28 Cdo 1733/2005
Datum rozhodnutí: 24.08.2005
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 1733/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobce V. B., proti žalovanému P. f. ČR, o návrhu na nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp.zn. 11 Nc 4082/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 22.7.2004, č.j. 35 Co 282/2004-65, takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v České Lípě jako soud prvního stupně usnesením ze dne 28.4.2004, č.j. 11 Nc 4082/2004-9, zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, podle kterého žalovaný P. f. ČR je povinen do tří dnů od vydání rozhodnutí obnovit pokojný stav, obnovením služby dodávky pitné vody z veřejného vodovodu do usedlosti žalobce, tedy služby plynoucí z nájemních smluv k bytovým jednotkám v usedlosti. Dospěl k závěru, že žalobce nepředložil žádný doklad o tom, že je vlastníkem domu čp. 36 v katastrálním území S. Š., jehož se předběžné opatření týká, a že je tedy aktivně legitimován k zahájení soudního řízení. Dále uvedl, že žalobce nepředložil žádnou listinu, ze které by vyplývalo, že žalovaný je povinen zajišťovat do domu čp. 36 dodávku pitné vody. Dále konstatoval, že text předběžného opatření navržený žalobcem je nekonkrétní, není v něm uvedeno do jaké nemovitosti má být dodávka obnovena a k jakým bytovým jednotkám.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 22.7.2004, č.j. 35 Co 282/2004-65, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že návrhu na předběžné opatření nelze vyhovět, a to pro neosvědčení aktivní legitimace na straně žalobce a pasivní legitimace na straně žalovaného.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 31.8.2004 dovolání. Tvrdil, že rozhodnutí odvolacího soudu je zmatečné, neboť za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci ve smyslu § 125 o.s.ř. Podle dovolatele důkazem tedy je i čestné prohlášení. Dále namítal, že v souladu s § 121 o.s.ř. není třeba dokazovat skutečnosti obecně známé nebo známé soudu z jeho činnosti, jakož i právní předpisy uveřejněné ve Sbírce zákonů České republiky. Navrhl proto zrušení usnesení odvolacího soudu.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde.

Přípustnost dovolání není dána podle § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání též nezakládají, protože usnesení o návrhu na nařízení předběžného opatření, blíže specifikovaného ve výše uvedeném usnesení soudu prvního, v jejich taxativních výčtech uvedeno není.

Protože se jedná o dovolání, které není přípustné, nebylo třeba povinného zastoupení žalobce advokátem (§ 241b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.).

Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady řízení zřejmě nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. srpna 2005

JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.

předseda senátu