28 Cdo 1861/2000
Datum rozhodnutí: 31.08.2000
Dotčené předpisy:




28 Cdo 1861/2000

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele V. P., zastoupen advokátem, proti odpůrci C. B., st.p. v likvidaci, o vydání věci podle zák. č. 87/l99l Sb., vedené u Okresního soudu v Pardubicích, pod sp.zn.8 C 97/92, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne l3.4.2000, čj. 22 Co 509/99-206, takto:

Dovolání se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 9.l0.l998, čj. 8 C 97/92-l66 rozhodl tak, že změna žalobního návrhu, aby předmětem řízení byla nadále povinnost odpůrce vydat navrhovateli nemovitosti st.p. č. 6l o výměře 656 m2 s domem čp. 55, st. p. č. 62 o výměře 42l5 m2 s provozovnou, pozemkovou parcelu č. 299 o výměře 723 m2, st. p. č. ll2 o výměře 395 m2 s ostatním staveb. objektem, st.p.č. ll5 o výměře 574 m2 s ostatním stavebním objektem, st. p. č. ll7 o výměře ll9 m2 s ostatním staveb. objektem, st.p. č. ll3 o výměře l02 m2, st. p. č. ll4 o výměře l22 m2, st. p. č. ll8 o výměře 289 m2, st. p. č. ll9 o výměře 290 m2, st. p. č. l20 o výměře l57 m2, st. p. č. ll0 o výměře 320 m2, st. p. č. 50 o výměře 684 m2 s domem čp. 47 a st. p. č. l7 o výměře 489 m2 s domem čp. 20 a dále vydat věci movité a to ohnivzdornou pokladnu Wiener Kasenfabrik, l ks kladkostroje, l ks pracovních stolů zámečnických, ps. stroj Consul, 2 ks ps. stolů, l ks jídelního stolu, 4 ks židlí, l ks regálu do zdi, l ks násypných kamen, sadu nářadí a nástrojů (lopata, krumpáč, rýč, kladivo, kleště, pilka, montáž. klíče), lis na cihly Morando, pár rychloběžných válců (mlýn válcový), automat. podavač skříňový, poloaut. odřezávač, sloup. vrtačku, rypadlo, 3 ks automatických etážových vozíků, kovadlinu, 2 ks svěráků, nákl. auto P-V3s, os. automobil ŠKODA l203, l4740 kov. latí, se připouští I. Ohledně pozemků č. parc. 4l/l-sad, č. parc. 52-zahrada, č. parc. 53-role, č. parc. 4l/4-zahrada, č. parc. č. 4l/3-rybník, č. parc. 54/l-ost. plocha, č. parc. 72/4-ost. plocha, č. parc. 60/3-vodní plocha, č. parc. č. 60/4-ost. plocha, č. parc. 72/l-role, st. p. č. 77, st.p. č. 49 s domem čp. 43, st. p. č. 20 s domem čp. l7, č. parc. 99, č. parc. 77 včetně čp. l02, č. parc. lll a ohledně dalších movitých věcí žalob. návrhem uplatněných bylo řízení zastaveno II. Návrh, aby odpůrci byla uložena povinnosti vydat navrhovateli st. p. č. ll3 o výměře l02 m2, st. p. č. ll4 o výměře l22 m2, st. p. č. ll8 o výměře 289 m2, st. p. č. ll9 o výměře 290 m2, st.p. č. l20 o výměře l57 m2, st. p. č. ll0 o výměře 320 m2, st. p. č. 50 o výměře 684 m2 s domem čp. 47, st. p. č. l7 o výměře 489 m2 s domem čp. 20 v obci M. a k. ú. B. a dále l ks kladkostroje, 3 ks prac. stolů zámečnických, psací stroj Consul, 2 ks ps. strojů, l ks jídel. stolu, 4 ks židlí, l ks regálu do zdi, l ks násypných kamen, sadu nářadí a nástrojů (lopata, krumpáč, rýč, kladivo,, kleště, pilka, montáž. klíče), sloup. vrtačku, rypadlo, 3 ks automatických etážových vozíků, kovadlinu, 2 ks svěráků, nákl. auto P-V3s, os. automobil ŠKODA l203, a l4 704 ks kov. latí byl se zamítnut III. Návrh, aby odpůrci byla uložena povinnost vydat navrhovateli pozemkovou parc. č. 299 o výměře 723 m2 v obci M. a k.ú. B. byl vyloučen k samostatnému řízení IV. Odpůrci bylo uloženo vydat navrhovateli jednu ideální polovinu st. parc. č. 6l o výměře 656 m2 s domem čp. 55, st.p. č. 62 o výměře 42,l5 m2 s provozovnou, st.p. č. ll2 o výměře 395 m2 s ostat. stav. objektem, st.pč. ll7 o výměře ll9 m2 s ostat. staveb. objektem a st. p. č. ll5 o výměře 574 m2 s ostat. stav. objektem v obci M. a k.ú. B., jednu ideál. polovinu lisu na cihly Morando, l páru rychloběžných válců, (mlýnu válcového), aut. podavače skříňového a poloautomatického odřezávače jeho součástí nemovitostí a jednu ideál. polovinu ohnivzdorné pokladny Wiener Kasenfabrik, do vše do 30 dnů od právní moci rozsudku V. Ve zbývající jedné ideál. polovině těchto nemovitých a movitých věcí byl žalobní návrh zamítnut VI. Žádnému z účastníku nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení a VII. bylo rozhodnuto o soudním poplatku.

K odvolání žalobce byl rozsudek Okresního soudu ve výrocích III. a V. včetně výroku o nákladech řízení a o soudním poplatku zrušen, a věc mu vrácena k dalšímu řízení s tím, aby soud prvního stupně postupem dle § 43 odst. l o.s.ř. vyzval žalobce k řádnému označení žalovaného.

Okresní soud v Pardubicích opětovně rozhodl rozsudkem ze dne l8.6.l999, čj. 8 C 97/92-l92, a pod bodem I. zamítl návrh uplatňující právo dle zák. č. 87/l99l Sb., aby odpůrci byla uložena povinnost vydat navrhovateli st. p. č. ll3 o výměře l02 m2, st.p.č. ll4 o výměře l22 m2, st.p.č. ll8 o výměře 289 m2, st.p. č. ll9 o výměře 290 m2, st.p.č. l20 o výměře l57 m2, st.p.č. ll0 o výměře 320 m2, st.p.č. 50 o výměře 684 m2 s domem čp. 47, st.p.č. l7 o výměře 489 m2 s domem čp. 20, v obci M. a k.ú. B., a dále l ks kladkostroje, 3 ks prac. strojů zámečnických, psací stroj Consul, 2 ks ps. stolů, l ks jídel. stolu, 4 ks židlí, l ks regálu do zdi, l ks násypných kamen, sadu nářadí a nástrojů (lopata, krumpáč, rýč, kladivo, kleště, pilka, montáž.klíče), sloupovou vrtačku, rypadlo, 3 ks automatických etážových vozíků, kovadlinu, 2 ks svěráků, nákl.auto P-V3s, os. automobil ŠKODA l203 a l4 203 ks latí a pod II. uložil dle uvedeného zákona odpůrci vydat navrhovateli jednu id. polovinu st.p.č. 6l o výměře 656 m2 s domem čp. 55, st.p.č. 62 o výměře 4 2l5 m2 s provozovnou, st.p.č. ll2 o výměře 395 m2 s ost. stav. objektem, st.p.č. ll3 o výměře ll9 m2 s ostat. st. objektem, st.p.č. ll5 o výměře 594 m2 s ost. stav. objektem, v obci M. a k.ú. B., jednu id. polovinu lisu na cihly Morando, páru rychloběžných válců (mlýnu válcového), automatického podavače skříňového a poloautomatického odřezávače jako součást nemovitosti a jednu id. polovinu ohnivzdorné pokladny Wiener Kasenfabrik, to vše do 30 dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající jedné ideální polovině těchto movitých a nemovitých věcí byl žalobní návrh zamítnut. Ohledně nemovitostí pod I. dospěl soud k závěru, že je nelze vydat, protože jde o pozemky (parc. č. ll3, ll4, ll8, ll9, l20, ll0) zastavěné po jejich převzetí státem (srov. § 8 odst. 3 uvedeného zákona) a o pozemky (st.p.č. 50, čp. 47 a st.p.č. l7, čp. 20) ve vlastnictví fyzických osob a nikoliv žalovaného. Pokud jde o movité věci pod I. a II. s odkazem na § 5 odst. l dovodil, že navrhovatel neprokázal s výjimkou ohnivzdorné pokladny, kde se nachází a navíc že částečně nejde o věci původně odňaté a částečně ve smyslu právním o věci samostatné. Ohledně nemovitostí pod II. (st.p. č. 6l s čp. 55; st.p.č. 62 s provozovnou; st.p.č. ll2 s ostat. stav. objektem, st.p.č. ll7 s ost. st. objektem a st.p.č. ll5 o ostat. st. objektem) dospěl soud prvního stupně k závěru, že je dán restituční důvod dle § 6 odst. l písm. k/, že odpůrce je povinnou osobou a navrhovatel oprávněnou, nicméně jen k polovině nemovitosti, neboť je synem V. P., st., podílového spoluvlastníka, zatímco mezi ním a druhou podílovou spoluvlastnicí A. P., jeho nevlastní matkou, jejíž podíl činil rovněž polovinu, není žádný ze vztahů uvedených v § 3 zák.č. 87/l99l Sb.

