28 Cdo 2242/2015
Datum rozhodnutí: 25.08.2015
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.



28 Cdo 2242/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobců a) doc. Mgr. Ing. D. N., CSc. , b) M. N. , zastoupeného doc. Mgr. Ing. Danielem Novákem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 3, Soběslavská 68, c) R. A. , zastoupené JUDr. Boženou Montagovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Mánesova 19, d) E. K. , zastoupené JUDr. Čestmírem Kubátem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Maiselova 19, za účasti: 1) hlavního města Praha , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, zastoupeného JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 15, 2) Technické správy komunikací hl. m. Prahy , se sídlem v Praze 5, Štefánikova 23, zastoupené JUDr. Jarmilou Cenklovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 6, 3) Obvodního bytového podniku v Praze 4 , státního podniku v likvidaci, se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1594, zastoupeného Mgr. Pavlem Štrbíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Ladova 5, a 4) Corinthia Panorama, s.r.o. , IČO: 271 91 729, se sídlem v Praze 4, Milevská 7/1695, zastoupené Mgr. Ing. Danou Čihákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, o určení vlastnictví podle zákona o půdě , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 30/2003, o dovolání účastníka ad 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2014, č. j. 24 Co 20/2014-373, takto:

Dovolání se odmítá . Odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Shora označeným usnesením Městský soud v Praze zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. října 2013, č. j. 16 C 30/2003-287, jímž byla zamítnuta jak žaloba jednak na určení, že žalobkyně (spolu s předchůdkyní žalobců a/ a b/) jsou podílovými spoluvlastnicemi pozemků, označených ve výroku pod bodem I rozsudku, tak i žaloba o určení, že žalobkyně nejsou vlastníky dalších pozemků označených ve výroku II rozsudku; současně odvolací soud věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podal účastník ad 1) dovolání, jehož přípustnost vymezil odkazem na ustanovení § 237 občanského soudního řádu (o. s. ř.), jež současně ocitoval v dovolání (čl. I); jako dovolací důvod ohlásil, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné [K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu; z rozhodovací praxe Ústavního soudu pak např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 ,usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14, dostupná na webových stránkách Ústavního soudu www.nalus.usoud.cz ].

Příslušná pasáž dovolání (článek I, omezující se na citaci ustanovení § 237 o. s. ř.) ve světle výše uvedeného zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel nedostál ani v jiných částech dovolání (posouzeném potud z obsahového hlediska).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. srpna 2015

Mgr. Petr Kraus
předseda senátu