28 Cdo 1976/2006
Datum rozhodnutí: 27.03.2007
Dotčené předpisy:





28 Cdo 1976/2006


U S N E S E N Í





Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce České republiky, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, jednajícím prostřednictvím územního pracoviště B., proti žalované Mgr. M. D., zastoupené advokátem, na straně žalobce za vedlejšího účastenství Ing. S. T., zastoupeného advokátem, o zaplacení 1.094.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 6 C 1050/98, o dovolání žalobce a vedlejšího účastníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2005, č.j. 16 Co 326/2005-164, takto:


I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2005, č.j. 16 Co 326/2005 164, jakož i usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. 10. 2003, č.j. 6 C 1050/98-130, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Brno-venkov k dalšímu řízení.


II. Dovolání vedlejšího účastníka se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Usnesením Krajského soudu v Brně výše označeným bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Brno-venkov (též viz výše), kterým bylo určeno, že místo zemřelého žalobce M. G. bude v řízení pokračováno s žalobcem označeným jako Česká republika Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem P., Rašínovo nábřeží 42, územní pracoviště B., Moravské náměstí 6.


Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, učiněných při projednání žaloby, podané dne 17. 11. 1998. Původní žalobce M. G. se domáhal po žalované zaplacení částky 1.094.000,- Kč s přísl. z titulu dlužného nájemného z nebytových prostor, užívaných žalovanou. Dne 31. 7. 2001 uzavřel žalobce smlouvu o postoupení této pohledávky Ing. T. a poté dne 26. 8. 2001 zemřel. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 23. 10. 2002 navrhl Ing. S. T., aby jej soud přibral do řízení namísto zemřelého žalobce. Tento postupník se poté stal vedlejším účastníkem na straně žalobce.


Proti usnesení odvolacího soudu podal nynější žalobce, jehož sukcese byla dovozována ze stavu předluženého dědického řízení, dovolání. Namítal, že dosud nebylo pravomocně určeno, že dědictví připadá státu, a s ohledem na navrhovanou likvidaci dědictví nemusí dojít ani k procesnímu nástupnictví za zemřelého. Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno také vedlejším účastníkem na straně žalobce.


Žalovaná se k dovolání písemně vyjádřila. Ztotožnila se plně s usnesením odvolacího soudu a navrhla, aby Nejvyšší soud obě dovolání zamítl.


Dovolání vedlejšího účastníka není přípustné (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/2004) a bylo proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b/ o. s. ř. odmítnuto.


Zastoupený žalobce podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jeho dovolání bylo přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., neboť odvolacím soudem bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, s kým bude v řízení pokračováno ve smyslu § 107 odst. 1 o. s. ř. Důvodnost podaného dovolání opíral žalobce o § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tj. o nesprávné právní posouzení věci.





Dovolání žalobce je důvodné.


Spornou pohledávku postoupil M. G., Ing. T ještě za svého života, z čehož vyplývá hmotněprávní a v řízení pak procesní singulární sukcese Ing. T. do postavení žalobce a tedy nedostatek aktivní legitimace státu. Ten je v tomto řízení za situace, kdy v důsledku smrti původního žalobce nebyl vyčerpán postup podle § 107a odst. 1 o. s. ř., oprávněn vzhledem k dosavadnímu stavu dědického řízení k návrhu, aby ing. T. vstoupil do řízení na místo dosavadního žalobce.


Učiní-li tak, bude po příslušných procesních úkonech s Ing. T. jako žalobcem pokračováno v řízení. Neučiní-li tak, nezbyde pravděpodobně s ohledem na stav dědického řízení než toto řízení ve věci samé zastavit. Ing. T jako dosavadní vedlejší účastník pak bude muset podat samostatnou žalobu; v budoucnu by bylo přihlédnuto k tomu, který z jeho procesních úkonů v tomto řízení lze eventuálně posoudit jako (včasné) uplatnění nároku.


Nejvyšší soud pro shodné procesní pochybení zrušil usnesení obou nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.). V dalším průběhu řízení, v němž budou nižší instance vázány právním názorem dovolacího soudu, se rozhodne též o nákladech tohoto dovolacího řízení.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 27. března 2007


JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.


předseda senátu