28 Cdo 1784/99
Datum rozhodnutí: 18.07.2000
Dotčené předpisy:




28 Cdo 1784/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., o dovolání J. S., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 2.4.l999, sp.zn. l2 Co 38/99, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp.zn. l3 C l0l/92 (žalobce J. S. proti žalované I. R., zastoupené advokátem, o vydání nemovitostí), takto:

I. Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem z 2.4.l999, sp.zn. l2 Co 38/99, i rozsudek Okresního soudu v Teplicích z 20.l0.l998, čj. l3 C l0l/92-l0l.

II. Věc se vrací Okresnímu soudu v Teplicích k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal žalobou, podanou u soudu 24.3.l992, aby bylo žalované uloženo uzavřít s ním dohodu o vydání rodinného domku čp. 73 s pozemky parc. č. l84 (o výměře 260 m2) a parc. č. 405/l8 (o výměře 257 m2) v B., okres T. V žalobě se uvádělo, že prohlášením bývalého Krajského národního výboru v Ú. n. L. o převodu konfiskovaného majetku ze dne 9.l0.l950, č. U III l7/50, bylo vloženo do pozemkové knihy vlastnické právo státu na rodinný domek čp. 73 a pozemky parc.č. 405/l8 a parc. č. l84 v B., okres T., které byly dříve ve vlastnictví žalobce od ll.7.l946 na základě postupní smlouvy, kterou uzavřel se svými rodiči V. S. a G. S. Kupní smlouvou z 24.l.l96l získali uvedené nemovitosti nabyvatelé F. Z. a A. Z., z nichž F. Z. již zemřel, a žalovaná získala tyto nemovitosti kupní smlouvou z l8.9.l987 od A. Z. Podle názoru žalobce přešly uvedené nemovitosti na stát způsobem uvedeným v ustanovení § 6 odst. l písm. k/ zákona č. 87/l99l Sb.; od státu je získali F. a A. Z. na základě protiprávního zvýhodnění a žalovanou je třeba považovat za osobu blízkou ve vztahu vůči A. Z., od níž žalovaná nemovitosti koupí získala. Žalobce vyzval dne 23.9.l99l žalovanou o vydání nemovitostí, ale bezvýsledně.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že není povinnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 87/l99l Sb., protože není blízkou osobou vůči A. Z., od níž nemovitý majetek koupila (pouze s ní po určitou dobu bydlela ve stejném domě, kam byla A. Z. vlastníkem domu přijata k bydlení, když onemocněla) a protože také F. Z. a A. Z. nezískali žalobcem uváděné nemovitosti v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění.

Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobce jako účastníka řízení a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích z 2.4.l997, čj. l3 C l0l/92-52, byla žaloba žalobce zamítnuta a žalobci bylo uloženo zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení l.525,- Kč do l5 dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění svého rozsudku poukazoval soud prvního stupně na to, že v daném případě došlo k přechodu nemovitostí na stát konfiskací, uplatněnou vůči otci žalobce V. S. výměrem z 22.l2.l948 s poukazem na to, že byl ve sčítacím archu ze l7.5.l939 zapsán s národností německou a s mateřskou řečí německou; odvolání proti tomuto výměru nebylo vyhověno. Podle názoru soudu prvního stupně došlo k této konfiskaci dnem účinnosti dekretu č. l08/l945 Sb. (tedy 3l.l0.l945), takže vlastnictví nemovitostí, jichž se konfiskace týkala, přešlo na stát před rozhodným obdobím (25.2.l948 - l.l.l990) ve smyslu ustanovení § l zákona č. 87/l99l Sb.; proto nárok ohledně vydání žalobcem uváděných nemovitostí podle zákona č. 87/l99l Sb. není na straně žalobce dán. Soud prvního stupně tedy žalobu žalobce zamítl. Výrok o nákladech řízení byl soudem prvního stupně odůvodněn ustanovením § l42 odst. l občanského soudního řádu.

K odvolání žalobce byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem z ll.7.l997, sp.zn. l2 Co 323/97, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že pokládal za rozhodné datum účinnosti dekretu č. l08/l945 Sb. a nikoli datum vydání rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo rozhodnuto o splnění podmínek konfiskace, a zda bylo vydáno po 25.2.l948. Odvolací soud uložil také soudu prvního stupně, aby posoudil v dalším průběhu řízení nárok žalobce podle hledisek uvedených v ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 87/l99l Sb.

V dalším průběhu řízení rozhodl Okresní soud v Teplicích rozsudkem z 20.l0.l998, čj. l3 C l0l/92-l0l. Žaloba žalobce byla zamítnuta a žalobci bylo uloženo zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 2.6l0,- Kč do l5 dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně vyslovoval názor, že v daném případě došlo k odnětí vlastnických práv žalobce k nemovitostem mimo rozhodné období (25.2.l948 až l.l.l990), když ve smyslu ustanovení § l dekretu č. l08/l945 Sb. šlo o nemovitý majetek, který se konfiskoval ke dni účinnosti tohoto dekretu, tedy k 25.l0.l945 Sb. Žalobce namítal v řízení, že tu došlo k nesprávnosti při uplatňování podmínek uvedených v dekretu č. l08/l945 Sb.; nenamítal skutečnosti, které by naplňovaly podmínky uvedené v ustanovení § 6 odst. 2 a § 2 odst. l písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb. Proto byl soud prvního stupně toho názoru, že bylo nutno vycházet ve smyslu ustanovení § l35 odst. 2 občanského soudního řádu z rozhodnutí někdejších národních výborů o konfiskačních rozhodnutích, jimiž byl postižen majetek žalobce. Shledal tedy soud prvního stupně žalobu žalobce nedůvodnou.

O odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně z 20.l0.l998 rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem z 2.4.l999, sp.zn. l2 Co 35/99. Rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem potvrzen. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení l.295,- Kč do l5 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem svého rozsudku odvolací soud vyslovil, že proti tomuto rozsudku se připouští dovolání.

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud poukazoval na to, že v daném případě byl konfiskační výměr ohledně majetku žalobce vydán z toho důvodu, že žalobce i jeho otec byli považováni za Němce; žalobce naproti tomu zpochybňoval správnost a pravdivost listin, z nichž správní orgány v rozhodnutích o konfiskaci vycházely. Žalobce netvrdil, že by v jeho případě došlo ke konfiskaci v důsledku politické persekuce, když důvodem, pro který ke konfiskaci došlo bylo německé státní občanství žalobce a jeho otce. Proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil podle ustanovení § 2l9 občanského soudního řádu; o nákladech řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle ustanovení § l42 odst. l občanského soudního řádu. K vyslovení přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu došlo ze strany tohoto soudu ve smyslu ustanovení § 239 odst. l občanského soudního řádu, protože v souzené věci jde o rozhodnutí, které po právní stránce může mít zásadní význam".

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci 26.4.l999 a dovolání bylo ze strany žalobce podáno u Okresního soudu v Teplicích 24.5.l999, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. l občanského soudního řádu.

Ve svém dovolání dovolatel navrhoval, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Z obsahu dovolání vyplývalo, že dovolatel měl za to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel poukazoval na to, že od počátku tohoto občanského soudního řízení namítal nesprávnost a nedoloženost tvrzení, že se žalobce a jeho otec hlásili v době nesvobody k německé národnosti; ještě v odvolacím řízení předložil žalobce doklad o tom, že kontinuita československého státního občanství žalobce i jeho otce nebyla nikdy porušena; otec žalobce byl dokonce v poválečném období pověřen funkcí národního správce. Dovolatel dále poukazoval na to, že o konfiskaci majetku nebylo ještě vůbec rozhodnuto v době, kdy žalobce nabýval vlastnictví k nemovitostem uzavřením postupní smlouvy z ll.7.l946 s rodiči V. S. a G. S.; konfiskační výměr byl vydán až 22.l2.l948; dne 9.l0.l950 bylo vydáno prohlášení o převodu konfiskovaného nemovitého majetku na bývalý Místní národní výbor B., okres T., a o odvolání žalobce proti konfiskačnímu výměru bylo rozhodnuto až v roce l958. Podle názoru žalobce byl v daném případě dodatečný konfiskační výměr nicotným správním aktem. Žalobce podal poté, co byl vydán zákon č. 87/l99l Sb., podnět k podání dříve uplatňovaného prokurátorského protestu proti konfiskačnímu výměru ve smyslu ustanovení § 3l zákona č. 87/l99l Sb.; na tento podnět bylo bývalou Krajskou prokuraturou v Ústí nad Labem reagováno (pod sp.zn. Rkd 24/9l) tak, že ke konfiskaci tu došlo, aniž k ní byly splněny zákonné podmínky" a že žalobce má možnost dosáhnout vydání majetku podáním výzvy k jeho vydání", takže z tohoto důvodu nebylo prokurátorem přikročeno k podání prokurátorského protestu. Dovolatel vyslovoval přesvědčení, že v jeho žalobě uváděné nemovitosti jsou stále v jeho vlastnictví na základě postupní smlouvy z ll.7.l946, případně, že je stále platné v rozsahu jedné ideální poloviny vlastnictví jeho matky G. S., jíž se konfiskační výměr netýkal.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení článku II. odst. l zákona č. 238/l995Sb., podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/l963 Sb.), platí i na řízení, která byla zahájena před účinností zákona č. 238/l995 Sb. (tj. před l.l.l996; srov. článek V. zákona č. 238/l995 Sb.).

Podle ustanovení § 239 odst. l občanského soudního řádu je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 2l/l993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že vyslovil-li odvolací soud dovolání proti svému rozhodnutí, musí také uvést, že tak činí pro zásadní význam rozhodnutí po stránce právní (popřípadě pro zásadní význam řešení dílčí právní otázky) a v čem tento zásadní význam spatřuje.

Jestliže odvolací soud připustil dovolání jen v souvislosti s právním posouzením (výkladem) určitého pojmu, vymezil tím zásadně dovolací důvod a dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozsudek odvolacího soudu např. z hlediska závěrů odvolacího soudu o skutkových zjištěních (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 34/l994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V daném případě odvolací soud připustil dovolání proti svému rozsudku, protože měl za to, že jde o rozhodnutí, které může mít zásadní význam po právní stránce". Zabýval se proto dovolací soud dovoláním dovolatele z toho hlediska, zda má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce (nikoli z hlediska skutkových zjištění), v čem tento zásadní význam spočívá a zda v tomto smyslu spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na správném nebo nesprávném právním posouzení věci, a to ve smyslu ustanovení § 239 odst. l, § 242 odst. l a § 24l odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu.

Podle usnesení Ústavního soudu z 23.8.l995, III. ÚS l8l/95, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR ve svazku 4 pod č. l9, za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu je nutno považovat zejména ta rozhodnutí, která se odchylují od ustálené judikatury nebo přinášejí judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudu v obdobných případech.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. l6/l994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo vyloženo, že splnění zákonných předpokladů přechodu věcí na stát ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 a § 2 odst. l písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb. může v případech konfiskace majetku podle dekretu č. l08/l945 Sb. soud posuzovat jen tehdy, jestliže správní orgán rozhodoval až po 25.2.l948 o tom, jsou-li splněny podmínky podle dekretu č. l08/l945 Sb., za nichž pak došlo ze zákona ke konfiskaci majetku, stanovené tímto dekretem.

Také v rozhodnutí uveřejněném pod č. l5/l994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo uvedeno, že zákon č. 87/l99l Sb., o mimosoudních rehabilitacích, se nevztahuje na majetek, který byl konfiskován podle dekretu č. l08/l945 Sb., když rozhodnutí bývalého okresního národního výboru, jež bylo vydáno podle ustanovení § l odst. 4 citovaného dekretu, nabylo právní moci a vykonatelnosti už před 25.2.l948 (srov. § l odst. l zákona č. 87/l99l Sb.). Opatření o svěření některých nemovitostí, na které se vztahuje dekret o konfiskaci nepřátelského majetku a F. n. o., do správy místním národním výborům nebylo správním aktem konfiskace, nýbrž opatřením, svěřujícím již konfiskovaný majetek do správy bývalých národních výborů.

Odvolací soud v daném případě v odůvodnění svého rozsudku z 2.4.l999, sp.zn. l2 Co 38/99, vycházel z právního názoru, vyjádřeného takto: V souzené právní věci může přicházet pouze postup podle § 3l zákona č. 87/l99l Sb., podle něhož proti rozhodnutím, opatřením a jiným aktům, které byly vydány v rozhodném období v rozporu se zákony a jinými právními předpisy a které směřovaly k politické perzekuci nebo ke zvýhodnění z politických důvodů, může prokurátor podat do 3l.2.l992 protest. Takový protest v souzené věci podán nebyl (nikdo z účastníků to netvrdí)".

Tento právní závěr odvolacího soudu je odlišný od již citovaného právního závěru obsaženého v rozhodnutí uveřejněném pod č. l6/l994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož soud může v případech konfiskace majetku podle dekretu č. l08/l945 Sb. posuzovat splnění zákonných předpokladů přechodu věci na stát ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 a § 2 odst. l písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb., jestliže správní orgán rozhodoval po 25.2.l948 o tom, jsou-li splněny podmínky podle dekretu č. l08/l945 Sb., za nichž pak došlo ze zákona ke konfiskaci majetku stanovené tímto dekretem; v odůvodnění tohoto uveřejněného rozhodnutí bylo také poukazováno na možnost doložení správnosti nebo nesprávnosti řízení podle dekretu č. l08/l945 Sb., a to v občanském řízení soudním, v němž je uplatňován oprávněnou osobou nárok podle zákona č. 87/l99l Sb. Také např. v nálezu Ústavního soudu ČR z 3l.8.l998, IV. ÚS 309/97, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR ve svazku ll (ročník l998-II. díl), pod č. 9l, bylo zdůrazněno, že zákon č. 87/l99l Sb. (jakož i jiné restituční předpisy) jsou speciální právní úpravou, ze které vyplývá oprávnění soudů zabývat se tím, zda správní rozhodnutí vydané po 25.2.l948 bylo či nebylo důsledkem politické persekuce nebo postupu porušujícího uznávaná lidská práva a svobody (§ 6 odst. 2 ve spojení s § 2 odst. l písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb.), protože v období po 25.2.l948 docházelo k dodatečnému zneužití dekretů presidenta republiky (zejména dekretu č. l08/l945 Sb.).

Jestliže tedy odvolací soud byl naproti tomu v daném případě toho názoru, že v tomto občanském soudním řízení již nemůže soud posuzovat splnění toho, zda byly dány podmínky pro aplikaci dekretu č. l08/l945 Sb. (tedy ani např. bylo-li by prokázáno, že žalobce nebyl Němcem a že u něho proto nešlo o konfiskaci nepřátelského majetku podle dekretu č. l08/l945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a o F. n. o.), šlo tu o rozhodnutí, které se odchylovalo od ustálené judikatury (srov. zejména rozhodnutí uveřejněné pod č. l6/l994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).

Proto dovolací soud shledal, že dovolání dovolatele směřuje proti rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam, a je tu dána i důvodnost dovolání dovolatele ve smyslu ustanovení § 24l odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu, protože nebylo možné jednoznačně přisvědčit názoru, že je rozhodnutí odvolacího soudu správné, jak to má na zřeteli ustanovení § 243b odst. l občanského soudního řádu. Nesprávný výklad ustanovení § 6 zákona č. 87/l99l Sb. v souvislosti s ustanoveními dekretu č. l08/l945 Sb. mohl vést v daném případě k nesprávnému rozhodnutí ve věci samé; takový výklad ze strany odvolacího soudu pak vedl k tomu, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nepokládal za potřebné přikročit k objasnění a k posouzení toho, zda jsou tu dány zákonné předpoklady uvedené v ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 87/l99l Sb.

Přikročil proto dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. l a 5 občanského soudního řádu.

Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí (§ 243b odst. 2 občanského soudního řádu) a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. l, věta druhá, občanského soudního řádu); bude v tomto dalším řízení rozhodnuto také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle ustanovení občanského soudního řádu.

V Brně dne 18. července 2000

JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová