28 Cdo 1583/99
Datum rozhodnutí: 18.10.2000
Dotčené předpisy:




28 Cdo 1583/99

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání akciové společnosti B., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci z 2.3.l999, sp.zn. 40 Co 887/97, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp.zn. l0 C 33/95 (žalobců: l. H. H., 2. R. O. a 3. J. D., zastoupených advokátem, proti žalovanému B., a.s., zastoupenému advokátem, o uzavření dohody o vydání věcí), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhali žalobou, podanou u soudu 26.3.l992, aby žalované akciové společnosti bylo uloženo uzavřít s nimi dohodu o vydání domu čp. l577 s pozemky parc. č. l496 a parc. č. l9/22 v P. V žalobě bylo uvedeno, že tyto nemovitosti byly znárodněny výměrem Ministerstva stavebního průmyslu z 2l.l2.l95l, čj. ll5/90-Správ.2-l95l. Podle názoru žalobců bylo toto znárodnění provedeno v rozporu s tehdy platnými předpisy (zejména zákonem č. l27/l948 Sb., o znárodnění ve stavebnictví). Uvedené nemovitosti přešly tedy na stát způsobem uvedeným v ustanovení § 6 odst. l písm. k/ zákona č. 87/l99l Sb. Výzva k vydání těchto nemovitostí byla řádně a včas podána písemně, ale bezvýsledně.

Žalovaná akciová společnost navrhla zamítnutí žaloby s tím, že dům čp. l577 v P. prodělal generální přestavbu podle stavebního povolení ze l6.7.l986 (na niž bylo vynaloženo 602.409,- Kč), takže jde o stavbu, která zásadní přestavbou ztratila svůj původní stavebně-technický charakter a nelze ji tedy vydat ve smyslu ustanovení § 8 odst. l zákona č. 87/l99l Sb.

Soud prvního stupně vyslechl žalobce jako účastníky řízení, provedl důkaz posudkem znalce z oboru odhadu nemovitostí a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově z 30.3.l993, čj. l0 C 33/92-67, bylo žalované akciové společnosti uloženo, aby uzavřela se žalobci dohodu o vydání domu čp. l577 v P. a pozemky parc. č. 4459/9l a parc. č. 4459. Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení 2.040,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; doplňujícím rozsudkem z 5.5.l993, čj. l0 C 33/92-72, bylo ještě žalovanému uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Přerově l.487,- Kč na úhradu zálohovaného znalečného.

K odvolání žalované akciové společnosti Krajský soud v Ostravě usnesením ze 4.3.l994, sp.zn. ll Co 353/93, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytýkal rozsudku soudu prvního stupně nepřezkoumatelnost některých v něm uvedených závěrů; např. odvolací soud měl za to, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně postrádá závěry o tom, na základě jakých skutečností soud dovodil rozpor s tehdy platnými předpisy při znárodnění žalobci uváděných nemovitostí; nebylo také objasněno na základě jakých skutečností přešly v žalobě uvedené nemovitosti na stát, a zda za znárodněné nemovitosti byla poskytnuta náhrada; odvolací soud měl také za to, že je tu třeba doplnit znalecký posudek o údaje, které by umožnily všestranně posoudit stavebně-technický charakter domu čp. l577 v P. ke dni podání výzvy žalobců k vydání nemovitostí.

V dalším průběhu řízení po doplnění dokazování Okresní soud v Přerově vynesl rozsudek ze 4.6.l996, čj. l0 C 33/92-204, jímž uložil žalované akciové společnosti uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. l577 v P. s pozemky parc. č. 4459/l a parc. č. 4459. Žalované akciové společnosti bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení 6.630,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a také státu na úhradu soudního poplatku 500,- Kč a na úhradu zálohovaných nákladů řízení 9ll,70 Kč do 3 dnů na účet Okresního soudu v Přerově.

V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že v řízení bylo doloženo, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle ustanovení § 3 zákona č. 87/l99l Sb. jako potomci původního vlastníka K. D., který zemřel v roce l965. Žalovanou akciovou společnost pokládal soud prvního stupně za povinnou osobu, která je od l.7.l99l právní nástupkyní podniku B. ve F., jenž v době účinnosti zákona č. 87/l99l Sb. držel nemovitosti uvedené v žalobě žalobců. Soud prvního stupně pokládal za doložené, že žalobci podali včas i výzvu k vydání nemovitostí podle ustanovení § 5 zákona č. 87/l99l Sb.

Soud prvního stupně dospěl dále k závěru, že ke znárodnění došlo v daném případě v rozporu s tehdy platnými předpisy, neboť podle ustanovení § 4 odst. 2 a 3 zákona č. l2l/l948 Sb. se znárodnění mělo týkat majetku, který sloužil nebo byl určen k provozu znárodněného podniku; podle ustanovení § 8 odst. l zákona č. l2l/l948 Sb. příslušela za znárodněný majetek náhrada, což se v daném případě neuskutečnilo. Původnímu vlastníku nebyla v daném případě vyplacena náhrada za znárodněný podnik, a došlo také ke znárodnění celého domu čp. l577 v P., třebaže k provozu znárodněného podniku sloužily dvě místnosti v přízemí domu o výměře 324 m2, tedy necelých l6 % plochy domu; proto uvedená domová nemovitost neměla být předmětem znárodnění.

Pokud šlo o námitku žalované akciové společnosti, že nemovitost nelze vydat, když ztratila svůj stavebně-technický charakter, poukazoval soud prvního stupně na posudek znalce M. T., jímž byla tato námitka vyvrácena. Soud prvního stupně neshledal také důvodnou další námitku žalované akciové společnosti, že věc měla být posuzována podle zákona č. 92/l99l Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, když tento právní předpis upravuje podmínky převodu majetku státu, k němuž mají právo hospodaření státní podniky, státní peněžní ústavy, státní pojišťovny a jiné státní organizace, avšak v daném případě o takový majetek nešlo.

Z uvedených důvodů proto soud prvního stupně v plném rozsahu žalobě žalobců v plném rozsahu vyhověl; o nákladech řízení rozhodl uvedený soud podle ustanovení § l42 odst. l občanského soudního řádu a o soudním poplatku bylo rozhodnuto podle ustanovení zákona č. 549/l99l Sb.

O odvolání žalované akciové společnosti rozhodl Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozsudkem z 2.3.l999, sp.zn. 40 Co 887/97. Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že žalované akciové společnosti bylo uloženo uzavřít se žalobci H. H., R. O. a J. D. dohodu o vydání domu čp. l577 se stavební plochou parc. č. 4459/l (o výměře 292 m2), zapsaným na listu vlastnictví l978 pro katastrální území P. Žalované akciové společnosti bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 6.630,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 9.525,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému bylo dále uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Přerově na náhradu zálohovaných nákladů řízení 2.398,70 Kč a na úhradu soudního poplatku 500,- Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo vysloveno, že se nepřipouští dovolání proti tomuto rozsudku.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu uváděl tento soud, že po skutkové stránce bylo v řízení prokázáno, že vlastníkem nemovitostí byl prarodič žalobců K. D., s výjimkou části pozemku parc. č. 4459/l v P. (o výměře 64 m2), jež byla nově označena jako pozemek parc. č. 4459/3 a jež byla částí parcely původně vedené v pozemkové knize pod parc. č. 22/3. Výměrem ze dne 2l.l2.l95l byly dům čp. l577 v P. a pozemek parc. č. ll96 v P. znárodněny, a to na základě zákona č. l2l/l948 Sb. a na něj navazujících vyhlášek č. l49l/l948 a č. l492/l948 Úředního listu.

Odvolací soud dále dovozoval, že vlastnické právo k nemovitostem, uváděným žalobci, bylo hospodářskou smlouvou ze l7.4.l986 (č.l/l984) převedeno ze státu na nestátní organizaci B. ve F., která byla hospodářským zařízením bývalého Č. s. t. v. Uvedený výrobní podnik B. vstoupil dnem 30.6.l99l do likvidace a vznikly jeho nástupnické subjekty, mezi nimi i akciové společnost B., která se stala na základě delimitačních protokolů vlastníkem žalobci uváděných nemovitostí. Žalobci vyzvali 27.5.l99l písemně již uvedený B. o vydání nemovitostí a posléze dne 26.3.l992 uplatnili svůj nárok žalobou u soudu.

