28 Cdo 1946/2013
Datum rozhodnutí: 04.09.2013
Dotčené předpisy: § § 80 písm. c), § 237 a 238 o.s.ř. předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 1946/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla, o dovolání dovolatele Statutárního města Opavy , IČ0030 0535, 746 260 Opava, Horní náměstí č. 69, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. 71 Co 381/2012, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 10 C 89/2010 (žalobkyně J. S. , zastoupené Mgr. Janou Zwyrtek-Hamplovou, advokátkou, 798 85 Mohelnice, Olomoucká 36, proti žalovaným: 1. Statutárnímu městu Opava , IČ 0030 0535, Opava, Horní náměstí 69, a 2. D. T. , zastoupenému Mgr. Josefem Tobiáškem, advokátem, 794 01 Krnov, Horní náměstí 1a, o určení vlastnictví, za účastí vedlejšího účastníka řízení J. Š. ), takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í:
O žalobě žalobkyně, podané u soudu 1. 7. 2010, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 25. 5. 2012, č. j. 10C 89/2010-129. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobkyně, domáhající se určení, že dům čp. 289/52, a pozemek parc. č. 367 v katastrálním území O., zapsané na listu vlastnictví č. 976 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj (katastrální pracoviště Opava) jsou ve vlastnictví žalovaného Statutárního města Opavy. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, že žalobkyně, žalované Statutární město Opava a vedlejší účastnice řízení J. Š. nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalovanému D. T. na náhradu nákladů řízení 25.080,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. 71 Co 381/2012. Tímto usnesením odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 25. 5. 2012, č. j. 10 C 89/2010-129, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně předcházejícího řízení, a dospěl k závěru, že dosud nejsou dány podmínky pro změnu či potvrzení tohoto rozhodnutí.

Odvolací soud poukazoval na to, že žalobkyně se svou žalobou domáhala určení, že žalované Statutární město Opava je vlastníkem nemovitostí uvedených v žalobě žalobkyně, když smlouva uzavřená mezi tímto městem a vedlejší účastnící řízení J. Š., která na základě smlouvy měla dříve společně se svým již zemřelým manželem nabýt nemovitostí do vlastnictví, je neplatná, a to jednak pro rozpor s dobrými mravy a jednak pro porušení (obejití) pravidel prodeje nemovitostí, schválených žalovaným Statutárním městem Opavou, jakož i pro nedostatek vážnosti vůle J. Š. nabýt nemovitosti do svého vlastnictví, když záměrem J. Š. bylo tyto nemovitosti dále hned převést na základě další kupní smlouvy na žalovaného D. T. Žalobkyně je nájemcem bytu v domě čp. 289/2 v Opavě. Tento dům (společně s pozemkem parc. č. 367, na kterém dům stojí), prodalo Statutární město Opava Petru a J. Š. a následně od J. Š. (když P. Š. zemřel) nemovitosti zakoupil žalovaný D. T. Žalobkyně měla jako nájemce bytu v uvedeném domě zájem tyto nemovitosti od Statutárního města Opavy odkoupit; podle pravidel, schválených Statutárním městem Opavou, měly být nemovitosti nabídnuty ke koupi prostřednictvím tzv. obálkové metody, když nájemníci bytů v uvedeném domě měli právo účastnit se této soutěže a v případě, že by darovala nejvyšší nabídnutou cena za nabízené nemovitosti, byly by nemovitosti prodány právě jim. Dne 12. 10. 2007 žalobkyni bylo adresováno oznámení o nejvyšší nabídnuté kupní ceně a výzva k dorovnání této kupní ceny nejvyšší nabídnuté kupní ceny 18.120.060,- Kč, a pokud by žalobkyně dorovnala tuto kupní cenu, bylo jí sdělováno, že ji objekt bude prodán bez ohledu na výsledek výběrového řízení; žalobkyně považovala postup Statutárního města Opavy za protiprávní, a proto na nabídku nereagovala a nabídku nedorovnala. Žalobkyně spatřovala naléhavý právní zájem na požadovaném určení o vlastnictví nemovitostí rozhodnutím soudu v tom, že uvedeným postupem Statutárního města Opavy jí byla odňata možnost stát se vlastníkem, respektive spoluvlastníkem nemovitostí, o něž jde v tomto soudním řízení, přičemž měla za to, že za obvyklého běhu okolností by se jím stala. Podle názoru žalobkyně, pokud by bylo rozhodnutím soudu určeno, že žalované Statutární město Opava je vlastníkem nemovitostí, mohla by se žalobkyně ucházet o koupi těchto nemovitostí za standardních podmínek.

