28 Cdo 1794/2008
Datum rozhodnutí: 21.05.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 1794/2008


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského


a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele V. M., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 13. 9. 2007, sp. zn. 14 Co 91/2006, vydanému v právní věci vedené


u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 701/97 (žalobce J.Z.D. S., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. M., zastoupenému


advokátem, o vyklizení nemovitostí), takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.


O d ů v o d n ě n í :


O žalobě, podané v této právní věci u soudu dne 11. 6. 1997, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi z 5. 9. 2005, čj. 9 C 701/97-222. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba původního žalobce J. P., domáhajícího se vyklizení stavebního objektu (sklepa s lisovnou) na pozemku parc. č. 3406 (o výměře 32 m2) v katastrálním území M. na M., zapsaného na listu vlastnictví č. 864 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro J. k., a předání tohoto vyklizeného objektu. Rovněž byl zamítnut žalobní návrh žalobce o vyklizení pozemku par. č. 3406 (o výměře 32 2) v katastrálním území M. na M. a o předání vyklizeného pozemku žalobci. Žalobci J. P. bylo uloženo zaplatit žalovanému V. M. na náhradu nákladů řízení 14.014,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.


O odvolání původního žalobce J. P. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 13. 9. 2007, sp. zn. 14 Co 94/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek Okresního soudu v Břeclavi z 5. 9. 2005, čj. 9 C 701/97-222, tak, že žalovanému V. M. bylo uloženo vyklidit stavební objekt (sklep s lisovnou) na pozemku parc. č. 3406 (o výměře 32 m2) v katastrálním území M. na M. do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu (a to ve prospěch J.Z.D. S., s. r. o., na něž byly sklep a lisovna převedeny původním žalobcem J. P. kupní smlouvou ze 16. 8. 2006, a byl proto soudem připuštěn vstup J.Z.D. S. do tohoto soudního řízení). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.


V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k závěru, že podané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně z 5. 9. 2005 je důvodné. Odvolací soud však nepřezkoumával výrok (označený II.) rozsudku soudu prvního stupně týkající se vyklizení pozemku parc. č. 864 v katastrálním území M. na M., který nebyl napaden odvoláním.


Odvolací soud na základě výsledků dokazování před soudy obou stupně dovozoval, že žalující J.Z.D. S., společnost s ručením omezeným, je zapsána jako vlastník sklepa (o jehož vyklizení jde v tomto řízení) v katastru nemovitostí, přičemž v tomto řízení nebylo prokázáno, že by vlastníkem sklepu J.Z.D. S. nebylo,


a nebylo také prokázáno tvrzení žalovaného, že mu byl předmětný sklep vydán povinnou osobou podle restitučního předpisu, když naopak bylo prokázáno rozhodnutím Okresního úřadu v Břeclavi z 3. 8. 1995, čj. Poz. 938/91, 5295/94-203-TRČ/1, že v zahájeném správním řízení (a to o návrhu L. R. a V. M. ve věci navrácení sklepa na pozemku parc. č. 3406 /o výměře 32 m2/ v katastrálním území M. /náležejícího do přídělu V. a F. K./) bylo řízení z důvodu zpětvzetí návrhu zastaveno, přičemž dohoda oprávněné osoby a povinné osoby nebyla podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. pozemkovým úřadem schválena.


Odvolací soud poukazoval i na ustanovení § 28b zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění novelizovaném zákonem č. 183/1993.), podle něhož pokud došlo k přechodu vlastnictví k nemovitostem podle zákonů o zemědělském družstevnictví a prováděcích předpisů nebo podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a tato změna nebyla zaevidována v pozemkových knihách nebo na listu vlastnictví u příslušného střediska geodezie, je vlastníkem nemovitostí osoba, která k 24. 6. 1991 byla zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí. Odvolací soud dovozoval, že došlo-li tu k přechodu vlastnictví sklepa


k 1. 7. 1993 (tj. ke dni účinnosti zákona č. 183/1993 Sb.) na tu osobu, která byla k uvedenému dni zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí (když tam jako vlastník bylo zapsáno zemědělské družstvo) byl tu dán restituční důvod podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. s) zákona č. 229/1991 Sb.


Změnil proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku (označeném I.), týkajícím se vyklizení sklepa s lisovnou na pozemku parc. č. 3406 v katastrálním území M. na M. tak, že žalobě J.Z.D. S., s. r. o., o vyklizení sklepu vyhověl (ve smyslu ustanovení § 220 občanského soudního řádu).


Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů odůvodnil odvolací soud poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vzhledem ke skutečnosti, že každý z účastníků tohoto řízení byl v řízení o věci samé úspěšný pouze částečně, neboť s žalobou o vyklizení sklepa byla úspěšná žalující společnost s ručením omezeným a s žalobou o vyklizení pozemku byl úspěšný žalovaný.


Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalovaného v řízení zastupoval, dne 11. 10. 2007 a dovolání ze strany žalovaného bylo dne 9. 12. 2007 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Břeclavi, tedy ve lhůtě stanovené


v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatel poukazoval co do přípustnosti svého dovolání na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňoval, že řízení v této právní věci je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci (§ 241a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu).


Dovolatel ve svém dovolání vyslovoval přesvědčení, že v tomto soudním řízení bylo dokazování, provedené soudy obou stupňů, neúplně a nedostačující pro vydání rozhodnutí ve věci samé:


dovolatel vytýká, že nebyly plně objasněny důvody neplatnosti kupní smlouvy ze 16. 8. 2006, uzavřené původním žalobcem J. P. s J.Z.D. S., s. r. o.; žalobce je přesvědčen, že tomuto původnímu žalobci v době uzavření kupní smlouvy nesvědčilo k předmětnému sklepu vlastnické právo; dokazování před odvolacím soudem tak bylo postiženo podstatnou vadou a zůstalo neúplné; J. P. nemohl převést na žalující J.Z.D. S., s. r. o., právo, které sám neměl ;


dovolatel dále vytýká, že v řízení nebyl proveden jím navržený důkaz


o tom, že kupující J.Z.D. S., s. r. o., bylo upozorněno na to, že předmětný sklep, o nějž jde v tomto řízení, je jen nepatrnou částí jiného sklepu jiných vlastníků;


dovolatel také namítá, že závěry soudů obou stupňů, vycházející z rozhodnutí soudu v dědickém řízení a z rozhodnutí ve věci zrušení


a vypořádání podílového spoluvlastnictví V. M., L. R. a V. K., jsou značně problematické a nemělo být k takovým zjištěním přihlíženo (vzhledem ke ztrátě dědického spisu sp. zn. D 820/80 i soudního spisu 8 C 734/82 Okresního soudu v Břeclavi);


dovolatel tak namítá, že se dovolací soud nezabýval ve svém rozhodnutí rozporem mezi ustanovením § 28b zákona č. 229/1991 Sb.


a ustanovením § 16 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. při jejich aplikaci na projednávanou právní věc;


dovolatel posléze namítá, že zásadní pochybení soudů v posouzení této právní věci spočívá v tom, že věc byla posuzována podle předpisů občanského práva, respektive podle práva dědického, ačkoli na tuto právní věc měl být aplikován zákon o půdě (zákona č. 229/1991 Sb.) spolu s dřívějšími předpisy o zemědělském družstevnictví .


Dovolání dovolatele je v daném případě přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.


Dovolatel ve svém přípustném dovolání uplatňoval jako dovolací důvody, že řízení v této právní věci trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).


Nesprávné právní posouzení věci může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu, nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/).


Z obsahu rozsudku odvolacího soudu z 13. 9. 2007 (sp. zn. 14 Co 91/2006 Krajského soudu v Brně) vyplývá (srov. str. 5 a 6 tohoto rozsudku), že odvolací soud posoudil tuto projednávanou právní věc zejména podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. s),


§ 9 odst. 2 a § 28b zákona č. 229/1991 Sb. s poukazem i na ustanovení § 37, § 40a


a § 49a i § 7 odst. 2 a § 460 občanského zákoníku, jakož i s poukazem na ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 344/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu.


Podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. s) zákona č. 229/1991 Sb. budou oprávněným osobám podle tohoto zákona vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu i v důsledku odevzdání do vlastnictví družstva podle zvláštních předpisů (např. podle zákona č. 49/1949 Sb. nebo podle zákona č. 122/1975 Sb.).


Podle ustanovení § 28b odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. pokud došlo k přechodu vlastnictví k nemovitostem podle zákonů o zemědělském družstevnictví a prováděcích předpisů nebo podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a tato změna nebyla zaevidována v pozemkových knihách nebo na listu vlastnictví u příslušného střediska geodézie, je vlastníkem těchto nemovitostí osoba, která byla k 24. 6. 1991 zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí.


Podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. poléhá dohoda o vydání nemovitostí, uzavřená mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou podle tohoto zákona schválení pozemkovým úřadem formou rozhodnutí ve správním řízení.


Podle ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.


Podle ustanovení § 40a občanského zákoníku jde-li o některý z důvodů neplatnosti právního úkonu, uváděných jmenovitě v tomto § 40a občanského zákoníku, považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá.


Odevzdáním do vlastnictví družstva podle zvláštních předpisů (ve smyslu § 6 odst. 1 písm. s/ zákona č. 229/1991 Sb.) jsou míněny případy přechodu nemovitosti (především hospodářských budov patřících k zemědělské usedlosti) na základě dříve platných zákonů č. 49/1959 Sb. nebo č. 122/1975 Sb., popřípadě na základě stanov bývalých jednotných zemědělských družstev anebo jiných vnitrodružstevních předpisů, a to jako důsledek vstupu do těchto družstev bez smluvního úkonu člena družstva o převodu nemovitosti na družstvo (viz č. 16/1996, str. 48-49 /126-127/) Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).


Z uvedených ustanovení právních předpisů i z citovaných právních závěrů z uveřejněné judikatury soudů dovolací soud vychází i v daném případě. Musel však zároveň konstatovat, že i odvolací soud ve svém rozsudku z 13. 9. 2007 (sp. zn. 14 Co 91/2006 Krajského soudu v Brně) posuzoval projednávanou právní věc podle právních předpisů, které na tuto právní věc dopadají a vyložil si ustanovení těchto předpisů rovněž v souladu s právními závěry z judikatury obecných soudů, uveřejněnými ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem.


Za těchto okolností pak ostatní námitky dovolatele v jeho dovolání proti rozsudku odvolacího soudu mají povahu námitek vytýkajících neúplnost dokazování v řízení před soudy obou stupňů v této právní věci a také údajnou nesprávnost hodnocení provedených důkazů těmito soudy v dané právní věci. Posuzování takových námitek v dovolacím řízení je však v uveřejněné judikatuře soudů vyloženo jiným způsobem, než má za to dovolatel ve svém dovolání ze 6. 12. 2007. Nápř. v rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byly zaujaty právní závěry: Ani vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem ve smyslu právní úpravy občanského soudního řádu, nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z dovolacích důvodů výslovně uvedených v ustanoveních občanského soudního řádu.


Dovolacím důvodem nemohou být ani vady či omyly při hodnocení důkazů (§ 132 občanského soudního řádu), které je soudům svěřeno k realizaci procesní zásady volného hodnocení důkazů. Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování jen tehdy, jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, nebo jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost (právně významnou), která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá.


Dovolací soud proto nemohl přesvědčivě dospět k závěru, že je přípustné dovolání dovolatele i dovoláním důvodným. Neshledal proto dovolací soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu z 13. 9. 2007 (sp. zn. 14 Co 91/2006 Krajského soudu v Brně) nesprávným tak, aby bylo na místě přikročit k jeho zrušení podle ustanovení § 243d odst. 2 občanského soudního řádu. Dovolací soud tedy podle téhož ustanovení občanského soudního řádu přikročil k zamítnutí dovolání dovolatele svým rozsudkem (§ 243 odst. 6 občanského soudního řádu).


Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalující společnosti s ručením omezeným v dovolacím řízení náklady nevznikly.


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 21. května 2009


JUDr. Josef Rakovský


předseda senátu