Nemovitosti uvedené v žalobě žalobců přešly na stát znárodněním v období od 25.2.l948 do l.l.l990 (srov. § l zákona č. 87/l99l Sb.) a nebyla poskytnuta náhrada za jejich znárodnění. Nárok žalobců v daném případě nevznikl, podle názoru odvolacího soudu, na základě zákona č. 87/l99l Sb.; odvolací soud měl za to, že tento nárok vznikl podle zákona č. 92/l99l Sb. (o velké privatizaci), avšak vzhledem k přímému odkazu v tomto zákoně je třeba nárok fakticky posuzovat podle zákona č. 87/l99l Sb."; podle názoru dovolacího soudu není tu nutno zkoumat, zda znárodnění bylo provedeno v souladu či v rozporu se znárodňovacími předpisy či zda jsou splněny podmínky podle § 6 odst. 2 ve spojení s § 2 odst. l písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb.", ale v soudním řízení je třeba zkoumat, zda věc, k níž se oprávněné osoby domáhají svého nároku, lze podle zákona č. 87/l99l Sb. vydat s ohledem na její stav v době vydání". V tomto smyslu byl odvolací soud toho názoru, že z posudku znalce M. T., podaného v tomto soudním řízení, jednoznačně vyplynulo, že dům čp. l577 v P. neztratil svůj stavebně-technický charakter.

V otázce včasnosti uplatnění nároku žalobců byl odvolací soud toho názoru, že žaloba žalobců, podaná u soudu 26.3.l992, byla uplatněna včas, když lhůta podle ustanovení § 47a zákona č. 92/l99l Sb. běžela do 3l.l2.l992, a to vůči právnímu předchůdci žalované akciové společnosti, tj. vůči B., výrobnímu podniku ve F., a to v době do výmazu tohoto podniku z obchodního rejstříku; na straně žalované akciové společnosti je dána pasívní legitimace v tomto soudním řízení, a to jako na straně právního nástupce uvedeného podniku B. v důsledku přechodu (nikoli převodu) vlastnického práva, což neodporuje ustanovení § 9 odst. l zákona č. 87/l99l Sb.

Z uvedených důvodů odvolací soud žalobě žalobců vyhověl a v odůvodnění svého rozsudku uváděl, že tu fakticky došlo k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, avšak z důvodu připuštěné změny žalobního návrhu (když žalobci text navržené dohody o vydání věcí v průběhu odvolacího řízení změnili) nebylo možné rozsudek soudu prvního stupně bez dalšího jen potvrdit.

Výroky o nákladech řízení byly odvolacím soudem odůvodněny ustanoveními § 224, § l42 odst. l a § l48 odst. l občanského soudního řádu a ustanoveními vyhlášek č. 270/l990 Sb. a č. l77/l996 Sb. Výrok o soudním poplatku byl odůvodněn ustanoveními § 2 a § ll odst. 2 zákona č. 549/l99l Sb.

Výrok o zamítnutí návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu byl odůvodněn jednak tím, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo zdůvodněno především ustanoveními zákona č. 92/l99l Sb. a nikoli tedy ustanovením § 6 odst. l písm. k/ a § 2 odst. 3 zákona č. 87/l99l Sb., a jednak tím, že tu v rozhodnutí odvolacího soudu nebyla řešena otázka, která by měla po právní stránce zásadní význam v tom smyslu, jak to bylo ze strany žalované akciové společnosti navrhováno.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalovanou akciovou společnost zastupoval, dne 3.5.l999 a dovolání ze strany této žalované bylo u Okresního soudu v Přerově podáno 25.5.l999, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. l občanského soudního řádu. V dovolání bylo navrhováno, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolávající se akciová společnost poukazovala co do přípustnosti dovolání na ustanovení § 238 odst. l písm. a/ i § 237 odst. l písm. e/ občanského soudního řádu a co do důvodu dovolání na ustanovení § 24l odst. 3 písm. c/ a písm. d/ občanského soudního řádu.

V uvedeném dovolání bylo rozsudku odvolacího soudu vytýkáno, že odvolací soud si nesprávně vyložil ustanovení § 47a zákona č. 92/l99l Sb. (ve znění zákona č. 92/l992 Sb.), zejména tím, že nevzal v úvahu lhůty, které jsou v tomto ustanovení uvedeny. Toto ustanovení nemělo být, podle názoru uplatněného v dovolání, vůbec v tomto případě aplikováno, když nárok podle zákona č. 92/l99l Sb. nebyl vůbec předmětem řízení a nebyl žalobci žalobním návrhem uplatněn. V dovolání byl dále vytýkán rozsudku odvolacího soudu nesprávný výklad ustanovení § 4, § 6 odst. l písm. k/ a § 8 odst. l zákona č. 87/l99l Sb. V dovolání bylo uvedeno i to, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování (jak to má na zřeteli ustanovení § 24l odst. 3 písm. c/ občanského soudního řádu), a to zejména v tom, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) netrval na objasnění a doložení toho, zda dům čp. l577 v P. ztratil nebo neztratil zásadní přestavbou původně stavebně-technický charakter.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení článku II. odst. l zákona č. 238/l995 Sb., podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/l963 Sb.), platí i na řízení, která byla zahájena před účinností zákona č. 238/l995 Sb. (tj. před l.l.l996; srov. článek V. zákona č. 238/l995 Sb.).

V daném případě se dovolací soud musel nejdříve zabývat otázkou přípustnosti dovolání dovolávající se akciové společnosti, která pokládala za nesprávné rozsudky soudů obou stupňů, jimiž nebylo jejímu žalobnímu návrhu na zamítnutí žalobního návrhu žalobců a nebylo také vyhověno jejímu návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.

V dovolání byl vyslovován názor, že už podle ustanovení § 238 odst. l písm. a/ občanského soudního řádu je tu dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné, když sám odvolací soud uvedl ve výroku svého rozsudku, že mění rozsudek soudu prvního stupně, pokud se výrok rozsudku týkal uložení její povinnosti uzavřít se žalobci dohodu o vydání nemovitostí podle ustanovení § 5 zákona č. 87/l99l Sb.

Podle ustanovení § 238 odst. l písm. a/ občanského soudního řádu je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Věcí samou v daném případě bylo uložení nebo neuložení povinnosti žalované akciové společnosti uzavřít se žalobci dohodu o vydání domu čp. l577 v P. s pozemky parc. č. l496 a parc. č. l9/22. Výroky rozsudků soudů obou stupňů byla tato povinnost k uzavření dohody žalované akciové společnosti uložena. I když tedy odvolací soud použil ve výroku svého rozsudku formulaci, že mění" rozsudek soudu prvního stupně, nevyznělo jeho rozhodnutí ve věci samé odlišně než rozhodnutí soudu prvního stupně, které také ukládalo povinnost uzavřít dohodu žalované akciové společnosti se žalobci o vydání nemovitostí uváděných žalobci. Závěr, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, nelze činit jen na základě formálního označení výroku rozsudku, nýbrž především s přihlédnutím k věcnému obsahu rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodnutí odvolacího soudu. V daném případě nedošlo tedy v rozsudku odvolacího soudu k vydání rozhodnutí, jímž by nebyla uložena (na rozdíl od rozsudku soudu prvního stupně) povinnost k uzavření dohody o vydání žalobci uváděných nemovitostí. Odpovídá skutečnosti, jestliže odvolací soud uvedl v odůvodnění svého rozsudku, že fakticky došlo k potvrzení rozsudku soudu prvního stupně". Dospěl proto dovolací soud k závěru, že dovolání dovolávající se akciové společnosti tu není přípustné podle ustanovení § 238 odst. l písm. a/ občanského soudního řádu (jehož se dovolání v daném případě dovolávalo).

