28 Cdo 1888/2002
Datum rozhodnutí: 27.11.2003
Dotčené předpisy: § 4a předpisu č. 229/1991Sb.




28 Cdo 1888/2002

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc. v právní věci žalobce J. Z., proti žalovaným 1/ České republice, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze, 2/ T. j. J. B., 3/ Obci B. u T., 4/ S. s. S. s.p., a 5/ P. f. Č. r., o určení domnělé oprávněné osoby, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp.zn. 9 C 1119/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22.5.2002, čj. 24 Co 80/2002, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22.května 2002, čj. 24 Co 80/2002-152, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V řízení o určení oprávněné osoby podle § 4a zákona č.229/1991Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě"), Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 15.3.1996, čj. 9 C 1119/94-62, rozhodl, že žalobce je oprávněnou osobou pokud jde o restituční nárok k pozemkům č. 207/3, 207/1 a 370/2 v katastrálním území B., a zamítl návrh, aby byl shledán oprávněnou osobou též ve vztahu k domu čp. 186 se stavebním pozemkem č. 238 tamtéž. V odvolacím řízení Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23.6.1997, čj. 24 Co 359/96-87, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu i pokud jde o restituční nároky žalobce k pozemkům č. 207/3, 27/1 a 370/2 v B.; v zamítavém výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Na základě dovolání žalobce byl tento rozsudek částečně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4.12.2001, čj. 28 Cdo 1580/2000-133, a to v části, v níž byl rozsudek změněn ve vztahu k pozemkům č. 207/3, 207/1 a 370/2 v B. Dovolací soud se neztotožnil s právním názorem odvolacího soudu při výkladu vzniku vlastnictví na základě přídělu zemědělských pozemků podle dekretu presidenta republiky č. 28/1945 Sb.

Nato odvolací soud novým rozsudkem z 22.5.2002 rozhodl o návrhu žalobce ve vztahu k pozemkům č. 207/3, 207/1 a 370/2 v B. stejným způsobem jako svým předchozím rozsudkem; i po doplnění řízení totiž dospěl k závěru, že žalobce neprokázal předložením příslušné listiny o přídělu N. p. f. podle dekretu č. 12/1945 Sb., nebo jiným důkazem, že k tomuto přídělu došlo. Vyslovil názor, že zápis zemědělského odboru rady ONV v T. z 14.9.1950 takovým rozhodnutím není už proto, že byl vydán radou ONV, nikoli N. p. f. Při hodnocení procesu přídělového řízení odvolací soud dovodil, že rodiče žalobce byli oprávněni se ujmout držby, že však pozemky byly nakonec přiděleny obci B. Provedení dokazování spisem pozemkového úřadu považoval za nadbytečné.

Ještě předtím došlo v řízení ke změně v tom, že soud prvního stupně povolil usnesením z 12.11.1997, čj. 9 C 239/97-18, obnovu původního řízení, a rozsudkem z 4.9.1998, čj. 9 C 129/98-121, návrh žalobce k předmětným třem pozemkům zamítl. Vyšel z toho, že v obnoveném řízení vyšlo najevo, že usedlost" č. 186 byla konfiskována původnímu majiteli podle dekretu č. 108/1945 Sb., a nemohla proto být přidělována podle dekretu č. 28/1945 Sb., protože nakládání s touto nemovitostí se řídilo odlišnou právní úpravou. O tomto rozsudku rozhodl odvolací soud rovněž dne 22.5.2002, a to usnesením čj. 24 Cdo 81/2002-160, kterým výrok soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu žalobce zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil, protože současně probíhalo řízení o témž návrhu pod sp.zn. 9 C 1119/94. Dále pak rozhodl v důsledku obnovy řízení o návrhu ve vztahu k domu čp. 186 a stavební parcele č. 238 v katastrálním území B. V této části rozsudek soudu prvního stupně tentokrát zrušil, protože nepovažoval za podložený závěr soudu prvního stupně, že oprávnění vydávat rozhodnutí nahrazující přídělové listiny ONV vzniklo až od roku 1952 nebo že 14.9.1950 nebyl ONV oprávněn vydat listinu (nahrazující) rozhodnutí o přídělu". Tento závěr totiž neodpovídá ustanovení § 8 odst. 1 dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně v dalším řízení objasnit, kdo nemovitosti držel ke dni účinnosti zákona o půdě a zopakovat důkaz listinou zápisem ze dne 14.9.1950, aby mohl vyhodnotit, zda měla náležitosti rozhodnutí o přídělu, a dále učinit závěr, zda předmětné nemovitosti lze podřadit pod majetek vymezený v § 1 odst. 1 zákona o půdě.Přitom nevyloučil opakování důkazů listinami obsaženými ve spisu pozemkového úřadu a dalšími listinami, na něž poukazoval žalobce.

Proti rozsudku odvolacího soudu z 22.5.2002 podal žalobce dovolání, přičemž uplatnil jako dovolací důvod, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Domnívá se, že odvolací soud nerozhodl v souladu se závazným právním názorem, vysloveným v dřívějším zrušujícím rozsudkem dovolacího soudu. Má zato, že podle dekretu č. 28/1945 Sb. došlo k přechodu vlastnictví na rodiče žalobce dnem převzetí držby v průběhu přídělového řízení. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

S názorem dovolatele vyjádřila nesouhlas Česká republika - Okresní úřad T., a naopak se ztotožnila s právními závěry odvolacího soudu. Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Rovněž upozornila, že na pozemkové parcele č. 207/3 v B. došlo k právnímu vztahu podle § 14 zákona č. 290/2002 Sb., tj. právnímu vztahu výpůjčky pro Tělovýchovnou jednotu J. B.

Žalovaný P. f. ČR odkázal na své předchozí vyjádření ve věci (v němž namítl nedostatek své pasivní legitimace ve věci) a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto jako bezdůvodné.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000, kterým se mění zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 (dále jen OSŘ").

Dovolací soud konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, splňuje náležitosti stanovené v § 241 OSŘ a opírá se o možný dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) OSŘ.Proto přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu z věcného hlediska, přičemž dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Dovolací soud nepovažuje za potřebné něco měnit na svých závěrech, které se týkaly problematiky nabytí vlastnictví k zemědělským pozemkům podle dekretu presidenta republiky č. 28/1945 Sb.II., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci. Odvolací soud podle těchto závěrů provedl hodnocení přídělového řízení, a dovodil, že rodiče žalobce právem vstoupili do držby předmětných pozemků, setrval však na svém předchozím závěru, že k převodu vlastnictví nemohlo dojít, protože nebyla nalezena přídělová listina, vydaná N. p. f. Tento závěr nepovažuje dovolací soud za směrodatný. V prvé řadě žalobce prokazuje převod vlastnictví listinou, sepsanou zemědělským odborem rady ONV v T. dne 15.9.1950. Z tohoto hlediska je významné, že zákonem č. 98/1950 Sb. ze dne 12.7.1950 (jenž nabyl účinnosti dnem vyhlášení, tj. 25.7.1950), byl Národní pozemkový fond zrušen a jeho působnost měla přejít nejpozději do 1.1.1951 na jiné orgány.V důsledku toho nevydával již fond po svém zrušení přídělové listiny.

Dovolací soud však vychází zejména z toho, že v řízení následujícím po rozhodnutí o obnově bylo zjištěno, že předmětný majetek, tj. dům se stavebním pozemkem i tři pozemky zemědělské, byly konfiskovány podle dekretu prezidenta republiky č. 108/1945, o konfiskaci nepřátelského majetku a F. n. o., takže jejich přidělování, šlo-li o malou majetkovou podstatu (o jakou se nepochybně jednalo v dané věci) bylo svěřeno do pravomoci okresních národních výborů. Odvolací soud podrobně tuto problematiku rozvedl ve svém usnesení z 22.5.2002, kdy zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně domu a stavební parcely a uložil soudu prvního stupně doplnit řízení, jak je shora uvedeno. Tyto závěry dovolací soud považuje za správné, nejsou však obsaženy v napadeném rozsudku - odvolací soud v něm dospívá k právnímu názoru, který s nimi koliduje. Dle názoru odvolacího soudu je nutné na celý příděl použít stejný právní předpis.

K tomu dovolací soud dodává, že z hlediska zákona o půdě není rozhodující, na základě jakého předpisu k přídělu došlo. Podle § 17 dekretu č. 108/1945 Sb. se tento dekret nevztahoval na zemědělský majetek, který byl konfiskován podle dekretu č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i rádců a nepřátel českého a slovenského národa. Pokud však skutečně došlo ke konfiskaci dané majetkové podstaty podle dekretu č. 108/1945 Sb., mohlo jít o situaci, že nemovitost nebyla hodnocena jako zemědělská usedlost, ale jako majetková podstata patřící k živnosti, a zahrnující i menší výměru zemědělské půdy. V takovém případě by ovšem dům se stavebním pozemkem nespadal do působnosti zákona o půdě, zatímco na pozemky zemědělské by se vztahoval. Rozhodující by v tomto případě bylo, k jakému účelu byly pozemky využívány ke dni přechodu na stát (§ 30 zákona o půdě).

Na základě těchto úvah dospěl dovolací soud k závěru, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu není správný a podle § 243b odst. 1 věta za středníkem jej zrušil. Věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 OSŘ). V něm je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu. Odvolací soud rozhodne nově i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 OSŘ).

Zbývá dodat, že námitky týkající se možnosti vydání předmětných pozemků, nejsou předmětem tohoto řízení, ale rozhodoval by o nich pozemkový úřad, pokud by soud rozhodl, že žalobce je osobou oprávněnou k nim podle zákona o půdě.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2003

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu