28 Cdo 2319/2007
Datum rozhodnutí: 11.03.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 2319/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelky B. S., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu Českých Budějovicích ze 16. 11. 2006, sp. zn. 7 Co 2594/2006, vydaném v právní věci vedené u Okresního soudu v Jidřichově Hradci pod sp. zn. 9 C 144/2006 (žalobkyně B. S., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. f. Č.R., o uložení povinnosti vydat náhradní pozemky), takto:


Dovolání se odmítá.


Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.


O d ů v o d n ě n í :


O žalobě žalobkyně, podané u soudu 21. 12. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci z 31. 7. 2006, č. j. 9 C 144/2006-67. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobkyně, domáhající se, abys žalovanému P. f. Č.R. bylo uloženo vypořádat nárok žalobkyně ve výši 25.548,30 Kč za nevydané pozemky, a to v náhradních pozemích parc. č. 292 (díl 2) o výměře 4805 m2, parc. č. 43 (o výměr 297 m2), parc. č. 1296 (o výměře 506 m2, parc. č. 44 (o výměře 896 m2) a parc. č. 1295 (o výměře 257 m2) v katastrálním území V. R. a zároveň vyplatit žalobkyni rozdíl mezi cenou uvedených převáděných pozemků a celkovým nárokem žalobkyně, a to částkou 25.548,30 Kč. Bylo také rozhodnuto, že se žalovanému P. f. nepřiznává náhrada nákladů řízení.


O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze 16. 11. 2006, sp. zn. 7 Co 2594/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci z 31. 7. 2006, č. j. 9 C 144/2006-67, potvrzen. Bylo rovněž rozhodnuto, že žalovaný Pozemkový fond ČR nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.


V rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že po doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že výrok rozsudku soudu prvního stupně je správný, pokud byla žaloba zamítnuta ohledně všech žalobkyní uváděných pozemků; odvolací soud pouze vytýkal soudu prvního stupně, že neodlišil správně právní vztahy, pokud se týkaly jednotlivých žalobkyní uváděných pozemků.


Odvolací soud uváděl ohledně pozemků označených nyní parc. č. 43, parc. č. 44, parc. č. 292 (díl 2) a parc. č. 1295 v katastrálním území V. R., jichž se týkala žaloba žalobkyně, že tyto pozemky žalovaný P. f. Č.R. nevlastní, protože je dne 30. 12. 2005 převedl na jiný subjekt (na Zemědělské družstvo R. se sídlem ve V. R.). Odvolací soud měl za to, že v tomto soudním řízení nemůže řešit otázku platnosti či neplatnosti uvedené smlouvy ve vztahu P. f. Č.R. k zemědělskému družstvu R., které není účastníkem tohoto řízení, když totiž otázku žalobkyní tvrzené neplatnosti smlouvy nelze řešit ve vztahu k jinému subjektu, který není účastníkem tohoto soudního řízení. Odvolací soud pak dovozoval, že P. f. Č.R. není v řízení ohledně těchto čtyř uvedených pozemků v tomto sporu pasívně legitimován a měl proto za to, že žaloba žalobkyně byla soudem prvního stupně, pokud šlo o tyto pozemky, správně zamítnuta právě z tohoto důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaného.


Odvolací soud pak dále uváděl, a to ohledně dalšího žalobkyní uváděného pozemku parc. č. 1295 v katastrálním území V. R., že tento pozemek má P. f. Č.R. nadále ve své správě. Odvolací soud však poukazoval na to, že postup při převodu pozemku z vlastnictví státu je upraven odlišně, než má za to žalobkyně, přímo v zákoně č. 229/1991 Sb., tedy v zákoně o půdě (ve znění zákona č. 131/2006 Sb.). Dále odvolací soud poukazoval na to, že nárok žalobkyně byl co do náhradních pozemků již uspokojen z 9/10, přičemž neuspokojení nároku v malé zbývající části nelze označit jako svévoli ze strany P. f. Č.R. Odvolací soud posléze poukazoval na to, že žalobkyně se nesprávně bez dalšího domáhá vydání jí označovaných pozemků, přičemž se sama nepřihlásila do výběrového řízení ohledně náhradních pozemků, jak to bylo třeba učinit k získání náhradních pozemků od P. f. Č.R.


Z uvedených důvodů proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba žalobkyně zamítnuta, a to jako věcně správný rozsudek podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu.


O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s tím, že žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná a že žalovanému P. f. Č.R. žádné účelně vynaložené náklady v odvolacím řízení nevznikly.


Rozsudek odvolacího soudu byl dne 3. 1. 2007 doručen advokátu, který žalobkyně v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobkyně bylo předáno na poště dne 27. 2. 2007 k doručení Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka měla za to, že je jeji dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).


Dovolatelka především poukazovala na to, že v daném případě byl postup žalovaného Pozemkového fondu takový, že nebyl schopen ani v době 10 roků od nabytí právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu (tj. od rozhodnutí Pozemkového úřadu v J. z 20. 1. 1995, č. j. PÚ 9456-92/7859-94/Kak-134, a z 5. 10. 1995, č. j. PÚ 946/92/95-Mak.134/1) plně uspokojit důvodný nárok žalobkyně. Žalobkyně zdůrazňovala, že uplatněním svého práva nediskriminuje jiné oprávněné osoby a nečiní svým požadavkem jejich postavení nerovnoprávným, když totiž požaduje pozemky, které náležely k dřívějšímu statku čp. ¾ ve V. R. a vlastnili je její právní předchůdci L. a K. Z.; část pozemků již byla žalobkyni vydána a ona na nich soukromě hospodaří, takže uspokojení její žádosti je spravedlivé; navíc tu jde o přístupové a manipulační plochy k již žalobkyni vydaným pozemkům; pokud by žalovaný fond vydal tyto pozemky třetí osobě, znemožnil by tím žalobkyni pokojně užívat svůj majetek a provozovat zemědělskou výrobu. Dovolatelka je přisvědčena, že se žalovaný P. f. Č.R. zachoval při řešení otázky náhradních pozemků svévolně a dlouhodobě (po dobu téměř 10 roků) nebyl s to nárok žalobkyně v plné výši uspokojit. Dovolatelka žádala o vydání pozemků, které byly ve vlastnictví státu, ale nebylo jí ze strany žalovaného vyhověno, a to přesto, že v mezidobí nepřipadly třetí osobě; uvedeným postupem žalovaného fondu je žalobkyni znemožňováno užívat celý sousedící pozemkový majetek a provozovat na něm zemědělskou výrobu; vydáním těchto pozemků by došlo k obnovení pozemku zemědělské usedlosti jako celku; proto také dovolatelka očekávala, že ve veřejné nabídce budou nabídnuty i pozemky, které jí nebyly vydány podle zákona č. 229/1991 Sb.; to se však nestalo a proto žalobkyně nyní žádá o jejich vydání, jako náhradních pozemků, soudní cestou.


Dovolatelka je přesvědčena, že v daném případě bylo soudem nesprávně posouzeno, že žalovaný P. f. Č.R. převedl pozemky, které nebyly před tím nabídnuty ve veřejné nabídce k odprodeji, a tento převod se uskutečnil vůči Zemědělskému družstvu R. bez dodržení zákonných podmínek k takovému převodu. Za těchto okolností nelze, podle názoru dovolatelky, přisvědčit názoru odvolacího soudu, že tu žalovaný pozemkový fond převodem pozemků ztratil svou pasivní legitimaci v tomto sporu. Dovolatelka má za to, že tu měl soud postupovat podle ustanovení § 103 a § 104 občanského soudního řádu a poučit žalobkyni, aby měla možnost uplatnit návrh na přistoupení do řízení dalšího účastníka řízení (Zemědělského družstva R.) na straně žalovaného. Nic by pak soudu nebránilo zabývat se otázkou neplatnosti smlouvy mezi žalovaným fondem a uvedeným zemědělským družstvem o bezúplatném převodu vlastnictví pozemků z 30. 10. 2005; v tomto smyslu mohl postupovat i odvolací soud, který měl věc z uvedeného důvodu vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž by byl uvedený procesní nedostatek odstraněn. Ohledně pozemku parc. č. 1296 (díl 2), který je stále ve správě žalovaného fondu, pak již vůbec nic nebránilo soudům obou stupňů nic nebránilo, podle názoru dovolatelky, aby žalobě o vydání tohoto pozemku bylo vyhověno. Dovolatelka má za to, že k posouzení žaloby v této právní věci mělo dojít podle právních předpisů účinných v době podání žaloby a nelze tu odkazovat na novelu zákona č. 229/1991 Sb., ve znění účinném od 13. 4. 2006 .


Ve vyjádření žalovaného P. f. Č.R. k dovolání žalobkyně bylo uvedeno, že tomuto dovolání nemělo být vyhověno, když soudy obou stupňů rozhodly v této právní věci správně. Oprávněná osoba totiž nemá právo při aplikaci ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb. na výběr konkrétních pozemků jako pozemků náhradních, nýbrž může pouze využít veřejných nabídek k získání náhradního pozemku. Tento postup musí respektovat i P. f. Č.R. také při zveřejňování nabídek k získání náhradních pozemků ze zákonem stanoveného postupu vycházel. Žalovaný poukazoval na to, že uvedený postup k nyní ještě konkretizovanému ustanoveními § 11 a § 11a zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění zákona č. 131/2006 Sb. s účinností od 14. 4. 2006); pokud si oprávněné osoby z nabídky náhradních pozemků nevyberou nebo v soutěži o ně neuspějí, mají právo požadovat za pozemky jim nevydané v restitučním řízení finanční náhradu. Jakýkoli jiný postup než na základě veřejné nabídky je tedy v rozporu s platnou právní úpravou. Žalovaný fond je přesvědčen, že v tomto řízení také nebyla na straně P. f. Č.R. vůči žalobkyni nečinnost, liknavost či svévole; restituční nárok žalobkyně byl uspokojen před podáním její žaloby v této právní věci (sp. zn. 9 C 144/2006 Okresního soudu v Jindřichově Hradci). Žalovaný má za to, že ta okolnost, že jde o pozemky původně patřící právním předchůdcům žalobkyně, nevydané v restitučním řízení, je pro danou právní věc nevýznamná; při uplatňování veřejných nabídek pozemků jde vždy o pozemky, kterými žalovaný fond disponuje a které také jsou schopné být převedeny z vlastnictví státu do vlastnictví fyzických osob; veřejné nabídky zaručují také všem oprávněným osobám stejný přístup při ucházení se o náhradní pozemky, takže právo jedné oprávněné osoby je tu ohraničeno právy ostatních oprávněných osob, protože zákon č. 229/1999 Sb. nadále vychází ze zásady rovného přístupu k oprávněným osobám. Žalovaný P. f. Č.R. je přesvědčen, že zákon č. 229/1991 Sb. stanoví závazný postup (formou veřejných nabídek), který je třeba při převodu pozemků do vlastnictví oprávněných osob dodržovat ve všech případech.


Přípustnost dovolání dovolatelky bylo možné v daném případě posuzovat pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.


Podle ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Odvolací soud v daném případě ve svém rozsudku ze 16. 11. 2006 (sp. zn. 7 Co 2594/2006 Krajského soudu v Českých Budějovicích) se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, když při posouzení této právní věci, jak uváděl odvolací soud, vycházel ze znění ustanovení § 11a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění zákona č. 131/2006 Sb., účinném od 14. 4. 2006), podle něhož pokud oprávněným osobám nelze vydat odňatý pozemek způsobem stanoveným v zákoně o půdě, převádí pozemkový fond jiné pozemky na základě veřejných nabídek .


Podle ustanovení § 11a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění zákona č. 131/2006 Sb.) oprávněným osobám, uvedeným v § 4 zákona č. 229/1991 Sb., kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek, odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 229/1991 Sb., převádí pozemkový fond jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.


Podle ustanovení § 11a odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění zákona č. 131/2006 Sb.) osoba, která žádá o převod pozemku, musí požádat pozemkový fond o převod pozemku do jednoho měsíce ode dne vyhlášení prodeje.


V projednávané právní věci nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. 9 C 144/2006 Okresního soud v Jindřichově Hradci), ani z dovolání dovolatelky a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že by odvolací soud svým rozsudkem ze 16. 11. 2006 (sp. zn. 7 Co 2594/2006 Krajského soudu v Českých Budějovicích) řešil právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebo právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (tj. výkladem některé sporné otázky obsahu a znění zákona).


V řízení o dovolání bylo také třeba ještě posoudit, zda odvolací soud řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem. V tomto smyslu musel dovolací soud konstatovat, že odvolací soud ve svém rozsudku ze 16. 11. 2006 posoudil projednávanou právní věc podle obsahu a znění ustanovení § 11a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění zákona č. 131/2006 Sb., který byl vyhlášen ve Sbírce zákonů, v částce 45 ročníku 2006). Při tom šlo o právní věc, v níž soud prvního stupně rozhodoval rozsudkem z 31. 7. 2006 (č. j. 9 C 144/2006-67 Okresního soudu v Jindřichově Hradci) a odvolací soud rozhodoval rozsudkem ze 16. 11. 2006 (sp. zn. 7 Co 2594/2006 Krajského soudu v Českých Budějovicích), tedy za účinnosti zákona č. 131/2006 Sb.


Za těchto uvedených okolností nebylo možné přesvědčivě dospět k závěru, že by tu u dovolání dovolatelky byly splněny zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, jakož i podle ustanovení § 237 odst. 3 téhož právního předpisu; nešlo tu totiž o rozhodnutí řešící právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebo o právní otázku, jež by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (zejména co do možné širšího výkladu slovního znění kogentního ustanovení § 11a odst. 1 zákona č. 229/18991 Sb.), ale ani o to, že by toto rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s jednoznačným zněním hmotněprávního ustanovení § 11a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.


Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatelky, a to jako dovolání nepřípustného podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, ale ani podle jiných ustanovení téhož právního předpisu, která upravují přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů.


Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a žalovanému P. f. Č.R. v řízení o dovolání náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 11. března 2009


JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r.


předseda senátu