Podle ustanovení § 237 odst. l písm. e/ občanského soudního řádu je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoli podle zákona ho bylo třeba. O zahájení občanského soudního řízení je obsažena právní úprava v ustanovení § 79 a v ustanovení § 8l občanského soudního řádu; toto řízení se v prvním stupni zahajuje zásadně na návrh (§ 79 odst. l občanského soudního řádu) a bez návrhu lze řízení zahájit podle ustanovení § 8l odst. l občanského soudního řádu ve věcech péče o nezletilé, o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, řízení o způsobilosti k právním úkonům, řízení opatrovnické, řízení o prohlášení za mrtvého, a řízení o dědictví a další řízení, kde to připouští zákon. Tento rozdíl v zahájení řízení, jak je vyjádřen v ustanoveních § 79 odst. l a § 8l odst. l občanského soudního řádu, má také nepochybně na zřeteli ustanovení § 237 odst. l písm. e/ občanského soudního řádu, zakotvuje-li přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jestliže nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoli ho podle zákona bylo třeba. V daném případě návrh na zahájení řízení podán byl (a to návrh směřující k uzavření dohody o vydání nemovitostí); k doložení důvodnosti podaného návrhu se odvolací soud zabýval i argumentací ustanovením § 47a zákona č. 92/l99l Sb. (ve znění zákona č. 92/l992 Sb.) o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Posouzení věci podle tohoto ustanovení dovolatel pokládal za nesprávné právní posouzení věci, jak je tato okolnost uváděna v ustanovení § 24l odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu, a to jako dovolací důvod; uplatnění tohoto dovolacího důvodu je ovšem možné jen dovoláním přípustným. Za okolností shora uvedených nebylo však možné, aby dovolací soud dospěl k závěru, že je tu dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. l písm. e/ občanského soudního řádu, jak se toho dovolávající se akciové společnost domáhala.

V dovolání v daném případě bylo posléze k doložení přípustnosti dovolání poukazováno na to, že odvolací soud nesprávně nepřipustil dovolání proti svému rozsudku, když nesdílel názor žalované akciové společnosti, že má být k jejímu návrhu přípustnost dovolání vyslovena (podle § 239 odst. 2 občanského soudního řádu), protože tu na rozdíl od závěru odvolacího soudu bylo v dovolání zdůrazňováno, že jde o řešení otázky po právní stránce zásadního významu.

Ústavní soud ČR ve svém usnesení z 23.8.l995, III. ÚS l8l/95, uveřejněném pod č. l9 (usnesení) ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, vyslovil právní názor, že za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu" je nutno považovat zejména ta rozhodnutí, která se odchylují od ustálené judikatury nebo přinášejí judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodnutí soudů v obdobných případech.

Vycházeje z tohoto právního závěru ohledně rozhodnutí po právní stránce zásadního významu dovolací soud ani z hlediska obsahu a účelu ustanovení § 239 odst. 2 občanského soudního řádu nemohl přisvědčit názoru dovolávající se akciové společnosti, že by se tu odvolací soud ve svém rozhodnutí z 2.3.l999 zabýval výkladem ustanovení § 2, § 4, § 6 a § 8 zákona č. 87/l99l Sb. v souvislosti s ustanovením § 47a zákona č. 92/l99l Sb., a to způsobem přinášejícím novou judikaturu s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech (ve srovnání zejména s výkladovými závěry stanoviska uveřejněného pod č. 34/l993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, srov. zejména str. l05/239/ - l07/24l/, str. ll5 /249/, str. ll7 /25l/ - ll9 /253/ a str. l20 /254/).

Neshledal proto dovolací soud, že by tu ze strany dovolávající se akciové společnosti bylo uplatněno přípustné dovolání ve smyslu ustanovení § 238 odst. l písm. a/, § 239 odst. 2 či § 237 odst. l písm. e/ občanského soudního řádu, na něž bylo v dovolání poukazováno, ale ani podle jiných ustanovení občanského soudního řádu.

Přikročil proto dovolací soud ve smyslu ustanovení § 236 odst. l, § 243b odst. 4 a § 2l8 odst. l písm. c/ občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolávající se akciové společnosti podle ustanovení § 243b odst. 4 a 5 občanského soudního řádu.

Dovolávající se akciová společnost nebyla v řízení o dovolání úspěšná a žalobcům v řízení o dovolání náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního

řádu.

V Brně dne 18. října 2000

JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková