28 Cdo 1480/2011
Datum rozhodnutí: 17.05.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




28 Cdo 1480/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce J. S., zastoupeného Mgr. Antonínem Huvlou, advokátem se sídlem v Opavě, náměstí Republiky 1, proti žalované J. H., zastoupené JUDr. Helenou Hrubou, advokátkou se sídlem v Opavě, Lidická 20, o zaplacení částky 49.169,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 106 C 197/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.11.2010, č. j. 11 Co 424/2010-41, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným rozsudkem Krajský v Ostravě jako soud odvolací změnil rozsudek pro uznání Okresního soudu v Opavě ze dne 4.3.2010, č. j. 106 C 197/2009-21, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 49.169 Kč s příslušenstvím tak, že se rozsudek pro uznání nevydává.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Tvrdil existenci dovolacího důvodu nesprávného právním posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Shledal, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé jsou upraveny v ustanovení § 237 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. však není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V posuzovaném případě je dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo ve věci samé rozhodnuto o nároku žalobce ve výši 49.169,- Kč, tedy o peněžitém plnění, jež nepřevyšuje 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky úrokům z prodlení se zde nepřihlíží. Proti takovému rozsudku dovolání objektivně přípustné není. Jelikož dovolání je přípustné pouze za podmínek stanovených zákonem (§ 236 o. s. ř.), nezakládá jeho přípustnost ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, uvedené v písemném vyhotovení rozhodnutí.

Nepřípustné dovolání proto Nejvyšší soud odmítl (§ 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů řízení nemá a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. května 2011

JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu