28 Cdo 2070/2007
Datum rozhodnutí: 15.07.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 2070/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského


a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele A., s.r.o., zastoupeného advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze 14.12.2006, sp.zn. 10 Co 368/2006, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp.zn. 6 C 243/2004 (žalobce A., s.r.o., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1. Bc. J. T., a 2. Mgr. F. Š., správci konkurzní podstaty Z. d. Š., o určení vlastnictví věci), takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.


O d ů v o d n ě n í :


O žalobě žalobce, podané u soudu 22.7.2004, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze 10.3.2006, čj. 6 C 243/2004-154. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalující společnosti s ručením omezeným, domáhající se určení, že je vlastníkem zpevněné plochy tvořené z betonových panelů, položených na pozemku parc.č. 611/10 v katastrálním území Š. u K. . Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.





O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze 14.12.2006, sp.zn. 10 Co 368/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Klatovech z 10.3.2006, čj. 6 C 243/2004-154, potvrzen. Bylo rovněž rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o odvolání.


V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně (a řízení, které mu předcházelo) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.


Odvolací soud konstatoval, že žalobce se v tomto řízení domáhá určení, že je vlastníkem zpevněné plochy, vytvořené z betonových panelů položených na stavební parcele č. 611/10 v katastrálním území Š. u K., ale v řízení u soudu prvního stupně žalobce neprokázal, že má k pozemku parc.č. 611/10 nějaké právo a že by uvedená panelová plocha byla samostatnou věcí v právním smyslu a že není součástí uvedeného pozemku.


Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) byl toho názoru, že neprokázal-li žalobce, že je vlastníkem jím uvedeného pozemku parc.č. 611/10 v katastrálním území Š., jehož součástí je zpevněná plocha tvořená betonovými panely, nemůže být jeho žaloba o určení, že je vlastníkem uvedené panelové plochy, aniž by byl vlastníkem pozemku, na němž je zpevňující plocha položena. Nelze za těchto okolností shledat u žalobce ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnictví k této panelové ploše, když mezi všemi účastníky tohoto řízení je vlastně nesporné, že pozemek parc.č. 611/10 v katastrálním území Š. je ve vlastnictví žalovaného Mgr. F. Š.


Potvrdil proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný (včetně výroku o nákladech řízení) ve smyslu ustanovení § 219 občanského soudního řádu.


O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s přihlížením k tomu, že v řízení úspěšní žalovaní se náhrady nákladů řízení vzdali.


Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 18.1.2007 advokátce, která žalobce v řízení zastupovala, a dovolání ze strany žalobce bylo dne 16.3. 2007 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Klatovech, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu.


Dovolávající se společnost s ručením omezeným A. Š. navrhovala v dovolání, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze 14.12.2006 (sp.zn. 10 Co 368/2006 Krajského soudu v Plzni) i rozsudek soudu prvního stupně z 10.3.2006 (čj. 6 C 243/2004-154 Okresního soudu v Klatovech) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Uvedený dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu. Jako dovolací důvody uplatňoval, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).


Dovolatel zdůrazňoval, že betonové panely na pozemku parc.č. 611/10 v katastrálním území Š. u K., tvořící zpevněnou plochu před stavbou ocelokolny /jež byla vydána s.r.o. A. v lednu 1999/, s vybavením jako třídička brambor, jsou souborem movitých věcí. Tento soubor A., s.r.o., užívala a užívá jej po celou dobu v dobré víře, když jej převzala společně se sousední stavbou třidičky brambor na pozemku parc.č. 545 v katastrálním území Š. u K. (a to s veškerým příslušenstvím, se všemi právy a povinnostmi, souvisejícími s vydávanou nemovitostí).


Dovolatel poukazoval na to, že uvedené betonové panely byly doplněny (jako zpevněná plocha na pozemku parc.č. 611/10 v katastrálním území Š.) a dostaly se i do konkurzní podstaty Z. d. Š., které tento pozemek mělo ke svému hospodaření. V předchozím probíhajícím řízení u Krajského soudu v Plzni dospěl tento soud v rozhodnutí z 31.3.2005, sp.zn. 39Cm 12/2004, k právnímu závěru, že tato panelová plocha (tj. soubor 588 kusů volně položených panelů, představující výměru 2.152 m2) je věcí movitou (když panely nejsou pevně spojeny se zemí, ale jen volně na ní leží); ovšem Vrchní soud v Praze v odvolacím řízení tyto závěry přehodnotil a soubor panelů prohlásil za součást pozemku parc.č. 611/10 v katastrálním území Š.


Dovolatel ještě připomínal, že na jednání Krajského soudu v Plzni a u věřitelského výboru úpadce Z.D. Š. dne 12.1.2001 došlo k prodeji uvedených betonových panelů (jako zpevněné plochy na pozemku parc.č. 611/10 v katastrálním území Š.) Mgr. F. Š. (tj. nyní žalovanému v této právní věci sp.zn.


6 C 243/2004 Okresního soudu v Klatovech).


Ve vyjádření žalovaného Bc. J. T. k dovolání žalobce A., s.r.o., Š. bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Uvedený žalovaný zdůrazňoval, že zpevněná plocha z panelů na pozemku parc.č. 611/10 v katastrálním území Š. byla zahrnuta do konkurzní podstaty Z. d. Š. a že podle rozhodnutí věřitelského výboru Š. a podle usnesení Krajského soudu v Plzni z 12.1.2004 tuto zpevněnou plochu nabyl žalovaný Bc. J. T. kupní smlouvou ze 17.2.2004 (který také každoročně platí daň z této nemovitosti). Při převodu stavby ocelokolny bramborárny (na pozemku parc.č. 543 v katastrálním území Š.) z majetku Z.D. Š. na společnost A., s.r.o., nebyla uvedená zpevněná plocha (na pozemku parc.č. 611/10 v katastrálním území Š. u K.) předmětem převodu.


Ve vyjádření žalovaného Mgr. F. Š. (správce konkurzní podstaty Z. d. Š.) k dovolání A., s.r.o., bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Uvedený žalovaný poukazoval na to, že žalobce A., s.r.o., v tomto soudním řízení neprokázal své tvrzení, že je vlastníkem zpevněné betonové plochy, o niž jde v tomto řízení, tj. neprokázal, že by tuto zpevněnou plochu sám vybudoval (když totiž stavitelem i subjektem stavebního řízení tu bylo Z. d. Š.), ani že by tuto plochu koupil a zaplatil za ni kupní cenu; nebylo také prokázáno, že by zpevněná plocha na pozemku parc.č. 611/10 v katastrálním území Š. byla součástí nebo příslušenstvím nedaleko stojící ocelokolny na pozemku parc.č. 545 v katastrálním území Š., kterou A., s.r.o., nabyla od Z. d. Š.; tato zpevněná plocha nebyla uvedena ve smlouvě o převodu celokolny z 30.12.1998 (a uvedena nebyla ani v navazujícím znaleckém posudku znalce J. R. z téhož dne). Rovněž nebylo v tomto soudním řízení prokázáno, že by zpevněná betonová plocha, o niž jde v tomto řízení, byla tvořena volně ležícími betonovými panely, tedy že by byla movitou věcí; betonové panely jsou totiž pevně spojeny s tělesem celé horizontální stavby zpevněné plochy, která tvoří jeden funkční stavební celek a která je pevně spojena se zemí svými základy.


Přípustnost dovolání dovolatele v daném případě bylo třeba posoudit podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.


Podle ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.


V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp.zn. 6 C 243/2004 Okresního soudu v Klatovech), že by odvolací soud svým rozsudkem ze 14.12.2006 (sp.zn. 10 Co 368/2006 Krajského soudu v Plzni) řešil některou právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení


o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud svým rozsudkem řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.


Z obsahu soudního spisu (sp.zn. 6 C 243/2004 Okresního soudu v Klatovech) v daném případě vyplývalo, že odvolací soud měl ve svém rozsudku ze 14.12.2006 (sp.zn. 10 Co 368/2006 Krajského soudu v Plzni) na zřeteli zejména ustanovení § 80 písm. c/ občanského soudního řádu a z hmotněprávních ustanovení pak hlavně ustanovení § 119, § 120, § 121, § 129 a § 134 občanského zákoníku. Odvolací soud také zdůrazňoval, že měl na zřeteli i výsledky předchozích soudních řízení, souvisejících s tímto soudním řízením (sp.zn. 6 C 243/2004 Okresního soudu v Klatovech), zejména řízení vedeného pod sp.zn. 39 Cm 12/2004 Krajského soudu v Plzni, a to především závěry odvolacího soudu Vrchního soudu v Praze, jenž dospěl k výslednému právnímu závěru, že totiž panelová zpevňovací plocha, utvořená na pozemku parrc.č. 611/10 v katastrálním území Š. u K., je součástí pozemku


a není samostatnou věcí v právním smyslu.


V dané právní věci (sp.zn. 6 C 243/2004 Okresního soudu v Klatovech) posuzovaly soudy obou stupňů žalobcův návrh na určení vlastnického práva ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ občanského soudního řádu, podle něhož lze žalobou (návrhem na zahájení občanského soudního řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.


Naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ občanského soudního řádu byl vyložen i ve stanovisku pléna Ústavního soudu ČR z 1.11.2005, P1.ÚS-st.21/05 (uveřejněném sdělením č. 477/2005 Sb.), a to takto: Tvrzením vlastnického práva v případě absence legitimního očekávání na straně navrhovatele není naplněna preventivní funkce žalob podle § 80 písm. c/ občanského soudního řádu, a tedy není dána ani naléhavost právního zájmu na jejich podání . V daném případě z výsledků již zmíněného předchozího soudního řízení u Krajského soudu v Plzni i u Vrchního soudu v Praze (vedeném pod sp.zn. 39 Cm 12/2004 Krajského soudu v Plzni) bylo možné spíše dovozovat absenci legitimního očekávání na straně žalobce ohledně požadovaného určení vlastnictví zpevňovací betonové plochy na pozemku žalobci nepatřícím.


Posouzení této právní věci (sp.zn. 6 C 243/2004 Okresního soudu v Klatovech) souviselo s ustanoveními občanského zákoníku o věcech a právech (§ 18 až § 21 občanského zákoníku) a o dobré víře a o vydržení (§ 129 až § 134 občanského zákoníku).


Podle ustanovení § 119 odst. 1 občanského zákoníku jsou věcmi věci movité


a nemovité; nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem


(§ 119 odst. 2 občanského zákoníku).


Součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila (§ 120 odst. 1 občanského zákoníku). Součást věci sdílí to, co se po právní stránce týká věci hlavní (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 4/1991 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).


Příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány (§ 121 odst. 1 občanského zákoníku).


Podle ustanovení § 129 odst. 1 je držitelem věci ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, jde držitelem oprávněným (§ 130 odst. 1 občanského zákoníku). Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost (§ 134 odst. 1 občanského zákoníku).


Dobrá víra je přesvědčením nabyvatele, že nejedná bezprávně, když si např. přisvojuje určitou věc. Jde tedy o psychický stav, o vnitřní přesvědčení subjektu, které samo o sobě nemůže být předmětem dokazování; předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení projevuje navenek, tedy okolnosti, z nichž lze dovodit přesvědčení nabyvatele o dobré víře, že mu věc patří (srov. k tomu č. 45/1986, str. 192 odst. 5, a str. 193, odst. 1 a 2 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).


Z uvedených ustanovení právních předpisů a z citovaných právních závěrů z uveřejněné judikatury soudů vychází dovolací soud i v daném případě. Musel však zároveň konstatovat, že tato ustanovení právních předpisů i tyto citované právní závěry z uveřejněné judikatury měl na zřeteli i odvolací soud ve svém rozsudku ze 14.12.2006 (sp.zn. 10 Co 368/2006 Krajského soudu v Plzni), proti němuž směřovalo dovolání dovolatele ze 16.3.2007. Nemohl tedy dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že tu odvolací soud posoudil projednávanou právní věc v rozporu s hmotným právem, nebo že by se tu zabýval řešením právní otázky, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, anebo že by odvolací soud si aplikované právní předpisy vyložil jinak, než jsou vykládány v uveřejněné judikatuře obecných soudů ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, anebo v nálezech, usneseních a stanoviscích Ústavního soudu ČR (jimiž jsou obecné soudy vázány). A protože, jak již bylo uvedeno, neřešil tu odvolací soud svým rozsudkem ze 14.12.2006 (sp.zn. 10 Co 368/2006 Krajského soudu v Plzni) ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nemohl tu dovolací soud dospět k závěru, že jsou u dovolání dovolatele dány zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 občanského soudního řádu, ale ani podle jiného ustanovení občanského soudního řádu, upravujícího přípustnost dovolání.


U dovolání nepřípustného pak již dovolacímu soudu nenáleží (srov. § 241a odst. 3 občanského soudního řádu: Je-li dovolání přípustné . ) posuzovat odvolatelem uplatněné dovolací důvody. Pro úplnost lze tu jen poukázat na to, jak je v uveřejněné judikatuře soudů vyloženo posuzování (dovolacím soudem) výtek neúplnosti skutkových zjištění a výtek vadného hodnocení důkazů, které byly uváděny i v daném případě v dovolání dovolatele ze 16.3.2007. Např. v rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byly zaujaty tyto výkladové právní závěry: Ani vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem, nýbrž jen tehdy zakládají-li některý stanovený dovolací důvod v přípustném dovolání. Dovolacím důvodem nemohou být vady či omyly při hodnocení důkazů (§ 132 občanského soudního řádu), které je soudům svěřeno k realizaci procesní zásady volného hodnocení důkazů. Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, jen jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, nebo jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost (právně významnou), která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá.


Vzhledem k uvedeným okolnostem nebylo možné v daném případě posoudit dovolání dovolatele jako dovolání přípustné a dovolacímu soudu tedy nezbylo než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení § 243b odst. 2 a § 218


písm. c/ občanského soudního řádu, a to jako dovolání nepřípustného.


Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovaným v řízení o dovolání náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 15. července 2009


JUDr. Josef Rakovský, v. r.


předseda senátu