Navrhovatel ve svém odvolání, které směřovalo proti výroku I. v části, kterou bylo zamítnuto vydání movitých věcí, dále st. parc. č. 50 s domem čp. 47 a st. parc.č. l7 s domem čp. 20 v obci M., a proti zamítavé části výroku II. namítal, že v případě movitých věcí uvedených ve výroku I. by mu měl žalovaný zaplatit náhradu nebo vydat jiné srovnatelné věci. Stejně tak i v případě uvedených nemovitostí, které byly prodány fyz. osobám by měl odpůrce poskytnout náhradu ve výši stanovené znaleckým posudkem. Dále nesouhlasil s názorem, že je oprávněnou osobou pouze k jedné polovině nemovitostí uvedených pod II. rozsudku soudu prvního stupně, protože jeho nevlastní matka A. P., zemřela dne 25. ledna l966 a jeho otec by se jako jediný dědic za normálně existující stavu stal vlastníkem celého majetku. Mimoto zdůraznil, že po konsultaci s rodinou byl on povolán, aby sám restituční nárok uplatnil. V rámci odvolacího řízení navrhl, aby odvolací soud připustil dovolání, protože v daném případě byly řešeny otázky zásadního právního významu.

O odvolání navrhovatele rozhodl Krajský soud v Hradci Králové ze dne l4.4.2000, čj. 22 Co 509/99-206, tak, že pod I. zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku I. v části o zamítnutí vydání kovadliny a ve výroku III. o nákladech řízení a pod II. zamítavé výroky I. a II. soudu prvního stupně potvrdil s tím, že zastavěné pozemky nelze vydat, stejně tak jako pozemky, které odpůrce nedrží a které byly před účinností zákona č. 87/l99l Sb. převedeny do vlastnictví fyzických osob. Současně konstatoval, že za tyto pozemky nelze na odpůrci požadovat ani finanční náhradu. Pokud jde o movité věci, s výjimkou kovadliny, vyšel odvolací soud ze zjištění, že neexistují a že dle stávající právní úpravy nelze za ně poskytnout náhradu vydání srovnatelných věcí. Ohledně oprávnění navrhovatele pouze k polovině nemovitostí pod II. z ustanovení § 3 odst. 4 písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb. dovodil, že navrhovatel jako syn oprávněné osoby dle § 3 odst. l se může domáhat vydání jen v tom rozsahu, v jakém by toto právo příslušelo jeho otci, tj. v rozsahu jedné poloviny, zatímco ve vztahu k A. P. a jejímu spoluvlastnickému podílu odvolací soud uvedl, že navrhovatel není žádnou z osob uvedených v § 3 odst. 4 zák. č. 87/l99l Sb.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, v němž navrhl odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Přípustnost dovolání dovodil s odkazem na § 239 odst. 2 o.s.ř. a jako dovolací důvody citoval ustanovení § 24l odst. 3 písm. b/ a d/ o.s.ř. Ve vlastním odůvodnění brojil proti výkladu § 3 zák. č. 87/l99l Sb. s odůvodněním, že za normálního právního stavu by se jeho otec úmrtím manželky stal jediným vlastníkem nemovitostí. Dále s odkazem na § 5 odst. l uvedeného zákona uvedl, že restituční nárok uplatňuje jako jediná z oprávněných osob ze strany svého otce i jeho nevlastní matky na základě rozhodnutí rodiny. Konečně se zřetelem na úpravu obsaženou v zákoně č. 403/l990 Sb., umožňující vydat celou věc, rozvedl i složitost spoluvlastnických vztahů mezi oprávněnými osobami a státem.

