28 Cdo 1459/2011
Datum rozhodnutí: 15.07.2011
Dotčené předpisy: § 5 odst. 3 předpisu č. 229/1991Sb.




28 Cdo 1459/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatele Alreo, a.s., IČ 26233291, Brno, Jandáskova 24, zastoupeného JUDr. Jaromírem Harvánkem, advokátem, 644 00 Brno, Borová 1, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 25. 10. 2007, sp. zn. 18 Co 79/2007, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 189/2004 (žalobce Alreo, a.s., zastoupeného JUDr. Jaromírem Harvánkem a dalších účastníků řízení: 1) Statutárního města Brna, IČO 44992785, Brno, Dominikánské náměstí č. 1, s adresou k doručování 601 67 Brno, Kounicova 67, 2) Zetoru, státního podniku, IČ 00009946, Brno, Tomkova 111, zastoupeného JUDr. Miroslavem Keršnerem, advokátem, 680 01 Boskovice, Bezručova 16, 3) Brněnských papíren, státního podniku, IČ 00012343, 662 02 Tišnov Předkláštěří, Komenského 1036, 4) JUDr. Stanislavy Vrcholové, správkyně konkursní podstaty úpadce Brněnských cihelen, státního podniku v likvidaci, IČO 00015296, 600 00 Brno, Vachova 1, 5) Vyšší (dříve Střední) policejní školy Ministerstva vnitra v Brně, IČ 64331857, 600 00 Brno, Horní 21, 6) Masarykovy univerzity Brno, IČ 00216264, 600 00 Brno, Žerotínovo náměstí č. 9, 7) B. S., zastoupené JUDr. Filipem Horákem, advokátem, 600 00 Brno, Radlická 11, 8) B. S., 9) T. K., 10) F. K., zastoupených (u B. Stapletonové, T. Karena a F. Kohna) Vratislavem Pěchotou, Jr., Esq., New York 14 Penn Plazza, 225 West 34th Strees, Suite 1816, N.Y. 0122 (USA) a 11) Pozemkového fondu ČR, IČ 45797072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu ohledně vydání pozemků), takto:

I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
O d ů v o d n ě n í:
O žalobě žalující akciové společnosti Alreo Brno, podané u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 41 C 189/2004, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně
z 27. 9. 2006, č.j. 41 C 189/2004-148. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce Alreo, a.s., Brno, aby bylo rozsudkem soudu rozhodnuto, že účastnice řízení B. S. není vlastnicí 1) ideální poloviny konkrétně identifikovaných (parcelními čísly, kulturou pozemků i jejich výměrou) v katastrálním území B. (obec Brno), 2) ideálních dvanáctin identifikovaných pozemků v katastrálním území K. (obec Brno), 3) identifikovaných pozemků v katastrálním území P., dříve Královo Pole (obec Brno), 4) identifikovaných pozemků v katastrálním území Č. (obec Brno), 5) identifikovaných pozemků v katastrálním území Š., dříve Bohunice (obec Brno), 6) identifikovaných pozemků v katastrálním území B., dříve Lískovec (obec Brno) a 8) identifikovaných pozemků v katastrálním území S., dříve Lískovec (obec Brno)- Žalující akciové společnosti Alreo bylo uloženo zaplatit na náhradu nákladů řízení účastnici řízení B. S. 5.057,50 Kč a účastníku řízení Zetoru, s.p., Brno 3.875,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobcem Alreo, a.s., Brno na straně jedné, a mezi účastníky řízení Pozemkovým fondem ČR, Statutárním městem Brnem, Brněnskými papírnami, s.p., JUDr. Stanislavou Vrcholovou (správkyní konkursní podstaty Brněnských cihelen, s. p. v likvidaci, Střední (nyní Vyšší) policejní školou Ministerstva vnitra v Brně a Masarykovou univerzitou v Brně, na straně druhé, nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení. V rozsudku soudu prvního stupně bylo také vysloveno, že účastníkům řízení B. S., T. K. a F. K. náleží náhrada hotových výdajů (ve smyslu ustanovení § 137 občanského soudního řádu), tyto výdaje však nebyly zatím uvedenými účastníky řízení doloženy.
O odvoláních žalobce a účastníků řízení B. S., T. K. a F. K. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 25.10.2007, sp. zn. 18 Co 79/2007. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Městského soudu v Brně z 27. 9. 2006, č.j. 41 C 189/2004-148, potvrzen ve výroku ve věci samé (označeném I.) a ve výrocích o nákladech řízení mezi žalobcem a účastníkem řízení B. S. (označeném III.), mezi žalobcem a účastníkem řízení Zetorem, s.p., Brno (označeném IV.) a mezi žalobcem a účastníky řízení Pozemkovým fondem ČR, Statutárním městem Brnem, Brněnskými papírnami, s. p., JUDr. S. V., Střední (nyní Vyšší) policejní školou v Brně a Masarykovou univerzitou v Brně (označeným V.). Výrok soudu prvního stupně (označený II.) o nákladech řízení mezi žalobcem a účastníky řízení B. S., T. K. a F. K. byl změněn tak, že žalobce je povinen zaplatit těmto účastníkům řízení na náhradu nákladů řízení 9,930,-- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobce je povinen zaplatit na tyto náklady účastníkům řízení B. S., T. K. a F. K. 1.916,- Kč, B. S. 6.664,- Kč a Zetoru, s. p. , Brno 2.800,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu, dalším účastníkům řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláními napadený rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích, v nichž se žalobce a účastníci řízení B. S., T. K. a F. K. přezkoumání domáhali, a o těchto dovoláních v uvedeném rozsahu rozhodl.
Odvolací soud poukazoval na to, že o nároku žalobce bylo už rozhodnuto ve správním řízení rozhodnutím Ministerstva zemědělství Pozemkového úřadu Brno z 26.3.2003, č.j. 3239/92-27-RBD, RN, žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu podle části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl. o.s.ř.) a domáhal se znovuprojednání věci soudem, měl za to, že uvedeným rozhodnutím pozemkového úřadu bylo porušeno jeho vlastnické právo k pozemkům, o nichž správní orgán rozhodl, že jsou ve vlastnictví B. S., třebaže on sám dovozuje své vlastnické právo k označeným v jeho žalobě.
Při posuzování žaloby žalobce odvolací soud dospěl k závěru, že žalující akciová společnost Alreo Brno je aktivně legitimována k podání této žaloby ve smyslu ustanovení § 250a odst. 1 občanského soudního řádu (v rozsahu týkajícím se pozemků v katastrálním území B. parc. č. 1260/180, parc. č. 1260/182, parc. č. 1260/189, parc. č. 1260/3, jež nabyla 23. 10. 2010 vložením do jeho základního majetku RNDr. A. K., která se stala jejich vlastníkem podle kupní smlouvy ze dne 31. 3. 2000 (s právními účinky od vkladu do katastru nemovitostí 6.4.2000), uzavřené A. Kokolusovou se správkyní konkursní podstaty úpadce Brněnské cihelny, státního podniku v likvidaci. Tvrzení žalobce, že byl dotčen na svých vlastnických právech rozhodnutím správního orgánu o vydání uvedených pozemků B. S. však odvolací soud neshledal opodstatněným. Uvedeným rozhodnutím pozemkového úřadu z 26. 3. 2003 bylo totiž rozhodováno o nároku B. S., uplatněném podle zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě) v původním znění, účinném od 24.6.1991, a o nároku B. S., T. K. a F. K. podle zákona č. 243/1992 Sb. (veznění nálezu Ústavního soudu ČR č. 29/1996 Sb. a zákona č. 30/1996 Sb., účinných od 9. 2. 1996), v obou případech šlo tedy o nároky uplatněné mnohem dříve, než mohlo vzniknout právo žalobce k výše uvedeným pozemkům. Odvolací soud argumentoval tím, že i v daném případě je den účinnosti citovaných zákonů rozhodující pro určení povinné osoby (jíž je podle § 5 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. stát nebo právnická osoba, která ke dni účinnosti tohoto zákona nemovitosti držela), neboť povinná osoba nemůže podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. ode dne účinnosti tohoto zákona věci (včetně jejich součástí a příslušenství), k nimž byl uplatněn restituční nárok, převést do vlastnictví jiného, povinnou osobou je pak vždy ten, kdo věc držel v době účinnosti zákona o půdě bez ohledu na případnou následnou změnu v osobě držitele věci (s výjimkou nástupců případně zaniklé povinné osoby).
Odvolací soud proto zamítl žalobu žalobce, který tu není ani osobou oprávněnou, ani osobou povinnou, jíž se domáhal znovu projednání věci v občanském soudním řízení, a to s poukazem na ustanovení § 219 občanského soudního řádu ve spojení s ustanoveními § 245 a § 250i občanského soudního řádu. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen i včetně výroků o nákladech řízení s výjimkou výroku ohledně výše náhrady nákladů řízenou, kterou má žalobce zaplatit účastníkům řízení B. S., T. K. a F. K., u tohoto výroku stanovil odvolací soud výši nákladů řízení částkou 9.930,-- Kč, a to na podkladě doložených nákladů spojených s účastí zástupce těchto účastníků řízení při soudních jednáních 12. 4. 2006 a 28. 6. 2006, tedy odpovídajícího podílu na cestovném, ubytování a zapůjčení auta (nikoliv však co do náhrady za poskytování právních služeb, když zástupce uvedených účastníků řízení není advokátem zapsaným v seznamu advokátů České advokátní komory).
O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 245 a § 224 občanského soudního řádu (s přihlížením k tomu, že někteří účastníci řízení se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdali a některým účastníkům řízení náklady v odvolacím řízení nevznikly.
Rozsudek odvolacího soudu byl dne 10. 12. 2007 doručen advokátce, která žalující akciovou společnost Alreo v řízení před soudy obou stupňů zastupovala, a dovolání ze strany této dovolatelky bylo v pondělí dne 11. 2. 2008 předáno na poště k doručení Městskému soudu v Brně, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu (v souvislosti i s ustanovením § 56 odst. 2 občanského soudního řádu). Uvedená dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolávající se akciová společnost měla za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu).
Uvedená dovolávající se akciová společnost (obdobně jako již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně) je přesvědčena o tom, že je aktivně legitimována k podání žaloby v této právní věci, neboť její vlastnické právo bylo bezprecedentním způsobem poškozeno, když bez jakékoli možnosti obrany jí byly v řízení před pozemkovým úřadem odebrány části pozemků v jejím výlučném vlastnictví rozhodnutím uvedeného správního orgánu, které jí ani nebylo doručeno . Rozhodnutí pozemkového úřadu, jímž byly pozemky vydány Bertě Schmidtové, trpí vadami, stejně jako dokumenty, které byly podkladem pro toto rozhodnutí, když např. výzva k vydání nemovitostí neobsahuje ani označení povinné osoby, ani specifikaci pozemků, nebyla podle názoru dovolatelky, potřebným způsobem objasněna např. poloha předmětných pozemků, o něž jde v tomto řízení. Dovolatelka má dále za to, že v rámci konkursního řízení ohledně konkurzní podstaty úpadce Brněnské cihelny, s.p. (v likvidaci) nebyly restituční nároky řádně uplatněny a nebyla podána žádná vylučovací žaloba.
Dovolatelka také poukazovala na Prohlášení o společném závěru a postupu, Dohodu o narovnání vzájemných vztahů a Kupní smlouvu z 22. 10. 2004 , jež doložila do soudního spisu jako důkaz existence svého vlastnického práva, podle tohoto prohlášení se oprávněná osoba (podle zákona č. 229/1991 Sb.) B. S. vzdala veškerých restitučních nároků k pozemkům, o něž jde v tomto řízení, ve prospěch akciové společnosti Alreo a současně postoupila svá práva i povinnosti z uplatněných restitučních nároků na Alreo, a.s., Brno. Přílohou uvedeného prohlášení z 22. 10. 2004 je i kupní smlouva mezi prodávající B. S. a kupující akciovou společností Alreo, a.s., Brno, touto smlouvou restituenta B. S., jako výlučný vlastník pozemku o celkové výměře 5.689 m2 (v katastrálním území B., obec Brno) prodala a.s. Alreo za částku 5.689,- Kč.
Ve vyjádřeních účastníků řízení Masarykovy univerzity v brně, Vyšší policejní školy Ministerstva vnitra v brně a Statutárního města Brna k dovolání žalující akciové společnosti Alreo bylo vyjádřeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno, protože rozsudek odvolacího soudu z 25.10.2007 (sp. zn. 18 Co 79/2007) je správný.
Ve vyjádření účastníků řízení B. S., T. K. a F. K. k dovolání žalující akciové společnosti Alreo Brno bylo navrženo odmítnutí tohoto dovolání jako údajně opožděného, když rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno uvedené žalobkyni 10.12.2007 a dovolání bylo předáno na poště k doručení Městskému soudu v Brně, kam došlo 12.2.2008.
Přípustnost dovolání dovolávající se akciové společnosti Alreo Brno bylo třeba posoudit podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. 41 C 189/2004 Městského soudu v Brně), že by odvolací soud svým rozsudkem z 25.10.2007 (sp. zn. 79/2007 Krajského soudu v Brně) řešil některou konkrétní právní otázku, jež by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud řešil svým rozsudkem z 25.10.2007 některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.
V tomto případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc (jak uváděl ve svém rozsudku z 25.10.2007, na str. 5) zejména podle ustanovení § 5 odst. 1 a § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., u úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v souvislosti i s ustanoveními zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb.
Podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. jsou povinnými osobami podle tohoto zákona stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona (t. j. k 24.6.1991) nemovitosti drží (s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými (jež se ovšem dané právní věci netýkaly).
Podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. je povinná osoba podle tohoto zákona s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře, ode dne účinnosti tohoto zákona (t. j. od 24.6.1991) nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného, takové právní úkony jsou neplatné.
Zákaz převodu věcí, jejich součástí a příslušenství do vlastnictví jiných subjektů (§ 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb.) trvá až do doby, než byly vydány oprávněné osobě, nebo pokud nebylo návrhu na jejich vydání vyhověno (viz č. 16/1996, str. 47/125) Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vydávané Nejvyšším soudem).
V nálezu Ústavního soudu ČR z 11. 12. 1997, IV. ÚS 195/97 (uveřejněném pod č. 161 ve svazku 9 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) byl zaujat právní názor, že je třeba nároky podle zákona č. 229/1991 Sb. považovat za nároky primární , a to i za cenu zásahu do již provedených majetkoprávních posunů.
V nálezů Ústavního soudu ČR ze 17. 9. 2007, IV. ÚS 1007/07 (uveřejněném pod č. 145 ve svazku 46 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) byl zaujat i dílčí právní závěr, že majetek z konkurzní podstaty úpadce mimo veřejnou dražbu nelze zpeněžit, nejsou-li splněny zákonné podmínky k tomu, přičemž splnění těchto podmínek nemůže být nahrazeno souhlasem (prohlášením) zúčastněných osob.
Vzhledem k těmto uvedeným ustanovením právních předpisů i vzhledem k citovaným právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) i z nálezů Ústavního soudu ČR (jimiž jsou obecné soudy vázány), z nichž dovolací soud vycházel i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že odvolací soud ve svém rozsudku z 25. 10. 2007 (sp. zn. 18 Co 79/2007 Krajského soudu v Brně) řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, když totiž odvolací soud vycházel v podstatě z týchž již uvedených právních předpisů a z týchž již citovaných právních závěrů z publikované judikatury. A protože, jak již bylo uvedeno, neřešil odvolací soud svým rozsudkem z 25. 10. 2007 ani právní otázku, která byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebylo možné shledat u dovolání dovolávající se akciové společnosti zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, ale ani podle jiného ustanovení tohoto právního předpisu upravujícího přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu.
U dovolání nepřípustného (viz. § 241a odst. 3 občanského soudního řádu: Je-li dovolání přípustné ) nenáleží již dovolacímu soudu posuzovat opodstatněnost v dovoláních uplatněných dovolacích důvod. Vzhledem k tomu však, že v tomto dovolání odvolatele byly uplatněny výtky neúplnosti a nesprávnosti skutkových zjištění a také nesprávnost hodnocení důkazů, jakož i vycházení soudů ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování, lze tu poukázat na to, jak je podle publikované judikatury soudů vykládáno posuzování výtek tohoto druhu v dovolacím řízení. Např. v rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byly k uvedené právní problematice zaujaty tyto právní závěry: Vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanského soudního řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem, nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z dovolacích důvodů uvedených jmenovitě v občanského soudního řádu (nyní v § 241a o.s.ř.). Dovolacím důvodem nemohou být vady či omyly při hodnocení důkazů (§ 132 občanského soudního řádu), které je soudům svěřeno k realizaci procesní zásady volného hodnocení důkazů soudem. Rozsudek soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, jen jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost (právně významnou), která bez dalšího z obsahu soudního spisu naopak vyplývá.
Přikročil tedy odvolací soud v daném případě podle ustanovení § 243 odst. 5 a § 218 písm. c) občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolateky., a to jako dovolání nepřípustného.
Dovolávající se akciová společnost nebyla v řízení o dovolání úspěšná a dalším účastníkům řízení v dovolacím řízení doložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 15. července 2011
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu