28 Cdo 2271/2012
Datum rozhodnutí: 06.06.2013
Dotčené předpisy: § 16 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř., § 104 odst. 1 o. s. ř.




28 Cdo 2271/2012
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce Ing. Petra Sedláčka , bytem v Brně, Šumavská 31, správce konkursní podstaty úpadkyně BOS a. s., IČ 60746190, se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, Nádražní 625, zastoupeného JUDr. Ilonou Pokornou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní 25, proti žalované Mgr. R. N. , bytem ve Ž. n. S., B. 50/2, zastoupené JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 18, o zaplacení částky 39.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 8 C 29/2008 a u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15 Co 468/2008, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2011, č. j. Nco 19/2011-92, takto:

Řízení o dovolání se zastavuje .
O d ů v o d n ě n í :
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. 5. 2011, č. j. Nco 19/2011-92, rozhodl o námitce podjatosti vznesené žalovanou tak, že soudci Krajského soudu v Brně JUDr. Michaela Svobodová, Mgr. Monika Kyselová a JUDr. Marek Cigánek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15 Co 468/2008.
Proti shora uvedenému usnesení podala žalovaná dovolání, jímž se domáhala zrušení rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání, přičemž přípustnost dovolání spatřovala v zásadním právním významu napadeného usnesení. Dovolatelka má důvodné pochybnosti o nepodjatosti všech soudců Krajského soudu v Brně, včetně výše jmenovaných, a zdůrazňuje, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na prokázané skutečnosti, ale již tehdy, kdy lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srovnej ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. s. ř. ).
Podle ustanovení § 16 odst. 1, věty první, o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. Z citovaného ustanovení vyplývá, že o vyloučení soudců (přísedících) nerozhoduje vrchní soud jako soud odvolací, nýbrž jako soud nadřízený.
Pojem nadřízený soud , je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních, a nelze ho tudíž zaměňovat s pojmem odvolací soud (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod R 48/1996 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1996). Rozhoduje-li tedy zde vrchní soud o vyloučení soudců krajského soudu, není jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně o této otázce, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází.
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. května 2011, č. j. Nco 19/2011-92, tak není rozhodnutím odvolacího soudu, ale soudu nadřízeného. Funkční příslušnost k projednání dovolání proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád neupravuje. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné pod SJ 112/97 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997), Nejvyšší soud řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, které touto vadou trpí, podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 104 odst. 1, věty první, o. s. ř., zastavil.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. června 2013
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D.
předseda senátu