28 Cdo 2025/2006
Datum rozhodnutí: 26.04.2007
Dotčené předpisy:





28 Cdo 2025/2006


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) Z. B., b) F. K., c) H. S., d) Š. V., e) K. M., f) V. H., g) P. L., h) J. P., ch) J. H., i) M. M., j) M. P., k) J. H., l) K. B., m) I. K., všichni zastoupeni advokátkou, proti žalovanému U. K. V., zastoupenému advokátem, o přezkoumání rozhodnutí členské schůze žalovaného, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 85/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 1. 2006, č.j. 15 Co 587/2005-161, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Plzni svým rozsudkem výše označeným změnil ve výroku I. rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 13. 7. 2005, č.j. 11 C 85/2002-132, tak, že usnesení členské schůze U. K. V. ze dne 15. 3. 2002 je neplatné v bodech 2., 3., 4., 6., 7., 8., a potvrdil napadený rozsudek v části, v níž byla zamítnuta žaloba na pozastavení výkonu rozhodnutí téže členské schůze. Odvolací soud též změnil nákladový výrok soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení; v obou případech vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.


Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný je zájmovým občanským sdružením, které vzniklo registrací u Ministerstva vnitra podle § 6 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Členská schůze je nejvyšším orgánem sdružení. Tato schůze byla řádně svolána a zahájena dne 15. 3. 2002, a poté pro rušivou činnost některých členů ukončena. Bezprostředně poté byla údajně svolána nová členská schůze, žalobci jako původní rušitelé však jednali samostatně. Svoláním nové členské schůze byla ovšem odepřena těmto rebelujícím členům účast. Tím bylo porušeno jedno ze základních pravidel demokratických principů sdružování ve smyslu citovaného zákona. Jednání tzv. druhé členské schůze odvolací soud považoval za neplatné ve smyslu § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., aniž by to muselo být výslovně zmiňováno v interních předpisech . Změnu prvostupňového rozsudku, do něhož zasáhl odvolací soud v meritu věci i formulačně, zdůvodnil odvolací soud po stránce formulace tak, že vyslovení neplatnosti příslušných bodů usnesení členské schůze lépe vystihuje smysl § 15 odst. 1 citovaného zákona než výrok o zrušení usnesení. Vzhledem k chybějící zákonné ochraně byla potvrzena zamítavá část výroku rozsudku soudu prvního stupně o pozastavení výkonu rozhodnutí.


Proti výroku rozsudku odvolacího soudu o vyslovení neplatnosti shora uvedených bodů usnesení členské schůze žalovaného z 15. 3. 2002 podal žalovaný dovolání, které opíral o tvrzené nesprávné právní posouzení věci, neboť bylo rozhodnuto nesprávně o určení neplatnosti namísto o zrušení části usnesení členské schůze (2.). Též dovozoval, že rozsudek nemá oporu v provedeném dokazování, neboť napadené usnesení bylo vydáno nikoli na druhé členské schůzi, ale na členské schůzi od počátku řádně pokračující - a té se mohli všichni členové dále účastnit (3.). Navrhoval, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Žalobci se k podanému dovolání nevyjádřili.


Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání byla dána ustanovením § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dovolací důvody uplatněny podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b), odst. 3 o. s. ř.


Dovolání je přípustné, není však důvodné.


K bodu 2. prvního z dovolacích důvodů se sluší poznamenat, že znění aktuálně platného textu zákona by velelo rozhodnout výslovně o určení, zda je rozhodnutí orgánu občanského sdružení (v příslušné části) v rozporu se zákonem a stanovami či nikoli. Tento výrok odpovídá výslovnému znění § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. po doplnění učiněném zákonem č. 151/2002 Sb. Poněvadž však posledně zmíněný zákon nabyl účinnost dne 1. 1. 2003, tedy poté, co žalobcům vzniklo právo na podání žaloby podle § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., považoval dovolací soud za přípustný i výrok odvolacího soudu o určení neplatnosti rozhodnutí (dřívější rozhodovací praxe tolerovala i zrušovací výrok, jak jej vyslovil soud prvního stupně). Obdobně jako nyní se s intertemporálním problémem vypořádal Nejvyšší soud i ve svém rozsudku ze dne 30. 8. 2006, vydaném pod. sp. zn. 33 Odo 967/2004.


Dovolací důvod nebyl oprávněně uplatněn ani v bodě 3. Odvolací soud shrnul skutková zjištění obou nižších instancí tak, že členská schůze započatá v 17.00 hodin byla ukončena a předseda svolal schůzi bez rušitelů . Tento závěr je podepřen i zápisem z členské schůze rušitelů (žalobců a dalších členů) zahájené v 17.10 hod., přičemž této schůze se zjevně nezúčastnili ti členové sdružení, kteří byli se žalobci v názorovém rozporu (MUDr. Š. a další). Za takto zjištěného skutkového stavu, kterým je navíc dovolací soud vázán, není důvod uzavřít, že by odvolací soud učinil své skutkové závěry bez důkazních podkladů; nelze dost dobře zhodnotit skutkový stav tak, že členská schůze od 17 hod. stále kontinuálně probíhala.


Zbývá jen dodat, že osobní členství a participace člena na činnosti sdružení formou řádně zajištěné účasti na členské schůzi jsou skutečně základními zákonnými principy spolkového práva a nepřímo vyplývají i z bodu 6. organizačního řádu žalovaného.





Nebyl tedy naplněn žádný z obou dovolacích důvodů. Z obsahu spisu nezjistil dovolací soud, že by v řízení před nižšími instancemi došlo k takovým vadám, které by ve smyslu § 242 odst. 3 a tam citovaných ustanovení o. s. ř. zakládaly zmatečnost napadeného rozhodnutí.





Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.


Úspěšné protistraně nevznikly v řízení žádné náklady.


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 26. dubna 2007


JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v. r.


předseda senátu