Odpůrce ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že daná problematika byla již vyřešena nálezem Ústavního soudu.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ l0a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. l o.s.ř. a osobou k tomu oprávněnou zastoupenou advokátem (§ 24l odst. l o.s.ř.), projednal věc bez jednání (§ 243a odst. l věta první o.s.ř.) a po přezkoumání rozhodnutí ve smyslu § 242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. l o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudku, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami v ustanovení § 237 odst. l o.s.ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. l písm. a/ o.s.ř.). Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. l písm. b/ o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 239 odst. l o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o.s.ř.).

Navrhovatel napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen, tímto rozsudkem soud prvního stupně však nerozhodl o návrhu navrhovatele jinak, poté co byl jeho dřívější rozsudek zrušen odvolacím soudem.

Protože v dané věci dovolání podle § 238 odst. l písm. a/ i b/ a § 239 odst. l o.s.ř. není přípustné a protože z obsahu spisu nevyplývá a dovolatel ani netvrdí, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v § 237 odst. l o.s.ř., může být přípustnost dovolání založena jen při splnění předpokladů uvedených v § 239 odst. 2 o.s.ř.

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. může být dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního právního významu.

O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která nejen v projednávané věci měla pro rozhodnutí zásadní význam, ale současně musí po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Tak tomu je zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která nebyla judikaturou vyšších soudů řešena vůbec, nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů, popřípadě v rozhodnutí nižších soudů, které bylo vyššími přijato a za účelem sjednocení judikatury uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Podstata dovolatelových námitek znamená přezkoumat opodstatněnost odvolacím soudem vysloveného právního závěru, že navrhovatel je oprávněnou osobou pouze ve vztahu k jedné ideální polovině nemovitostí uvedených pod II., která náležela jeho otci jako právnímu předchůdci navrhovatele, zatímco není oprávněnou osobou v rozsahu ideální poloviny náležející jeho nevlastní matce, a to z pohledu ustanovení § 3 odst. 4 i § 5 odst. l zákona č. 87/l99l Sb. Protože odvolacím soudem vyslovený právní názor plně reflektuje závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne ll.3.l998, sp.zn. 23 Cdo 374/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6/l999, str. 283, v němž se vychází z názoru, že odvozené" oprávněné osoby, uvedené v § 3 odst. 4 nemohou nabýt více práv než měly prvotní" oprávněné osoby uvedené v § 3 odst. l, a že oprávněným osobám odvozujícím svůj nárok na vydání věci po jednom ze spoluvlastníků nemůže přirůst" podíl po jiném spoluvlastníku, který zemřel a nezanechal osob uvedených v § 3 odst. 4 či tyto osoby nárok na vydání neuplatnili, dospěl dovolací soud k závěru, že nelze přisvědčit názoru dovolatele o tom, že jeho dovoláním je napadeno rozhodnutí zásadního právního významu a to s tím důsledkem, že nejde o dovolání, které by bylo podle § 239 odst. 2 o.s.ř. přípustné.

Z uvedeného plyne, že proti napadenému rozsudku odvolacího soudu není dovolání přípustné a proto bylo podle ustanovení § 243b odst. 4 věta první a § 2l8 odst. l písm. c/ o.s.ř. dovolacím soudem odmítnuto.

K návrhu na odklad vykonatelnosti dovolací soud uvádí, že zamítavé rozhodnutí o tomto návrhu se nevydává.

Protože dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a odpůrci náklady dovolacího řízení nevznikly, rozhodl dovolací soud o náhradě nákladů dovolacího řízení dle ustanovení § 243b odst. 4, věty první; § 224 odst. l; § l42 odst. l, věta první, o.s.ř.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 3l. srpna 2000

JUDr. Iva B r o ž o v á , v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková