28 Cdo 1764/2009
Datum rozhodnutí: 15.07.2009
Dotčené předpisy:





28 Cdo 1764/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce V. V., zastoupeného JUDr. M. S., advokátem, proti žalované S. O. Ž.a.s., zastoupené JUDr. L. M., advokátem, o zaplacení částky 492.806,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 144/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2008, č.j. 21 Co 311/2007-60, takto:


I. Dovolání se odmítá .


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):


Žalobce se domáhal zaplacení částky 492.806,- Kč s příslušenstvím. Uvedl, že provedením stavebních úprav zhodnotil nemovitost ve vlastnictví žalované. Zhodnocení ocenil na základě znaleckého posudku částkou 320.098,- Kč. Protože žalovaná neoprávněně vypověděla smlouvu o nájmu nebytových prostor a žalobce tak nemohl plnit své závazky vůči společnosti P. p., a.s, domáhal se rovněž náhrady škody ve výši 141.155,- Kč a nákladů řízení ve výši 31.553,- Kč, které byl uvedené společnosti povinen zaplatit na základě rozhodnutí soudu.


Krajský soud v Brně v záhlaví citovaným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 9. 8. 2006, č.j. 6 C 144/2006-29, kterým byla žaloba zamítnuta. Smlouvu o nájmu nebytových prostor shledal neplatnou, a proto výpovědí neplatné smlouvy nemohla vzniknout žalobci škoda. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého zhodnocením nemovitosti nepřiznal s odůvodněním, že žalovaná v průběhu řízení úspěšně uplatnila námitku promlčení.


Za situace, kdy odvolací soud potvrdil první rozhodnutí soudu prvního stupně v projednávané věci, může být dovolání shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolatel vymezil dvě otázky zásadního právního významu, které se týkaly výlučně otázky promlčení nároku z bezdůvodného obohacení:


Je pro posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty dle § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodné subjektivní hledisko vnímání této skutečnosti ze strany oprávněného?


Je soud při rozhodování o počátku běhu subjektivní lhůty dle § 107 odst. 1 obč. zák. povinen konkretizovat míru potřebné starostlivosti, kterou je oprávněný povinen zachovat, aby zjistil, že došlo na jeho vrub k bezdůvodnému obohacení?


Uvedené otázky byly v konstantní judikatuře dovolacího soudu vyřešeny tak, že pro počátek běhu dvouleté subjektivní promlčecí doby pro vydání plnění z bezdůvodného obohacení je rozhodný den, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Vyžaduje se skutečná (prokázaná) vědomost oprávněného a tedy nepostačuje, že měl možnost se potřebné skutečnosti dovědět i dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2758/2006). Touto vědomostí však ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. 20 Cdo 927/98). Ze zjištěného skutkového stavu přitom plyne, že žalobce si byl nejpozději v červnu roku 2001 vědom okolnosti, že v důsledku provedených stavebních úprav na nemovitosti ve vlastnictví žalované se vůči němu žalovaná bezdůvodně obohatila (na úkor žalobce došlo ke zvýšení majetku žalované) a to o částku vyplývající ze znaleckého posudku, který si žalobce k ocenění zhodnocení nemovitosti nechal sám vyhotovit. Žalobce si byl nejpozději v červnu roku 2001 vědom skutkových okolností, které zakládaly jeho nárok vůči žalované. Podle shora citované judikatury je přitom pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby nerozhodné, kdy žalobce z rozhodných skutečností učinil právní závěr o tom, že mu nárok vznikl. Žalobce své právo uplatnil u soudu až dne 22. 9. 2003, kdy mu marně uplynula dvouletá subjektivní promlčecí lhůta.


Závěr o zásadním právním významu nemohou založit ani námitky dovolatele, že soud prvního stupně nevyslechl jím navržené svědky, k čemuž odvolací soud nepřihlédl. Soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu věci v souladu s konstantní judikaturou Ústavního i Nejvyššího soudu, podle níž ze zásad řádného procesu automaticky nevyplývá povinnost soudu provést všechny důkazy, které účastník řízení navrhl. Soud však musí nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také pokud jim nevyhoví ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 8.7.1999, sp. zn. III. ÚS 87/1999, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.2.2009, sp. zn. 28 Cdo 4820/2008). Odvolací soud skutkové závěry soudu prvního stupně převzal, přičemž soud prvního stupně o vznesených důkazních návrzích řádně na jednání dne 9.8.2006 rozhodl a současně vyložil, o jaké důkazy své rozhodnutí opřel. Nelze proto uzavřít, že by zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.


Vzhledem k tomu, že námitky dovolatele se týkaly pouze otázky promlčení jeho nároku z bezdůvodného obohacení, nezabýval se dovolací soud, jsa vázán dovolacími důvody (§ 242 odst. 3 o.s.ř.), nárokem žalobce z titulu náhrady škody.


Protože žádná ze vznesených dovolacích námitek nezakládá závěr o zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí, dovolací soud podané dovolání podle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalované prokazatelné náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.


V Brně dne 15. července 2009


JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.


předsedkyně senátu