28 Cdo 1798/2008
Datum rozhodnutí: 21.05.2008
Dotčené předpisy: § 79 předpisu č. 99/1963Sb., § 43 předpisu č. 99/1963Sb., § 101 předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 1798/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce P. P., zastoupeného advokátem, proti žalované N. o. C. č. h. S., o zaplacení částky 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 380/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2006, č. j. 21 Co 328/2006-11, takto:

Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. května 2006, č. j. 15 C 380/2005-4, a Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2006, č. j. 21 Co 328/2006-11, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž ten odmítl žalobu ze dne 28. srpna 2005, prostřednictvím níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku ve výši 300.000,- Kč. Soud prvního stupně žalobu odmítl s tím, že postrádá náležitosti obsažené v § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ). Soud prvního stupně usnesením ze dne 11. října 2005 žalobce vyzval k doplnění žaloby s tím, že jej poučil, jakým způsobem má být žaloba doplněna a vyzval též k označení důkazů, kterých se dovolává na podporu svých tvrzení. Žalobce přes tuto výzvu své podání nedoplnil ve stanovené lhůtě, ani v další prodloužené lhůtě 30 dnů. V odvolání proti tomuto usnesení žalobce mimo jiné uvedl, že nebyl schopen doplnit žalobu kvůli svému pobytu v zahraničí, že žalované poskytl značné finanční částky formou finančních půjček a že se jednalo o smluvní vztah, v rámci něhož se žalobce snažil pomoci chudým členům žalované s tím, že vrácení finanční pomoci bylo ujednáno dle možnosti žalované v plné výši, přičemž lhůta splatnosti nebyla dohodnutá. Odvolací soud k odvolaní žalobce uvedl, že podání žalobce ze dne 29. 8. 2005 (správně 28. 8. 2005) neobsahovalo náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení tak, jak je vyžaduje § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř. Z podání žalobce nebylo zřejmé, na základě jakých rozhodných skutečností se domáhá zaplacené částky, tedy z jakého titulu se žalobce této částky domáhá, z jakých položek žalovaná částka sestává a jakým způsobem a na základě čeho ji vyčíslil, ani z jakého důvodu se domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 26 % ročně. Nereagoval-li žalobce na výše uvedenou výzvu soudu prvního stupně ani v dodatečně stanovené lhůtě, byl postup soudu prvního stupně za takových okolností zcela správný, neboť podání žalobce neobsahuje zákonem stanovené náležitosti a je neurčité. Žalobce své podání neopravil a nedoplnil ani v odvolání, ač v něm uvádí, že se jedná o vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů. Odvolání obsahuje pouze vulgární vyjádření směřující vůči žalované.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 2. 11. 2006 dovolání k Nejvyššímu soudu, které bylo doplněno přípisem podepsaným zplnomocněným advokátem žalobci ustanoveným rozhodnutím České advokátní komory v soudem prvního stupně stanovené lhůtě, když doplnění dovolání bylo podáno na poštu dne 15. 2. 2008 (č. l. 65). Své dovolání považuje žalobce za přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř., když rozhodnutí odvolacího soudu napadá z toho důvodu, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení je též postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pokud byl žalobce vyzýván usnesením soudu prvního stupně, aby uvedl na základě jakého smluvního vztahu vynaložil tvrzené náklady, byla po něm vyžadována právní kvalifikace tvrzeného nároku na nezákonné obohacení podřazeného žalobcem pod § 107 zákona č. 64/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z. ). Žalobce vylíčil skutkové okolnosti věci, ale její právní podřazení pod příslušné ustanovení zákona je věcí soudu. Podřazení nároku pod ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení nebo pod ustanovení o závazkovém právu je právním posouzením, které nelze po žalobci vyžadovat. Pokud žalobce neupřesnil, na základě jakého důvodu uplatňuje úrok z prodlení od konkrétního data, není dán důvod k odmítnutí podání. Žalobce již v žalobě dostatečně vylíčil skutkový stav a označil důkazy, kterých se dovolává. Žalobce označil v žalobě přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalované uložena rozhodnutím soudu. Žaloba tak splňuje všechny náležitosti vyžadované § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. a je tedy projednatelná. Proto žalobce navrhuje, aby Nejvyšší soud obě usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem. Lze se proto zabývat jeho přípustností.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

V daném případě je dovolání přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř., neboť napadeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž byl odmítnut návrh (žaloba).

Předmětem dovolacího přezkumu se tak stala otázka v dovolání dostatečně vymezená a specifikovaná zda soud odvolací postupoval správně, když potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby. Žalobce v dovolání především namítá, že v žalobě byly dostatečně uvedeny všechny náležitosti vyžadované zákonem v § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř.

Podle § 42 odst. 4 první věty o. s. ř. musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno, pokud zákon nevyžaduje další náležitosti pro podání určitého druhu.

Podle § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. musí návrh na zahájení řízení kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce ve své žalobě ze dne 28. srpna 2005 uvedl, že v letech 1995-96 pro žalovanou na vlastní náklady pořídil plastová okna včetně montáže v ložnici farářky, nahradil betonovou podlahu plovoucí podlahou parketovou v ložnici farářky, na vlastní náklady nechal demontovat a odvézt zařízení kotelny, ve vyklizené kotelně upravil drolící se betonovou podlahu do vodorovna a opatřil bezprašným povrchem, na vlastní náklady opravil drolící se betonovou podlahu v modlitebně a nahradil bezprašným povrchem, nechal vymalovat modlitebnu, vymaloval koupelnu v bytě farářky . Dále uvedl, že žalovanou částku 300.000,- Kč je představována hodnotou materiálů a práce. Následně tvrdil, že žalovanou vyzval k uhrazení předmětné částky v srpnu 2001, na což žalovaná nereagovala. Na podporu svých tvrzení navrhuje provedení důkazů výpovědí žalobce a vyhotovením znaleckého posudku . V žalobním petitu pak žalobce uvedl, že požaduje vydání rozsudku, jímž bude žalované uložena povinnost v termínu do 3 dnů od nabytí právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 300.000,- Kč, jakož i 26 % ročně z této částky od 1. 1. 1996 do zaplacení a 26 % úroku ročně z úroků, jakož i výlohy a náklady žalobce spojené s vedením tohoto sporu.

Závěry soudu prvního stupně i soudu odvolacího o neprojednatelnosti žaloby v dané věci v tom smyslu, že není způsobilá zahájit řízení a že tudíž nelze v řízení pro tento její nedostatek pokračovat (§ 43 odst. 2 o. s. ř.) a že je tak na místě jí odmítnout, jsou nesprávné.

V § 79 odst. 1 jsou vymezeny požadavky kladené na návrh, jímž se zahajuje soudní řízení, a to po obsahové stránce. Žalobce je mimo jiné povinen vylíčit pro věc rozhodující skutečnosti. Požadavku zákona žalobce vyhoví, když na základě subjektových, časových a místních okolností vyjádří děje a následky, jež ve svém spojení umožňují určitou jejich individualizaci a identifikaci. Určujícím v tomto ohledu je tak i ve vztahu ke skutkové náležitosti žaloby uvedení takových znaků, které skutek, na jehož základě se uplatňuje žalobní návrh, činí nezaměnitelným se skutkem jiným (viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. SJ 4/98 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 1998, sp. zn. 2 Odon 154/98, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. SJ 119/98).

Jinými slovy se jedná o údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud jednat a rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. SJ 209/2002).

Žalobce ve své žalobě dostatečně vymezil jak časově, tak i místně skutečnosti, na jejichž základě se domáhal specifikovaného plnění ze strany žalované. Soud prvního stupně nesprávně z hlediska možného zahájení řízení po žalobci pod sankcí odmítnutí žaloby vyžadoval, aby uvedl z jakého titulu se domáhá žalované částky. Ze samotné žaloby vyplývá, že žalobce požaduje uvedenou částku zřejmě z titulu obohacení na straně žalované, což na několika místech dokonce výslovně uvádí, i když ne přímo slovy zákona (viz první strana žaloby či její bod E nezákonné obohacení ). Toto obohacení spatřuje žalobce v tom, že žalované poskytl určité plnění ve formě stavebního materiálu a výkonu práce (blíže specifikované výše), přičemž mu neposkytla pro tentokráte dohodnuté protiplnění, a to ani na jeho výzvu.

Zda taková tvrzení postačí k důvodnému uplatňování toho, čeho se žalobce žalobním požadavkem domáhá, má být předmětem jednání a rozhodování, přičemž povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti a povinnost svá tvrzení podložit relevantními důkazy spočívá na straně žalobce ve smyslu § 101 odst 1 o. s. ř. (na rozdíl od § 79 odst. 1 vyžaduje po účastnících tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti). Splnění takové základní procesní povinnosti žalobce souvisí s jeho břemenem tvrzení, pro případ jehož neunesení nemůže ve sporu uspět. Vynucování splnění takové povinnosti žalobcem je však soudem realizováno při přípravě jednání (§ 114a a 114c o. s. ř.) a popřípadě i v jeho průběhu (§ 118a o. s. ř.). Totéž platí i o důvodnosti žalovaného úroku z prodlení, jakožto příslušenství žalobou požadované částky. Ostatně ze závěrů obou soudů je zřejmé, že si ani nekladly otázku, zda žalobce alespoň dílčím způsobem požadavky na něj kladené nesplňuje a zda je vskutku jeho veškerý (popř. částečně) návrh neprojednatelný.

Soud odvolací i soud prvního stupně tak nesprávně interpretovaly ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., (zejména pak požadavek na žalobu kladený spočívající ve vylíčení rozhodujících skutečností) a na daný případ jej ve spojení s § 43 odst. 2 o. s. ř. nesprávně aplikovaly.

Nejvyšší soud si je vědom skutečnosti, že žalobce v průběhu předmětného řízení zcela bezdůvodně a hrubě napadal jak stranu žalovanou, tak i soudy i soudce v tomto případě rozhodující a z úřední činnosti ví, že žalobce tak činí i v jiných před soudy České republiky vedených řízeních. Na takové jednání však nelze v poměrech právního státu reagovat jinak, než jak stanoví zákon, tedy v daném případě například podle § 53 odst. 1 o. s. ř.

Soud dovolací z výše uvedených důvodů považoval rozhodnutí soudu odvolacího za nesprávné a podle ustanovení § 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř. usnesení odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které bylo rozhodnutí zrušeno, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i jeho usnesení a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Soud prvního stupně je pak ve smyslu § 226 odst. 1 a § 243d odst. 1 o. s. ř. vázán zde vyslovenými právními názory soudu dovolacího. V novém rozhodnutí rozhodne soud prvního stupně i o náhradě nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. května 2008

JUDr. František I š t v á n e k

předseda senátu