28 Cdo 2074/2007
Datum rozhodnutí: 27.06.2007
Dotčené předpisy:





28 Cdo 2074/2007


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY





Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. František Ištvánek a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců a) L. B., a b) V. B., zastoupených advokátem, za účasti 1) Č. r., zastoupené úřadem pro právní zastupování Ministerstva obrany, a 2) P. f. Č. r., o určení vlastnictví k nemovitostem podle páté části o. s. ř., vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 15 C 169/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2006, čj. 28 Co 635/2006-239, takto:


I. Dovolání s e z a m í t á.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


V řízení podle páté části občanského soudního řádu (o. s. ř.) se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí Okresního úřadu v Příbrami - Okresního pozemkového úřadu ze dne 27.5.2004, sp. zn. 6260/92 R IV 23/4, a určení, že jsou vlastníky, každý jednou polovinou, blíže specifikovaných pozemků v katastrálním území K. Svůj nárok opírali o ustanovení § 6 odst. 1 písm. o) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen zákon o půdě ), a odůvodnili jej tím, že při zestátnění nemovitostí jejich právních předchůdců L. a A. B. pro účely zřízení vojenského újezdu B., nebyla poskytnuta plná náhrada.


Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 5. 6. 2006, čj. 15 C 169/2004-205, žalobu zamítl, protože rozhodnutí správního orgánu shledal správným. Na základě provedených důkazů, včetně znaleckého posudku o ceně předmětných nemovitostí v době jejich přechodu na stát, dospěl k závěru, že částka 104.000,- Kčs, která byla vlastníkům proplacena, odpovídala plné náhradě za předmětné zestátněné nemovitosti.


Na základě odvolání žalobců rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem shora uvedeným, jímž rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Konstatoval, že žalobci netvrdili, že by k přechodu na stát zestátněním došlo v rozporu s tehdy platnými předpisy, přesto se i tímto hlediskem zabýval a dospěl k závěru, že k takovému rozporu nedošlo; k aktu zestátnění došlo v souladu se zákonem č. 169/1949 Sb., o vojenských újezdech (dále jen zákon č. 169/1949 Sb. ) ke dni 1. 1. 1951. Spornou otázkou bylo, zda za zestátněné nemovitosti byla poskytnuta náhrada ve výši obecné ceny podle jejich stavu ke dni zestátnění, jak ukládalo ustanovení § 10 odst. 1 zákona č. 169/1949 Sb. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že náhrada ve výši 104.000 Kčs odpovídala obecné ceně předmětných nemovitostí, která přihlížela i k nařízení vlády č. 175/1939 Sb., podle něhož cena nemovitostí nadále neměla být zvyšována oproti ceně stanovené k 20. 6. 1939. V souladu se závěry znaleckého posudku odvolací soud chápe obecnou cenu jako cenu, za kterou je možné konkrétní věc, jako předmět prodeje a koupě v rozhodné době a místě, dosáhnout. Jde v podstatě o cenu tržní, jejíž výše je odvislá od stavu nabídky a poptávky. Nařízení vlády č. 175/1939 Sb. nepředstavovalo žádný konkrétní oceňovací předpis, ve skutečnosti ovšem ovlivňovalo výši obecných cen nemovitostí na trhu. Při oceňování nemovitostí se používalo cenových map, které byly pro dané obce zpracované a zachycovaly stav obecných cen k cenové úrovni roku 1939. Obecná cena tak oscilovala vždy kolem stopceny a podstatným způsobem se od ní neodchylovala. Vyplacená náhrada ve výši obecné ceny 104.000,- Kčs tedy odpovídala ustanovení § 10 zákona č. 169/1949 Sb. a restituční důvod podle § 6 odst. 1 písm. o) zákona o půdě dán není.


Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci včasné dovolání, jež nesplňovalo zákonné požadavky, zejména nebylo sepsáno advokátem. Na základě žádosti žalobců jim soud ustanovil pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů, který následně dovolání žalobců doplnil. Přípustnost dovolání dovodil z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., konkrétně tím, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam v interpretaci pojmu ceny, zákonné úplatnosti a kolizi ustanovení § 10 zákona č. 169/1949 a nařízení č. 175/1939 Sb. Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení uvedených pojmů. Žalobci opírají svůj nárok o ustanovení § 6 odst. 1 písm. o) zákona o půdě, podle něhož mají nárok na vydání věcí, pokud došlo k jejich zestátnění a nebyla za ně poskytnuta náhrada. Zákonnou odměnou není však jakákoliv cena - o zákonné úplatnosti lze hovořit pouze tehdy, jestliže odpovídá výši a způsobu stanovenému v § 10 zákona č. 169/1949 Sb., podle něhož je nutno vypořádat zestátněné nemovitosti v cenách obecných. Žalobci nesouhlasí se závěry obou soudů a se znaleckým posudkem, pokud vycházely z tzv. stopceny podle nařízení vlády č. 175/1939 Sb., neboť tento závěr byl podle nich v přímém rozporu se smyslem § 10 zákona č. 169/1949 Sb. Dovolatelé poukazují na vyšší sílu zákona nad nařízením vlády, na pozdější účinnost zákona č. 169/1994 Sb. oproti nařízení vlády, a dále na to, že v daném případě šlo o specifické zestátnění pro účely obrany státu. Jsou přesvědčení, že vyplacená cena se neshoduje s cenou obecnou v době vyvlastnění a sporné nemovitosti měly cenu cca 2,5 mil. Kčs staré měny, tedy 450.000,- Kčs v nové měně. Tuto cenu považují za odpovídající náhradu a navrhují, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.


Oba další účastníci řízení se ztotožnili s právními závěry odvolacího soudu a účastník ad 1/ navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.


Dovolací soud shledal, že doplněné dovolání splňuje formální náležitosti stanovené občanským soudním řádem. Vzhledem k tomu, že problematikou obecné ceny při zestátnění zemědělských nemovitostí z hlediska restitučního důvodu podle § 6 odst. 1 písm. o) zákona o půdě se dosud nezabýval, dovolání shledal přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. a rozsudek odvolacího soudu přezkoumal věcně z hlediska jeho právních závěrů. Přitom dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.


S dovolatelem lze jistě souhlasit v názoru, že náhradou za zestátnění podle § 6 odst. 1 písm. o) zákona o půdě není míněna jakákoli náhrada, ale jen taková, která odpovídá příslušné právní normě, podle níž se zestátnění řídilo. Touto normou je bezesporu zákon č. 169/1949 Sb., který v § 10 stanovil povinnost poskytnout za zestátněné nemovitosti náhradu ve výši obecné ceny. Není však oprávněné tvrzení, že odvolací soud se tímto ustanovením neřídil - naopak výslovně tento právní závěr konstatoval. Ve věci bylo tedy třeba zjistit obecnou cenu nemovitostí v době jejich vyvlastnění. Odvolací soud vycházel ze znaleckého posudku znalkyně ing. Novákové, která v posudku dospěla v podstatě k ceně, která byla rodičům žalobců vyplacena. Přitom vycházela z ceny v té době a v místě dosažitelné, srovnávala ceny podle cenových map v obdobných lokalitách a konstatovala, že ceny nemovitostí byly v té době obecně ovlivněny vládním nařízením č. 175/1939 Sb. a oscilovaly kolem cen z roku 1939. Odvolací soud shledal její závěry odpovídajícími a výslovně vyložil, že uvedené vládní nařízení nebylo cenovým předpisem, a význam mělo z hlediska vlivu na obecné ceny.


Dovolací soud se se závěrem odvolacího soudu ztotožnil, protože jako obecnou cenu považuje rovněž cenu, které bylo možno v uvedené době a lokalitě dosáhnout s přihlédnutím ke všem faktorům v té době působícím. Tyto faktory byly odpovídajícím způsobem vzaty v úvahu v závěrech znaleckého posudku a odvolací soud proto nepochybil, pokud z něj při posouzení náhrady za zestátněné pozemky, rovnající se obecné ceně, vycházel.


Dovolací soud proto shledal rozsudek odvolacího soudu správným a podle § 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř. dovolání zamítl.


Výrok o nákladech řízení je dán tím, že účastníkům, kteří by podle výsledku dovolacího řízení měli nárok na jejich náhradu (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly.


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 27. června 2007


JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.


předseda senátu