28 Cdo 2154/2006
Datum rozhodnutí: 27.03.2007
Dotčené předpisy:





28 Cdo 2154/2006


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně B. M., zastoupené advokátem, proti žalované Č. k. u., zastoupené advokátem, o povinnost vydat průkaz původu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp.zn. 31 C 28/99, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2005, č.j. 11 Co 455/2005-105, takto:


Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2005, č. j. 11 Co 455/2005-105, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 6. 2005, č. j. 31 C 28/99-89, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze rozsudkem výše označeným potvrdil se shodným právním posouzením věci - rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 (též viz výše), že žalovaná je povinna zapsat štěňata plemene Yorkshire, vrh C z chovné stanice M. A., narozená dne 22. 2. 1999 (chovatelky B. M., tj. žalobkyně), do plemenné knihy Českomoravské kynologické unie a každému z těchto štěňat vydat průkaz původu, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud žalobkyni přiznal též náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8.475,- Kč.


Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž brojila jak proti nesprávnému posouzení chovatelských předpisů žalované i mezinárodní kynologické organizace, tak i proti oprávnění soudu zasahovat do těchto otázek činnosti unie. Žádala, aby dovolací soud rozsudky obou nižších instancí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání nevyhověl.


Nejvyšší soud zjistil, že žalovaná, zastoupená advokátem, podala dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 občanského soudního řádu dále o. s. ř. ). Dovolání byla přiznána přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu má zásadní význam po právní stránce právní otázka, nastolená v dovolání a spočívající v oprávnění soudu zasahovat do činnosti zájmového sdružení právnických osob cestou uložení povinnosti vyhovět požadavkům fyzické osoby, nebyla dosud dovolacím soudem řešena. Dovolání bylo posouzeno podle dovolacího důvodu upraveného v § 241a odst. 2 písm. b/, tedy podle tvrzeného nesprávného právního posouzení věci.


Dovolání je důvodné.


Ve věci se jednalo o žalobě chovatelky, požadující po žalované provedení konkrétního úkonu, jenž měl spadat do jeho aktivit. Jak bylo zjištěno v řízení, žalovaná je registrována jako zájmové sdružení právnických osob (viz rozhodnutí Obvodního úřadu Městské části Praha 7 ze dne 20. 11. 1995), tedy jako právní subjekt, jehož status se opírá o § 20f - § 20j občanského zákoníku (dále o. z. ).


Podle § 20f o. z. mohou být členy zájmových sdružení právnických osob jen právnické osoby, které se k ochraně svých zájmů nebo dosažení jiného účelu sdružují.


Tento zákonný postulát respektují i stanovy Českomoravské kynologické unie (ČMKU), které, jak to vyplývá zejména z jejich článků 2 a 3, považují za členy resp. přijímají jako členy pouze právnické osoby; těm také v souvislosti s přijetím za člena ukládají splnění určitých náležitostí (žádost doložená stanovami popř. zakladatelskou smlouvou, chovnými řády atd. viz článek 3.4 stanov ČMKU). Z článku 2.2 stanov ČMKU je zřejmé, že členy tohoto subjektu jsou občanská sdružení (pozn. založená podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů) a teprve členy těchto občanských sdružení mohou být fyzické osoby. Stanovy ČMKU neupravují žádné povinnosti této unie přímo ve vztahu k fyzickým osobám, tvořícím členskou základnu v unii sdružených občanských sdružení (žalobkyně tvrdila, že je členkou Č. k. ch. Y. t. člena ČMKU).


Z obecně závazné právní úpravy i interní úpravy žalovaného právního subjektu je tedy zřejmé, že žalobkyně není v právním vztahu k žalované a nemůže být tedy aktivně věcně legitimována ani k vyslovení toho požadavku, který zformulovala v žalobním petitu. Z tohoto hmotněprávního závěru pak vyplývá další postup v řízení, jenž musí vést k zamítnutí žaloby. Poněvadž Nejvyšší soud je nadán ve vztahu k rozhodnutí o meritu věci jen kasačním oprávněním, musí tak učinit nižší instance.


Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 věty druhé o. s. ř. zrušil rozsudky obou nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení resp. postupu, který výše popsal a jímž jsou podle § 243d odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně i případně soud odvolací vázány.


Soud prvního stupně rozhodne v novém rozhodnutí o věci též o nákladech řízení o dovolání.


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 27. března 2007


JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.


předseda senátu