28 Cdo 1906/2006
Datum rozhodnutí: 27.03.2007
Dotčené předpisy:





28 Cdo 1906/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. Dr. F. K., zastoupeného advokátem, proti žalované M. č. P. 1, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o nájmu nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 92/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14.12.2005, č.j. 13 Co 328/2005-65, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze svým rozsudkem shora uvedeným potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 3. 2005, č.j. 13 C 92/2004-33, o zamítnutí žaloby, aby žalované byla uložena povinnost (spolu)uzavřít s nájemkyní L. V. smlouvu o nájmu nebytových prostor v domě čp. 1035 v P. 1, Karolíny Světlé 17, ve znění v žalobě uvedeném. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.


Odvolací soud rozhodl o žalobě podané v důsledku neshody spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí ve smyslu § 139 odst. 2 o. z.; oba účastníci jsou podílovými spoluvlastníky k ½ a neshodli se na tom, zda má být (podobně jako s předchozí nájemkyní V. K.) uzavřena nájemní smlouva s L. V. bez omezení ohledně jejího provozování hracích automatů v restauraci či s omezením. Toto omezení žádala žalovaná s odvoláním se na rozhodnutí rady MČ P. 1 ze dne 2. 12. 1996, nedoporučující provoz hracích automatů v době od 6 20 hodin. Odvolací soud uzavřel, že znění smlouvy, respektující veřejnoprávní omezení provozu v nebytových prostorách domu, není takovým odmítnutím souhlasu spoluvlastníka, jež by bylo možné označit za nedůvodné, za šikanování či za poškozování druhého spoluvlastníka. Nejde navíc o absolutní zákaz provozu. Projev vůle druhého ze spoluvlastníků tedy není důvod nahradit a určit, že je žalovaná povinna uzavřít smlouvu ve znění navrhovaném žalobcem.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, opřené o jím tvrzené otázky zásadního právního významu napadeného rozsudku. Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a současně jím označené rozhodné právní aspekty věci spatřoval v ekonomických i morálních dopadech nepřivolení spoluvlastníka. Je třeba zohlednit reálné příjmy z nájmu, stabilitu nájemního vztahu, očekávané náklady údržby domu, limitované výnosy z regulovaného nájemného z bytů; to vše dává v souvislosti s jím požadovaným zněním nájemní smlouvy k nebytovým prostorům v domě resp. s očekávanými výnosy z ní podklady k oprávněnému závěru, že navrhovaná nájemní smlouva zvyšuje užitnou hodnotu domu a sleduje hospodářský zájem obou účastníků. Prosazování norem veřejného práva a předstíraná ochrana veřejných zájmů nemají v nájemním vztahu místo. Tento vztah je soukromoprávní a odepření právní ochrany žalobci soudem předurčilo nerovné postavení žalobce a potažmo i nájemce naprostá většina pohostinských provozoven stejné cenové skupiny hrací automaty provozuje (myšleno zřejmě bez časového omezení). Dovolatel žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudky obou nižších instancí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.


Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a uplatněný dovolací důvod, jenž by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.





Dovolání však není přípustné.





Nejvyšší soud již dříve dovodil, že hospodařením se společnou věcí je také určení, kdo bude nájemcem bytu ve společném domě; to nepochybně znamená, že také sporný obsah (jeho část) nájemní smlouvy může být při rovnosti hlasů spoluvlastníků předmětem rozhodování soudu ve smyslu § 139 odst. 2 o. z. (viz usnesení ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 205/2002, Soubor rozhodnutí NS sv. 17, C 1239).


K postavení spoluvlastníka ve vztahu k možnému nájmu vyjádřil dovolací soud svůj názor mj. v rozsudku z 19. 9. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2608/2000 (Soubor rozhodnutí NS sv. 20, C 1434). V něm uvedl, že nejde o porušení právní povinnosti, jestliže většinové rozhodnutí spoluvlastníků odepře po určitou dobu nájem nebytových prostor ve společné nemovitosti, byť by to nebylo z hlediska finančního přínosu nejvýhodnější .


Obdobným přístupem se hodlá Nejvyšší soud řídit i při posuzování této věci. Finanční otázky nastolené žalobcem nejsou jediným kritériem pro úvahy soudu. Také strana žalovaná, která je byť zde v soukromoprávním vztahu primárně subjektem veřejného práva, má právo se odvolávat na své interní usnesení ohledně provozu hracích automatů, byť zjevně nebylo realizováno cestou vydání závazné obecní vyhlášky. Je v zásadě věcí samostatného a nezávislého rozhodnutí subjektu obecní samosprávy (a v limitované působnosti i veřejné správy), zda hodlá v jednom či více případech souhlasit, aby v domě, jehož je spoluvlastníkem, byly spolu s restaurací provozovány hrací automaty a v jakém rozsahu (regulace tohoto provozu je navíc podle zákona č. 202/1990 Sb. ve veřejném zájmu). V nyní posuzované věci sdílí Nejvyšší soud výkladový názor nižší instance, že by odmítnutí souhlasu spoluvlastníkem mělo vést k nahrazení tohoto souhlasu soudním rozhodnutím jen za předpokladu, že by vedlo k šikanování a nedůvodnému poškození druhého ze spoluvlastníků. Dovolací soud nezastává názor, že by v této věci taková situace nastala.


Nižší instance tedy rozhodla správně, nenahradila-li chybějící projev vůle žalované tím zněním nájemní smlouvy, jak bylo navrhováno. Kromě správného posouzení právních aspektů věci z hlediska interpretace hmotného práva nelze ani dovodit, že by rozsudek odvolacího soudu vykazoval judikatorní novost či kontradikci (viz citace výše, navíc skutkový základ této věci je svou podstatou jedinečný usnesení NS ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 103) v intencích § 237 odst. 3 o. s. ř.


Dovolání žalobce bylo proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítnuto.


Protistraně, které při odmítnutí dovolání náleží obecně právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 27. března 2007


JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.


předseda senátu