28 Cdo 2090/2002
Datum rozhodnutí: 26.06.2003
Dotčené předpisy: § 11 předpisu č. 40/1964Sb., § 13 předpisu č. 40/1964Sb.




28 Cdo 2090/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání akciové společnosti R., zastoupené advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 23.4.2002, sp.zn. 1 Co 28/2002, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 37 C 52/2001 (žalobce K. B., zastoupeného advokátkou, proti žalované akciové společnosti R., zastoupené advokátkou, o ochranu osobnosti), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal žalobou, podanou u soudu 21.6.2001, aby žalované akciové společnosti bylo uloženo uveřejnit do 15 dnů od právní moci rozsudku na str. 4 R.-Společenského týdeníku omluvu žalobci, a to za uveřejnění (v týdeníku R. č. 18/2001) čtyř karikatur, které zobrazovaly žalobce nahého, dále v některých nevhodných pozicích nahého ve společnosti dvou různých nahých žen a jednoho nahého muže, jež byly provázeny vulgárními nápisy, vztahujícími se k osobě žalobce ( Natvrdo a naplno , Orál se mnou dělá divy a Báječný anál ) i nevhodnými výroky, připisovanými žalobci: A já jsem Tvůj hafík, B. a Budeme si hrát na nezkušené školáky, J. . Žalobce poukazoval na intenzitu zneucťujícího obsahu karikatury, vulgární nápisy i nevhodné výroky, představující hrubý zásah do cti, důstojnosti a osobního soukromí, což je objektivně způsobilé znevážit u čtenářské veřejnosti dobrou pověst, vážnost a postavení žalobce jako občana i politika.

Žalovaná akciová společnost navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že uveřejněná karikatura byla součástí seriálu, jenž je satirou, která formou nadsázky komentuje dění ve veřejném životě ústy tzv. vypravěče-ufona a v seriálu vystupují pohádkové bytosti (např. kačer Donald). Čtenáři týdeníku R. jsou zvyklí na nadsázkové výrazové prostředky. Žalobce sám napomáhal zájmu médií pro své veřejně prezentované soukromí (v televizi i v tisku). Podle názoru žalovaného karikatura v R. č. 18/2001 jen reflektovala mediální obraz žalobce .

Soud prvního stupně vyslechl žalobce jako účastníka řízení a konstatoval obsah listinných podkladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Městského soudu v Praze z 24.10.2001, čj. 37 C 52/2001-20, bylo uloženo žalované akciové společnosti uveřejnit na str. 4 R. CS Společenského týdeníku, vydávaného touto společností, omluvu ve znění: Omluva ministru K. B.: V týdeníku R. č. 18/2001-CS-Společenském týdeníku jsme na str. 4 uveřejnili čtyři karikatury, které zobrazovaly ministra K. B. jako nahého, dále v některých nevhodných pozicích jako nahého ve společnosti dvou různých nahých žen a jednoho nahého muže a jež byly provázeny vulgárními nápisy vztahujícími se k jeho osobě, i některými nevhodnými výroky mu připisovanými. Zneucťující obsah karikatur, vulgární nápisy i některé nevhodné výroky představují ve svém celkovém vyznění neoprávněný hrubý zásah do jeho cti, důstojnosti, jména a osobního soukromí, který je objektivně způsobilý znevážit u části čtenářské veřejnosti jeho dobrou pověst, vážnost a postavení jako občana i jako politika. Za tento neoprávněný hrubý zásah se mu omlouváme . Žalobní návrh na uveřejnění ještě dalších částí textu omluvy byl zamítnut. Žalované akciové společnosti bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 4.225 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uváděl, že žalovaná akciová společnost je vydavatelem týdeníku R., a popsal, jaké karikatury s průvodními texty, týkajícími se žalobce, byly uveřejněny v č. 18/2001 týdeníku R. Soud prvního stupně dovozoval, že i u kritiky je třeba mít na zřeteli, že tato kritika má svou mez; karikatura neumožňuje používat hrubých urážek se snahou ponížit a ublížit, namísto hledání a popsání příčin, což je smyslem kritiky. V daném případě byla, podle názoru soudu prvního stupně, hranice přípustné kritiky překročena a došlo tu k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce; zejména pokud šlo o soukromí žalobce a jeho intimního života, byla tu míra přípustné kritiky, použité v comicsovém seriálu, překročena. Neoprávněný zásah byl tu objektivně způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobce; došlo k němu v týdeníku s velkou čteností. Soud prvního stupně proto přiznal žalobce morální satisfakci ve formě omluvy, ale bez citace průvodních vulgárních výrazů, což totiž při uveřejnění omluvy v takovém znění neplnilo účel satisfakce, a bez částí navrženého textu omluvy, představující hodnocení míry slušnosti a vkusu, která soudu nenáleží.

O odvolání žalované akciové společnosti proti uvedenému rozsudku prvního stupně rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem z 23.4.2002, sp.zn. 1 Co 28/2002. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení změněn jen tak, že se zamítá žalobní návrh, aby soudem uložená omluvu obsahovala slova nevhodných, vulgárními, nevhodnými a hrubý , jakož i text Zneucťující obsah karikatur, vulgární nápisy a některé nevhodné výroky představují ve svém celkovém vyznění neoprávněný zásah do jeho cti, důstojnosti, jména a osobního soukromí, který je objektivně způsobilý znevážit u části čtenářské veřejnosti jeho dobrou pověst, vážnost a postavení jako občana i jako politika . Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 6.350 Kč.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že se tento soud ztotožňuje se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně ohledně uveřejnění karikatur v týdeníku R. č. 18/2001 a ohledně obsahu těchto karikatur. Vyobrazení žalobce v této karikatuře, třebaže vyobrazením nevážným a smyšleným, má z objektivního hlediska charakteristické znaky pornografie, a již proto představuje porušení práv žalobce, zaručených článkem 10 Listiny základních práv a svobod a ustanovením § 11 občanského zákoníku, neboť, podle názoru odvolacího soudu, vybočuje výrazně z mezí v demokratické společnosti uznávaných pravidel slušnosti. I šíření tvorby, kterou žalovaná akciová společnost považuje za uměleckou, nesmí překročit určité hranice vymezené zejména chráněnými celospolečenskými zájmy a hodnotami, konkrétně obsaženými v trestním zákoně. Také ustanovení § 12 odst. 3 občanského zákoníku omezuje uměleckou licenci oprávněnými zájmy fyzické osoby. Podle názoru odvolacího soudu jsou oprávněné zájmy fyzické osoby chráněny ustanovením článku 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod i ustanoveními § 11 a násl. občanského zákoníku a tyto oprávněné zájmy, zejména právo na lidskou důstojnost, žalovaná akciová společnost narušila šířením vyobrazení žalobce v uveřejněném comicsu. Za přiměřený prostředek obrany proti neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce považuje odvolací soud formu uveřejnění omluvy, z jejíhož žalobcem navrženého znění však odvolací soud pokládá za potřebné vypustit text obsahující subjektivní hodnocení. Proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu a jen zčásti jej změnil podle ustanovení § 220 občanského soudního řádu. Odvolací soud se nezabýval přezkoumáním rozsudku soudu prvního stupně, pokud nebyl odvoláním napaden. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 občanského soudního řádu.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalovanou akciovou společnost v řízení zastupoval, dne 29.5.2002 a dovolání ze strany R., a.s., bylo podáno u Městského soudu v Praze dne 29.7.2002, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu.

Ve svém dovolání dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v jeho žalobě vyhovující části a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání dovolatel poukazoval na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu a své dovolání odůvodňoval poukazem na ustanovení § 241 odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu.

Dovolatel především poukazoval na to, že v daném případě byla odvolacím soudem řešena právní otázka - možnost zásahu do osobnostní sféry politickou karikaturou comicsem, tedy otázka dovolacím soudem dosud neřešená.

Dovolatel zdůrazňoval, že nelze pokládat, za správný názor odvolacího soudu, že vyobrazení žalobce v karikatuře, byť je zřejmě nevážné a smyšlené, má z objektivního hlediska charakteristické znaky pornografie a již proto představuje porušení práv žalobce zaručených článkem 10 Listiny základních práv a svobod a ustanovením § 11 občanského zákoníku, neboť vybočuje výrazně z mezí v demokratické společnosti uznávaných pravidel slušnosti . Podle názoru dovolatele je třeba brát v úvahu, že kreslený comics je zvláštním literárním a žurnalistickým útvarem. Comics nepřináší čtenáři zpravodajské informace; má za úkol čtenáře pobavit a poukázat na na určité negativní společenské jevy, ale nejde v něm o pravdivé zachycení společenského dění; průměrně uvažujícímu čtenáři comics podává sdělení, že jde o něco nevážného, smyšleného; publikovaný comics není objektivně způsobilý narušit nebo ohrozit práva chráněná ustanovením § 11 občanského zákoníku.

Dovolatel uváděl, že podle jeho názoru nemůže být věc posouzena podle ustanovení § 11 a násl. občanského zákoníku jen z toho důvodu, že soud považoval zveřejněné dílo za neslušné, nevkusné a šokující. Dovolatel také rozhodně nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, který považuje uveřejněný comics za pornografii; comics tu však v žádném případě neměl pornografický charakter; použití erotiky a sexuálních motivů je ve výtvarných dílech běžné a pro žánr comicsu by měla platit stejná pravidla. Je-li v comicsu parodována politikova eroticky zaměřená prezentace prostředky u tohoto žánru obvyklými, lze na něj stěží uplatňovat pravidla slušnosti. Karikatura či satira v takovém případě může být tvrdá nebo nelichotivá; potřeba souhlasu toho, jehož jednání je parodováno, by vedla, podle názoru dovolatele, k nepřípustnému omezování tvorby a šíření umělecké tvorby.

Dovolání dovolatele směřovalo v daném případě proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně jen s dílčími formulačními změnami. Nešlo tu o případ rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž by bylo rozhodnuto jinak než v dřívějším rozhodnutí (srov. § 237 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu). Shodně s tím, jak na to poukazoval i dovolatel, bylo tedy možné posoudit v tomto případě přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (viz jeho znění uveřejněné pod č. 69/2001 Sb.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Odvolací soud dospěl v daném případě k výslednému právnímu závěru, že shodně se soudem prvního stupně dovozuje, že v dané věci je obsah comicsu neoprávněným zásahem do osobnostních práv žalobce .

Z obsahu soudního spisu v tomto případě (sp.zn. 37 C 52/2001, Městského soudu v Praze), ani z obsahu dovolání dovolatele a ani z obsahu vlastních poznatků dovolacího soudu nevyplývá, že by v rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž směřuje dovolání v daném případě, byla řešena právní otázka, která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně.

Nelze také přisvědčit názoru dovolávající se akciové společnosti, že otázka možnosti zásahu do osobnostní sféry politickou karikaturou comicsem je otázkou, která má po právní stránce zásadní význam, když řešení této dílčí otázky nepřesahuje rámec řešení právní otázky formy zásahu do zákonem chráněných práv fyzických osob ve smyslu ustanovení § 11 občanského zákoníku, řešené již např. v uveřejněných stanoviscích Nejvyššího soudu, který je zásadně soudem dovolacím (srov. např. Sborník III Nejvyššího soudu, SEVT, Praha 1980, str. 201).

Bylo třeba ještě posoudit, a to zejména v souvislosti se zněním ustanovení občanského zákoníku o ochraně osobnosti a s právními závěry z uveřejněné judikatury soudů, zda tu rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž směřuje dovolání dovolávající se akciové společnosti, řešilo v této právní věci některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Podle ustanovení § 11 odst. 1 občanského zákoníku fyzická osoba má právo na ochranu své osoby, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.

Výpočet chráněných práv, uvedený v ustanovení § 11 občanského zákoníku, není vyčerpávající. Občanský zákoník chrání i jiné složky a projevy spjaté s osobností fyzické osoby (důstojnost, vážnost, skutečnosti, týkající se rodinného života, vnitřní, intimní stránky osobnosti apod.). Předmětem ochrany podle ustanovení § 11 občanského zákoníku jsou taková ryze osobní práva fyzické osoby, jež ovlivňují rozvoj její osobnosti a jsou s ní úzce spjata. Všestranný vývoj a uplatnění osobnosti občana je hlavním smyslem a cílem této občanskoprávní ochrany. Toto hledisko je určující při posuzování otázky, zda a která práva jsou ustanovením § 11 občanského zákoníku chráněna. I podle poznatků soudní praxe je předmětem občanskoprávní ochrany osobnosti tělesná a mravní integrita občana (fyzické osoby) a intimní sféra jeho osobnosti (srov. Sborník III. Nejvyššího soudu, SEVT, Praha 1980, str. 171). Ojediněle bývá předmětem ochrany jméno občana anebo jeho vyobrazení (viz Sborník III. Nejvyššího soudu, SEVT, Praha 1980, str. 193).

Neoprávněný zásah (srov. § 13 odst. 1 občanského zákoníku) může být proveden ústně, písemně nebo jinak, pokud z tohoto jiného způsobu provedení se dá dovodit jeho smysl a význam. Ústně a písemně provedený zásah může spočívat nejen v rozšiřování nepravdivých zpráv dotýkajících se osobnosti občana (fyzické osoby), ve zveřejňování i pravdivých zpráv z intimního a rodinného života proti jeho vůli, v kritice přesahující obsahem, formou i cílem rámec pravdivé, objektivní kritiky (Sborník III. Nejvyššího soudu, SEVT, Praha 1980, str. 173). Aby kritika nebyla považována za neoprávněný zásah, musí být svým způsobem, formou a okolnostmi přiměřená kritizované skutečnosti. Neoprávněným zásahem do práv chráněných ustanoveními § 11 a násl. občanského zákoníku nejsou projevy, které podle obsahu, formy a cíle je možno považovat za upozornění, podněty k řešení nebo žádosti o objasnění a přešetření určitých okolností, byly-li provedeny v prostředí oprávněném věci řešit. Pro odlišení kritiky od neoprávněného zásahu bude rozhodující hledisko pravdivosti, věcnosti, objektivnosti a kritikou sledovaného cíle, což bude patrné z jejího obsahu, formy a místa přednesu (Sborník III. Nejvyššího soudu, SEVT, Praha 1980, str. 174).

Neoprávněným zásahem může být i pravdivé tvrzení, které se dotýká intimní sféry života občana, neboť ta je rovněž chráněna ustanovením § 11 občanského zákoníku jako jedna z neméně významných složek osobnosti fyzické osoby, potřebná k jejímu rozvoji a k uplatnění fyzické osoby ve společnosti. Intimní sféru tvoří intimní život občana v nejužším smyslu a rodinný život. Bude vždy věcí konkrétního případu, zda zásah do práva chráněného ustanoveními § 11 a násl. občanského zákoníku se dotkl intimní sféry občana (Sborník III. Nejvyššího soudu, SEVT, Praha 1980, str. 173).

Dovolací soud vycházel z těchto právních závěrů Nejvyššího soudu, vyjádřených již dříve ve výkladu k ustanovením § 11 a § 13 občanského zákoníku, které pokládá za použitelné i na posouzení tohoto případu. Srovnával-li pak dovolací soud tyto publikované právní závěry s právními závěry, které v daném případě zaujal odvolací soud (i soud prvního stupně) v rozhodnutí, proti němuž směřuje dovolání dovolatele, nemohl dospět přesvědčivě k závěru, že by v tomto rozhodnutí odvolacího soudu byla řešena právní otázka výkladu ustanovení § 11 a § 13 občanského zákoníku v rozporu s hmotným právem.

Za uvedených okolností neshledal dovolací soud splněny zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 občanského soudního řádu, jak jsou výslovně stanoveny v těchto ustanoveních zákona.

Přikročil proto dovolací soud k odmítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ občanského soudního řádu, jako dovolání nepřípustného.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ohledně náhrady nákladů řízení žalobce v dovolacím řízení použil dovolací soud ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 a § 224 odst. 1 občanského soudního řádu ustanovení § 150 téhož právního předpisu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 26. června 2003

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu