28 Cdo 1819/2002
Datum rozhodnutí: 15.01.2004
Dotčené předpisy: § 8 odst. 3 předpisu č. 87/1991Sb.




28 Cdo 1819/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání Podniku bytového hospodářství, státního podniku (v likvidaci), zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 29. 4. 2002, sp. zn. 11 Co 897/2001, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 8 C 75/92 (žalobkyně A. A., zastoupené advokátem, a žalobce A. H., proti žalovanému Podniku bytového hospodářství, státnímu podniku /v likvidaci/, H., zastoupenému JUDr. O. B., o uzavření dohody o vydání nemovitostí), takto:

I. Dovolání dovolatele Podniku bytového hospodářství, státního podniku (v likvidaci), H. se zamítá.

II. Dovolání dovolatelů A. A. a A. H. se odmítají.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobců, podané v této právní věci 24. 3. 1992 (v průběhu řízení upravované), domáhající se uložení povinnosti žalovanému podniku bytového hospodářství uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. 92 v H. s pozemky parc. č. 641/1, 642, 643 a 658 (s objektem skladu čp. 625), bylo rozhodnuto zamítavým rozsudkem Okresního soudu v Opavě z 19. 5. 1995, č. j. 8 C 75/92-63; bylo také rozhodnuto o přiznání náhrady nákladů řízení 1.150,- Kč žalovanému podniku a o povinnosti žalobců zaplatit na účet Okresního soudu v Opavě 4.726,- Kč na náhradu zálohovaných nákladů řízení.

V odvolacím řízení byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 30. 10. 1996, sp. zn. 42 Co 138*96, a to v tom výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba žalobců zamítnuta ohledně vydání objektu skladu č. 625 na pozemku parc. č. 642 v H. Ve zbývající části výroku byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pro toto další řízení ukládal odvolací soud soudu prvního stupně dále se zabývat objasněním otázky, zda kupní smlouva ze 17. 1. 1974, uzavřená původními spoluvlastníky nemovitostí A. H. a E. H. i J. H. a A. H., jako prodávajícími, a Čs. státem Městským národním výborem v H., jako kupujícím, byla uzavřena v tísti a za nápadně nevýhodných podmínek, jak to má na zřeteli ustanovení § 6 odst. 1 písm. g/ zákona č. 87/1991 Sb., ale také tím, zda tu šlo nebo nešlo při uváděném převodu nemovitostí o stavbu, která zásadní přestavbou ztratila svůj původní stavebně technický charakter, a zda tedy tato skutečnost nebrání vydání stavby podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Odvolací soud poukazoval na to, že dosavadní výsledky dokazování jsou rozporné zejména v otázce ztráty původního stavebně technického charakteru převáděné stavby, takže odvolací soud považoval za potřebné doplnit dokazování, což by tyto rozpory pomohlo odstranit.

V dalším průběhu řízení vynesl Okresní soud v Opavě rozsudek z 3. 8. 2001, č. j. 8 C 75/92-271. Tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba žalobců A. A. a A. H., aby bylo žalovanému Podniku bytového hospodářství, s. p. (v likvidaci), H. uloženo uzavřít s nimi dohodu o vydání (každému ze žalobců jednou polovinou) objektu bydlení čp. 92 v H., pozemků parc. č. 641/1, parc. č. 643, parc. č. 658, parc. č. 642 a parc. č. 641/3 (včetně přístavby na něm postavené), zapsaných na listu vlastnictví č. 2325 pro katastrální území H. u Katastrálního úřadu v O. Žalobcům bylo uloženo zaplatit žalovanému podniku na náhradu nákladů řízení 20.043,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému Podniku bytového hospodářství H. bylo uloženo zaplatit žalovanému podniku na náhradu nákladů řízení zálohovaných státem na účet Okresního soudu v Opavě 4.723,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobcům bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně na náhradu nákladů vynaložených na znalecké posudky (znalců Ing. A. a Ing. B.) 10.355,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Opavě; nebyla však přiznána státu náhrada zálohovaných nákladů řízení vynaložených na posudek, vypracovaný znalkyní A. M.

V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně z 3. 9. 2001 bylo uvedeno, že po doplnění dokazování ve smyslu závěrů zrušovacího rozhodnutí odvolacího soudu vycházel soud prvního stupně z toho, že oba žalobci jsou oprávněnými osobami podle zákona č. 87/1991 Sb., že žalovaný podnik bytového hospodářství je povinnou osobou podle téhož zákona, jež byla vyzvána k vydání nemovitostí, které přešly na stát smlouvou ze 17. 1. 1974, která byla uzavřena prodávajícími v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, a po nevyhovění výzvě k vydání nemovitostí byla žalobci včas podána žaloba u soudu proti žalovanému podniku bytového hospodářství. Soud prvního stupně poukazoval na to, že v řízení byly provedeny tři znalecké posudky, na základě kterých dospěl uvedený soud k závěru, že dům čp. 92 v H. má zásadně změněno vnitřní uspořádání v důsledku provedených rozsáhlých stavebních úprav. Přestavba domu se dotkla všech prvků dlouhodobé životnosti stavby (krovů v rozsahu 100%, stropů v rozsahu téměř 50%, schodiště v rozsahu více než 50%; přestavba zasáhla i nosné obvodové zdivo) a celá budova začala být užívána jako administrativní budova. Uvedený dům byl zásadně přestavěn a podle názoru soudu prvního stupně došlo ke změně jeho stavebně technického charakteru. Na základě v řízení provedených důkazů dospěl soud prvního stupně také k tomu závěru, že pozemky parc. č. 641/1, parc. č. 642, parc. č. 643 a parc. č. 658 v H. je třeba ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. považovat za pozemky, na nichž byly zřízeny stavby po převzetí pozemků státem (na pozemku parc. č. 641/1 zejména zděný sklad na betonových základech, na pozemku parc. č. 629 část tohoto betonového skladu, pozemkem parc. č. 641 vede topný kanál z budovy čp. 92 do domu čp. 625 a do pozemku parc. č. 658 zasahuje garáž a sklady a na tomto pozemku je postaven plechový sklad).

Z uvedených důvodů soud prvního stupně zamítl žalobu žalobců ohledně domu čp. 92 i pozemků parc. č. 641/1, parc. č. 643, parc. č. 658, parc. č. 642 a parc. č. 641/3 (včetně přístavby na tomto pozemku) v H. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 občanského soudního řádu.

O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně z 3. 8. 2001 rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem z 29. 4. 2002, sp. zn. 11 Co 897/2001, Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadené části výroku, kterým byla zamítnuta žaloba žalobců, jíž se domáhaly uložení povinnosti žalovanému podniku uzavřít se žalobci dohodu o vydání pozemku parc. č. 641/3 zastavěné plochy s přístavbou v katastrálním území H. V další odvoláním napadené části výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla zamítnuta žaloba žalobců o uložení povinnosti žalovanému podniku uzavřít se žalobci dohodu o vydání objektu čp. 92 na pozemku parc. č. 641/1 v H., byl rozsudek soudu prvního stupně změněn; žalovanému podniku bytového hospodářství bylo uloženo uzavřít se žalobci dohodu o vydání (každému ze žalobců jednou polovinou) objektu čp. 92 na pozemku parc. č. 641/1 v H., zapsaných na listu vlastnictví č. 2325 pro katastrální území H. Posléze výrokem téhož rozsudku odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým byl zamítnut žalobní návrh žalobců, jímž se domáhali uložení povinnosti žalovanému podniku zavřít s nimi dohodu o vydání pozemku parc. č. 641/1, parc. č. 643 parc. č. 658 a parc. č. 642, jakož i ve výrocích o nákladech řízení (označených II, III, IV a V), a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že také odvolací soud je toho názoru, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., že žalovaný podnik je povinnou osobou podle ustanovení § 4 odst. 1 téhož zákona, že žalobci uplatnili včas svůj nárok výzvou k vydání nemovitostí i žalobou podanou u soudu; nemovitosti, které jsou sporné mezi žalobci a žalovaným podnikem, přešly podle názoru odvolacího soudu na stát kupní smlouvou, uzavřenou prodávajícími v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, jak to má na zřeteli ustanovení § 6 odst. 1 písm. g/ zákona č. 87/1991 Sb.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v otázce nedůvodnosti žalobního návrhu žalobců na vydání pozemku parc. č. 641/3 zastavěné plochy včetně přístavby stojící na tomto pozemku, neboť na tomto pozemku je umístněna stavba (sklad a garáž), která byla zřízena po převzetí pozemku státem (§ 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb.). Odvolací soud souhlasil i se závěrem, že žalobní návrh na vydání těchto nemovitostí uplatnili žalobci až 19. 4. 2000, tedy po uplynutí lhůty podle ustanovení § 5odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb.; proto nárok žalobců tu zanikl.

Odlišného názoru než soud prvního stupně byl však odvolací soud, pokud šlo o nárok žalobců, týkající se vydání domu čp. 92 v H. Podle názoru odvolacího soudu byl tento dům skutečně přestavěn; přestavba domu se dotkla některých prvků dlouhodobé životnosti stavby, a to u krovu v rozsahu 100%, u stropů v rozsahu 46,23%, u schodiště v rozsahu 68,74%, základy stavby byly obměněny v rozsahu 1,32% a nosné zdivo bylo obměněno v rozsahu 6,34%. Odvolací soud dále poukazoval i na výsledky doplněného a opakovaného dokazování, provedeného v odvolacím řízení, z něhož vyplynulo, že podíl nových prvků dlouhodobé životnosti stavby na jejich celkovém množství činí v daném případě 24,39% (popřípadě 23,46%) a že nové konstrukce na tom místě, kde dříve žádné konstrukce nebyly, činily 0,30%. Proto odvolací soud měl za to, že v daném případě nejde o takový případ, který má na zřeteli ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Odvolací soud přihlížel nejen k tomu k jaké obměně prvků dlouhodobé životnosti stavby tu došlo, ale zároveň také k nerovnocennosti jednotlivých prvků dlouhodobé životnosti (např. k tomu, že změna konstrukce střechy stavby sama o sobě neznamená ztrátu původního stavebně technického charakteru stavby, jak na to bylo poukázáno i v nálezu Ústavního soudu ČR z 25. 11. 1998, II. ÚS 486/97, jehož závěr tu odvolací soud v této souvislosti citoval). V daném případě došlo k výměně krovu stavby v rozsahu 100%, ale u ostatních prvků dlouhodobé životnosti stavby nedošlo k obměně v rozsahu, který by mohl vést k úvaze o zásadní přestavbě domu, kdy u základů stavby a nového zdiva šlo o obměnu v rozsahu 1,32% a 6,39% a u stropů šlo o obměnu v rozsahu 46,22%, což nedosahuje nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí tohoto prvku. Není proto, podle názoru odvolacího soudu splněna podmínka uvedená v § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Provádění dalších důkazů v uvedeném směru neshledal odvolací soud již potřebné.

Odvolací soud přikročil dále ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o nároku žalobců týkajícím se pozemků parc. č. 641/1, parc. č. 643 a parc. č. 642, a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení ve smyslu ustanovení § 221 odst. 1 písm. a/ a c/ i odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu. Odvolací soud totiž postrádal dostatečné skutkové podklady pro posouzení správnosti závěrů soudu prvního stupně, pro něž byla žaloba žalobců v uvedené části zamítnuta soudem prvního stupně. Nebylo v řízení před soudem prvního stupně postaveno na jisto, kde se na žalobci uváděných pozemcích nacházejí stavby, které měly být podle tvrzení žalovaného podniku zřízeny po převzetí pozemků státem, a jaké stavby to jsou (např. zda jde o jednu a tutéž stavbu či o více staveb a zda jde u nich o nemovitosti ve smyslu ustanovení § 119 odst. 2 občanského zákoníku) a zda jsou na jednotlivých konkrétních pozemcích umístěny. Odvolací soud měl za to, že k objasnění téchto otázek by mohlo přispět zejména provedená ohledání na místě. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 3 občanského soudního řádu.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který v řízení zastupoval žalovaný podnik bytového hospodářství, dne 4. 6. 2002, stejně jako advokátu, který v řízení zastupoval žalobkyni A. A., a také žalobci A. H. Dovolání žalovaného podniku bylo dne 26. 7. 2002 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Opavě. Dovolání žalobců bylo podáno u Okresního soudu v Opavě dne 2. 8. 2002. Obě dovolání byla tedy podána ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu.

Dovolávající se Podnik bytového hospodářství, s. p. H. ve svém dovolání navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku označeném II. a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolání tu směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu. Jako dovolací důvod uplatňoval tento dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to v otázce, zda dům čp. 92 v H. ztratil nebo neztratil svůj původní stavebně technický charakter ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.

Tento dovolatel zdůrazňoval, že dům čp. 92 na pozemku parc. č. 641/1 v H. měl v roce 1974 charakter obytného domu s provozovnou. Objekt byl zděné masivní konstrukce, stropy nad suterénem byly klenbové, střecha byla sedlová a dřevěné konstrukce, krytina střechy byla z pálených tašek, schody do suterénu byly betonové a schody do nadzemního podlaží a do podkroví byly dřevěné; vytápění bylo zajišťováno lokálními topidly, rozvod vody byl pouze na studenou vodu; objekt byl napojen na veřejnou kanalizaci a sociální zařízení bylo mimo objekt. V roce 1975 byla však provedena rozsáhlá rekonstrukce, v suterénu byla zřízena kotelna, v suterénu byly zřízeny nové podlahy a nová okna i větrací otvory; v 1. podlaží byly osázeny nové dveře i okna; bylo vystavěno sociální zařízení a bylo zřízeno nové schodiště; bylo provedeno nové rozdělení kanceláří; sedlová střecha byla demontována a byla zřízena plechová střecha s břidličnou krytinou. Byl obměněn krov v rozsahu 100%, schodiště bylo obměněno v rozsahu 69,47%, stropy v rozsahu 46,22%, nosné zdivo v rozsahu 6,34% a základy v rozsahu 1,32%. Změny stavby byly kolaudovány kolaudačním rozhodnutím z 23. 3. 1998. V důsledku uvedené přestavby tu došlo ke změně stavby z hlediska druhu, obsahu nebo rozsahu nemovitosti a nepochybně u této stavby došlo alespoň u jednoho z prvků dlouhodobé životnosti stavby k obměně nadpolovičního objemového podílu všech konstrukcí daného prvku životnosti objektu. Nejde tu už nyní o objekt bydlení, ale o administrativní budovu; ke změnám došlo i u staveb doplňkových.

Dovolatelé A. A. a A. H. ve svém dovolání navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu výrokové části označené I. a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání tito dovolatelé poukazovali na to, že odvolací soud uvedl v písemném vyhotovení svého rozsudku, že proti výroku rozsudku odvolacího soudu, označenému I., je přípustné dovolání, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Tito dovolatelé uplatňovali jako dovolací důvody, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelé A. A. a A. H. namítali nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu, jímž došlo k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí uplatněného nároku na vydání pozemku parc. č. 641/3 v H., včetně přístavby na tomto pozemku, označeném jako ostatní stavební objekt , jak jsou tyto nemovitosti zapsány na listu vlastnictví č. 2325 pro katastrální území H. Tito dovolatelé zdůrazňovali, že na původní parcele č. 641 (z nich byla vyčleněna část parc. č. 641/3) se mimo objekt čp. 92 nachází i stavba garáže a skladu, jež byla zbudována po převzetí pozemku státem (s dokumentací stavebního povolení i kolaudačního rozhodnutí, která však není evidována v katastru nemovitostí, vedeném u Katastrálního úřadu v O.). Došlo tu ze strany žalovaného podniku jen k účelové parcelaci pozemků po uplatnění restitučního nároku. S ohledem na stavebně technické uspořádání a podstatu doplňkových staveb na těchto pozemcích, nahrazujících původní zděnou kolnu, jde tu po právní stránce o příslušenství ke stavbě hlavní, již je objekt č. 92, stojící na původní parcela č. 641, a po jejím rozdělní pak na pozemku parc. č. 641/1 v katastrálním území H.. Ohledně doplňkových staveb na pozemku parc. č. 641/1 jde tedy o příslušenství ke stavbě hlavní čp. 92, která i podle závěru dovolacího soudu neztratila přístavbou svůj stavebně technický charakter. Uvedené doplňkové stavby měly být tedy vydány stejně s objektem hlavní stavby, tj. domu čp. 92 na pozemku parc. č. 641/1 v H.

Při posuzování těchto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 1 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), platí i na řízení, která byla zahájena před nabytím účinnosti zákona č. 30/2000 SB. (tj. před 1. 1. 2001).

Pokud dovolání dovolávajícího se Podniku bytového hospodářství, s. p., H. směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, je toto dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu.

Pokud dovolání dovolatelů A. A. a A. H. směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci, bylo nutno přípustnost tohoto dovolání posoudit podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom rozhodnutí odvolacího soudu má podle ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Pokud dovolatelé A. A. a A. H. uplatňovali dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu vycházelo ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, poukazuje dovolací soud na to, že při posuzování této otázky vychází dovolací soud stále z právních závěrů obsažených v rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že totiž rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, jestliže vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, ale také jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnosti, která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá; musí jíž o zjištění právně významné .

Ani na podkladě poznatků ze soudního spisu v daném případě (sp. zn. 8 C 75/92 Okresního soudu v Opavě) a ani na podkladě obsahu dovolání dovolatelů nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by v daném případě odvolací soud vzal ve svém rozhodnutí, proti němuž směřuje dovolání dovolatelů, za zjištěno něco, co ve spise vůbec není.

Jestliže uvedení dovolatelé neshledávali, jak uváděli ve svém dovolání odpovídajícím hodnocení důkazů soudem, případně neúplnost provedeného dokazování, pak i v tomto směru vychází dovolací soud z právních závěrů obsažených v rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že totiž ani vadná nebo nesprávná skutková zjištění nejsou sama o sobě dovolacím důvodem a že dovolacím důvodem nemohou být také vady a omyly při hodnocení důkazů (ve smyslu ustanovení § 132 občanského soudního řádu), a to vzhledem, k tomu, že ani neúplnost dokazování a ani vady v hodnocení důkazů nejsou uvedeny v dovolacích důvodech výslovně stanovených v občanském soudním řádu.

Pokud dovolatelé uplatňovali jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci, vychází dovolací soud z toho, že nesprávné právní posouzení věci spočívá buď v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13/45/).

Odvolací soud posoudil projednávanou právní věc zejména podle ustanovení § 8 odst. 1 a 3 zákona č. 87/1991 Sb., která se nepochybně této právní věci týkala, takže v dovolacím řízení bylo nutné ještě posoudit, zda si odvolací soud toto ustanovení také správně vyložil.

Při posuzování otázky správného či nesprávného posouzení věci v rozhodnutí odvolacího soudu je na místě, podle názoru dovolacího soudu, vycházet z právních závěrů obsažených v uveřejněné judikatuře soudů, zejména ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem. Tento postup dovolacího soudu napomáhá i tomu, aby bylo možné posoudit i to, zda rozhodnutím odvolacího soudu, proti němuž směřuje dovolání dovolatelů, byla některá otázka řešena v rozporu s hmotným právem či zda jím byla řešena otázka, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, popřípadě, zda tu šlo o řešení právní otázky, která by byla odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně (jak to vše má na zřeteli ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu).

Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. se podle tohoto zákona nevydávají stavby, které zásadní přestavbou ztratily svůj původní stavebně technický charakter.

Podle ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. se podle tohoto zákona nevydává pozemek, na němž je umístěna stavba, která byla zřízena až po převzetí pozemku státem.

Ve stanovisku uveřejněném pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo vyloženo (na str. 121/255/), že o zásadní přestavbě stavby (ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.) lze uvažovat tehdy, jestliže při této přestavbě došlo ke změně podstaty nemovité věci, a to z hlediska druhu, obsahu nebo rozsahu nemovitosti.

K posouzení ztráty původního stavebně technického charakteru stavby (§ 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.) slouží zpravidla hledisko, zda u přestavěné nemovitosti došlo k obměně reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukčních prvků dlouhodobé životnosti stavby.

Při posouzení ztráty stavebně technického charakteru stavby ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. nejsou ovšem jediným hlediskem prvky dlouhodobé životnosti stavby a je nutno přihlížet i k možné funkční změně přestavěné nemovitosti (jak to bylo uvedeno kupř. v dílčím nepublikovaném stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 36/95 Nejvyššího soudu).

Za stavbu ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. je třeba považovat takovou stavbu, která z dříve nezastavěného pozemku činí pozemek zastavěný, přičemž šlo o stavbu hlavní, k níž mají případné ostatní stavby funkci doplňkovou (viz stanovisko uveřejněné pod č. 34/1993, str. 120, odst. 3, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

S přihlédnutím k těmto uveřejněným právním závěrům z judikatury soudů musel dovolací soud přisvědčit tomu, že i odvolací soud ve svém rozhodnutí, proti němuž směřovala dovolání dovolatelů, vycházel v podstatě z týchž právních závěrů.

V důsledku toho nemohl dovolací soud dospět k závěru o tom, že by šlo u rozhodnutí odvolacího soudu v tomto případě o rozhodnutí, jež by řešilo právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena dovolacím soudem, nebo která by (podle poznatků dovolacího soudu) byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, popřípadě že by v rozhodnutí odvolacího soudu, jež je napadeno dovoláním dovolatelů, byla řešena některá právní otázka v rozporu s hmotným právem (srov. § 237 odst. 3 občanského soudního řádu). Dovolání dovolatelů A. A. a A. H. nesplňovala tedy zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 občanského soudního řádu a nezbylo proto dovolacímu soudu než toto jejich dovolání odmítnout jako nepřípustné a podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ občanského soudního řádu. V důsledku týchž uváděných okolností nemohl také dovolací soud dospět k závěru, že by dovolání dovolávajícího se Podniku bytového hospodářství, s. p., H. bylo důvodné pro tímto dovolatelem tvrzené nesprávné právní posouzení věci v rozhodnutí odvolacího soudu. Proto dovolací soud přistoupil podle ustanovení § 243b odst. 2 občanského soudního řádu k zamítnutí dovolání uvedeného dovolatele proti výroku (označenému I.) rozsudku odvolacího soudu, které naopak bylo nutno hodnotit jako rozhodnutí správné.

Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a proto dovolací soud neshledal zákonné předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení o dovolání některému z nich.

Pro další pokračování v řízení, vycházející z výroku označeného III. rozsudku odvolacího soudu z 29. 4. 2001 (sp. zn. 11 Co 897/2001 Krajského soudu v Ostravě), je nutno ještě poukázat na ustanovení § 243d odst. 1 a § 226 občanského soudního řádu ohledně vázanosti soudu prvního stupně (i odvolacího soudu) právním názorem dovolacího soudu.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 15. ledna 2004

JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v. r.

předseda senátu