28 Cdo 1443/99
Datum rozhodnutí: 11.07.2000
Dotčené předpisy:




28 Cdo 1443/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání l. O. Š., a 2. M. Š., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 25.2.l999, sp.zn. 8 Co 3240/98, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp.zn. 4 C 354/98 (žalobců l. O. Š., 2. M. Š. a 3. K. K., zastoupených Mgr. K. H., proti žalovaným J. l. Č. B., a.s., o určení vlastnictví, takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z 25.2.l999, sp.zn. 8 Co 3240/98, se zrušuje.

II. Věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci z 30.l0.l998, čj. 4 C 354/98-63.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se žalobou domáhali, aby bylo soudem určeno, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky (každý jednou ideální šestinou) pozemků parc. č. l38/l a parc. č. l38/8 v T. (obec S. n. L.), okres J. H.. Tyto pozemky byly podle dohody ze 7.3.l995, uzavřené mezi žalobci a L. Č. r., státním podnikem, určeny k vydání žalobcům podle zákona č. 229/l99l Sb. Uvedená dohoda byla schválena rozhodnutím Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Jindřichově Hradci ze l6.5.l995, čj. PÚ ll96/l655/95-320 STA. Mezi státním podnikem L. Č. r. a žalovanými J. l. Č. B. došlo však potom k převodu uvedených pozemků na základě schváleného privatizačního projektu delimitačním protokolem; tyto pozemky byly zapsány v katastru nemovitostí jako patřící J. l. Č. B. a ty je odmítají žalobcům vydat.

Žalované J. l. Č. B. navrhly zamítnutí žaloby s tím, že v žalobě žalobců uvedené pozemky získaly od F. n. m. a nikoli od státního podniku L. Č. r., a to na základě privatizačního projektu. Na tyto pozemky se nevztahovalo omezení podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 229/l99l Sb.

Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobce K K. jako účastníka řízení a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze 30.l0.l998, čj. 4 C 354/98-63, bylo určeno, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky (každý z jedné ideální šestiny) pozemků parc. č. 53/l (o výměře 3l0l m2), nyní parc. č. l38/l a parc. č. l38/8 v katastrálním území T. v obci S. n. L. Žalovanému státnímu podniku bylo uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení 8.050,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že původním vlastníkem pozemků uvedených v žalobě žalobců byly J. s. l. Č. B. Na základě rozhodnutí ministra zemědělství z 28.9.l992 byla část majetku tohoto státního podniku, vymezená privatizačním projektem, převedena na S. l. ČR H. K. Rozhodnutím ministra zemědělství z 28.l2.l995 státní podnik J. l. Č. B. zanikl sloučením se státním podnikem L. Č. r. H. K. Dnem l.l0.l992 vznikla akciová společnost J. l. Č. B., a to na základě rozhodnutí zakladatele, kterým byl F. n. m. ČR; základní jmění této společnosti bylo představováno cenou hmotného i dalšího majetku státního podniku J. s. l., který na F. n. m. přešel v souvislosti s privatizačním projektem; takto byly převedeny i pozemky parc. č. l38/l (o výměře 297 m2) a parc. č. l38/8 (o výměře 855 m2) v obci S. n. L., v katastrálním území T.. Žalobci uplatnili jako oprávněné osoby podle zákona č. 229/l99l Sb. svůj nárok na vydání pozemků parc. č. l38/l a parc. č. l38/8 v T., a to u Pozemkového úřadu v Jindřichově Hradci dne 3.9.l992. Dne 7.3.l995 byl mezi povinnou osobou L. Č. r., l. s. T., a oprávněnými osobami K. K., O. Š. a M. Š. uzavřena dohoda o vydání nemovitostí (a to i pozemků parc. č. l38/l a parc. č. l38/8 v T.); tato dohoda byla schválena rozhodnutím Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Jindřichově Hradci ze l6.5.l995. V katastru nemovitostí jsou však ohledně pozemků, uváděných žalobci v tomto řízení, zapsány jako vlastníci pozemků J. l., a.s., s tím, že vlastnictví pozemků nabyly na základě privatizačního projektu.

Na základě těchto skutkových zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobci uplatnili svůj nárok podle zákona č. 229/l99l Sb. u povinné osoby (státního podniku L. Č. r., l. s. T., jejichž nástupnickou organizací se pak staly L. Č. r. H. K., s.p., l. s. T.). Soud prvního stupně poukazoval na to, že podle ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 229/l99l Sb. povinná osoba nemůže převést věci, které jsou předmětem uplatňovaného nároku podle tohoto zákona, do vlastnictví jiného subjektu a pokud by takový převod uskutečnila, jde o převod neplatný. Nemohly tedy v daném případě L. Č. r. H. K. disponovat s pozemky, na něž byl nárok podle zákona č. 229/l99l Sb. uplatněn. Vlastníky pozemků parc. č. l38/l a parc. č. l38/8 v katastrálním území T. jsou pak žalobci (každý jednou ideální šestinou), kteří vlastnictví nabyli na základě dohody o vydání nemovitostí ze 7.3.l995, schválené rozhodnutím Okresního úřadu - pozemkového úřadu v Jindřichově Hradci z 25.3.l996. Proto bylo žalobě žalobců soudem prvního stupně vyhověno s tím, že o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu žalobců s jejich návrhem v tomto řízení.

O odvolání žalovaných J. l. Č. B. proti rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem z 25.2.l999, sp.zn. 8 Co 3240/98. Rozsudek soudu prvního stupně byl změněn tak, že byl zamítnut žalobní návrh na určení, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky (každý jednou šestinou) pozemkových parcel zapsaných dosud na listu vlastnictví č. 303 pro katastrální území T. (O. S. n. L.), přičemž jde o pozemek parc. č. 53/l (o výměře 3.l0l m2) podle pozemkové knihy a o pozemky parc. č. l38/l a parc. .č. l38/8 podle evidence nemovitostí. Žalovanému nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uváděl, že na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k odlišnému právnímu závěru ohledně aplikace ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 229/l99l Sb. v daném případě a ohledně možnosti přezkoumání privatizačního projektu. Odvolací soud poukazoval na to, že pozemky parc. č. l38/l a parc. č. l38/8 v katastrálním území T. držely ke dni účinnosti zákona č. 229/l99l Sb. (tj. k 24.6.l99l) J. s. l., s.p., a užíval je l. z. T., a byly zahrnuty do části majetku tohoto státního podniku, který byl privatizován, když schválený privatizační projekt byl předán k realizaci F. n. m. ČR, a ten převedl specifikovaný majetek na žalovanou akciovou společnost. Tato akciová společnost nabyla tedy sporné pozemky nikoli od povinné osoby, jíž byl státní podnik J. s. l. Č. B., ale od F. n. m., takže tu nelze aplikovat ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 229/l99l Sb.

Odvolací soud byl dále toho názoru, že z tohoto citovaného ustanovení nelze dovozovat ani neplatnost předcházejícího převodu nemovitého majetku, o nějž v tomto řízení jde, na F. n. m. ČR; převod majetku státu podle zákona č. 92/l99l Sb. se provádí podle rozhodnutí vlády o privatizaci podniku nebo jeho části, vydaného na základě privatizačního projektu, které je rozhodování jménem státu jako vlastníka věcí a jiného majetku; nešlo tedy v daném případě o právní úkon státního podniku J. s. l. Č. B., nýbrž o rozhodnutí o privatizaci, které je ve smyslu ustanovení § l0 odst. 3 zákona č. 92/l99l Sb. vyloučeno z přezkumné činnosti soudů. Žalovaná akciové společnost je vlastníkem pozemků, sporných mezi účastníky tohoto řízení, a to na základě schváleného privatizačního projektu. Pokud v daném případě rozhodoval pozemkový úřad (l6.5.l995) o schválení dohody (§ 9 odst. 2 zákona č. 229/l99l Sb.), uzavřené dne 7.3.l995 mezi žalobci a L. Č. r. - l. s. T., pak k tomuto rozhodnutí došlo v době, kdy již tyto nemovitosti nebyly ve vlastnictví státu; odvolací soud byl toho názoru, že není rozhodnutím pozemkového úřadu vázán.

Odvolací soud změnil podle ustanovení § 220 odst. 2 občanského soudního řádu rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu žalobců zamítl. Své rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení odůvodnil odvolací soud ustanoveními § 224 odst. l a § l50 občanského soudního řádu.

Rozsudek odvolacího soudu byl žalobcům doručen l3.4.l999 a dovolání proti tomuto rozsudku ze strany žalobkyň O. Š. a M. Š. bylo podáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci dne l3.5.l999, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. l občanského soudního řádu.

Ve svém dovolání dovolatelky navrhovaly, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Jako dovolací důvod uplatňovaly dovolatelky, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelky zdůrazňovaly, že k nemovitostem uvedeným v jejich žalobě, uplatnili žalobci řádně a včas nárok podle zákona č. 229/l99lSb. a jejich dohoda o vydání nemovitostí s povinnou osobou byla také schválena podle ustanovení § 9 odst. 2 citovaného zákona příslušným pozemkovým úřadem. Při návrhu na zápis do katastru nemovitostí na základě tohoto rozhodnutí pozemkového úřadu bylo však shledáno, že uváděné nemovitosti jsou zapsány v katastru nemovitostí jako vlastnictví žalované akciové společnosti, které nabyla od F. n. m. ČR na základě schváleného privatizačního podniku. Podle názoru dovolatelek byly tyto pozemky dopsány do seznamu privatizovaného majetku a byly převedeny až dva roky pro realizaci samotného privatizačního projektu. Katastrální úřad vyzval žalobce, aby svůj vlastnický nárok podle zákona č. 229/l99l Sb. uplatnili určovací žalobou u soudu. Protože žalobci uplatnili svůj nárok podle zákona č. 229/l99lSb. dříve, než bylo rozhodnuto o privatizaci státního podniku, nemůže jít k tíži žalobců, že nebylo následně přihlédnuto k tomu, že tento nárok byl uplatněn; do majetku, který přecházel podle privatizačního projektu byly v rozporu s ustanovením § 3 odst. 2 zákona č. 92/l99l Sb. zahrnuty i pozemky, o které v tomto občanském soudním řízení jde, na které byl již před tím uplatněn nárok podle ustanovení zákona č. 229/l99l Sb.; nebylo přihlíženo k ustanovení § 5 zákona č. 229/l99l Sb., takže převod majetku tu nemohl být platný. Podle názoru dovolatelek tu nejde o přezkoumání rozhodnutí o privatizaci, ale o posouzení platnosti převodu pozemku na žalovanou akciovou společnost, a to za situace, kdy původní povinná osoba se zavázala dohodou podle ustanovení § 9 zákona č. 229/l99l Sb. pozemky žalobcům vydat a tato dohoda byla rozhodnutím pozemkového úřadu schválena.

Dovolání dovolatelek tu bylo přípustné podle ustanovení § 238 odst. l písm. a/ občanského soudního řádu, protože směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolatelky vytýkaly rozsudku odvolacího soudu, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení § 24l odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu může spočívat buď v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/l998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. l3 /45/).

Odvolací soud v daném případě uvedl ve svém rozhodnutí, že na projednávanou právní věc použil ustanovení § l35 občanského soudního řádu, ustanovení § 5 zákona č. 229/l99l Sb. a ustanovení zákona č. 92/l99l Sb. (zejména ve znění zákona č. 92/l992 Sb.), o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Tato ustanovení se projednávané právní věci týkala a účastníci řízení na ně v průběhu řízení poukazovali; v řízení o dovolání bylo ještě třeba se zabývat tím, zda si odvolací soud tato ustanovení také správně vyložil, popřípadě zda bylo nebo nebylo třeba použít na tuto projednávanou věc ještě ustanovení jiného právního předpisu.

Podle ustanovení § l35 odst. 2, věta druhá, občanského soudního řádu bylo-li vydáno příslušným orgánem rozhodnutí o otázkách, o nichž mu přísluší rozhodnout, soud z tohoto rozhodnutí jiného orgánu vychází.

Ve stanovisku uveřejněném pod č. 34/l993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo (na str. l23-l24 /257-258/), že dohodu o vydání nemovitostí, uzavřenou mezi oprávněnou osobou (§ 4 zákona č. 229/l99l Sb.) a povinnou osobou (§ 5 zákona č. 229/l99l Sb.) schvaluje pozemkový úřad (§ 9 odst. 2 zákona č. 229/l99l Sb.) ve správním řízení, jehož účastníkem je vedle osob, uvedených v § 9 odst. 8 zákona č. 228/l99l Sb., každý, jehož práva a právem chráněné zájmy či povinnosti mohou být tímto rozhodnutím dotčeny (§ l4 zákona č. 7l/l967 Sb.). Účelu, jemuž má sloužit rozhodnutí pozemkového úřadu podle ustanovení zákona č. 229/l99l Sb., je dvojí: vyřešit otázku povinnosti k vydání nemovitostí a dále rozhodnutí o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti.

Dohoda oprávněné osoby a povinné osoby podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 229/l99l Sb. má povahu smlouvy, k níž je třeba rozhodnutí příslušného orgánu, jak to má na zřeteli i ustanovení § 47 odst. l občanského zákoníku a tato dohoda oprávněné osoby a povinné osoby je účinná až rozhodnutím pozemkového úřadu o schválení dohody (§ 9 odst. 2 zákona č. 229/l99l Sb.).

Rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení dohody oprávněné osoby a povinné osoby (§ 9 odst. 2 zákona č. 229/l99l Sb.) má povahu rozhodnutí realizujícího institut zvláštního způsobu restituce (rehabilitace) práv původního vlastníka nemovitostí (srov. § 4 odst. l zákona č. 229/l99l Sb.) za splnění určitých zákonem stanovených a vymezených předpokladů. I rozhodnutí pozemkového úřadu o schválení dohody oprávněné osoby a povinné osoby (§ 9 odst. 2 zákona č. 229/l99l Sb.) je rozhodnutím o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti stejně jak je tomu u rozhodnutí uvedeného orgánu podle ustanovení § 9 odost. 4 zákona č. 229/l99l Sb.).

Z rozhodnutí pozemkového úřadu podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 229/l99l Sb. soud v občanském soudním řízení vychází podle ustanovení § l35 odst. 2, věta druhá, občanského soudního řádu. Protože rozhodnutí pozemkového úřadu podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 229/l99l Sb. je třeba chápat (stejně jako rozhodnutí téhož orgánu podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 229/l99l Sb.) jako rozhodnutí o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti, které není jen rozhodnutím deklarujícím právní stav, ale rozhodnutím realizujícím institut zvláštního způsobu restituce (rehabilitace) práv původního vlastníka (srov. k tomu č. 34/l993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. ll4 /248/ odst. 5) a tedy tato práva konstituující, nemůže soud v občanském soudním řízení dospět k rozhodnutí, jímž by pak s poukazem na ustanovení § 80 písm. c/ občanského soudního řádu určil (deklaroval) vlastnictví jiné fyzické nebo právnické osoby k nemovitosti než té oprávněné osoby (§ 4 zákona č. 229/l99l Sb.), o jejímž vlastnictví k nemovitosti bylo rozhodnuto rozhodnutím o schválení dohody oprávněné osoby a povinné osoby podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 229/l99l Sb. nebo rozhodnutím podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 229/l99l Sb. To platí vždy, pokud nedošlo ke zrušení rozhodnutí pozemkového úřadu např. na základě obnovy řízení (srov. § 64 zákona č. 7l/l967 Sb., o správním řízení), popřípadě na základě ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 42 a násl. zákona č. l82/l993 Sb., o Ústavním soudu ČR. Lze v této souvislosti se zmínit i např. o závěru vyjádřeném v nálezu Ústavního soudu ČR, II. ÚS 257/96 (uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení ve svazku 9 /ročník l997/ pod č. l47), že totiž ani sama skutečnost, že pozemky byly vydány v rozporu se základním předpokladem zákona č. 229/l99l Sb. nečiní toto vydání neplatným".

Nemohl se proto dovolací soud ztotožnit s právním závěrem odvolacího soudu, obsaženým v jeho rozsudku z 25.2.l999, sp.zn. 8 Co 3240/98 (na str. 5 v odstavci prvním), že soud není ve smyslu ustanovení § l35 občanského soudního řádu v daném případě vázán rozhodnutím pozemkového úřadu o schválení dohody povinné osoby a oprávněné osoby podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 229/l99l Sb. Přikročil proto dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. l a 5 občanského soudního řádu, protože uvedený nesprávný výklad ustanovení § l35 odst. 2 občanského soudního řádu v souvislosti s ustanovením § 9 odst. 2 zákona č. 229/l99l Sb. mohl mít vliv na správnost rozhodnutí odvolacího soudu ve věci.

Věc byla vrácena odvolacímu soudu k pokračování v řízení o odvolání žalované akciové společnosti proti rozsudku soudu prvního stupně; odvolací soud je v tomto řízení vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. l, věta druhá, občanského soudního řádu). V tomto dalším řízení bude rozhodnuto o dosavadních nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 11. července 2000

JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc. v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková