28 Cdo 1573/2006
Datum rozhodnutí: 16.12.2008
Dotčené předpisy: § 9 odst. 2 předpisu č. 116/1990Sb., § 126 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb.





28 Cdo 1573/2006


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce B. d. B., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému


Ing. J. Š., zastoupenému advokátem, o vyklizení garáže, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 C 315/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.1.2006, č. j. 57 Co 508/2005-58, takto:


I. Dovolání žalovaného do prvního výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.1.2006, č. j. 57 Co 508/2005-58, se zamítá.


II. Dovolání žalovaného do druhého výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.1.2006, č. j. 57 Co 508/2005-58, se odmítá.


III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Žalobou, podanou dne 21.9.2004 u Okresního soudu v Ostravě domáhal se žalobce uložení povinnosti žalovanému vyklidit garáž blíže specifikovanou v žalobě,


a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.


Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 21.2.2005, č.j. 21 C 315/2004-36, žalobu zamítl. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 11.3.1994 smlouvu o nájmu nebytových prostor garáže č. 7 v suterénu domu č. 4406, sestávající z jedné místnosti o výměře 18 m2, přičemž smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s účinností od 1.3.1994 s tím, že úmyslem účastníků předmětné smlouvy bylo omezení výpovědních důvodů jen na důvody dané v ustanovení § 9 zákona č. 116/1990 Sb. Dále vzal za prokázané, že dne 4.2.2000 dal žalobce žalovanému výpověď z nájmu a to bez udání důvodu a současně jej vyzval k vyklizení nebytového prostoru do 31.5.2000. Též zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13.5.2003, sp. zn. 20 C 460/2002, který nabyl právní moci dne 16.7.2003, byla zamítnuta žaloba na vyklizení žalovaného předmětných nebytových prostor s odůvodněním, že nájemní smlouva byla uzavřena platně a bylo v ní dohodnuto omezení výpovědních důvodů jen na důvody dané v ustanovení § 9 zákona č. 116/1990 a žádný takový výpovědní důvod není dán, výpověď je proto neplatná. Dále vzal za prokázané, že na základě rozhodnutí S. m. O. Úřadu městského obvodu P., odboru právních vztahů, výstavby a životního prostředí byla povolena změna v užívání stavby stávající garáže na sklad nářadí, náhradních dílů a posypového materiálu v bytovém domě č.p. 4406 na ulici S. 43 v O. P. Dále zjistil, že výše uvedené rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Magistrátu města O. sp.zn. Správ/ÚSŔ/714/2004/Mgr. Sme, které nabylo právní moci dne 10.5.2004. Též vzal za prokázané, že dne 14.5.2004 dal žalobce žalovanému výpověď v důsledku změny v účelu užívání nebytového prostoru s tím, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počíná běžet od prvního dne následujícího po doručení výpovědi, tj. od 1.6.2004 a skončí 31.8.2004, přičemž výpověď byla žalovanému doručena dne 18.5.2004 a žalovaný garáž nevyklidil. Dovodil, že změna účelu v užívání předmětné vestavěné garáže na sklad je změnou formální a účelovou, tedy změnou motivovanou snahou dosáhnout existence výpovědního důvodu. Dále zaujal názor, že žalobce dal předmětnou výpověď v rozporu s dobrými mravy, jedná se tedy o výpověď neplatnou. Dospěl k závěru, že v dané věci není dán výpovědní důvod podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. f) zákona č. 116/1990 Sb. Uzavřel, že žalovanému proto nadále svědčí nájemní právo a žalovaný neužívá předmětnou garáž bez právního důvodu.


K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11.1.2006, č.j. 57 Co 508/2005-58, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl. Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním posouzením s tím, že výpověď ze dne 14.5.2005 je platná, neboť obsahuje náležitosti řádné výpovědi a v ní uplatněný výpovědní důvod je dán, protože došlo ke změně ve stavebním účelu, k němuž žalovanému pronajaté prostory slouží, a proto je nelze nadále využívat jako garáž. Věc posoudil ve smyslu ustanovení § 126 o.z. s tím, že žalovaný užívá předmětnou garáž ode dne 31.8.2004 bez právního důvodu. Podle odvolacího soudu žaloba na vyklizení je tedy důvodná. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě žalobce nejednal v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 o.z.


Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání, a to proti oběma výrokům, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Podle dovolatele odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda smluvený výpovědní důvod, převzatý z ustanovení § 9 odst. 2 písm. f) zákona č. 116/1990 Sb., je automaticky dán právní mocí rozhodnutí příslušného správního orgánu o povolení změny ve způsobu užívání stavby (v daném případě vestavěné garáže na sklad nářadí, náhradních dílů a posypového materiálu). Namítal, že v dané věci nebylo vydáno rozhodnutí o změně stavby, nebyl proto naplněn výše uvedený smluvený výpovědní důvod.Poukazoval na skutečnost, že nedošlo tedy k uzavření nájemní smlouvy v rozporu se stavebním určením podle ustanovení § 3 odst. 2 věta první zákona č. 116/1990 Sb. Dovozoval, že samotné rozhodnutí správního orgánu o změně užívání stavby podle § 85 stavebního zákona, nesouvisející se změnou stavby, nemůže být kvalifikovaným výpovědním důvodem pro předmětnou výpověď nájemní smlouvy. Podle dovolatele takový postup je nejen v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 o.z., ale i s ustanovením § 9 odst. 2 písm. f) zákona č. 116/1990 Sb. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení současně odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.


Vyjádření k dovolání nebylo podáno.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1 o.s.ř., § 241 odst. 1 o.s.ř. ). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., a to v té části, pokud směřuje proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu, nikoliv však proti druhému (nákladovému výroku) téhož rozsudku. Přezkoumal proto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání dílem není opodstatněné, dílem je nepřípustné.


Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí


a stanovisek, text na str. 13/45).


Odvolací soud založil své rozhodnutí na nesporných skutkových zjištěních, podle nichž žalovaný ode dne 31.8.2004 užívá předmětnou garáž bez právního důvodu. Tomu odpovídá na to navazující důsledek svědčící pro vyhovění žalobě na ochranu vlastnického práva žalobce vyjádřený v rozhodnutí odvolacího soudu. Odvolací soud přitom neponechal stranou možnost úvahy vážící se k případné aplikaci ustanovení § 3 odst. 1 o.z. Z odůvodnění jeho rozhodnutí je srozumitelně a přehledně patrno, že důvody pro použití citovaného ustanovení v této konkrétní věci neshledal. Tento právní závěr odvolacího soudu je třeba považovat za správný, jestliže z obsahu spisu se nepodává žádná z okolností, která by z hlediska okolností tohoto konkrétního případu zcela výjimečně mimořádné použití tohoto ustanovení odůvodňovala. Pro stručnost se proto odkazuje na obsah odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.


Dovolací soud k tomu jen dodává, že úprava nájemní smlouvy podle zákona č. 116/1990 Sb., je úpravou speciální vůči obecným ustanovením občanského zákoníku. Podle § 663 o.z. nájemní smlouvou pronajímatel přenechávána úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (v sjednané době užíval) nebo z ní bral i užitky. Obsahově z toho vyplývá důsledek, podle něhož má pronajímatel právo na řádné užívání předmětu nájmu nájemcem, které předpokládá zachování podstaty věci a její řádné vrácení. Věc souvisí s dalším ustanovením, totiž § 664 o.z. podle něhož pronajímatel je povinen přenechat pronajatou věc nájemcem ve stavu způsobilém smluvenému užívání, nebo nebyl-li způsob užívání smluven, užívání obvyklému, a v tomto stavu ji svým nákladem udržovat. K tomu lze připomenout závěry plnoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1775/2002, podle něhož stavby, které ke svému zřízení vyžadovaly stavební povolení, lze užívat jen základě kolaudačního rozhodnutí (§ 76 odst. 1 stavebního zákona), kterým se povoluje užívání stavby určenému účelu. Stejně tak se sluší připomenou ustanovení § 665 odst. 1 věty první o.z. podle něhož nájemce je oprávněn užívat věc způsobem stanoveným ve smlouvě, nebylo-li dohodnuto jinak, přiměřeně povaze určení věci.


Aplikováno na tuto konkrétní projednávanou věc, nelze upřít správnost závěrů odvolacího soudu, jak to plyne i z odůvodnění jeho měnícího rozhodnutí, podle něhož změna užívání nebytového prostoru původně definovaného jako garáž byl ve skutečnosti používán jako sklad nářadí, náhradních dílů a posypového materiálu. Pro úplnost se v této souvislosti dodává, že není v pravomoci soudu přezkoumávat správnost rozhodnutí příslušného správního orgánu, kterýžto důsledek odvolací soud respektoval. Průmět ze shora zmíněného správního rozhodnutí do oblasti občanskoprávního vztahu mezi účastníky tak důvodně zakládá existenci výpovědního důvodu podle smluvně založeného ustanovením § z ustanovení § 9 odst. 2 písm. f) zákona č. 116/1990 Sb.,


V projednávané věci odvozoval žalovaný právo užívat garáž ze smlouvy o nájmu garáže ze dne 11.3.1994 s tím, že tato smlouva obsahovala ujednání o možnosti skončení nájemního vztahu pouze na základě výpovědních důvodů uvedených v ustanovení § 9 zákona č. 116/1990 Sb.


Podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb. není-li dohodnuto jinak, může pronajimatel písemně vypovědět nájem na dobu určitou před uplynutím sjednané doby, jestliže


a) nájemce užívá nebytový prostor v rozporu se smlouvou;


b) nájemce je o více než jeden měsíc v prodlení s placením nájemného nebo úhrady za služby, jejichž poskytování je spojeno s nájmem;


c) nájemce, který na základě smlouvy má poskytovat pronajimateli na úhradu nájemného určité služby, tyto služby neposkytuje řádně a včas;


d) nájemce nebo osoby, které s ním užívají nebytový prostor, přes písemné upozornění hrubě porušují klid nebo pořádek;


e) užívání nebytového prostoru je vázáno na užívání bytu a nájemci byla uložena povinnost byt vyklidit;


f) bylo rozhodnuto o odstranění stavby nebo o změnách stavby, jež brání užívání nebytového prostoru.


Dovolací soud shodně s odvolacím soudem tak dospívá k závěru, že žalovaný užívá předmětné nebytové prostory bez právního důvodu a tím zasahuje do vlastnického práva žalobce. Odvolací soud tak správně aplikoval v dané věci na zjištěný skutkový stav ustanovení § 126 odst. 1 o.z.


V mezích dovolacího přezkumu je proto rozhodnutí odvolacího soudu správné. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 2 o.s.ř. dovolání žalovaného zamítl.


Pokud jde o dovolání žalobce do výroku o náhradě nákladů řízení, dovolání přípustné není, a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde


o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení) - srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod pořadovým číslem 88, a publikovaném pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.


S přihlédnutím k výše uvedenému dovolání žalovaného proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu dovolací soud podle § 243b odst. 5 o.s.ř., za použití ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř., v tomto rozsahu odmítl.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobci s souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady nevznikly.


Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 16. prosince 2008


JUDr. Josef Rakovský, v. r.


předseda senátu