28 Cdo 202/2011
Datum rozhodnutí: 15.03.2011
Dotčené předpisy: § 7 odst. 2 o. s. ř., § 4 předpisu č. 212/2009Sb.






28 Cdo 202/2011

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce K. H. A., zastoupeného JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou v Brně, Pellicova 8a, proti žalovanému České republice Ministerstvu financí ČR, se sídlem Praha 1, Letenská 15, o 191.691.990,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 176/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2010, č. j. 64 Co 254/2010-124, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze výše označeným usnesením zrušil zamítavý rozsudek vůči žalobci ze dne 12. 2. 2010 (č. l. 71) a řízení zastavil s tím, že se věc postupuje Ministerstvu vnitra ČR jako orgánu, do jehož pravomoci náleží; žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal žalobce dovolání. Tvrdil, že řízení je postiženo vadou s následkem nesprávného rozhodnutí a že usnesení odvolací instance spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle něj jde o přezkum správního rozhodnutí (zamítavého rozhodnutí ministerstva financí ze dnů 15. 8. a 10. 11. 2008). Žalobce, který požaduje náhradu za nemovitosti zanechané na území někdejší P. R. (Z. U.), se domnívá, že v mezidobí vydaný zákon č. 212/2009 Sb. neobsahuje přechodná ustanovení a že je třeba dokončit řízení s přihlédnutím k němu. Proto nechť Nejvyšší soud zruší jím napadené usnesení a věc vrátí odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání s tímto nesouhlasil a žádal, aby žalobci nebylo vyhověno.

Nejvyšší soud shledal, že žalobce, zastoupený advokátkou, podal dovolání v otevřené lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání bylo přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolací důvody pak uplatněny podle § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř.

Přípustnost dovolání tu byla založena též podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí lze přičíst tomu, že bylo rozhodováno o způsobu pokračování v řízení za situace, při níž již správní orgán nárok žalobce projednával a poté byl vydán zákon č. 212/2009 Sb., který teprve předmětnou problematiku náležitě upravil.

Dovolání však není důvodné.

Odvolací soud nepochybil, jestliže dovodil, že rozhodnou skutečností ve věci je vydání zákona č. 212/2009, upravujícího podmínky odškodnění osob zanechavších majetek na území již zmíněné někdejší součásti Československé republiky, v mezidobí. Tento zákon stanoví pravomoc Ministerstva vnitra ČR jako organizační složky státu, jež je výlučně příslušná k odškodnění předmětných nároků (viz § 4 citovaného zákona a návazná ustanovení). Za tohoto právního stavu skutečně nezbylo, než pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř.) toto řízení za současného zrušení prvostupňového rozsudku zastavit a věc postoupit správnímu orgánu příslušnému (podrobněji viz odůvodnění napadeného usnesení).

Na straně žalující lze pochopit procesní snahu o zachování kontinuity projednávání již uplatněného nároku, o němž bylo soudem prvního stupně navíc meritorně (byť zamítavě) rozhodnuto. Nelze však obejít pořad práva, nastolený zákonem č. 212/2009 Sb., který nabyl účinnost sice před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně, ale poté, co bylo o nároku žalobce záporně rozhodnuto Ministerstvem financí ČR tedy nyní již nepříslušným orgánem bez toho, že by kritériem pro posouzení žalobcova nároku mohl být zákon č. 212/2009 Sb. Je třeba vytvořit takové procesní podmínky, aby byl žalobcem uplatněný nárok projednáván a posuzován ať již správním orgánem, či případně posléze soudem podle platné procedury, k tomu příslušným orgánem a podle téhož právního předpisu. Postupem, který zvolil odvolací soud, není dotčeno právo žalobce na soudní ochranu ve smyslu § 1 o. s. ř. i v ústavní rovině podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ze všech uvedených důvodů dovolací soud dovolání žalobce zamítl, neboť rozhodnutí odvolací instance je věcně správné (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).

Žalovanému nevznikly žádné náklady řízení, jejichž náhrada by mu měla být přisouzena k tíži žalobce.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 15. března 2011

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu