28 Cdo 1668/2013
Datum rozhodnutí: 04.09.2013
Dotčené předpisy: § 11 odst. 1 písm. c) předpisu č. 229/1991Sb.




28 Cdo 1668/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelů: 1. J. S., P., a 2. J. S., P., zastoupených JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou, 150 00 Praha 5, Plzeňská 4, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2012, sp. zn. 28 Co 603/2012, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 10 C 222/2010 (žalobce Povodí Vltavy, státního podniku, IČO 7088 9953, Praha 5, Holečkova 8, zastoupeného JUDr. Vladanou Tikalovou, advokátkou, 140 00 Praha 4, Jeremenkova 88, a dalších účastníků řízení: 1. J. S., P., a 2. J. S., P., zastoupených JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou, 150 00 Praha 5, Plzeňská 4, a 3. Pozemkového fondu České republiky , nyní ČR - Státnímu pozemkovému úřadu, IČO 4579 7072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o vlastnictví k nemovitostem), t a k t o :

I. Dovolání dovolatelů s e o d m í t a j í .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.
O d ů v o d n ě n í :
O žalobě žalobce, podané u soudu dne 11. 11. 2010 bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 8. 2012, č. j. 10 C 222/2010-203. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že J. S. a J. S. nejsou spoluvlastníky (každý z jedné ideální poloviny) pozemku parc. č. 32/103 v katastrálním území Z. Z. (obec Bohostice), podle geometrického plánu Ing. H. H. - GEODET, Příbram II., Jasná 649, číslo plánu 110-58/2012, odsouhlaseného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj (katastrální pracoviště Příbram) dne 28. 6. 2012, pod č. 871/2012. Bylo také vysloveno, že v tomto rozsahu rozsudek soudu nahrazuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství Pozemkového úřadu Příbram ze dne 10. 9. 2010, č. j. 436/91, 34/93, R VIII 7/10. Dalším výrokem uvedeného rozsudku byl zamítnut žalobní návrh na určení, že J. S. a J. S. nejsou spoluvlastníky (každý z jedné ideální poloviny) pozemku parc. č. 32/100 v katastrálním území Z. Z. (obec Bohostice), odděleného geometrickým plánem Ing. H. H. GEODET, Jasná 649, Příbram II, č. 110-58/2012, odsouhlaseného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj (katastrální pracoviště Příbram) dne 28. 6. 2012, pod č. 871/2012. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu dosavadních nákladů řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem . Žalobci Povodí Vltavy bylo uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Příbrami jím placené náklady tohoto řízení 5.905,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Účastníkům řízení J. S. a J. S. bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně na účet Okresního soudu v Příbrami na úhradu jím placených nákladů tohoto řízení 5.905,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Státu (České republice) nebyla přiznána náhrada nákladů řízení ve vztahu k účastníku řízení Pozemkovému fondu ČR. Bylo rovněž rozhodnuto, že státu (České republice) se nepřiznává právo na zaplacení soudního poplatku z odvolání .
O odvolání účastníků řízení J. S. a J. S. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2012, č. j. 28 Co 603/2012-241. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 8. 2012, č. j. 10C 222/2010-203, potvrzen v odvoláními napadených výrocích, označených I., III., V., VI. a VII.; změněn byl výrok rozsudku soudu prvního stupně (označený IV.), a to tak, že se nerozhoduje, že České republice se nepřiznává právo na zaplacení soudního poplatku z odvolání . Účastníkům řízení J. S. a J. S. bylo uloženo nahradit žalobci náklady odvolacího řízení částkou 12.720,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu; ve vztahu mezi žalobcem Povodím Vltavy, státního podniku a účastníkem řízení Pozemkovým fondem ČR (nyní ČR - Státnímu pozemkovému úřadu) bylo rozhodnuto, že žádný z těchto účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo (podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu), ale neshledal odvolání důvodnými.
Odvolací soud poukazoval na to, že soud prvního stupně rozhodoval o žalobě žalobce Povodí Vltavy, státního podniku, podané podle ustanovení páté části občanského soudního řádu, poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2012 (sp. zn. 28 Cdo 565/2011 Krajského soudu v Praze). V tomto usnesení odvolací soud zavázal soud prvního stupně názorem, jak posuzovat spornou otázku zastavěného pozemku parc. č. 32/100 v katastrálním území Z. Z. (obec Bohostice), k němuž bylo obnoveno spoluvlastnické právo J. S. a J. S. rozhodnutím Ministerstva zemědělství Pozemkového úřadu Příbram ze dne 10. 9. 2010, č. j. 436/91, 34/93, R VIII 7/10 . V uvedeném usnesení odvolacího soudu ze dne 2. 2. 2012 se tento soud zabýval také otázkou, zda vydání pozemku parc. č. 32/100 v katastrálním území Z. Z. brání či nebrání překážka uvedená v § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě), a uváděl, že tento pozemek je dotčen stavbou přehrady Orlík, která je vodním dílem ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 písm. a) zákona 254/2001 Sb., o vodách, přičemž byl toho názoru, že část předmětného pozemku, na němž je uvedené vodní dílo a je zatopená vodou, a dále i tu část pozemku, která leží pod tzv. zátopovou čarou, je třeba považovat za pozemek zastavěný ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb.
V dalším průběhu řízení se soud prvního stupně řídil citovaným právním závěrem odvolacího soudu. Ustanovil ve věci znalkyni z oboru geodézie a kartografie Ing. H. H. ke zpracování znaleckého posudku o rozdělení pozemku parc. č. 32/100 v katastrálním území Z. Z. v úrovni hranice maximálního vzdutí vodního díla Orlík. Součástí vypracovaného znaleckého posudku byl pak oddělovací geometrický plán, který rozděluje pozemek parc. č. 32/100 na dva pozemky, a to na pozemek parc. č. 32/103, ležící pod hranicí maximálního vzdutí vodního díla Orlík, a na pozemek parc. č. 32/100, ležící nad touto hranicí maximálního vzdutí. Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 6. 12. 2012 k tomu dodával, že nemá žádný důvod pro to, aby se odchýlil od svého předchozího právního závěru (v usnesení ze dne 2. 12. 2012, sp. zn. 28Cdo 565/2011 Krajského soudu v Praze) o tom, že nově vzniklý pozemek parc. č. 32/103, který leží pod hranicí tzv. zátopové čáry a tedy pod hranicí maximálního vzdutí vody, je třeba považovat za pozemek, který byl po přechodu pozemku na stát zastavěn přehradou Orlík, a proto tento pozemek nelze účastníkům řízení J. S. a J. S. vydat ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. Odvolací soud dovozoval, že uvedená přehradní nádrž plní mimo jiné funkci retenční, to znamená, že zadržuje vodu tak, aby řeka Vltava, která přehradou protéká, nezpůsobila při větších srážkách povodně; představa účastníků řízení J. S. a J. S., že jim má být vydán i břeh, který momentálně zatopen není, ale prokazatelně se nachází pod hranicí maximálního vzdutí přehrady, odporuje, podle názoru odvolacího soudu, smyslu a účelu restitucí ; nově vzniklý pozemek parc. č. 32/103 v katastrálnín území Z. Z. je pozemkem ležícím pod zátopovou čarou a bezprostředně souvisí se stavbou vodního díla Orlík. Pozemky pod zátopovou čarou nejsou dotčeny výstavbou přehrady, což má za následek trvalou změnu možnosti jejich využití k zemědělskému nebo lesnímu účelu (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 1499/09).
Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku rozsudku soudu ve věci samé (označeném I.) a souvisejících výrocích o nákladech řízení (označených III., V., VI. a VII.) podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu jako věcně správných. Výrok o nepřiznání práva na úhradu soudního poplatku byl za použití ustanovení § 220 odst. 1 občanského soudního řádu změněn a zrušen jako nadbytečný a neodpovídající zákonu.
O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 i § 151 odst. 1 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 11. 1. 2013 advokátce, která účastníky řízení J. S. a J. S. v řízení zastupovala, a dovolání ze strany těchto dovolatelů bylo dne 8. 3. 2013 předáno na poště k doručení soudu prvního stupně, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 6. 2. 2012 (sp. zn. 28 Cdo 603/2012 Krajského soudu v Praze), a to ve výrocích označených II. (potvrzujícím výroky rozsudku soudu prvního stupně označené I., III., V., VI. a VII.) a III. (o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a účastníky řízení J. S. a J. S.), jakož i rozsudek soudu prvního stupně ze dne 21. 8. 2012, č. j. 10 C 222/2010-203 Okresního soudu v Příbrami, ve výroku označeném I. (v negativním určovacím výroku ve věci samé) a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatelé mají za to, že je jejich dovolání přípustné a jako dovolací důvod uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelé zdůrazňovali, že podstatu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem i soudem prvního stupně spatřují v tom, jak byla posouzena otázka zastavěnosti pozemku parc. č. 32/100 v katastrálním území Z. Z. s poukazem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. Podle názoru dovolatelů se měly soudy při aplikaci tohoto ustanovení zabývat zjištěním skutečně zastavěné plochy vodního díla a nespokojit se jen zjištěním tzv. zátopové čáry. Ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. je pozemek zastavěn, stojí-li na něm stavba. V části, která není zatopena vodní plochou, je uvedený pozemek parc. č. 32/100 pozemkem volným, využívaným nyní k rekreačním účelům s rekreačními příbytky, a nejde o pozemek zastavěný stavbou, která by bránila jeho vydání podle zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě). Dovolatelé jsou přesvědčeni, že současný způsob využívání pozemku žalobcem k pronájmu za účelem umístění rekreačních příbytků je důkazem toho, že se tu nejedná o stavbu vodního díla na pozemku, ale o pozemek se zcela jiným způsobem využití . Žalobci Povodí Vltavy, státnímu podniku takto tedy zůstává právo hospodaření k pozemku, umožňujícímu pronájem částí pozemku pro rekreační účely za částky poměrně vysoké, zatímco oprávněné osoby dostanou za nevydanou část pozemku finanční náhradu ve výši 3,- Kč za 1 m2, tedy náhradu podstatně nižší.
Dovolatelé poukazovali i na to, že si nechali vyhotovit od soudem ustanovené znalkyně geometrický plán č. 111-85/2012, odlišný od znalkyní dříve vyhotoveného geometrického plánu č. 110-58/2012. Tento později vyhotovený geometrický plán, který účastníci řízení J. S. a J. S. soudu předložili, lépe vystihuje skutečnou situaci využívání pozemku a dokládá, že pozemek, který by měl být jim vydán, není zaplaven vodou, ale je ve skutečnosti plochou, která je využívána žalobcem k pronájmu pro rekreační účely.
Dovolatelé mají za to, že i v daném případě by tedy měla být uplatněna zásada přednosti naturální restituce pozemku oprávněným osobám v případech, kdy oprávněné osoby mají o vydání pozemku zájem.
Ve vyjádření žalobce Povodí Vltavy, státního podniku, k dovolání dovolatelů, bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Dovolatelé nedůvodně vytýkají soudu, že v dovoláním napadeném rozhodnutí považuje pozemek pod tzv. zátopovou čarou za zastavěný, bez ohledu na to, jak zátopová čára fakticky probíhá a zda je pozemek fakticky zatopen. Žalobce však k této výtce poukazuje na to, že zátopová čára představuje hladinu maximálně možného vzdutí vodní nádrže a není podstatné, že v době místního šetření nebyla vodní nádrž napuštěna vodou až do výšky maximálního vzdutí, nýbrž je podstatné, že do této výšky být napuštěna může. Soudy tu správně vycházely z geometrického plánu Ing. H. H. (z Geodetu v Příbrami) č. 110-58/2012, kterým byl oddělen od pozemku parc. č. 32/100 pozemek parc. č. 32/103 v katastrálním území Z. Z., ležící pod hranicí maximálního vzdutí vody nádrže (který oprávněným osobám vydán nebyl) a pozemek parc. č. 32/100, ležící nad hranicí maximálního vzdutí (který vydán byl). Odvolací soud správně vysvětlil, že za zastavěný pozemek nelze považovat pouze tu část pozemku, která je zatopena vodou, ale i tu část pozemku, která je pod tzv. zátopovou čarou s ohledem na retenční funkci, kterou přehrada na Orlíku plní, t. j., že zadržuje vodu tak, aby Vltava, která přehradou protéká, nezpůsobila při srážkách povodně. Pozemky ležící pod zátopovou čarou bezprostředně souvisí se stavbou vodního díla a jsou pro jeho provoz nezbytně nutné.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ( o. s. ř. ), ve znění účinném do 31. 12. 2012, které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
Přípustnost dovolání dovolatelů proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 6. 12. 2012 (sp. zn. 28 Cdo 603/2012 Krajského soudu v Praze) bylo tu třeba podle dříve platného (do 31. 12. 2012) ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, s přihlédnutím ke stavu v době rozhodování odvolacího soudu. Podle tohoto ustanovení bylo přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí soudu ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řešilo-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která byla soudy rozhodována rozdílně, nebo měla-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se přitom nepřihlíželo (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelé v daném případě uplatňovali jako dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2012.
V tomto případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákona o půdě).
Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. nelze pozemky nebo jejich části vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek však lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou nebo dočasnou, nebo jednoduchou nebo drobnou anebo o stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytná k provozu stavby.
Ve stanovisku uveřejněném pod č. 16/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byl zaujat právní názor (viz str. 52/130/), že je-li na pozemku zřízena vodní nádrž, je třeba posoudit, zda brání využití pozemku pro zemědělské účely.
V nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 1499/09, byl zaujat právní závěr, že pozemky pod tzv. zátopovou čarou jsou dotčeny výstavbou přehrady, což má za následek trvalou změnu možnosti jejich využití k zemědělskému nebo lesnímu účelu.
Tato uvedená ustanovení právních předpisů i právní závěry z uveřejněné judikatury (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) a z nálezů Ústavního soudu ČR, jimiž jsou obecné soudy vázány) měl dovolací soud na zřeteli při posuzování postupu soudů obou stupňů v řízení a jejich právních závěrů, podle nichž o projednávané právní věci rozhodly.
Soud prvního stupně podle závěrů předchozího rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 2. 2. 2012 (sp. zn. 28Co 565/2011 Krajského soudu v Praze) uložil znalkyni z oboru geodézie a kartografie vypracovaný geometrický plán k oddělení části z pozemku parc. č. 32/100 v katastrálním území Z. Z. (obec Bohostice), jež bude tvořit část pozemku nacházejícího se nad hranicí tzv. zátopové čáry, t. j. v daném případě nad hranicí maximálního vzdutí vodního díla Orlík; tato oddělená část pozemku bude považována za pozemek nezastavěný, u něhož nejsou dány překážky jeho vydání restituentům . Ohledně této části pozemku, která je pod hranicí tzv. zátopové čáry, je třeba mít za to, že vydání této části pozemku brání skutečnost, že pozemek byl po převzetí státem zastavěn vodním dílem Orlík a že jeho vydání je vyloučeno s odkazem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. Soud prvního stupně při respektování názoru odvolacího soudu (z jeho zrušovacího usnesení ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 28Co 565/2011 Krajského soudu v Praze) a na podkladě provedeného znaleckého plánu pak určil, že účastníci řízení J. S. a J. S. nejsou spoluvlastníky nově vytvořeného pozemku parc. č. 32/103 v katastrálním území Z. Z., ležícího pod hranicí maximálního vzdutí vodního díla Orlík,a tímto rozhodnutím nahradil rozhodnutí Ministerstva zemědělství Pozemkového úřadu Příbram ze dne 10. 9. 2010, č. j. 436/91, 34/93, R VIII 7/10. Žalobu o určení, že účastníci řízení J. S. a J. S. nejsou spoluvlastníky pozemku parc. č. 32/100 v katastrálním území Z. Z., tedy pozemku ležícího nad hranicí maximálního vzdutí vodního díla Orlík zamítl, s tím, že jde o pozemek nezastavěný a tedy nejsou dány překážky pro jeho vydání restituentům. Odvolací soud se s tímto závěrem soudu prvního stupně ztotožnil s tím, že s ohledem na funkce přehrady Orlík je pro její provoz nový pozemek parc. č. 32/203 nezbytně nutný.
Senátu dovolacího soudu rozhodujícího tuto věc je známo předchozí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2008, vydané ve věci sp. zn. 28 Cdo 770/2007, včetně argumentace tam zaujaté, vycházející ze závěrů nálezů Ústavního soudu č. I. ÚS 754/01 a IV. 176/03. Podle nich nutno preferovat vydání původního pozemku oprávněným osobám, pokud o to usilují a pouze ve výjimečných případech, jsou-li splněny předpoklady uvedené v § 11 zákona o půdě, pozemky vydat nelze. U vědomí těchto závěrů dospívá ovšem dovolací soud v této konkrétní věci k závěru o existenci uvedeného výjimečného případu, jestliže skutková zjištění soudů obou stupňů, z nichž odvolací soud vycházel, nabízejí závěr o nutnosti aplikace závěrů výše citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 1499/09. Jde o důsledky vázanosti rozhodnutím Ústavního soudu vztahujícího se na typově shodný skutkový stav odpovídající projednávané věci. Nedospěl proto příslušný senát dovolacího soudu k závěru o existenci divergence nyní vydávaného rozhodnutí se svou předchozí rozhodovací praxí a v této věci se s právním posouzením odvolacího soudu ztotožňuje.
Dovolací soud při posuzování uvedených závěrů soudů obou stupňů nedospěl k závěru, že by u dovolání dovolatelů byly dány zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (podle nichž bylo nutno otázku přípustnosti dovolání posuzovat ve smyslu novelizovaného ustanovení § 243f odst. 1 o. s. ř.). Nejde tu o rozhodnutí, které by řešilo právní otázku, jež by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům z nálezu Ústavního soudu ČR), nešlo tu také o řešení právní otázky, jež by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem a nešlo tu rovněž o řešení právní otázky odvolacím soudem, která by byla posouzena dvolacímsoudem jinak (zejména s hmotněprávními ustanoveními zákona č. 229/1991 Sb.).
Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit podle dříve platného (do 31. 12. 2012 občanského soudního řádu) ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatelů, a to jako dovolání nepřípustného.
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a ohledně nákladů řízení vynaložených žalobcem v tomto řízení o dovolání na vyjádření k dovolání, použil dovolací soud ustanovení § 150 občanského soudního řádu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení a náhradu těchto nákladů řízení žalobci nepřiznal; dovolací soud přihlížel jednak k právní povaze projednávané právní věci a jednak i k obsahu již zmíněného vyjádření žalobce k dovolání dovolatelů, rekapitulujícímu v podstatě to, co již bylo ze strany žalobce uplatněno v řízení před soudy obou stupňů,
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 4. září 2013

JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu