28 Cdo 1587/2001
Datum rozhodnutí: 17.10.2001
Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 1587/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání žalovaných 1. Ludmily Šingovské, bytem Český Těšín, Hrabinská 21a, 2. Ladislava Šingovského, bytem tamtéž, oba zast. JUDr. Jarmilou Vilímkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova 17, které bylo podáno proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. února 2001, sp. zn. 8 Co 78/2001 (v právní věci žalobce Města Č., zast. advokátem, proti žalovaným 1. L. Š., 2. L. Š., oba zast. advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 29 C 356/95) takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na nákladech řízení o dovolání 1075,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :



Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. února 2001, č.j. 8 Co 78/2001-130 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 25. října 2000, č.j. 29 C 356/95-117 ve výroku I. rozhodnutí soudu první instance, kterým byli žalovaní zavázáni k vyklizení v petitu tohoto rozhodnutí specifikovaného bytu. Výroky II. a III. rozhodnutí okresního soudu byly rozsudkem odvolacího soudu zrušeny a vráceny soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Návrhem ze dne 7. 12. 1995 domáhal se žalobce vůči žalovaným vyklizení sporného bytu č. 2 na ulici H. č. 21a v Č. Tento byt byl žalovaným přidělen jako byt náhradní poté, co došlo k poškození bytu, v němž žalobci bydleli na základě svého nájemního práva. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že jakmile bude jejich byt opraven, náhradní byt opustí. K tomuto byli po ukončení opravných prací dopisem ze dne 18. 9. 1995 vyzváni. Žalovaní však ve svých reakcích vyslovovali svou nespokojenost s průběhem oprav původního bytu a žádali o vypracování odborného posudku statika a vyjádření hygienika.

Ze znaleckých posudků Ing. A. J., CSc. a Ing. R. Č. okresní soud zjistil, že původní byt žalovaných je zcela jednoznačně způsobilý k užívání. Soud proto s ohledem na ustanovení § 126 občanského zákoníku uznal právo na vlastnickou ochranu, a protože žalovaní ve sporném bytě bydlí bez právního důvodu, návrhu na vyklizení vyhověl.

Toto rozhodnutí bylo potvrzeno krajským soudem, který připomněl, že v daném případě leží povinnost tvrzení a dokazování práva k bytu, jenž mají vyklidit, na žalovaných. Protože žalovanými nebyl žádný právní důvod, který by svědčil jejich právu bydlení ve sporném bytě tvrzen ani prokázán, souhlasil odvolací soud se závěry soudu prvního stupně.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, ve kterém vyjadřují své pochybnosti ohledně bytu, do kterého by se měli nastěhovat zpět. Podle dovolatelů je tento byt neobyvatelný a zdravotně nevhodný. K posouzení stavu tohoto bytu je nutné vyjádření hygienika, jehož znalecký posudek v předmětné věci dovolatelé navrhují.

K tomuto dovolání podal žalobce vyjádření. Dovolání podle něj není důvodné. V dosavadním průběhu řízení žalovaní napadají každé rozhodnutí soudu. Dům, ve kterém je situován původní byt žalovaných, je - až na byt žalovaných plně obydlen. Žádný z obyvatel domu nemá proti stavbě a její statické únosnosti námitky. V tomto směru bylo také již provedeno obsáhlé dokazování. Žalobce s ohledem na tyto skutečnosti navrhl zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto se dále uvádějí ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen o.s.ř. ).

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací musel především řešit otázku přípustnosti dovolání, když tento opravný prostředek žalovaných směřoval proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně. V takovém případě je totiž dovolání obecně nepřípustné (arg. opaku ustanovením § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).

Podle ustanovení § 239 o.s.ř. je i proti výše zmíněnému rozsudku dovolání přípustné, pokud odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu (§ 239 odst. 1 o.s.ř.). Právo podání návrhu na připuštění dovolání má rovněž účastník, musí jej však učinit nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku. V případě, kdy odvolací soud takto podanému návrhu účastníka nevyhoví, je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 239 odst. 2 o.s.ř.).

Vzhledem k tomu, že odvolací soud nevyslovil, že by se v souzeném případě jednalo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu a žalovaní svého práva na podání návrhu na přípustnost dovolání nevyužili, nezbylo, než jejich dovolání jako nepřípustné podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítnout, když nebyl shledán žádný důvod přípustnosti dovolání, k němuž by dovolací soud musel přihlédnout, i když v dovolání nebyl uplatněn ( § 241 odst. 3 písm. a/, § 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř. v souvislosti s ustanovením § 237 odst. 1 o.s.ř. ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243 b odst. 4 o.s.ř. za použití § 221 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní nebyli v dovolacím řízení úspěšní, jsou proto povinni uhradit žalobci náklady dovolacího řízení spočívající v odměně právní služby za sepis vyjádření k dovolání za jeden úkon částku 1000,- Kč a režijní paušál 75,- Kč podle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k), § 12 odst. 4, § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), celkem tedy částku 1.075,- Kč.

Vzhledem k tomu, že o dovolání bylo rozhodnuto v nejkratším možném termínu, stalo se nadbytečným rozhodovat o návrhu na odklad vykonatelnosti (§ 243 o.s.ř.), který podali žalovaní.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 17. října 2001

JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.

předseda senátu