28 Cdo 2260/2002
Datum rozhodnutí: 22.05.2003
Dotčené předpisy: § 9 odst. 1z předpisu č. 229/1991Sb.




28 Cdo 2260/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně D. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. M., zastoupenému advokátkou, o uzavření dohody o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 7 C 741/93, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19.12.2000, č.j. 16 Co 392/98-131, takto:

I. Dovolání, pokud směřuje proti výroku Krajského soudu v Brně ze dne 19. prosince 2000, č.j. 16 Co 392/98-131, jímž byl potvrzen výrok rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 22. června 1998, č.j. 7 C 741/93-110, označený jako I., se odmítá.

II. Ve zbývající části se rozsudek Krajského soudu v Brně zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Návrh na vydání nemovitostí podle § 13 odst. 2 zákona č. 229/1991Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě"), podala původně žalobkyně spolu s dalšími oprávněnými osobami I. V., Z. R., M. Z. a J. F. Každá z žalobkyň navrhovala, aby jí byly převedeny nemovitosti vydané již žalovanému jako další oprávněné osobě podle § 9 odst. 1 zákona o půdě, a to každé jedna dvacetina nemovitostí zapsaných ve vložce č. 6 pro katastrální území H., tj. stavební parcela č. 5 s domem a další pozemky přináležející k této zemědělské usedlosti. V průběhu řízení vzaly žalobkyně s výjimkou D. M. žalobu zpět a řízení bylo vůči nim pravomocně zastaveno dnem 14.7.1998.

Soud prvého stupně původně žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 25.2.1994 a uložil žalovanému povinnost uzavřít s žalobkyněmi dohodu o vydání jedné dvacetiny stavební parcely č. 5 v H. spolu s domem č.p.5 a dalšími v dohodě specifikovanými pozemky. Tento rozsudek zrušil odvolací soud usnesením z 2.10.1997, kdy soudu prvého stupně uložil doplnit řízení dalšími důkazy, zejména o tom, zda žalobkyně uplatnily nárok na vydání uvedených nemovitostí řádně a včas u pozemkového úřadu. Po doplnění řízení soud prvního stupně rozhodl znovu, rozsudkem uvedeným shora. Jím uložil žalovanému povinnost uzavřít s žalobkyní dohodu o vydání jedné ideální dvacetiny pozemků a zamítl návrh na uložení povinnosti uzavřít s ní dohodu o vydání jedné dvacetiny domu č.p. 5 s odůvodněním, že žalobkyně nárok a vydání tohoto domu u pozemkového úřadu neuplatnila. Dále zastavil řízení o návrhu žalobkyň V., R., Z. a F.

V odvolacím řízení žalobkyně změnila svůj návrh a požadovala uzavření dohody, kterou by jí byla vydána celá čtvrtina uvedených nemovitostí, a to včetně domu č.p. 5. Krajský soud v Brně rozhodl samostatným usnesením, že změnu návrhu nepřipouští a poté rozsudkem shora uvedeným potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž bylo věcně rozhodnuto.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání a navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dodatečně dovolání odůvodnila. V části, kterou odvolací soud potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ohledně domu, považuje dovolání za přípustné podle § 238 odst. 1 písm. b/ OSŘ ve znění před 1.1.2001. V této části vytýká odvolacímu soudu nesprávné hodnocení důkazu ve smyslu § 241 odst. 3 písm. c/ OSŘ. Pokud žalobkyně uplatnila nárok na vydání pozemků, je v tom zahrnut i návrh na vydání domu, který je zapsán na pozemku č. 5, navíc se žalobkyně svým podáním připojila k návrhu podanému u pozemkového úřadu žalovaným, jemuž byl vydán i dům. Projev vůle žalobkyně tedy směřoval i k vydání domu. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu i nesprávnost rozsudku v důsledku toho, že nebyla připuštěna změna návrhu. Poukazuje na to, že podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25.11.1998 , sp. zn. 26 Cdo 686/98, může opomenutá oprávněná osoba uplatnit nárok podle § 13 odst. 2 zákona o půdě v tom rozsahu, v jakém by jej mohla vznést proti povinné osobě. Pokud tedy ostatní žalobkyně vzaly žalobu zpět, ač nárok na vydání nemovitostí řádně uplatnily, dovozuje z toho své právo na vydání jejich podílů. Dovolatelka napadá správnost rozhodnutí odvolacího soudu o nepřipuštění změny žaloby, o němž se domnívá, že není v souladu s OSŘ.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000, kterým se mění zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů , a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 (dále jen "OSŘ").

Dovolání splňuje náležitosti stanovené v § 241 OSŘ, není však přípustné v plném rozsahu. Pokud jde totiž o část výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok o povinnosti uzavřít dohodu o vydání jedné dvacetiny pozemků, rozhodl soud prvního stupně stejně jako ve svém původním rozsudku. Nepřichází proto v úvahu přípustnost dovolání podle § 238 odst. 1 písm. a/ ani písm. b/ OSŘ; žalobkyně v průběhu odvolacího řízení nenavrhla, aby odvolací soud připustil proti svému rozsudku dovolání a odvolací soud sám takový výrok neučinil (§ 239 odst. 1 a 2 OSŘ). Přípustnost dovolání proti usnesení soudu, jímž nebyla připuštěna změna žaloby, dána není (§ 238a a contr.) Dovolací soud proto v této části dovolání odmítl podle § 243b odst. 4 a § 218 odst.1 písm. c/ OSŘ.



Naproti tomu dovolací soud považuje dovolání za přípustné v části, týkající se potvrzení zamítavé části rozsudku soudu prvního stupně. Z formulace rozsudku Okresního soudu v Jihlavě z 25.2.1994 je totiž zřejmé, že obsahem dohody, jejíž uzavření uložil žalovanému bylo i vydání jedné dvacetiny domu č.p. 5 (viz formulace čl. I dohody "st.5 s domem čp.5"), a na základě právního názoru odvolacího soudu obsaženého v zrušujícím usnesení z 2.10.1997, že nárok musel být uplatněn u pozemkového úřadu nejen k pozemkům, ale i k budově, rozhodl pak Okresní soud v Jihlavě o obsahu dohody o vydání nemovitostí jinak, resp. výslovně zamítl návrh pokud jde o dům č.p.5 v H. V této části je tedy dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. b/ OSŘ.

Dovolací soud shledal v této části dovolání důvodným. Dospěl totiž k závěru, že odvolací soud nevzal v úvahu celý obsah návrhu žalobkyně na vydání nemovitostí z 22.12.1992. Zabýval se pouze tou jeho částí, v níž žalobkyně požadovala vydání pozemků, a nikoli částí další, v níž se výslovně jako oprávněná soba připojila k návrhu M. M. Ten pak dle obsahu spisu pozemkového úřadu navrhoval vydání všech nemovitostí usedlosti č.p. 5 v H. a také mu byly, včetně domu, vydány. Dle názoru dovolacího soudu se tak rozsudek soudu odvolacího nevypořádal s obsahem návrhu žalobkyně na vydání nemovitostí v plném rozsahu, když opomenul zhodnotit jeho podstatnou část. Jeho zjištění proto nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, což vedlo i k nesprávnému právnímu závěru (§ 241 odst. 3 písm. c/ a d/ OSŘ). V této části proto dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž se bude odvolací soud zabývat celým obsahem návrhu žalobkyně a ve věci znovu rozhodne.

V novém rozhodnutí, obsahujícím i výrok o náhradě nákladů řízení, bude rozhodnuto i o nákladech řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 OSŘ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. května 2003

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu