28 Cdo 1477/2006
Datum rozhodnutí: 12.12.2006
Dotčené předpisy:





28 Cdo 1477/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobce R. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Městu T., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení 79.892,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 6 C 1117/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2.11.2005, č.j. 16 Co 382/2005-85, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2.11.2005, č.j. 16 Co 382/2005-85, byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Brno - venkov ze dne 5.5.2005, č.j. 6 C 1117/2003-73, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 79.892,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a odst. 5 o.s.ř. a tyto podmínky podrobně v odůvodnění svého rozhodnutí zdůvodnil (srov. strana třetí, odstavec druhý rozsudku odvolacího soudu).


Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Tvrdil nesprávné právní posouzení věci, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a o.s.ř., jelikož nárok, kterého se žalobce domáhá, zjevně neexistuje. Namítal, že otázka úhrady nákladů za provedené zhodnocení pronajaté nemovitosti pro případ ukončení nájmu je vyřešena v článku V/11 smlouvy o nájmu ze dne 24.4.1998 tak, že po uplynutí doby nájmu 5 let není povinností pronajímatele technické zhodnocení zaplatit. Podle dovolatele nájem byl mezi účastníky zřízen ode dne 1.5.1998 a na základě výpovědi žalobce ukončen dne 30.6.2003. Dále poukazoval na skutečnost, že dodatek č. 2 předmětné nájemní smlouvy určuje, že technické zhodnocení, jehož úhrady se žalobce domáhá, je vlastnictvím žalovaného s právem žalobce toto technické zhodnocení podle příslušných ustanovení zákona o dani z příjmu odepisovat. Navrhl proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.


Žalobce navrhl odmítnutí dovolání, neboť nebyla splněna podmínka ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.


Dovolání není přípustné.





Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem (§ 240 odst. 1 o.s.ř., § 241 odst. 1 o.s.ř.), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.


Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.


Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


O takový případ v posuzované věci nejde.


V případě přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného meritorního rozhodnutí se může oprávněným předmětem dovolacího přezkumu stát jen takový dovolací důvod, který odpovídá ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci); ostatní dovolací důvody (odst. 2 písm. a/, odst. 3 téhož ustanovení) se předmětem dovolacího přezkumu, v návaznosti na přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, stát nemohou.


Tento výkladový závěr je v judikatuře Nejvyššího soudu zcela konstantní; z mnoha rozhodnutí lze odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006. Dovolací soud proto nemohl přihlížet k námitkám skutkové povahy, které obsahově i fakticky dovolatel v dovolání uplatnil.


Než ani pokud jde o právní posouzení, nemohl dovolací soud přisvědčit dovolacím argumentům dovolatele. Odvolací soud přiléhavým způsobem odůvodnil, proč byly splněny podmínky § 153a odst. 3 o.s.ř. a proč soud prvního stupně správně rozhodl rozsudkem pro uznání.


Na základě výše uvedeného dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za použití ustanovení § 218 písm. c) o.s.ř. dovolání odmítl.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatel sice neměl se svým dovoláním úspěch, vyjádření žalobce k podanému dovolání nebylo možno zohlednit jako úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 až 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 12. prosince 2006


JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.


předseda senátu