tom, že předchozí řízení o znovuprojednání téže věci, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem, nemohlo být v předcházejícím soudním řízení (u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34C 79/2007) pravomocně skončeno, když zde byly překážky bránící vedení a pravomocnému skončení soudního přezkumu správního rozhodnutí. Dovolatelka především zdůrazňovala, že v uvedeném předchozím řízení byla plná moc advokátu JUDr. Filipu Horákovi udělena opatrovníkem B. S. (právní předchůdkyně žalobkyně J. H.) poté, co byla B. S. zbavena způsobilosti k právním úkonům, před doručením rozhodnutí Ministerstva zemědělství Pozemkového úřadu Brno a před zahájením předchozího soudního řízení o znovuprojednání věci, o níž bylo rozhodnuto správním orgánem. Podle názoru dovolatelky může i v případě procesního zastoupení osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům dojít k tomu, že jednotlivé procesní úkony zástupce takové osoby nemohou mít značný dopad do majetkové sféry zastoupené osoby; ne jinak je tomu i v daném případě, kdy se jedná o nároky na vydání nemovitého majetku značné hodnoty a tedy v důsledku nesprávného postupu zástupce osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům mohlo dojít k úbytku majetku či ke ztrátě nároku či ke vzniku dalších majetkoprávních závazků. Proto nelze mít za to, že by prostým udělením plné moci mohlo bez dalšího (bez schválení soudu) dojít k tomu, že by zástupce osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům činil úkony s takovými majetkovými důsledky pro zastoupenou osobu, jež by v případě posuzování hmotněprávního úkonu soudem nenastaly, neboť soud by úkon jako rozporný se zájmy opatrované osoby neschválil.
Dovolatelka J. H. je proto přesvědčena, že v předchozím soudním řízení (u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34C 79/2007) nebyla B. S. (právní předchůdkyně J. H.) řádně postoupena a soud (stejně jako správní orgán v řízení před ním) jednal s osobou, která nebyla k zastupování B. S. řádně zmocněna; nemohlo tu tedy (podle názoru dovolatelky) dojít k pravomocnému skončení předcházejícího soudního přezkumu (i pro nemožnost řádného doručení meritorního rozhodnutí). Dovolatelka má za to, že odvolací soud nepostupoval správně , když nyní řízení (jež bylo vedeno pod sp. zn. 39C 68/2011 Městského soudu v Brně) zastavil; žalobkyni J. H. byla tak znemožněna restituce pozemků, o niž šlo v tomto řízení.
Ve vyjádření účastníka řízení Statutárního města Brna k dovolání dovolatelky J. H. bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Pokud dovolatelka namítala, že si opatrovník její právní předchůdkyně B. S. nevyžádal schválení soudu k udělení plné moci advokátovi k zastupování B. S. v předcházejícím řízení, v němž bylo přezkoumáváno rozhodnutí pozemkového úřadu, je vyjádřující se účastník toho názoru, že touto otázkou se zabýval už i dovolací soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 12. 2011 (28Cdo 2696/2011 Nejvyššího soudu), který v obdobné věci dovolatelky (t. j. ohledně namítaného nedostatku podmínek řízení, spočívajícího v tom, že opatrovník B. S. neměl k udělení plné moci advokátu k zastupování v soudním řízení souhlas soudu) dovolací soud nedospěl k závěru, že by řízení před soudem bylo stíženo takovou vadou, která by měla za následek odnětí možnosti účastníku řízení jednat před soudem.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ( o. s. ř. ), ve znění účinném do 31. 12. 2012, které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
Přípustnost dovolání dovolatelky bylo tu třeba posoudit podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, s přihlédnutím k tomu, že pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu), vztahující se na dovolání, které bylo v daném případě podáno proti rozsudku odvolacího soudu vydanému dne 18. 10. 2012, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatelka ve svém přípustném dovolání uplatňovala jako dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jestliže soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu, (srov. z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (vydávané Nejvyšším soudem, text na str. 13/45).
V daném případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc zejména podle ustanovení § 245, § 83 odst. 1 a § 159a odst. 5 občanského soudního řádu.
Podle ustanovení § 245 občanského soudního řádu v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, není-li v části páté občanského soudního řádu (t. j. v § 244 až § 250l o. s. ř.) stanoveno jinak, užijí se na tyto právní věci ustanovení části první až čtvrté občanského soudního řádu.
Podle ustanovení § 83 odst. 1 občanského soudního řádu brání zahájení občanského soudního řízení tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné občanské soudní řízení.
Podle ustanovení § 159a odst. 5 občanského soudního řádu jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být (v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a případně pro jiné osoby) věc projednána znovu.
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo ohledně pravomocného rozhodnutí o věci zdůrazněno, že účinky právní moci soudního rozhodnutí se projevují tím, že rozhodnutí již nelze napadnout řádným opravným prostředkem (formální právní moc), ale dále i závazností výroku rozhodnutí a jeho nezaměnitelnosti (materiální právní moc).
Totožnost věci ve smyslu ustanovení § 159 občanského soudního řádu je dána totožností předmětu řízení i totožností účastníků řízení (viz již Sborník IV. Nejvyššího soudu /Nejvyšší soud o občanském soudním řízení/, SEVT, Praha 1986, str. 752).
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 85/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byl zaujat právní závěr, že jen pro žalobu na plnění nevytváří pravomocný rozsudek o žalobě na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není (§ 80 písm. c) občanského soudního řádu), překážku věci posouzené.
Podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3) o. s. ř.), je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží.
Konečně podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolací soud rozhodnutí zruší, jestliže tu jsou takové vady, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení nebo rozhodoval věcně nepříslušný soud nebo vyloučený soudce anebo soud nebyl správně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, popřípadě i jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava.
Jak plyne ze shora uvedeného vylíčení průběhu řízení před odvolacím soudem, odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně měl řízení v této věci zastavit, a to pro překážku věci rozsouzené (jak se stalo ve věci Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 79/2007) s přihlédnutím k ustanovení § 159a odst. 5 o. s. ř. a § 104 téhož zákona. Odvolací soud přitom rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že toto řízení zastavil, aniž rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil. Vzhledem k ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přicházelo ovšem do úvahy spíše rozhodnutí o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení. Obsahově tak jde o stav, který při správné aplikaci posledně zmíněných ustanovení vylučuje přípustnost dovolání proti takovému v úvahu přicházejícímu rozhodnutí. Dovolací soud za této situace přistoupil k odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, a to podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ostatním účastníkům řízení v tomto dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 4. září 2013

JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu