28 Cdo 189/2008
Datum rozhodnutí: 28.01.2009
Dotčené předpisy: § 11 odst. 1 písm. b) předpisu č. 95/1999Sb., § 325 odst. 1 písm. b) předpisu č. 513/1991Sb., § 243b odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 3 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 243d odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 226 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 189/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce P. f. ČR, proti žalovanému J. Č., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 6 C 231/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 10. 2007, č. j. 15 Co 417/2007-49, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 10. 2007, č. j. 15 Co 417/2007-49, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni svým rozsudkem shora označeným změnil rozsudek Okresního soudu v Tachově ze dne 19. 6. 2997, č. j. 6 C 231/2006-32, tak, že určil, že pozemek parc. č. 239/1 zapsaný na LV č. 297 pro obec P. a k. ú. V., dále pozemky na LV č. 205 pro obec a k. ú. H. K. a sporné pozemky dále v rozsudku specifikované, vše vedeno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro P. k., katastrální pracoviště T., jsou ve vlastnictví České republiky a ve správě P. f. ČR. Dále určil, že žalovaný je povinen zaplatit na nákladech řízení před soudem prvého stupně částku 2.302,- Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 1.033,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odvolací soud se neztotožnil s právním názorem soudu prvého stupně v tom, že došlo k převodu vlastnického práva ke sporným pozemkům z žalobce na žalovaného na základě kupní smlouvy mezi účastníky ze dne 30. 10. 2002 podle zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků. Měla být (též jen podle soudu prvního stupně) zároveň splněna podmínka § 11 odst. 1 písm. b) cit. zákona, tedy že žalovaný nebyl v době uzavření těchto kupních smluv dlužníkem České republiky.

Odvolací soud se neztotožnil ani s konstrukcí soudu prvního stupně, že podle kupní smlouvy ze dne 1. 2. 1998 o prodeji privatizovaného majetku byla povinnost žalovaného vyplatit kupní cenu F. n. m. (dále jen FNM) vázána na povinnost FNM předmět kupní smlouvy (objekt lékárny v Ch.) předat žalovanému. K takovémuto předání podle soudu prvního stupně nedošlo, a proto ani žalovaný neměl povinnost plnění podle § 325 obchodního zákoníku.

Odvolací soud tedy změnil napadený rozsudek soudu prvého stupně pro jeho nesprávné právní posouzení věci a žalobě vyhověl, přičemž shledal i důvodnost naléhavého právního zájmu žalobce na určovací žalobě ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem. V dovolacím návrhu zrekapituloval významné skutečnosti, které považoval z hlediska předmětu řízení za stěžejní.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání je přípustné podle § 237 odst.1 písm. a) o. s. ř., protože rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, tedy pro diformitu rozsudků soudů nižších stupňů. Dovolání je podáno ve lhůtě a dovolatel je zastoupen advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř). Dovolacím důvodem je namítané nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.

Tvrzený dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je dán.

Jak již výše shrnuto, odvolací soud konstatoval, že smlouva o prodeji privatizovaného majetku ze dne 1. 2. 1998 byla platná a v době uzavření kupních smluv mezi účastníky ze dne 30. 10. 2002 i účinná. Na této skutečnosti nic nezměnilo ani následné odstoupení FNM od kupní smlouvy. Obě smluvní strany měly vůči sobě vzájemná práva a povinnosti. Ze strany FNM jako prodávajícího šlo o povinnost převést vlastnictví k nemovitosti a ze strany kupujícího (nyní žalovaného) zaplatit kupní cenu. K převodu vlastnického práva k objektu lékárny ze strany FNM došlo, o čemž svědčí i obsah notářského zápisu ze dne 12. 2. 2004, avšak nedošlo k zaplacení kupní ceny ze strany žalovaného. Z obsahu smlouvy nevyplynulo ujednání, jež by vázalo vyplacení kupní ceny na předání nemovitosti. Za takovéhoto stavu byl žalovaný v prodlení s plněním svého dluhu tak, jak plyne z obsahu dodatku č. 2 ke kupní smlouvě ze dne 1. 2. 1998 a z potvrzení FNM ze dne 6. 5. 2003. Ke dni 30. 10. 2002, kdy byly uzavřeny předmětné kupní smlouvy, byl žalovaný dlužníkem FNM a nebyla tak splněna zákonná podmínka podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb. Kupní smlouvy ze dne 30. 10. 2002 jsou tedy podle odvolacího soudu absolutně neplatné pro rozpor s kogentním ustanovením § 39 občanského zákoníku.

Po provedeném hmotněprávním posouzení věci však Nejvyšší soud shledal, že se podle ustanovení čl. V. bodu 1 smlouvy mezi FNM a žalovaným ze dne 1. 2. 1998 prodávající zavázal do 30-ti dnů ode dne účinnosti předmětné smlouvy předat objekt lékárny žalovanému. Až následně měl podle čl. IV. bod 1 (kupní cena) téže smlouvy žalovaný uhradit FNM jako prodávajícímu kupní cenu (do 90-ti dnů ode dne účinnosti smlouvy).

Protože FNM nebyl schopen zajistit předání sporné lékárny v Ch. žalovanému ještě několik dalších let, lze tím spíše aplikovat § 325 obchodního zákoníku o plnění vzájemných závazků. Žalovaný nebyl ke dni 30. 10. 2002, tj. ke dni uzavření kupních smluv mezi nynějšími účastníky, v prodlení. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na svůj rozsudek sp. zn. 28 Cdo 936/2008 (i další), kde rovněž při žádoucí ekvivalenci práv a povinností smluvních stran FNM neposkytl sjednané plnění.

Dovolací soud proto, vzhledem k nesprávnému právními posouzení věci odvolacím soudem, přikročil ke zrušení jeho rozsudku (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.) a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

V něm bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu a bude rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek podle občanského soudního řádu přípustný.

V Brně dne 28. ledna 2009

JUDr. Ludvík D a v i d , CSc.

předseda senátu