28 Cdo 1971/2009
Datum rozhodnutí: 15.07.2009
Dotčené předpisy:




28 Cdo 1971/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobců a) Ľ. A. a b) L. A., zastoupených advokátem, proti žalované Paedr. A.H., zastoupené advokátem, o zaplacení částky ve výši 150.000,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 3 C 1019/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. března 2008, č.j. 49 Co 331/2005 116, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

A. Předchozí průběh řízení

Žalobci se žalobou ze dne 30. června 2004 domáhali na žalované zaplacení částky 150.000,- Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedli, že žalované na základě dohodnutých podmínek budoucí kupní smlouvy ze dne 23. prosince 2003 uhradili kupní cenu nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví žalované, zapsané na LV č. 693 pro obec a k.ú. I. n. H., ve výši 950.000,- Kč. Při podpisu kupní smlouvy ze dne 27.1.2004 a zároveň po zaplacení dohodnuté kupní ceny ale žalobci zjistili, že v kupní smlouvě je uvedena kupní cena 800.000,- Kč a žalovaná se tak na jejich úkor bezdůvodně obohatila o částku 150.000,- Kč.

Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť původně dohodnutou kupní cenu ve výši 950.000,- Kč nikdy nepřevzala. Dne 23. prosince 2003 žalobci pouze složili zálohu ve výši 50.000,- Kč, přičemž zbytek kupní ceny měli zaplatit před podpisem kupní smlouvy. S ohledem na zjištěné vady předmětné nemovitosti byla kupní cena nakonec snížena na 800.000,- Kč; doplatek kupní ceny ve výši 750.000,- Kč byl pak žalované uhrazen dne 27. ledna 2004 v autě na parkovišti před notářskou kanceláří JUDr. O..

Soud prvního stupně žalobu rozhodnutím ze dne 12. května 2005, č.j. 3 C 1019/2004-57, zamítl. Soud vyšel ze zjištění, že mezi žalobci a žalovanou byla uzavřena kupní smlouva a sjednaná kupní cena ve výši 800.000,- Kč zaplacena, což dosvědčovala výpověď svědka MVDr. V. Š.. Tvrzení, že žalované poskytli další plnění ve výši 150.000,- Kč, žalobci neprokázali. Žalobci sice navrhovali provedení důkazu dotazem na peněžní ústavy a všechny banky se sídlem v České republice na to, zda vedou vkladové knížky nebo účty na jméno žalované, manželů G., MVDr. Š. a M. H., zda a jaké částky byly na tyto vloženy v době od 27.1.2004 do 1.4.2004 a jaké částky z nich byly vyplaceny třetím osobám, soud však provedení navrženého důkazu odmítl, jelikož měl za to, že není schopen zvrátit stávající důkazní situaci a navržený způsob provedení důkazu je nepřípustný.

K odvolání žalobců odvolací soud rozsudkem ze dne 19. března 2008, č.j. 49 Co 331/2005-116, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že soud prvního stupně postupoval správně, když nevyhověl důkaznímu návrhu žalobců na vyžádání pohybů na bankovních účtech žalované v rozhodném období, neboť by se jednalo o nepřípustný vyšetřovací důkaz za situace, kdy žalobci žádná konkrétní skutková tvrzení v tomto směru do řízení neuvedli.

B. Dovolání a vyjádření k němu

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost spatřují v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.. Jako dovolací důvod označili skutečnost, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Konkrétně uvedli, že v řízení před soudy nižšího stupně mohli prokázat, že žalované zaplatili částku 950.000,- Kč a tudíž, že se žalovaná na jejich úkor bezdůvodně obohatila o částku 150.000,- Kč. K prokázání uvedeného tvrzení navrhli důkaz výpisy z bankovních účtů žalované v rozhodném období, avšak soudy nižšího stupně navrhovaný důkaz neprovedli, neboť by se jednalo o nepřípustný vyšetřovací důkaz.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

C. Přípustnost

Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou prostřednictvím advokáta a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o.s.ř.

Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadené věci, může být přínotpustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Ten je podle § 237 odst. 3 o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo také řeší-li odvolací soud určitou právní otázku jinak, než je posuzováno v konstantní judikatuře dovolacího a Ústavního soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2002, sp.zn. 20 Cdo 2296/2000) nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Žalobci v podaném dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu - podrobují kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) vychází. Podstatou jejich námitky je tudíž nesouhlas s tím, které důkazy soudy provedly a k jakým skutkovým závěrům z provedených důkazů dospěly, když uvádí, že v řízení před soudy nižšího stupně mohli prokázat, že žalované zaplatili částku 950.000,- Kč a tudíž, že se žalovaná na jejich úkor bezdůvodně obohatila o částku 150.000,- Kč. Námitka žalobců tedy nepředstavuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., který - jak uvedeno výše - nemůže být v souzené věci způsobilým podkladem pro závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, a proto dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalované prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 15. července 2009

JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.

předsedkyně senátu