28 Cdo 1436/2006
Datum rozhodnutí: 19.04.2007
Dotčené předpisy:





28 Cdo 1436/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce Bc. J. V. M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Z. d. D., o určení vlastnictví k náhradě za mrtvý inventář, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 15 C 246/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2005, čj. 22 Co 494/2005-22, takto:


Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. prosince 2005, čj. 22 Cdo 494/2005-22, a usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 4. listopadu 2005, čj. 15 C 246/2005-15, se zrušují, a věc se vrací Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Mladé Boleslavi odmítl podání, došlé soudu dne 11. 8. 2005, ve znění podání došlých soudu dne 29. 8. 2005 a 11. 10. 2005 . Tímto podáním byl návrh žalobce, jímž se domáhal soudního rozhodnutí o určení, že jeho právní předchůdkyně - zůstavitelka paní V. M. - byla ke dni úmrtí vlastníkem náhrady za mrtvý inventář v zůstatkové výši 267.557,- Kč, přičemž povinnou osobou vydat tuto náhradu je žalované družstvo. Usnesením z 18. 8. 2005 soud žalobce vyzval, aby doplnil, z jakého důvodu se při podání žaloby na určení současně domáhá výroku na plnění, z jakého důvodu nevystupuje na straně žalobce i další dědička a jaký konkrétní mrtvý inventář je předmětem sporu, a jak byla kalkulována jeho hodnota. Žalobce na tuto výzvu odpověděl dopisem z 25. 8. 2005, a navrhl, aby soud vyzval žalovaného k předložení potřebných dokladů. I poté soud nepovažoval jeho návrh za projednatelný a vyzval jej usnesením ze dne 30. 9. 2005 k jeho doplnění, mj. vyjádřením, zda V. M. byla či nebyla členkou žalovaného, zda se domáhá určení, že byla vlastnicí náhrady za majetkový podíl, nebo jaký by měla titul k nároku na náhradu, nebo požaduje určení, že byla vlastnicí mrtvého inventáře. Současně soud žalobce poučil, že pokud nebude přes výzvu jeho podání, kterým se zahajuje řízení, řádně opraveno nebo doplněno, bude považováno za vadné, v řízení nebude možno pokračovat, a podání bude odmítnuto. Ve stanovené lhůtě žalobce podal vyjádření o doplnění svého návrhu. Odkázal na skutkový děj ve svém návrhu, v němž výslovně uvedl, že zůstavitelka byla členkou žalovaného družstva, a soudu ponechal na úvaze, zda jí byla i po transformaci družstva. Uvedl, že byla vlastnicí majetkového podílu v podobě náhrady za mrtvý inventář, oceněný dle náhradového předpisu, přičemž odkázal na listinu předloženou k důkazu. Vyložil, že žalobní petit spočívá v určení vlastnictví zůstavitelky k této náhradě z toho hlediska, zda přešlo z titulu jejího členství v družstvu na žalovaného či nikoliv. Vysloveně opakoval, že se domáhá toliko určení vlastnictví a v té souvislosti pouze stvrzení povinné osoby, nikoli uložení povinnosti vydat.


Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí o odmítnutí návrhu žalobce tím, že návrh ve stanovené lhůtě řádně neopravil a nedoplnil, což nadále způsobuje neurčitost žaloby neboť je nezbytné, aby pokud žalobce navrhuje určení vlastnictví k mrtvému inventáři (či jako on uvádí k náhradě za něj), také konkrétně vymezil jednotlivé věci tvořící tento mrtvý inventář tak, aby je nebylo možno zaměnit s věcmi jinými, a pakliže tak neučinil, tak nelze v řízení pokračovat .


Krajský soud v Praze v odvolacím řízení usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že pokud žalobce tvrdí, že vlastnictví k věcem nepřešlo na žalovaného a žalobkyně zůstala jejich vlastníkem, nelze se domáhat určení vlastnictví zůstavitelky k náhradě za mrtvý inventář. Žalobcem provedené vylíčení rozhodujících skutečností je dle něj v logickém rozporu s žalobním petitem, který nevychází z vylíčení rozhodujících skutečností, ale z jiných okolností, v žalobě neuvedených, a proto nelze dovodit, na základě čeho má být o žalobě rozhodnuto. S odkazem na ustanovení o náležitostech návrhu na zahájení řízení a postupu soudu při odstraňování vad podání (§ 79 odst. 1 a § 43 odst. 1 o. s. ř.), proto shledal usnesení soudu prvního stupně správným.


Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání. V něm vytýká soudu nesprávné právní posouzení. Domáhal se určení, že zůstavitelka byla vlastnicí majetkového podílu v podobě náhrady za mrtvý inventář i po vstupu do žalovaného družstva, a neshledává žádný rozpor mezi skutkovým dějem a petitem. Soud jej zřejmě nepochopil správně, a rozhodl aniž nařídil jednání, čímž mu odňal právo na soudní ochranu. Toto podání bylo doplněno dovoláním, sepsaným právním zástupcem žalobce. Neuvádí se v něm, v čem dovolatel spatřuje přípustnost dovolání; uplatňuje se dovolací důvod podle § 241a odst. 2 o. s. ř. Dovolatel má zato, že jeho návrh na zahájení řízení je prost rozporuplných tvrzení a je ve smyslu § 43 odst. 2 o. s. ř. dostatečně určitý a srozumitelný. Žalobce se nedomáhal určení, že zůstavitelka byla vlastníkem majetkového podílu, protože to jednoznačně vyplývá z potvrzení žalovaného z 3. 12. 1993, domáhá se však určení, že se vlastníkem zůstala i po vstupu do žalovaného zemědělského družstva, a to až do dne své smrti. To vyplývá ze skutkového děje, a údajný rozpor tvrzený soudy obou stupňů není dán. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Dovolací soud přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu s ohledem na jeho přípustnost, danou ustanovením § 239 odst. 3 o. s. ř., přičemž je shledal důvodným.


Podle výslovného znění návrhu na zahájení řízení i dalších vyjádření žalobce je zřejmé, že žalobce se domáhal určení, že jeho právní předchůdkyni náležel nárok na náhradu za mrtvý inventář, přiznaný mu žalovaným jako majetkový podíl, ještě ke dni její smrti. Z ničeho nevyplývá, že by se domáhal určení vlastnictví k mrtvému inventáři, a to ani z odůvodnění návrhu a dalších vyjádření žalobce, ani z vylíčení skutkového děje. Nejde tedy o rozpor mezi žalobním návrhem a skutkovým dějem, a návrh je z hlediska ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. projednatelný. Podává se z něj, že právní předchůdkyně žalobce měla nárok na náhradu za mrtvý inventář, který činil její majetkový podíl v žalovaném družstvu, tento podíl nepřešel do obchodního jmění družstva a její nárok na tento podíl trval až do její smrti. Dovolací soud neshledává rozpor mezi tímto skutkovým vylíčením okolností a žalobním petitem a rozhodnutí o odmítnutí návrhu z důvodu jeho neprojednatelnosti proto neshledává správným.


Rozhodnutí odvolacího soudu, ale i soudu prvního stupně bylo proto zrušeno podle § 243b odst. 2 věta za středníkem a odst. 3 o. s. ř. a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 243d odst. 3 o. s. ř. V novém řízení se bude soud zabývat v prvé řadě tím, zda na straně žalobce je dán naléhavý právní důvod pro určovací žalobu, a pokud tuto otázku zodpoví kladně, rozhodne o meritu věci. Současně rozhodne nově i o nákladech dovolacího řízení.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 19. dubna 2007


JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.


předseda senátu