28 Cdo 150/2002
Datum rozhodnutí: 05.02.2002
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




28 Cdo 150/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., o dovolání PharmDr. D. H. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 24.4.2001, sp. zn. 12 Co 212/2001, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 10 C 208/2000 (žalobkyně PharmDr. D. H. proti žalovanému J. P., o ochranu proti zásahům ze strany žalovaného), takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala dne 27.9.2000 u Okresního soudu v Teplicích podání, které označila jako žalobu na souseda P. . V závěru tohoto podání žalobkyně uváděla, že se domáhá, aby soud nařídil žalovanému vyplatit jí odškodné za urážky rasové a národnostní , jakož i doplatit jí rozdíl mezi jejím průměrným měsíčním platem a dávkami v pracovní neschopnosti a platit jí každý měsíc rozdíl mezi invalidním důchodem a jejím průměrným měsíčním platem .

Okresní soud v Teplicích usnesením z 8.11.2000 vyzval žalobkyni, aby do 10 dnů ode dne doručení výzvy obsažené v tomto usnesení doplnila své podání, zaslané tomuto soudu, a to tak aby bylo ve smyslu právních předpisů z jejího žalobního návrhu patrno, čeho se konkrétně u soudu domáhá v tomto občanském soudním řízení, a to zejména uvedením konkrétního žalobního návrhu na vydání rozsudku soudu, jakož i přesnějším označením žalovaného souseda P. . Usnesení soudu prvního stupně obsahovalo i poučení o tom, že řízení bude zastaveno, nebude-li žalobní návrh podle výzvy soudu doplněno a upřesněno.

Tato výzva byla žalobkyni doručena 20.11.2000, ale k soudem požadovanému doplnění žalobního návrhu v jím stanovené lhůtě 10 dnů ze strany žalobkyně nedošlo.

Usnesením Okresního soudu v Teplicích z 21.2.2001, čj. 10 C 208/2000-5, bylo rozhodnuto, že podání žalobkyně, došlé Okresnímu soudu v Teplicích dne 27.9.2000, se odmítá ; bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého usnesení poukazoval soud prvního stupně na to, že jím zvolený postup odpovídá ustanovení § 43 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu (ve znění zákona č. 30/2000 Sb.), které ukládá odmítnout žalobní návrh, není-li ve stanovené lhůtě žalobní návrh upřesněn nebo opraven tak, aby obsahoval všechny náležitosti potřebné k jeho projednání.

O odvolání žalobkyně proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením z 24.4.2001, sp. zn. 22 Co 212/2001. Usnesení soudu prvního stupně bylo usnesením odvolacího soudu potvrzeno. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zdůrazňoval, že žalobkyni byla doručena písemná výzva k doplnění žalobního návrhu, na kterou však žalobkyně nereagovala. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že procesní postup Okresního soudu v Teplicích podle § 43 občanského soudního řádu byl v dané právní věci na místě a byl správný. Žalobkyně byla řádně poučena pro případ, zůstane-li po výzvě soudu nečinná; vady neúplného návrhu na zahájení řízení brání v řízení pokračovat .

Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobkyni dne 21.6.2001. Dne 27.8.2001 podala žalobkyně osobně u Okresního soudu v Teplicích podání, které označila jako odvolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem . Žalobkyně vytýkala odvolacímu soudu i soudu prvního stupně, že o jejím žalobním návrhu neprobíhalo žádné jednání, že tu soudy neměly zájem řešit její ponižování a urážky ze strany žalovaného, který o žalobkyni šíří pomluvy a znevažuje ji v očích lidí bydlících v okolí jejího bydliště a způsobuje jí i potíže ve vyhledávání zaměstnání v lékárnách v okrese T. i ve vzdálenějších městech. Žalobkyně by pokládala za spravedlivé, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit jí odškodné 200.000,- Kč za jeho počínání vůči žalobkyni.

Při posuzování podání žalobkyně, které došlo Okresnímu soudu v Teplicích 27.8.2001 a které podle svého obsahu je třeba pokládat za dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 24.4.2001, sp. zn. 12 Co 212/2001, bylo nutno vycházet z ustanovení občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb. ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 69/2001 Sb.), obsažených v části druhé ( Opravné prostředky ), hlavě třetí ( Dovolání ) uváděného právního předpisu, upravujících přípustnost dovolání, podávání dovolání a řízení u dovolacího soudu.

Nejprve bylo ovšem třeba se zabývat postupem při podávání dovolání ve smyslu ustanovení § 240, § 241 a § 241a občanského soudního řádu (v již uváděném znění).

Podle ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu může účastník řízení podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení § 240 odst. 2 občanského soudního řádu nelze zmeškání lhůty uvedené v § 240 odst. 1 téhož právního předpisu prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Jestliže však v daném případě dovolatelce bylo usnesení dovolacího soudu doručeno dne 21.6.2001 a její dovolání bylo podáno osobně u Okresního soudu v Teplicích dne 27.8.2001 (úterý), stalo se tak po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Poučení o této lhůtě bylo obsaženo v usnesení odvolacího soudu z 24.4.2001 (sp. zn. 22 Co 212/2001 Krajského soudu v Ústí nad Labem).

Nebylo tedy již možné u tohoto opožděně podaného dovolání se zabývat jeho přípustností a důvodností.

Dovolacímu soudu proto nezbylo než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatelky podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218a občanského soudního řádu (v jeho znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 69/2001 Sb.) jako dovolání, které bylo podáno opožděně.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 5. února 2002

JUDr. Milan Pokorný, CSc., v.r.

předseda senátu