Dále odvolací soud poukázal na to, že soud prvního stupně aniž by prováděl dokazování, dospěl k závěru, že žalobkyně neosvědčila existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, a bez dalšího uváděl i to, že žalobkyně není nadána aktivní věcnou legitimací ve sporu. Soud prvního stupně tu měl za to, že žalobkyně se z vlastní vůle účastníkem probíhající veřejné soutěže ohledně koupě nemovitostí nestala a nemůže tedy dovozovat závěry o existenci naléhavého právního zájmu z titulu právního vztahu mezi žalobkyní (jako účastnicí soutěže) a žalovaným městem (vyhlašovatelem soutěže); žalobkyně z pozice nájemce nemůže ovlivňovat vůli vlastníka nemovitostí v otázkách změny vlastnického práva k nemovitostem, pokud k tomu v tomto směru neexistuje žádný právní vztah .

Odvolací soud ovšem konstatoval, že se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení a o nedostatku její věcné aktivní legitimace v tomto řízení.

Odvolací soud připomínal, že již předchozí žalobu žalobkyně zamítající rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. 5. 2011 byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 5. 1. 2012 (sp. zn. 71 Co 249/2011 Krajského soudu v Ostravě). Odvolací soud vycházel při svém rozhodování z právního názoru vyjádřeného v rozhodnutí dovolacího soudu (30 Cdo 2509/2006 Nejvyššího soudu), že je dán naléhavý právní zájem na určení, že město (obec) je vlastníkem nemovitosti, na straně občana, který tvrdí, že smlouva o převodu nemovitosti, uzavřená mezi obcí (městem) a jiným zájemcem o koupi nemovitostí z majetku obce, je neplatná proto, že nebyl zveřejněn záměr obce (města) nemovitosti prodat (srov. zákon č. 128/2000 Sb.), takže občan se ani nemohl dovědět o záměru obce nemovitost prodat. Odvolací soud byl a je proto toho názoru, že pro posouzení této právní věci je významné se zabývat tvrzením žalobkyně o protiprávnosti postupu žalovaného Statutárního města Opavy při prodeji předmětných nemovitostí v katastrálním území Opava-město.

Odvolací soud měl za to, že nelze akceptovat názor soudu prvního stupně, že žalobkyně, jako nájemkyně nemovitosti, o niž jde v tomto řízení, měla právo ucházet se o možnost koupě nemovitosti, popřípadě podílu na této nemovitosti, a že u žalobkyně, která přes vyzývání prodávajícího k dorovnání nejvyšší nabídnuté ceny, nemůže být dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, když se svým vlastním rozhodnutím odmítla účastnit se procesu prodeje nemovitostí, ač k tomu byla prodávajícím městem vyzvána. Odvolací soud poukazoval na to, že žalobkyně v tomto soudním řízení stále tvrdila, že po řadu let projevovala aktivní zájem o zakoupení bytu v domě, respektive části nemovitosti, o níž jde v tomto řízení, ale výběrového řízení se posléze neúčastnila, protože měla za to, že závěrečná fáze výběrového řízení probíhala protiprávně.

Odvolací soud poukazoval i na to, že žalobkyně považovala postup žalovaného města vůči ní za diskriminační, přičemž tento postup pokládala za nesprávný a neodpovídající přijatým zásadám prodeje bytových i nebytových jednotek v městě Opavě, jež byly účinné od 25. 4. 2000 až do přijetí dalších zásad prodeje, účinných od 20. 6. 2007 do dalších období. Tímto tvrzením se však soud prvního stupně, podle názoru odvolacího soudu, nezabýval a neučinil právně významná skutková zjištění k tvrzení žalobkyně, zejméma pokud šlo o jí uváděném údajném protiprávním jednání žalovaného města. Protože však obec je při dispozicích se svým majetkem vázána úpravou obsaženo v § 39 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, bylo tu třeba, podle názoru odvolacího soudu, učinit odpovídající skutková zjištění pro posouzení této právní věci. Odvolací soud dovozoval, že pokud by došlo k posouzení tohoto uvedeného zákonného ustanovení, pak neúčastí žalobkyně v nabídkovém řízení, mohla být dotčena subjektivní práva žalobkyně, a to jednáním žalovaného města . Odvolací soud má za to, že teprve poté, co soud prvního stupně učiní závěr o skutkovém stavu věci, který bude pro posouzení věci právně významný, bude nutné, aby věc byla znovu po právní věci posouzena, a to zejména ve vztahu k věcné aktivní legitimaci žalobkyně a oprávněnosti jejího nároku na požadované určení .

Odvolací soud proto s poukazem na ustanovení § 219a odst. 2 občanského soudního řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení, neboť ke zjištění skutkového stavu věci je tu třeba provést další účastníky navržené důkazy ke skutečnostem, k nimž dosud nebylo provedeno žádné dokazování.

Usnesení odvolacího soudu bylo dne 12. 3. 2013 doručeno žalovanému Statutárnímu městu Opava a dovolání ze strany tohoto žalovaného bylo podáno u soudu prvního stupně dne 7. 5. 2013, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Uvedený dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 5. 2. 2013 (sp. zn. 71 Co 381/2012 Krajského soudu v Ostravě) a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolávající se Statutární město Opava má za to, že je jeho dovolání přípustné a jako dovolací důvod uplatňovalo, že soud věc nesprávně právně posoudil a při svém rozhodnutí se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu .

Uvedený dovolatel v dovolání zdůrazňoval, že u žalobkyně není dán naléhavý právní zájem na určení vlastnictví žalovaného města k nemovitostem, jež byly prodány ve veřejné soutěží (nikoli ovšem v soutěži ve smyslu obchodního zákoníku), když žalobkyně se ze své vlastní vůle nastala účastníkem takové veřejné soutěže a nemůže tedy dovozovat závěry o existenci naléhavého právního zájmu z titulu právního vztahu mezi žalobkyní (účastnice soutěže) a žalovaným (vyhlašovatelem soutěže), jenž by vyplýval právě z účastni žalobkyně na soutěži vyhlášené žalovaným. Žalobkyně, která se veřejné soutěže neúčastnila, nemůže se dovolávat stanovení povinnosti žalovaného města, vyplývající z vyhlášeného výběrového řízení, kterého se vůbec nezúčastnila, a tím méně pak, aby se domáhala stanovení povinnosti žalovaného města převést nemovitosti, o něž šlo v tomto výběrovém řízení, do vlastnictví žalobkyně. Záměr prodeje nemovitostí tu byl městem Opavou zveřejněn až za účinnosti nových zásad (účinných od 20. 6. 2007) postupu pro prodej bytových a nebytových jednotek a po tomto zveřejnění nových zásad žalobkyně již svůj zájem o koupi nemovitostí neprojevila, i když byla žalovaným městem nad rámec oslovena . Vyhlášené výběrové řízení pak vedlo k tomu, že cena předmětných nemovitostí byla vyšší než jejich odhadní cena. Žalobkyně však nebyla postupem žalovaného města nijak poškozena, nýbrž sama se připravila o možnost nabýt do svého vlastnictví nemovitosti, a to i přesto, že žalované město doručilo žalobkyni individuální vyrozumění o záměru zcizit předmětné nemovitosti a také jí byla doručena výzva k dorovnání nejvyšší nabídnuté kupní ceny v případě jejího zájmu o koupi předmětných nemovitostí a pakliže by tuto cenu dorovnala, pak by jí byla tato nemovitost prodána bez ohledu na výběrové řízení.

Ve vyjádření žalobkyně k dovolání žalovaného Statutárního města Opavy bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Podle názoru žalobkyně odvolací soud správně poukazoval na zvláštnost postupu Statutárního města Opavy v daném případě prodeje nemovitostí. Šlo zejména o to, že přijaté zásady prodeje nemovitostí měly být ve vztahu k žalobkyni aplikovány v původním znění, nikoli až ve znění účinném od 20. 6. 2007. Uvedené zásady jsou v rozporu se zákonem, a to proto, že poručují zásadu rovnosti zájemců a umožňují aplikaci odlišného přístupu v obdobných či shodných situacích ; došlo tu k předem sjednaným jednáním žalovaného města i žalovaného D. T. a vedlejší účastnice řízení J. Š., k účelovému obcházení zásad prodeje, a to ke škodě žalobkyně s cílem narušit její rovné postavení, a tím došlo i k narušení rovného přístupu vůči zájemcům o koupi nemovitostí . Podle názoru žalobkyně je uzavřená smlouva o prodeji nemovitostí, o něž jde v tomto soudním řízení neplatná, pokud byl zveřejněný záměr modifikován následně a podmínky záměru byly změny jen vůči jednomu zájemci o koupi nemovitostí nebo dokonce až po uzavření smlouvy s konkrétním zájemcem. Obsah zveřejněného záměru prodeje a potom skutečné podmínky tu nebyly shodné, takže došlo k obcházení z uveřejněného záměru prodeje. Při takovém postupu tu mohlo dojít k podezřelému a netransparentnímu nakládání s obecním majetkem. Žalobkyně je přesvědčena, že postup žalovaného města při uzavření smluvního vztahu mezi žalovaným městem, manžely Š. a následně i žalovaným D. T. v daném případě nemůže obstát v důsledku zpětné změny uveřejněného záměru prodeje nemovitostí, přičemž došlo i k poškození ostatních zájemců o odkoupení prodávaných nemovitostí.

Přípustnost dovolání dovolatelky proti usnesení odvolacího soudu ze dne 5. 2. 2013 (sp. zn. 71 Co 3821/2012 Krajského soudu v Ostravě) bylo tu třeba posoudit podle ustanovení § 237 a § 238 občanského soudního řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2013). Šlo tu nepochybně o rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení (vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 Co 381/P2012) končilo (byť i nešlo ještě také o skončení celého občanského soudního řízení vedeného pod sp. zn. 10 C 89/2010 Okresního soudu v Opavě), a nešlo tu o žádný z případů nepřípustnosti dovolání uvedených v ustanovení § 238 občanského soudního řádu. Bylo třeba mít na zřeteli také to, že plně odpovídalo ustanovení § 226 odst. 1 občanského soudního řádu odůvodnění usnesení odvolacího soudu ze dne 5. 2. 2013, které poukazovalo na to, že odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí v této právní věci dospěl k závěru, že pro posouzení věci bude významné zabývat se tvrzením žalobkyně o protiprávnosti postupu žalovaného Statutárního města Opavy při prodeji předmětných nemovitostí , přičemž však soud prvního stupně znovu vydal rozhodnutí o zamítnutí určovací žaloby žalobkyně, aniž by bylo prováděno dokazování v uvedeném smyslu.

Také bylo třeba přihlížet k právnímu názoru zaujatému v rozhodnutí uveřejněném pod č. 9/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, že totiž neúspěšný účastník nabídkového řízení má naléhavý právní zájem na určení, že smlouva o převodu nemovitostí ve vlastnictví obce, kterou obec uzavřela s jiným zájemcem o koupi, je neplatná (§ 80 písm. c/ občanského soudního řádu) .

Vzhledem k uvedeným ustanovením právních předpisů i vzhledem k citovaným právním závěrům z judikatury soudů (a to i z judikatury publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem), nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že že by dovolání dovolatele v této věci bylo přípustné, neboť jinak by rozhodnutím odvolacího soudu bylo znemožněno již v tomto stadiu řízení, aby se soudy v této právní věci již vůbec nezabývaly tvrzením žalobkyně o protiprávnosti postupu žalovaného města při prodeji předmětných nemovitostí , o něž jde v tomto řízení, třeba že výsledky zjištění o tomto tvrzení nelze zatím označit za všestranné a úplné.

Za těchto uvedených okolností přikročil dovolací soud podle ustanovení § 243c odst. 1, věty první a § 243f odst. 4 občanského soudního řádu svým usnesením k odmítnutí dovolání dovolatele jako nepřípustného.

Dovolávající se žalované město nebylo v řízení o dovolání úspěšné a ohledně nákladů vynaložených žalobkyní v tomto dovolacím řízení na vyjádření k dovolání dovolatele, použil dovolací soud ustanovení § 150 občanského soudního řádu, umožňující nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení, a náhradu těchto nákladů řízení žalobkyni nepřiznal; odvolací soud přihlížel jednak k právní povaze projednávané právní věci a jednak i k obsahu zmíněného vyjádření žalobkyně k dovolání dovolatele, rekapitulujícímu v podstatě to, co již bylo ze strany žalobkyně uplatněno v řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 4. září 2013

JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu