28 Cdo 2109/2008
Datum rozhodnutí: 11.02.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 2109/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce P. s. a v. s. a. s., zastoupeného advokátem, za účasti 1) L. K., 2) Ing. V. K., zastoupených advokátem, a 3) P. f. Č. r., o nahrazení rozhodnutí správního orgánu o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 3 C 100/2005, k dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2008, čj. 28 Co 850/2007-109, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalobce je povinen zaplatit účastníkům ad 1) a 2) na nákladech dovolacího řízení každému částku 925,- Kč k rukám jejich právního zástupce JUDr. J. K., do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 4. 6. 2007, čj. 3 C 100/2005-84, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal soudního rozhodnutí, že žalovaní ad 1) a 2) se nestávají spoluvlastníky částí pozemků specifikovaných geometrickým plánem z 2. 2. 1999. Tím mělo být nahrazeno rozhodnutí Pozemkového úřadu P.-z. ze dne 21. 7. 2004, čj. PÚ R 169/91 /IV 36 /2004/BE, jímž bylo určeno, že jmenovaní jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí v katastrálním území S., každý jednou polovinou. Okresní soud shledal, že rozhodnutí pozemkového úřadu, vycházející z toho, že uvedené nemovitosti byly převedeny na stát na základě kupní smlouvy uzavřené v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek ve smyslu § 6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1992 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě ), je správné.


Na základě odvolání žalobce přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně Krajský soud v Praze, který rozsudkem z 8. 1. 2008, čj. 28 Co 850/2007-109, jej ve věci samé potvrdil. Na základě důkazů, provedených pozemkovým úřadem, vyšel i odvolací soud ze zjištění, že právní předchůdci žalobců ad 1) a 2), kteří byli původními vlastníky obou pozemků, neměli zájem je prodat, byli však informováni o tom, že na těchto pozemcích se uskuteční výstavba, a pokud by je neprodali, byly by pozemky vyvlastněny. Kupní smlouvu uzavřeli v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek proto, že museli prodat pozemky, na nichž měli ovocný sad, který řádně obhospodařovali a který jim sloužil k doplnění příjmu rodiny za sklizeň ovoce.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež odůvodnil tím, že rozhodnutí odvolacího soud je postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž odkázali na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a dále tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a odst.2 písm. b) o. s. ř. Zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu spatřovali v tom, že je v rozporu s hmotným právem. Soudil, že postup nalézacích soudů a jejich rozhodnutí nejsou založené na navazujících a právně souladných závěrech, představujících v každém ohledu správnou aplikaci a interpretaci hmotného a procesního práva . Navrhl, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen. V následném odůvodnění dovolání rozšířil o dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., neboť má zato, že skutková zjištění odvolacího soudu a z nich vyplývající závěry jsou vadné a nesprávné, protože vycházejí z nesprávných skutkových zjištění, které nemají oporu v provedeném dokazování, což se promítlo i do posouzení věci po právní stránce. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, převzal skutková zjištění pozemkového úřadu, ač soud není podle § 250e o. s. ř. vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem. Dovolatel se domnívá, že žalovaní neunesli břemeno tvrzení ohledně rozhodných okolností, ani břemeno důkazní. Neztotožňuje se se závěry na základě zjištění provedeného pozemkovým úřadem a provedené důkazy hodnotí jinak než soud, takže má zato, že podmínky pro vydání nemovitostí podle § 6 odst. 1 písm.k) zákona o půdě nebyly dány. Nepovažuje se ani za povinnou osobu, takže s ním neměl pozemkový úřad jednat jako s účastníkem řízení.


Účastníci ad 1) a 2) se vyjádřili k dovolání tak, že neobsahuje žádné odůvodnění formálně tvrzených dovolacích důvodů. Konkrétní námitky se týkají dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. skutkových zjištění soudu, což dovolací soud nemůže přezkoumávat, jestliže přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání proto považují za zmatečné. Upozorňují rovněž, že dovolatel nesdělil, v čem spatřuje zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu, protože nevyznačil žádné judikatorně zobecnitelné otázky, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo, a jež by měly být předmětem přezkumu dovolacím soudem. Domnívají se proto, že dovolání je nepřípustné a navrhují, aby je dovolací soud zamítl.


Účastník ad 3) vyjádřil názor, že rozsudek odvolacího soudu je správný a ztotožňuje se s jeho právním hodnocením. Navrhl rovněž, aby dovolání bylo zamítnuto.


Dovolací soud souhlasí s hodnocením přípustnosti dovolání, jak je vyjádřili ostatní účastníci. V úvahu přichází přípustnost dovolání pouze podle § 237 odst. 1 písm. c), o. s. ř., protože rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen první rozsudek soudu prvního stupně v této věci. Dovolání by bylo přípustné jen v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu, proti němuž směřuje, má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel se domnívá, že tento význam je dán tím, že odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, aniž toto tvrzení blíže odůvodnil. Odvolací soud přitom vyšel ve svých právních závěrech ze znění ustanovení zákona o půdě, jimiž se dané právní vztahy řídily, včetně ustanovení § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě, upravujícího restituční důvod, spočívající v převodu věci na stát nebo právnickou osobu kupní smlouvou, uzavřenou v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek.


Pokud dovolatel argumentuje tím, že odvolací soud rozhodl bez náležitých skutkových zjištění, jedná se o dovolací důvod upravený v § 241a odst. 3 o. s. ř., který však nemůže být s úspěchem uplatněn, pokud není dovolání přípustné podle § 237 odst. l písm. a) nebo b) o. s. ř., a dovolací soud by se jím nemohl v dané věci zabývat.


Právní závěry odvolacího soudu, učiněné na základě zjištění skutkových, pak odpovídají jak hmotnému právu, tj. zákonu o půdě, tak i výkladu jeho ustanovení § 6 odst. 1 písm. k), který zastává judikatura obecných soudů i soudu ústavního. Správný je i závěr, že účastníkem řízení podle části páté o. s. ř. je i žalobce, s nímž pozemkový úřad jednal jako s účastníkem řízení. Otázkou platnosti převodu předmětných pozemků na žalobce v době, kdy k nim byl uplatněn restituční nárok na vydání, je mimo přezkum dovolacím soudem s ohledem na ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř.


Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a jako nepřípustné je odmítl (§ 243b odst. 5, § 118 písm. c/ o. s. ř.).


O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Náklady tvoří odměna právního zástupce účastníků ad 1) a 2) za podání vyjádření k dovolání, a byla vypočtena ze základní sazby 5.000,- Kč, dvakrát snížené o polovinu (§ 11, § 14 odst.1 a § 15, § 18 odst.1vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování .), a z částky 300,- Kč jako náhrady hotových výdajů za každého zastupovaného (§ 13 odst. 3 vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů ).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 11. února 2009


JUDr. Josef R a k o v s k ý


předseda senátu