28 Cdo 1842/2006
Datum rozhodnutí: 19.11.2008
Dotčené předpisy: § 241a odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb., § 241b odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.





28 Cdo 1842/2006


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně


JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce JUDr. A. Č., proti žalovanému Č. a p., a.s., o zaplacení částky 128.668,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 C 317/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.11.2003, č.j. 42 Co 479/2003-301, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


A. Předchozí průběh řízení


Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 137.200,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 17.8.1992 do 14.7.1994 a 16 % úrokem z prodlení od 15.7.1994 do zaplacení z titulu náhrady škody vzniklé v důsledku odcizení osobního automobilu zn. Š. F. 136L, který měl žalobce umístěn v nebytovém prostoru žalovaného na základě dohody o odevzdání a převzetí nebytového prostoru, v objektu tzv. Staré údržby Č. a p. m. O., s.p. V uvedené dohodě se žalovaný mj. zavázal zabezpečit nebytový prostor proti vniknutí a pohybu jiných osob, než které mají nebytový prostor v užívání. Protože žalovaný povinnost nesplnil a vozidlo žalobce bylo z nebytového prostoru odcizeno, dovozoval žalobce odpovědnost žalovaného na náhradu škody.


Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť uvedený objekt žalobce užíval bez právního důvodu. Dále uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným bylo uzavřeno více smluv a z podané žaloby nevyplývá, o kterou z uzavřených dohod se žalobce ve svém žalobním návrhu opírá. Namítl, že z faktického účelu uvedeného objektu plyne, že žalovaný nemohl objekt proti případnému vniknutí jiných osob zabezpečit. Závěrem žalovaný konstatoval, že není ve věci pasivně legitimován.


Soud prvního stupně poté, co bylo rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 22.6.1999, č.j. 27 C 317/94-103, zrušeno rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.12.1999, č.j. 42 Co 193/99-145, a poté co následné rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 18.4.2001, č.j. 27 C 317/94-213, bylo opětovně zrušeno rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.3.2002, č.j. 42 Co 1062/2001-236, zavázal v rozhodnutí ze dne 15.1.2003, č.j. 27 C 317/94-275, žalovaného k zaplacení částky 128.668,- Kč žalobci s příslušenstvím a rozhodl rovněž o nákladech řízení. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost, neboť nezajistil užívání klíčů od objektu pouze osobami k tomu oprávněnými (klíčový program) a dále uvedl, že v příčinné souvislosti s porušením uvedené smluvní povinnosti vznikla žalobci škoda.


K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem ze dne 26.11.2003, č.j. 42 Co 479/2003-301, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku co do částky 128.668,- Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že byť byl prokázán vznik škody v důsledku odcizení vozidla, jakož i porušení právní povinnosti, když žalovaný nedodržel dohodnutý klíčový program, nebyla dána příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody, neboť pachatel dle policejního spisu vnikl do garáže vypáčeným oknem, nikoliv tedy v souvislosti s porušeným klíčovým programem.


B. Dovolání a vyjádření k němu


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřoval v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť rozhodnutím odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Jako dovolací důvod uvedl, že napadené rozhodnutí nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedením dokazování. Konkrétně uvedl, že


žádný z rozhodujících soudů ve věci nerozhodl o provedení důkazu seznamem osob, které měly v držení klíče od daného nebytového prostoru. Totéž platí


o důkazu vyhledávacím spisem PČR OOP O.-s., sp.zn. DÚ: OOP 3735/1992, ač jeho provedení navrhoval již v návrhu na zaplacení peněžní částky 137.200,- Kč s přísl.


skutková zjištění byla chybně odvolacím soudem vyhodnocena a nemají oporu v provedeném dokazování, neboť skutkové zjištění o vypáčení a vniknutí do garáže větracím oknem neodpovídá reálným možnostem člověka vniknout do prostoru. Dále uvedl, že odvolací soud ani nevyhodnotil dodržení tzv. klíčového režimu, neboť na jednom svazku klíčů byly i klíče od zámků větracích okének.


Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil.


C. Přípustnost


Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn. Dovolání je tedy přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.


D. Důvodnost


Dovolání není důvodné.


I. K námitce provedení resp. neprovedení důkazu


1. Námitka žalobce, že žádný z rozhodujících soudů ve věci nerozhodl o provedení důkazu vyhledávacím spisem PČR OOP O.-s., sp.zn. DÚ: OOP 3735/1992, ač jeho provedení důkazu navrhoval již v návrhu na zaplacení peněžní částky 137.200,- Kč s přísl., není rozhodná. Jelikož žalobce v podaném dovolání (ani v návrhu, jenž byl podán u Okresního soudu v Ostravě dne 11.8.1994) neuvedl, jaká skutečnost měla z navrhovaného důkazu vyhledávacím spisem PČR vyplynout, nemohl dovolací soud posoudit, zda odvolací soud zatížil neprovedením tohoto důkazu řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.


2. Pokud jde o návrh důkazu ověřeným seznamem osob, které měly v držení klíče od pronajatého prostoru, sám žalobce v podaném dovolání potvrzuje, že odvolací soud opřel své rozhodnutí o závěr, že pachatel, který žalobcovo vozidlo odcizil, pronikl do prostoru větracím okénkem, nikoliv dveřmi. Za této situace je nevýznamné, které osoby (zaměstnanci) žalovaného (nebo i cizí osoby) měly v držení klíče od pronajatého nebytového prostoru, ze kterého bylo vozidlo žalobce odcizeno. Neprovedení navrhovaného důkazu tudíž nemůže založit vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.


II. K námitce chybného vyhodnocení skutkových zjištění, které nemají oporu v provedeném dokazování


3. Podle ustanovení § 241a odst. 4 o.s.ř. nelze v dovolacím řízení uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Žalobce na podkladě výsledků a závěrů vlastního proměření, které provedl po doručení rozsudku odvolacího soudu brojil proti skutkovým zjištěním, která odvolací soud učinil stran vniknutí pachatele do daného nebytového prostoru. Zjištěný skutkový stav však není v dovolacím řízení zpochybnitelný argumentem, že skutečnosti, popřípadě důkazy, které žalobce dovolacímu soudu nabízí, lze prokázat skutkový stav jiný, takový, jehož skutkové


a právní hodnocení by vyznělo pro dovolatele příznivěji než skutkové a právní hodnocení provedené odvolacím soudem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. července 1998, sp. zn. 3 Cdon 10/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 161/1998). Účelem dovolacího řízení je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, dokazování ve věci samé se neprovádí (§ 243a odst. 2 věta druhá o.s.ř.); nelze v něm proto úspěšně uplatňovat skutečnosti a důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1711/2003 ze dne 18. prosince 2003 nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v Právních rozhledech, 1996, č. 6). K výsledkům a závěrům proměření, které žalobce provedl po doručení rozhodnutí odvolacího soudu, tudíž nemohlo být přihlédnuto. Z téhož důvodu nemohlo být přihlédnuto ani k námitce, že odvolací soud nevyhodnotil dodržení tzv. klíčového programu, kdy na jednom svazku klíčů měly být i klíče od zámků větracích okének, neboť žalobce uvedenou námitku před soudy nižších stupňů neuplatnil.


4. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu vychází rozhodnutí soudu ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné částí oporu v dokazování, jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, ale také jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1992, sp. zn. 7 Cdo 9/92). Námitka, že skutková zjištění odvolacího soudu nemají oporu v provedeném dokazování v souzené věci neobstojí, neboť odvolací soud ve svém závěru, že pachatel do pronajatého nebytového prostoru pronikl skrze větrací okénko, vychází z obsahu vyšetřovacího spisu Policie ČR, který tento závěr potvrzuje, což žalobce nerozporuje. Nelze proto dospět k závěru, že skutkové zjištění odvolacího soudu z obsahu spisu nevyplývá.


Doplnění dovolání o určení rozsahu, v jakém je rozhodnutí odvolacího rozhodnutí napadáno a z jakých důvodů, může dovolatel provést z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu učiněnou podle § 209 a § 43 o.s.ř. jen do uplynutí lhůty uvedené v § 241b odst. 3 o.s.ř, tedy do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002). K doplnění dovolání, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 31.12.2004 nelze proto, i s poukazem na zásadu vigilantibus iura scripta sunt, přihlédnout.


Z důvodů shora uvedených dovolací soud neshledal, že by odvolací soud zatížil věc vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Proto dovolání bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) zamítl (§ 243b odst. 2 o.s.ř.).


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalovanému prokazatelné náklady nevznikly.


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 19. listopadu 2008


JUDr. Iva Brožová, v. r.


předsedkyně senátu