28 Cdo 167/2007
Datum rozhodnutí: 22.02.2007
Dotčené předpisy:





28 Cdo 167/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobce Ing. J. J., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P. f. Č. r., o povinnosti vydat pozemky, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp.zn. 2 C 306/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.10.2006, čj. Co 1989/2006-53, takto :


I. Dovolání s e o d m í t á .


II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobou, podanou u Okresního soudu v Prachaticích dne 30.12.2005, se žalobce domáhal uspokojení nároku na náhradní pozemek, který mu vznikl převodem od oprávněné osoby, a to vydáním konkrétního pozemku v N. P.. Soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 5.5.2006; podle něj sice žalobce nárok uplatnil včas, tedy před 31.12.2005, kdy skončilo podle zákona č. 253/2003 Sb., právo na převod náhradních pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen zákon o půdě ) osobám, jež nárok získaly postoupením, žalobce však v souladu s ustálenou judikaturou nemá právo na vydání konkrétního pozemku, který si vybral. Nešlo totiž o nevydání pozemků z důvodu libovůle či svévole žalovaného, a tedy o porušení příslušných článků Listiny základních práv a svobod a Ústavy České republiky, a vztahuje se na něj běžný postup, podle něhož P. f. vybírá a nabízí náhradní pozemky způsobem zákonem předepsaným. O odvolání žalobce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 5.10.2006, jímž rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.


Odvolací soud vyšel ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně a neshledal, že by dokazování bylo třeba doplnit. Zabýval se v prvé řadě námitkou odvolatele, že aplikace novely zákona o půdě, provedená zákonem č. 131/2006 Sb., účinného od 14.4.2006, by byla nepřípustnou retroaktivitou. S touto námitkou souhlasil, nicméně aplikoval na daný případ ustanovení § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě ve znění zákona č. 253/2003 Sb., a ve znění nálezu pléna Ústavního soudu sp.zn. Pl ÚS 6/2003, uveřejněného pod č.531/2005 Sb. Žalobu zamítl proto, že od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu, na jehož základě vznikl nárok na převod náhradních pozemků, uplynulo již více než dva roky, takže nárok postupníka ke dni 31.12.2005 zanikl a v době rozhodování soudu již neexistoval.


Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a odůvodňuje je nesprávným právním posouzením věci, pokud odvolací soud dospěl k závěru, že lhůta do 31.12.2005 je lhůtou pro realizaci nároku na vydání náhradního pozemku. Žalobu podal před tímto datem a závěr, že jeho právo zaniklo, je tedy v rozporu s hmotným právem konkrétně s § 583 obč. zák., podle něhož k zániku práva dojde proto, že nebylo ve stanovené době uplatněno. Dovolatel vyslovuje názor, že uplatněním práva na náhradní pozemek u soudu nemohlo dojít k zániku jeho práva na převod náhradního pozemku. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.


Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.


Dovolací soud shledal, že dovolání odpovídá formálním požadavkům stanoveným občanským soudním řádem, nelze však učinit závěr o jeho přípustnosti. Dovolání by bylo přípustné jen v případě, kdyby dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, tj. že je v rozporu s hmotným právem, judikaturou, nebo že o dané věci soudy rozhodují různě. Takový závěr však neučinil,


protože se danou právní otázkou ve své judikatuře již zabýval.


V rozsudku ze dne 8.11.2006, sp.zn. 28 Cdo 2259/2006, Nejvyšší soud vyslovil:


Dovolateli je třeba dát zapravdu, že pokud došlo k postoupení práva oprávněné osoby, jak je upraveno v § 33a odst. 1 zákona o půdě, získal tím postupník podle druhé věty tohoto ustanovení postavení oprávněné osoby podle zákona o půdě. Změnu do tohoto práva vnesl zákon č. 253/2003 Sb., který v článku VI. stanovil, že lhůta pro převod náhradních pozemků končí dnem 31.12.2005. Je nutno vyjít z toho, že pozdější zákon mění zákon dřívější.


... Tím ovšem ve skutečnosti právo na poskytnutí náhradního pozemku nový zákon odejmul těm oprávněným osobám, jejichž řádně uplatněný nárok na náhradní pozemky stát neuspokojil. Objektivně stanovená lhůta k splnění závazku poskytnout náhradní pozemek, tj. 31.12.2005, nezávisela na jednání oprávněné osoby, ale na činnosti P. f., jehož jednání oprávněná osoba nemohla v podstatě ovlivnit. Není proto ani rozhodující, zda nárok na poskytnutí náhradního pozemku byl uplatněn jen u Pozemkového fondu, nebo i u soudu. Šlo nárok řádně uplatněný a neuspokojený ke dni, s nímž pozdější zákon vázal zánik neuspokojeného práva. - Dovolací soud jako soud obecný nemůže zákon vykládat jinak, než podle jeho znění, smyslu a důvodů, jež sledoval. Je pak na jiných orgánech, aby v případě jeho neúnosnosti dosáhly jeho změny nebo zrušení. K tomu právě došlo u zmíněného zákona nálezem pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 13.12.2005, sp.zn. Pl. ÚS 6/2005, uveřejněným pod č. 531/2005 Sb., jímž byl mj. změněn článek VI. zákona č. 253/2003 Sb. Tato změna se však týkala podle výslovného znění výroku tohoto nálezu pouze původních oprávněných osob(tedy těch, které splňovaly požadavky uvedené v § 4 a § 6 odst. 1 zákona o půdě). V odůvodnění svého nálezu pak Ústavní soud vyložil, z jakého důvodu vyjmul ze zrušovacího výroku ostatní osoby, včetně těch, které nárok na náhradní pozemek získaly postoupením od původních oprávněných osob.


Protože tedy daná právní problematika byla již dovolacím soudem řešena, a rozsudek odvolacího soudu je s ní v souladu, neshledal dovolací soud dovolání přípustným a podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. je odmítl.


Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovanému, který by s ohledem na výsledek dovolacího řízení měl nárok na náhradu jeho nákladů (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.), prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 22. února 2007


JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.


předseda senátu