28 Cdo 1902/2002
Datum rozhodnutí: 31.10.2002
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 1902/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Milana Pokorného, CSc., o dovolání J. a B. K., zastoupených advokátkou, podaném proti rozsudku Městského soudu v Praze z 5. dubna 2002, sp. zn. 18 Co 62/2002 (v právní věci žalobce Městská část P. 6, zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1/ J. K. a 2/ B. K., o vyklizení nebytového prostoru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 122/2000), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. října 2000 pod č. j. 13 C 122/2000-12 podané žalobě tak vyhověl, že žalovaní jsou povinni do patnácti dnů od právní moci rozsudku vyklidit nebytový prostor garáž č. 17 o výměře 20m2 v prvním podzemním podlaží domu v P. 6; současně žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradě nákladů řízení 4.225,- Kč.

Odvolací soud Městský soud v Praze který se věcí zabýval k odvolání žalovaných, rozsudek prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení změnil jen tak, že náklady jsou žalovaní povinni zaplatit k rukám advokáta žalobce JUDr. I. S., nikoli k rukám JUDr. M. P. Současně odvolací soud tímto rozsudkem - rozsudkem ze dne 5. dubna 2002 pod č. j. 18 Co 62/2002-41 uznal žalované povinnými společně a nerozdílně zaplatit na nákladech odvolacího řízení 2.150,- Kč k rukám advokáta žalobce JUDr. I. S. do tří dnů od právní moci rozsudku.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali dovolání J. K. a B. K., s návrhem, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen. Podaný opravný prostředek dovolatelé odůvodnili tak, že napadené výroky odvolacího soudu vycházejí z nesprávného právního posouzení věci, neboť při jeho vydání se odvolací soud nesprávně ztotožnil s názorem soudu prvního stupně ohledně doby skončení nájmu a běhu lhůty k vyklizení předmětu žaloby.

Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. O takový případ jde v posuzované věc, neboť řízení bylo zahájeno dne 25. 5. 2000, řídilo se ustanoveními předpisu platnému do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. a i dovolací soud v důvodech svého rozhodnutí ze dne 5. dubna 2002 uvedl, že postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Se zřetelem k tomu, že dovolací soud musí vycházet z ustanovení občanského soudního řádu, ve znění před novelou o. s. ř. provedenou zákonem č. 30/200 Sb. (dále jen o. s. ř., nebylo možné přehlédnout, že podle § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. ve znění účinném do cit. novely může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. (§ 240 odst. 2 věta první o. s. ř.).

V této věci, kde stejnopis rozsudku odvolacího soudu byl tehdejší advokátce žalovaných doručen dne 12. 6. 2002 bylo dovolání svěřeno poště k přepravě dne 13. 8. 2002 a došlo Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 15. 8. 2002 (viz č. l. 47 a ž 49 spisu). Je tedy zřejmé, že dovolání bylo podáno opožděně.

K výkladu dovolací lhůty ve srovnatelných případech vyslovil svůj názor i Ústavní soud České republiky, když usnesením ze dne 23. července 2002 pod sp. zn. II. ÚS 154/02 vyslovil, že bylo-li rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, bylo správně postupováno, pokud byly podmínky pro podání dovolání posuzovány podle procesní úpravy platné před změnou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.

Protože bylo dovolání podáno po uplynutí zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu, nezbylo než toto dovolání podle ustanovení § 243 odst. 4 o. s. ř. za ustanovení § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. odmítnout, aniž by mohlo být přistoupeno k věcnému projednání důvodů v dovolání uplatněných.

O nákladech řízení o dovolání bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., § 151 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalobci v této souvislosti zřejmě žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. října 2002

JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.

předseda senátu