28 Cdo 1702/2012
Datum rozhodnutí: 04.04.2013
Dotčené předpisy: § 13 předpisu č. 82/1998Sb., § 26 předpisu č. 82/1998Sb., § 438 obč. zák.




28 Cdo 1702/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Horizont ISPL, v. o. s. , IČ 285 99 373, sídlem Ostrava Slezská Ostrava, Bohumínská 788/61, jako insolvenční správce dlužníka I.P.-95, s. r. o. , IČ 640 85 694, sídlem Ostrava Radvanice, Těšínská 202/225, proti žalované České republice Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu , sídlem Praha 8, Pod Sídlištěm 9/1800, o náhradu škody ve výši 9,700.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 235/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2011, č. j. 29 Co 401/2011-124, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2011, č. j. 29 Co 401/2011-124, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 5. 2011, č. j. 12 C 235/2010-98, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í: A. Předchozí průběh řízení


Společnost I.P.-95, s. r. o. (dále jen žalobce ) se po žalované domáhala náhrady škody (ušlého zisku) v celkové výši 9 700 000 Kč. Žalobce odůvodnil žalovanou částku jako rozdíl mezi cenou, za kterou od společnosti Elstar spol. s r.o. (dále jen společnost Elstar ) koupil v žalobě blíže specifikované nemovitosti v k. ú. N. H. K., obci Hradec Králové, včetně souboru technologií tvořících čerpací stanici (dále jen předmětné nemovitosti ) a cenou, za kterou měl možnost nedošlo-li by ze strany katastrálního úřadu k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v tom, že katastr nemovitostí neobsahoval v době od září 2007 do září 2009 poznámku o existenci soudcovského zástavního práva na předmětných nemovitostech prodat předmětné nemovitosti společnosti KONT FUEL DISTRIBUTION, s. r. o. (dále jen společnost Kont Fuel Distribution ).
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 12. 5. 2011, č. j. 12 C 235/2010-98, žalobu zamítl. Soud prvního stupně vycházel při posuzování věci z následujících skutečností: Na základě kupní smlouvy ze dne 18. 3. 2008 nabyl žalobce do svého vlastnictví předmětné nemovitosti za částku 32,150.000,- Kč. V kupní smlouvě ze dne 18. 3. 2008 si strany mimo jiné sjednaly, že předmětné nemovitosti jsou prosty všech práv třetích osob. Přípisem ze dne 1. 2. 2010 se žalobce domáhal po společnosti Elstar slevy z uhrazené kupní ceny ve výši 7,081.868,- Kč z důvodu, že jej uvedla v omyl, neboť si v době uzavření kupní smlouvy ze dne 18. 3. 2008 byla vědoma existence soudcovského zástavního práva na předmětných nemovitostech. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 2. 2002, č. j. 18 E 164/2002-55, bylo na předmětných nemovitostech zřízeno soudcovské zástavní právo ve výši 7,081.868,- Kč proti povinné společnosti Elstar (toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 4. 2002, č. j. 18 E 164/2002-55). Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 19. 12. 2006, č. j. 18 E 164/2002-188, byl zastaven výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na předmětných nemovitostech, avšak pouze částečně do částky 2 527 070 Kč (toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 7. 2007, č. j. 25 Co 165/2007-203). Všechna výše uvedená usnesení byla společnosti Elstar doručena. Soud prvního stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (konkrétně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, uveřejněný pod č. 48/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) uvedl, že odpovědnost státu za škodu je dána pouze tehdy, jestliže v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem se právo vůči dlužníkovi stalo fakticky nevymahatelným a je současně vyloučeno, aby bylo uspokojeno jiným způsobem. Žalobce však neprokázal, že by se žalobou uplatněného nároku domáhal po společnosti Elstar. Odpovědnost za škodu společnosti Elstar přitom byla založena tím, že ačkoliv jí byla známa existence soudcovského zástavního práva na předmětných nemovitostech, v kupní smlouvě ze dne 18. 3. 2008 bylo uvedeno, že předmětné nemovitosti jsou prosté všech práv třetích osob. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobu je třeba zamítnout přinejmenším pro předčasnost.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 12. 2011, č. j. 29 Co 401/2011-124, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že soud prvního stupně rozhodoval na podkladě správně zjištěného skutkového stavu, který správně posoudil i po stránce právní.
B. Dovolání a vyjádření k němu

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále také dovolatel ) dne 7. 5. 2012 dovolání, jehož přípustnost spatřoval v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jako dovolací důvod uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Dovolatel v dovolání konkrétně především namítal, že ani v režimu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen zákon č. 82/1998 Sb. ) není vyloučena aplikace § 438 odst. 1 obč. zák. Dále uvedl, že faktickou nevymahatelnost uplatněného nároku vůči ostatním škůdcům, kteří se podíleli na způsobení škody společně se státem, nelze klást jako další podmínku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Konečně namítal, že judikatura Nejvyššího soudu, na kterou odkazují soudy nižších stupňů, vychází z předpokladu, že poškozený (věřitel) eviduje pohledávku za třetí osobou (odlišnou od státu) dříve, než dojde k samotnému nesprávnému postupu, a na posuzovaný případ proto nedopadá. Dovolatel uzavřel, že odvolací soud se nevypořádal s jeho námitkami uvedenými v odvolání a rozsudek odvolacího soudu je tak nepřezkoumatelný.
Žalovaná se ve svém vyjádření k dovolání ze dne 22. 5. 2012 s rozsudkem odvolacího soudu ztotožnila.
C. Přípustnost

Dovolací soud zjistil, že dovolání ze dne 7. 5. 2012 je včasné, podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v § 241a odst. 1 o. s. ř.
Ten je dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží . Dovolací soud má za to, že námitky dovolatele týkající se vyloučení aplikace § 438 odst. 1 obč. zák. v posuzované věci, jakož i toho, že v rozsudku soudu prvního stupně citovaná judikatura na posuzovanou věc nedopadá, jsou důvodné, a věc je třeba po právní stránce posoudit jinak. Dovolání je proto přípustné.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že si je vědom nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11. Ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však i nadále zůstává aplikovatelným právním předpisem pro posouzení přípustnosti dovolání, jež byla podána v době jeho účinnosti, tj. až do zrušení tohoto ustanovení uplynutím dne 31. 12. 2012 (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, body 25 28).

D. Důvodnost Podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odstavec 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odstavec 2).
Podle § 26 zákona č. 82/1998 Sb. pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem (odstavec 2).
Podle § 438 obč. zák. způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně (odstavec 1) . V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že ti, kteří škodu způsobili, odpovídají za ni podle své účasti na způsobení škody (odstavec 2).
V posuzované věci je třeba rozlišovat mezi nárokem na náhradu škody ve výši 7,081.868,- Kč odůvodněným dovolatelem jako rozdíl mezi částkou, kterou zaplatil za předmětné nemovitosti, a částkou, kterou by za ně býval zaplatil, byl-li by si vědom existence soudcovského zástavního práva na předmětných nemovitostech [tento nárok dovolatel sice u státu uplatnil (srov. jeho žalobu nebo vyjádření Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 12. 5. 2010 založené na č. l. 32 34.), ale v tomto řízení se ho nedomáhá], a nárokem na náhradu škody (ušlého zisku) ve výši 9,700.000,- Kč specifikovaným dovolatelem jako rozdíl mezi cenou, za kterou od společnosti Elstar koupil předmětné nemovitosti, a cenou, za kterou měl možnost prodat předmětné nemovitosti byla-li by v katastru nemovitostí uvedena poznámku o existenci soudcovského zástavního práva na předmětných nemovitostech společnosti Kont Fuel Distribution.
Závěr, dle kterého může být nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem úspěšně uplatněn vůči státu pouze tehdy, nemůže-li se poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit, přitom judikatura Nejvyššího soudu dovodila, pokud jde o nárok poškozeného vůči dlužníku vyplývající ze smluvního závazku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2007, sp. zn. 25 Cdo 471/2007, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2011) či o nárok poškozeného vůči dlužníku vyplývající z bezdůvodného obohacení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1158/2004, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2091/2008). Za dlužníka ve smyslu uvedené judikatury však nelze považovat jiného škůdce v situaci, kdy kromě státu, který by mohl být shledán odpovědným za vzniklou škodu, existují další škůdci, kteří se různou měrou podíleli na vzniku této škody, avšak žádný z nich žalobci neodpovídá z titulu bezdůvodného obohacení, ani se v daném případě nejedná o plnění vyplývající ze smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 349/2010). S ohledem na znění § 26 zákona č. 82/1998 Sb. je tedy nutno v posuzovaném případě aplikovat i ustanovení § 438 obč. zák., přičemž je pouze na dovolateli, zda vzniklou škodu bude požadovat po státu, nebo po společnosti Elstar (jíž byla známa existence soudcovského zástavního práva na předmětných nemovitostech). Pro úplnost je pak možné uvést, že se bude třeba zabývat rovněž otázkou, zda v předmětné věci není namístě uplatnit dělenou odpovědnost ve smyslu § 438 odst. 2 obč. zák., tedy zda nejde o odůvodněný případ, v němž lze stanovit, že ti, kteří škodu způsobili, za ni odpovídají jen podle své účasti na jejím způsobení, neboť tak musí soud učinit v každém konkrétním případě (srov. Škárová, M. in Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1272).
S ohledem na výše uvedené a zásadu procesní ekonomie se dovolací soud námitkou dovolatele, dle kterého rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný, blíže nezabýval.
Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud v souladu s ustanovením § 242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. rovněž zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) i b) a odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž žádnou takovouto vadu neshledal.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) podle § 243b odst. 2, věty za středníkem o. s. ř., zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Protože důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i jeho rozsudek (§ 243b odst. 3 o. s. ř.), a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení jsou soudy nižších stupňů vázány právními názory soudu dovolacího (§ 243d odst. 1 ve sp. s § 226 odst. 1 o. s. ř.). V jeho rámci bude při rozhodování o nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz a nalus.cz.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 4. dubna 2013

JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu