28 Cdo 1938/2001
Datum rozhodnutí: 27.11.2003
Dotčené předpisy: § 2 předpisu č. 172/1991Sb.




28 Cdo 1938/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josef Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání L. s. H. K., a. s., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze 6. 3. 2000, sp. zn. 20 Co 301/98, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 6 C 128/97 (žalobce Města R., zastoupeného advokátkou, proti žalované L. s. H. K., akciové společnosti, která byla v řízení zastoupena JUDr. V. M., o určení vlastnictví k nemovitostem), takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u soudu 24: 7. 1997, se žalující město domáhalo určení svého vlastnictví k pozemku parc. č. 760/1 (o výměře 8.392 m2), který vznikl z původního pozemku parc. č. 754/1 v katastrálním území R. V žalobě bylo uvedeno, že přídělovou listinou z 25. 7. 1956, vydanou bývalým Okresním národním výborem v Ž., bylo bývalému Místnímu národnímu výboru v R. přiděleno právo hospodaření také k pozemku označenému v pozemkové knize jako parc. č. 754/1 v R. Z tohoto původního pozemku jsou nyní pozemky parc. č. 760/1, parc. č. 760/3, parc. č. 730/1, parc. č. 761/4, parc. č. 761/1, parc. č. 761/7 a parc. č. 1044/1. Žalující město poukazovalo na ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu věcí z vlastnictví České republiky do vlastnictví obcí. Žalující město nesouhlasí s tím, že pozemek parc. č. 760/1 (o výměře 8.392 m2) v katastru R. je nyní v katastru nemovitostí zapsán jako vlastnictví L. s. H. K., a. s. Dodatkem ke své žalobě, podané u soudu 10. 10. 1997 se žalující město domáhalo, aby bylo rozsudkem soudu prvního stupně určeno, že je vlastníkem pozemků parc. č. 760/6, parc. č. 760/7 a parc. č. 598 v katastrálním území R.

Žalovaná akciová společnost navrhla zamítnutí žaloby. Uváděla především, že není ničím prokázáno tvrzení žalujícího města, že s těmito pozemky hospodařilo ke dni 23. 11. 1990, jak to má na zřeteli ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., popřípadě ke dni 24. 5. 1991 (tj. ke dni nabytí účinnosti zákona č. 172/1991 Sb.). Nejde tu ani o tzv. historický majetek obce, který by žalující obec vlastnila k 31. 12. 1949. Žalující obec tu nenabyla vlastnictví ke spornému pozemku, ale mohla nabýt snad právo hospodaření k němu. Žalovaná akciová společnost je ohledně pozemku parc. č. 760/1 (o výměře 11.341 m2) zapsána jako vlastník na listu vlastnictví č. 568 v katastru nemovitostí pro katastrální území R. Vlastnické právo státu k uvedenému pozemku tu přešlo na F. n. m. a poté bylo převedeno na žalovanou společnost k 16. 10. 1992, jako na nově vzniklý subjekt na základě privatizačního projektu podle zákona č. 92/1991 Sb. Stalo se tak rozhodnutím ministra zemědělství ČR z 2. 9. 1992, č. j. 3754/92-10, jímž přešel majetek V. s. l. na L. s. H. K., a. s.; podle názoru žalované akciové společnosti nejde tu o převod, ale o přechod vlastnického práva; F. n. m. tu vložil majetek do základního jmění založené akciové společnosti, jejímž byl v té době jediným akcionářem. Žalovaná akciová společnost zdůrazňovala, že rozhodnutí o privatizaci nepřísluší soudům přezkoumávat.

Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou z 10. 2. 1998, č. j. 6 C 128/97-64, byla zamítnuta žaloba Města R. o určení, že toto město je vlastníkem pozemků parc. č. 760/1, parc. č. 760/7 a prc. č. 598 (oddělených geometrickým plánem z 26. 8. 1997, č. 301-272/97, tvořícím nedílnou součást tohoto rozsudku), a parcely č. 760/1, zapsaných na listu vlastnictví č. 564 pro obec a katastrální území R. u Katastrálního úřadu v R. Bylo také rozhodnutí, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění tohoto rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobě není důvodná.

V řízení nebylo doloženo, že by žalující obec vlastnila v žalobě uvedené pozemky ke dni 31. 12. 1949, jak to má na zřeteli ustanovení § 2 zákona č. 172/1991 Sb. Přídělová listina podle dekretu č. 28/1945 Sb., na kterou žalující obec poukazovala, byla vydána 27. 5. 1956 a zněla na Čs. stát Místní národní výbor v R., nikoli na uvedenou obec; šlo tu tedy o případ, kdy bývalý místní národní výbor vykonával správu národního majetku. Žalující obec také v řízení před soudem nedoložila, že by ke dni 23. 11. 1990 náleželo bývalému Místnímu národnímu výboru v R. právo hospodaření s pozemky uváděnými v žalobě a také že by tento národní výbor (popřípadě obec) s těmito pozemky hospodařil.

Proto byla žaloba žalující obce zamítnuta a o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu.

O odvolání žalující obce proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze 6. 3. 200, sp. zn. 20 Co 301/98, Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že bylo určeno, že žalující obec je vlastníkem pozemku parc. č. 760/6, parc. č. 760/7 a parc. č. 598, vyznačených v geometrickém plánu z 26. 8. 1997, č. 301-272/97, který je součástí tohoto rozsudku, tedy pozemků oddělených z pozemku parc. č. 760/1, zapsaného na listu vlastnictví č. 564 pro katastrální území R. u Katastrálního úřadu v R. Žalované akciové společnosti bylo uloženo zaplatit žalující obci na náhradu náklad řízení před soudem prvního stupně 3.300,- Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 2.250,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uváděl, že měl k dispozici všechny dostupné skutkové podklady, které shromáždil soud prvního stupně, ale měl za to, že tyto podklady neposoudil správně po právní stránce.

Odvolací soud především kladl důraz na to, že podmínkou a rozhodným okamžikem nabytí vlastnictví k přidělené půdě je podle ustanovení § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb. skutečné převzetí držby přidělené půdy. Na rozdíl od závěru soudu prvního stupně měl odvolací soud za to, že se Město R. dne 1. 3. 1946 skutečně ujalo držby pozemku parc. č. 754/1 v R.; svědčí o tom poznámka na listině, kterou měl již soud prvního stupně k dispozici, v níž v souvislosti s pozemkem parc. č. 754/1 v R. je v rubrice Poznámka uvedeno Den převzetí 1. 3. 1946 . Pokud bylo takto převzetí přidělené půdy doloženo, pak bylo, podle názoru odvolacího soudu, nerozhodné, že přídělová listina byla vydána později a že přídělcem zde byl označen Čs. stát MNV R. Jestliže tedy pozemek byl dán k 1. 3. 1946 do držby právnímu předchůdci žalující obce, tedy Městské obci R. a nikoli státu, bylo nutno z toho dovodit, že vydání přídělové listiny z 25. 7. 1956 (v níž už je po zániku vlastnictví obcí v důsledku zákona č. 279/1949 Sb. jen údaj MNV R.), bylo tím dokončeno přídělové řízení, které už bylo započato faktickým předáním pozemku do držby obce R. Tato obec byla tedy ke dni 31. 12. 1949 vlastníkem pozemků, o které v tomto soudním řízení jde, když z listin, kterými již provedl důkaz soud prvního stupně, je zřejmé, že pozemky označené jako parc. č. 760/6, parc. č. 760/7 a parc. č. 598 spadaly dříve pod pozemek parc. č. 754/1, který byl původně přídělovou listinou přidělen. Jestliže tedy tyto parcely byly ke dni 31. 12. 1949 vlastnictvím obce, pak s ohledem na ustanovení § 2 odst. 1 písm. a/ zákona č. 172/1991 Sb. přešly tyto pozemky dnem 24. 5. 1991 (dnem nabytí účinnosti zákona č. 172/1991 Sb.) zpět do vlastnictví Obce R. Aby se naopak žalující akciová společnost stala vlastníkem těchto pozemků postupem podle zákona č. 92/1991 Sb., jak to žalovaná tvrdí, musely by tyto pozemky být ve vlastnictví státu (srov. § 17 dost. 1 a 2 a § 1 odst. 1 písm. a/ zákona č. 92/1991 Sb. a § 1 odst. 1 písm. a/ zákona č. 229/1991 Sb.). Protože však pozemky ve vlastnictví státu nebyly, nemohly přejít na F. n. m. podle § 11 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb. a nemohla být platně uzavřena smlouva o vkladu majetku do žalované akciové společnosti, když takto s nemovitostí nakládal nevlastník (§ 39 občanského zákoníku). Žalobě žalobce tedy odvolací soud vyhověl, když byl toho názoru, že žalující obec je nutno považovat za vlastníka nemovitostí uvedených v její žalobě. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 2 občanského soudního řádu.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalované akciové společnosti dne 27. 3. 2000 (žalující obci byl tento rozsudek doručen také 27. 3. 2000) a dovolání této akciové společnosti bylo podáno u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 19. 4. 2000, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu.

Dovolatelka ve svém dovolání navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Ve svém dovolání dovolatelka poukazovala na to, že její dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího osudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, a jako dovolací důvody uváděla, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze zjištění, které nemá v podstatě oporu v provedeném dokazování, a že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolávající se akciová společnost vyslovovala především svůj názor, že uchopila-li se obec R. držby nemovitostí, jež jsou mezi účastníky tohoto řízení sporné, dne 1. 3. 1946, avšak přídělová listina na tyto nemovitosti pochází až z doby po 31. 12. 1949, pak k nabytí půdy došlo až úředním správním aktem. Vlastnické právo se tu nabývalo rozhodnutím Ministerstva zemědělství o schválení přídělového plánu okresní rolnické komise nebo ve sporných případech rozhodnutím téhož ministerstva, což v daném případě nebylo doloženo, ani tvrzeno.

Dovolatelka vytýkala rozhodnutí odvolacího soudu, že se tento soud nezabýval zkoumáním okolností, za nich došlo k přechodu vlastnického práva podle zákona č. 92/1991 Sb., když totiž ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. byly pozemky, sporné mezi účastníky tohoto soudního řízení, ve vlastnictví státu a právo hospodaření k nim měl již podnik V. s. l. H. K. (dnes již zaniklý). L. s. H. K., která vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne 22. 9. 1992, se tento majetek dostal postupem státu podle privatizačních předpisů prostřednictvím F. n. m. a po schválení privatizace přešel tento majetek do vlastnictví L. s. H. K., a. s., která jej drží a užívá. Nově konstituované vlastnické vztahy tu vznikly v souladu se zákonem v procesu privatizace a soudu tyto vztahy nenáleží přezkoumávat. Pokud vznikla Městu R. nějaká újma, když tu naturální restituce není možná, tuto újmu by měl, podle názoru dovolatelky, restituovat stát.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (tj. před 1. 1. 2001), jako tomu bylo i v daném případě, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. zejména podle ustanovení občanského soudního řádu zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).

Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), protože směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolávající se akciová společnost ve svém dovolání uplatňovala jako dovolací důvody, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, ale také jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá; musí jíž o zjištění právně významné.

Z obsahu soudního spisu v této právní věci (sp. zn. 6 C 128/97 Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou), ani z obsahu dovolání dovolatelky nevyplývalo, že by bylo možné přisvědčit názoru, že odvolací soud vzal ve svém rozhodnutí, proti němuž směřuje dovolání dovolatelky, za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, nebo že by nepokládal za zjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá.

Nesprávné právní posouzení věci (ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) spočívá buď v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/45/).

Odvolací soud posoudil projednávanou právní věci podle ustanovení zákona č. 172/1991 Sb. (jmenovitě podle § 2 odst. 1 tohoto zákona) v souvislosti s ustanovením § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb., upravujícího osídlení zemědělské půdy českými a slovenskými zemědělci). Tyto právní předpisy se nepochybně projednávané právní věci týkaly; v dovolacím řízení bylo třeba ještě posoudit, zda si odvolací soud ustanovení uvedených právních předpisů správně vyložil.

Ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. vylučuje z přechodu majetku státu do vlastnictví obcí pouze ty věci, ohledně nichž byl uplatněn nárok na jejich vydání podle zákona č. 403/1990 Sb. a zákona č. 87/1991 Sb. Ostatní věci přešly do vlastnictví obcí (s výjimkami plynoucími z ustanovení § 4 odst. 1 citovaného zákona) se všemi právy a povinnostmi, které se k tomuto majetku vztahují (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 35/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek byl zaujat právní závěr, že i když nebyl o nabytí nemovitostí, k němuž došlo v období 1945 1948, proveden zápis do pozemkové knihy, případně byl proveden později, je nutno pokládat za rozhodující nabytí práv k nemovitostem podle rozhodnutí tehdy příslušných orgánů (např. Osídlovacího úřadu, Fondu národní obnovy atd.).

Podle ustanovení § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb. přechází přidělená půda do vlastnictví přídělce dnem odevzdání přidělených nemovitostí do držby.

Podle ustanovení § 2 zákona č. 172/1991 Sb. přecházejí do vlastnictví obcí dnem účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. (dnem 24. 5. 1991) nemovitosti uvedené v tomto ustanovení, které obce vlastnily ke dni 31. 12. 1949, pokud jsou ve vlastnictví České republiky a nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb.

V nálezu Ústavního soudu ČR z 9. 10. 1997, III. ÚS 355/96, uveřejněném pod č. 124 ve svazku 9 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, by vysloven právní názor, že podle § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb. přidělená půda přechází dnem převeztí do vlastnictví přídělce, takže pojem dokončení přídělového řízení podle dekretu č. 28/1945 Sb. je nutno interpretovat ve smyslu přechodu vlastnictví. Pokud není pochyb o přechodu vlastnictví, ani o rozsahu a identifikaci parcel z hlediska jejich držby a užívání přídělcem, nesrovnalosti v evidenci nemovitostí nemohou být samy o sobě důvodem postupu podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. f/ zákona č. 229/1991 Sb. (nevydání pozemku z důvodu nedokončeného přidělovacího řízení podle dekretu č. 28/1945 Sb.) .

V nálezu Ústavního soudu ČR z 28. 4. 1999, IV. ÚS 99/99, uveřejněném pod č. 64 ve svazku 14 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR byl zaujat právní názor, že důraz kladený v ustanovení § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb. na stav držby přidělené půdy přídělcem reflektoval tehdy panující zásadu, že půda patří těm, kteří na ní pracují , takže podmínkou a okamžikem nabytí vlastnictví bylo v tomto směru i při pozdějším vydání přídělové listiny skutečné převzetí držby přidělené půdy .

V nálezu Ústavního soudu ČR z 30. 11. 1999, I. ÚS 101/99, uveřejněném pod č. 172 ve svazku 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR byl zaujat právní názor, že pojem den přídělu ve smyslu přídělové listiny (§ 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb.) je sice nutno chápat jako den stanovený v rozhodnutí o přídělu, kdy je přídělce podle § 5 odst. 1 dekretu č. 28/1945 Sb. povinen ujmout se držby, okamžik přechodu vlastnictví přídělem však určuje den, kdy se přídělce držby ujal (§ 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb.), který však může být jiným (a to i dřívějším) dnem, než je den přídělu. Podmínkou a okamžikem nabytí vlastnictví bylo i při pozdějším vydání přídělové listiny skutečné převzetí držby přidělené půdy.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 42/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek byl zaujat právní názor, že lze-li určitou věc považovat za majetek, který je vyňat z privatizace podle zákona č. 92/1991 Sb., nemohla být taková věc podle části druhé a třetí zákona č. 92/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) privatizována; přitom je nerozhodné, že byla uvedena ve schváleném privatizačním projektu.

Z citovaných právních závěrů u uveřejněné judikatury soudů a z uváděných nálezů Ústavního soudu ČR, které pokládá dovolací soud za použitelné i v daném případě, vycházel odvolací soud ve svém rozhodnutí, proti němuž směřuje dovolání dovolávající se akciové společnosti. Za těchto okolností nelze přesvědčivě dospět k názoru, že by si odvolací soud při aplikaci ustanovení § 2 zákona č. 172/1991 Sb. (v souvislosti s ustanoveními dekretu č. 28/1945 Sb.) na daný případ, kterého se tato ustanovení týkají, nesprávně vyložil uvedená ustanovení, když totiž jeho výkladové závěry nelze označit za rozdílné ve srovnání s citovanými právními závěry, uveřejněnými ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, a ve sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR.

Nemohl proto shledat dovolací soud důvodným ani názor dovolávající se akciové společnosti, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené jejím dovoláním, spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).

Protože tedy nebyly shledány důvody dovolání, uplatněné dovolatelkou, a to ani podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ občanského soudního řádu (v již citovaném znění), ani podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu (rovněž ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), přikročil dovolací soud k zamítnutí dovolání dovolatelky podle ustanovení § 243b odst. 1 občanského soudního řádu (v již uvedeném znění).

Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a žalujícímu městu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 27. listopadu 2003

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu